Pokud jste se již od zimy těšili na travnatou plochu, která ozdobí okolí vašeho domu, a od jara pracovali na založení nového trávníku, pak mu právě v létě budete muset věnovat potřebnou péči a investovat do něj nemálo svého času. V letním období si totiž trávník potrpí hlavně na pravidelné zalévání a sekání, počítat však musíte i s dalšími nezbytnými úkony spojenými s péčí o trávník.
Trávník v létě – jak má vypadat
Zdravý letní trávník by měl být sytě zelený, hustý a rovnoměrně porostlý. V ideálním případě mezi stébly nevidíte holá místa ani přerostlé plevele a tráva má pevné, vzpřímené listy. I v letních měsících může správně udržovaný trávník vypadat svěže – růst trávy se sice vedrem zpomalí, ale neměl by se úplně zastavit.
Varovnými příznaky blížících se potíží jsou změna barvy a ztráta pružnosti. Když tráva místo jasně zelené barvy začne získávat nádech do modrošeda a po našlápnutí se pomalu zvedá (otisky bot zůstávají déle viditelné), trávník vám signalizuje nedostatek vody. Dalším varováním jsou suché, žlutohnědé skvrny – ty mohou znamenat buď úplné vyschnutí, nebo napadení chorobou či škůdci. Včasnou péčí, zejména zálivkou, byste měli těmto problémům předcházet.
Může se stát, že i přes vaši snahu začne trávník v létě hnědnout a usychat. Některé travní druhy (typicky směsi s velkým podílem lipnice luční nebo kostřavy) dokážou přečkat letní útlum v tzv. dormanci – trávník přejde do dočasného klidového stavu a listy zežloutnou. Není to ještě smrt trávníku! Kořeny a odnože zůstávají živé a čekají na vláhu. Většina dobře udržovaných trávníků vydrží ve vegetačním spánku přibližně 4–6 týdnů bez deště či zálivky. Jakmile však přijde voda, trávy by měly znovu obrazit a zazelenat se. Pozor: Ani odolný trávník nevydrží bez vody věčně – po zhruba 6 týdnech už hrozí, že uschne trvale. Proto nenechte svůj trávník vyschnout "na troud" a včas zasáhněte zálivkou.
Zavlažování trávníku v létě
Vydatná zálivka dokáže oživit i proschlá místa v trávníku. Na obrázku rotační postřikovač kropí suchou část trávníku – všimněte si již navlhčeného povrchu. Správné zavlažování je v létě pro vzhled trávníku naprosto zásadní. Obecně platí, že trávník potřebuje týdně asi 25 litrů vody na každý m², ideálně rozdělených do jedné až dvou vydatných dávek. Jednorázová zálivka by měla půdu provlhčit do hloubky zhruba 15–20 cm. To odpovídá přibližně 15–25 litrům na m² podle typu půdy – hlinité a jílovité půdy potřebují vody více, písčité o něco méně. Správně provlhčená půda zajistí, že kořeny trávy porostou hlouběji za vodou a trávník pak lépe odolá letnímu žáru.
Frekvence zálivky
Optimální je zalévat jednou až dvakrát týdně větší dávkou vody. Mezitím nechte trávník mírně proschnout. Tento režim podporuje hluboké zakořenění. Naopak časté povrchové kropení malým množstvím vody je chyba – vede k mělkému zakořenění trav, které pak mnohem hůře snášejí sucho. Mělkokořenící, "rozmazlený" trávník také více trpí škůdci a chorobami. Výjimkou jsou pouze čerstvě vyseté či založené trávníky, které mají mělce prokořeněnou půdu – ty se zpočátku musí udržovat vlhké častěji, ale to už je jiné téma.
Kdy zalévat
Nejvhodnější doba pro zalévání je brzy ráno, ideálně mezi 5:00–9:00 hodinou. Ranní zálivka má několik výhod – voda se stihne vsáknout hluboko ke kořenům dříve, než ji začnou odpařovat sluneční paprsky, a navíc listy trávy po ránu rychle oschnou. Krátká doba ovlhčení snižuje riziko šíření plísní a houbových chorob. Alternativou může být zalévat večer, ale ne příliš pozdě – ideálně kolem 18. hodiny, aby měl trávník čas oschnout ještě před nocí. Pozdní noční zalévání není ideální, protože voda zůstává na listech dlouho do rána a vytváří prostředí pro choroby. Zalévání v poledne se obecně nedoporučuje kvůli velkým ztrátám odpařováním. Pokud ale ráno ani večer nemáte možnost zalévat, je lepší zalít trávník v poledne než vůbec – voda se sice zčásti ztratí, ale trávník osvěží. (Mimochodem,
občas zmiňovaný efekt "lupy" – tedy že kapky vody na slunci způsobí popálení listů – byl experimentálně vyvrácen. Kapky se odpaří dříve, než by stačily trávu spálit.)
