Pod pojmem kybernetické války si počítačově „méně zdatní“ spoluobčané představí boj s roboty ve stylu terminátora. Zkušenější uživatelé si matně vzpomenou na zmínky o připravovaných zbraních a bezpečnostní experti se jen smutně usmějí. Kybernetická válka totiž není žádné sci-fi, ale boj, který už nyní zuří všude kolem nás.
Jak se bojuje na internetu
Když se řekne válka, většina z nás si představí vojáky, tanky a letadla, střelbu z děl, ničení cílů protivníka a zabíjení nepřátelských vojáků. Jak ale vypadá válka na internetu? Zjednodušeně řečeno jde o konflikt mezi dvěma znepřátelenými stranami, které pro boj využívají elektronické prostředky.
Stejně jako jsou součástí klasické války ofenzivy, klamné manévry nebo sabotážní akce, i počítačová válka má své „kybernetické útoky“, sabotáže nebo „operace pod cizí vlajkou“. Jedinou (teoretickou) nevýhodou je, že kybernetické zbraně nedokážou ničit stejně jako klasické bomby či rakety. Jde ale o nevýhodu skutečně pouze teoretickou.
V současném světě, kde padly téměř všechny geopolitické hranice, je už zbytečné ničit. Má váš nepřítel skvělou továrnu a průmysl? Proč ji ničit, když ho můžete ekonomicky oslabit a továrnu získat pro své potřeby…
Válka bity se „vyplatí“
Obrovskou výhodou kybernetické války je její finanční nenáročnost. Zatímco vyvíjet atomové ponorky, neviditelné letouny nebo raketové křižníky stojí stovky miliard dolarů (a jejich využitelnost je rozporuplná), dobře vybavená jednotka pro kybernetickou válku znamená investici o několik řádů nižší. Navíc i do kybernetického válčení pomalu proniká trend z klasické armády.
Zde už se dávno nebudují „nedobytné“ pevnosti, obří bitevní lodě nebo „superbombardéry“ – cílem vývoje je specializace, rychlost, schopnost zasadit chirurgicky přesný úder při minimálních nákladech. Podobné trendy se už pomalu objevují i v kybernetických válkách.
Není to tak dávno, co si experti všimli nápadného úbytku masivních phishingových útoků ve prospěch jejich úzce specializovaného příbuzného – spear phishingu. Další výhodou kybernetické války je paradoxně její nenápadnost. Stačí si vzpomenout na operaci „Pouštní bouře“, a i laikovi je jasné, že takto masivní úder klasickými zbraněmi byl očividný delší dobu dopředu.
Ve spolupráci s měsíčníkem
Nemůžete „nenápadně přesunout“ letadlovou loď, stovky tanků a tisíce vojáků. Naopak pro masivní kybernetický útok nepotřebujete téměř nic – jen šikovné lidi a dobré vybavení, které může mít v současnosti každá větší firma. S touto skutečností souvisí i často výhodná anonymita.
Pokud na některý cíl zaútočíte letadlem či raketou, je původce konfliktu jasný. Kybernetický útok může být natolik anonymní, že ho lze (jak v případě úspěchu, tak i neúspěchu) svést na někoho jiného. Kybernetická válka má tedy tolik výhod, že jí budoucnost přiznávají i klasičtí militaristé. Jak ale vypadala její minulost?
Válka okolo nás
Pod pojmem „kybernetický útok“ si můžeme představit celou řadu akcí, od „hacknutí“ webových stránek za účelem získání informací přes odstavení služeb (DOS útok) až po ničení dat či zařízení. A pokud se nad těmito pojmy zamyslíte, dojde vám, že vše jmenované se kolem vás už delší dobu děje. Nemine týden, aby se v novinách neobjevila zmínka o hacknutém webu nebo útoku hackerů.
Ve skutečnosti jde ale jen o špičku ledovce, protože o těch důležitých útocích se veřejnost nikdy nedozví. Vždyť i obyčejné banky informují o (úspěšných) útocích na své weby jen s krajní nechutí a obvykle pouze tehdy, když dojde ke škodám, které už není možné utajit.
Podobně postupují globální firmy a státy – kdo by koneckonců chtěl přiznat, že ho „nepřítel“ porazil? Každý den tak okolo vás mohou probíhat líté boje, aniž byste měli šanci si toho všimnout – jediným nenápadným příznakem může být třeba „pomalejší internet“ nebo podivné chování DNS serverů. Kybernetická válka tak může klidně zuřit, zrovna když si na YouTube budete prohlížet zábavná videa…
Jak se budeme bránit?
Zvídavé čtenáře Chipu určitě napadne otázka, zda se Česká republika na tyto budoucí hrozby připravuje, stejně jako to dělají okolní státy. Na tuto otázku lze odpovědět s rozporuplnými pocity. V současné době není kvůli neexistující pořádné legislativě stále jasné, kdo konkrétně za obranu naší republiky před kybernetickými hrozbami zodpovídá.
V srpnu 2011 se v médiích objevila informace, že Ministerstvo vnitra ČR vzdalo několikaletou snahu o vybudování vládního střediska proti internetovým hrozbám a tuto oblast bude mít na starosti Národní bezpečnostní úřad (NBÚ). Vzhledem k nedostatku peněz i kvalifikovaných specialistů je to logický krok, ale jen naivní idealista si může myslet, že se tímto krokem situace rapidně zlepší.
Podle našich informací má být teprve v roce 2013 schválen zákon, který by určoval pravomoce „jednotky kybernetické obrany“ a samotná organizace by měla v Brně fungovat ještě o dva roky později. V současnosti tak český internet „hlídá“ sdružení CZ.NIC (spravující domény nejvyšší úrovně) a národní tým CSIRT, ve kterém v loňském roce podle dostupných informací pracovali čtyři lidé na poloviční úvazek.