Správná technika zalévání
Pro menší plochy postačí zahradní hadice nebo konve, u větší plochy trávníku je lepší zavlažovač (postřikovač). Ideální je rovnoměrné zalití – můžete si na zahradu rozmístit jednoduché srážkoměry (např. plechovky) a ověřit si, že okraje trávníku dostávají stejné množství vody jako střed. U jílovitých půd dejte pozor na podmáčení – pokud půda neumí vstřebat velkou dávku najednou, rozdělte zálivku například do dvou následných dní. Na velmi suchých a tvrdých půdách může pomoci trávník před zaléváním provzdušnit (třeba propíchat vidlemi), aby se voda lépe vsakovala ke kořenům. Totéž platí pro místa, která zůstávají suchá, i když je kolem zalito – půda tam může být "hydrofobní" (odpuzuje vodu) vlivem plsti nebo plísní. Pomoct může důkladná aerifikace (provzdušnění) a postupné
zvlhčování půdy po menších dávkách vody.
Nepřelévejte
Příliš mnoho vody škodí – trávník nemá rád, když půda zůstává dlouho bažinatě mokrá. Ve zduřené půdě se vytlačuje vzduch z kořenové zóny a kořeny mohou zahnívat. Trávník pak žloutne jinak než při suchu – listy mohou být mazlavé, půda zapáchá zatuchlinou a při pohledu zblízka bývá vidět šedavý povlak (plíseň). Řešením je zálivku omezit a půdu nakypřit, aby mohla proschnout a provzdušnit se.
Nakonec je dobré zdůraznit, že pravidelná kontrola stavu trávníku se vyplatí. Sledujte předpověď počasí – pokud hlásí extrémní vedra nebo naopak vydatné deště, přizpůsobte podle toho režim zalévání. Když uvidíte, že trávník povadl a šedne, neváhejte zalít dříve – nejlepší je zavlažit ještě předtím, než tráva úplně uschne a přejde do dormance. Po deštích můžete zálivku vynechat. Důležité je udržet určitou pravidelnost – trávník, který střídavě trpí suchem a pak dostane "šokovou terapii" přemokřením, bude ve stresu a náchylnější k poškození. Lepší je zalévat rozumně průběžně. Pokud se o trávník nezalévaný dlouho nestaráte, počítejte také s tím, že plevel toho využije – oslabený, vyprahlý trávník rychle kolonizují odolné plevelné rostliny, kterým sucho tak nevadí.
Sečení letního trávníku
Vlevo níže posečený trávník, vpravo vyšší neposečený – v létě sekejte raději na vyšší výšku. Správné sečení je dalším klíčem k úspěchu. Letní trávník nesekejte příliš nakrátko – nízký "golfový" sestřih sice vypadá elegantně na greenu, ale většina zahradních trávníků by se z něj ve vedrech nevzpamatovala. Běžný okrasný či rekreační trávník sekejte v létě tak, aby po sečení měla tráva výšku alespoň kolem 5 cm (na jaře a na podzim klidně méně, třeba 3–4 cm, ale v létě přidejte). Klidně můžete nechat i 6–7 cm, hlavně na přímém slunci. Vyšší stébla totiž stíní půdu a zadržují v ní vlhkost – půda se tak nepřehřívá a kořeny mohou růst hlouběji. Trávník posečený "na vyšší strniště" je celkově odolnější vůči horku i sešlapání. Naopak příliš nízké sečení v létě trávník zbytečně stresuje a může vést ke spálení
porostu až na hlínu.
Pravidelnost sečení
Obecně platí pravidlo jedné třetiny – při jednom sečení nesekejte víc než jednu třetinu délky listu. To v praxi znamená, že pokud cílíte na výšku cca 5 cm, měli byste sekat nejpozději ve chvíli, kdy tráva doroste kolem 7–8 cm. Při typickém letním růstu to vychází zhruba jednou týdně. Samozřejmě záleží na počasí – po deštích tráva roste rychleji, v suchu pomaleji. Důležité je nedovolit, aby trávník kompletně "přerostl" do vysoké trávy. Když už se vám stane, že tráva povyroste příliš (třeba po dovolené), nesekejte ji hned najednou na požadovanou výšku. Vysokou trávu nejdřív zkraťte třeba o polovinu a teprve za pár dní po regeneraci dosekejte na správnou výšku. Snížíte tím šok pro rostliny a vyhnete se vzniku žlutých spálených míst. Moderní sekačky mívají nastavitelnou výšku
sečení, takže si můžete požadovanou délku snadno navolit.
Denní doba sečení
Ideální je sekání ráno nebo navečer, kdy nejsou taková vedra. Vyhnete se tak přehřátí a zbytečnému vysušení trávníku v poledním žáru. Pokud byste sekali v poledne, tráva bude ve stresu a zároveň se hůře dosekávají suchá, zvadlá stébla. Počkejte raději, až slunce trochu poleví. Nesekejte také mokrý trávník (např. brzy ráno za rosy nebo po dešti) – mokrá stébla se špatně sekají, trhají se a navíc vznikají nevzhledné hrudky posečené trávy. Mokrý povrch je také kluzký pro sekačku i zahradníka a hrozí vytržení drnů. Počkejte, až tráva oschne.
Ostrost nože
Před sezónou i během léta dávejte pozor, aby vaše sekačka měla ostrý nůž. Tupé nože trávu spíše trhají než sekají, takže konečky listů zůstanou roztřepené, snadněji zasychají a trávník pak celkově šedne. Roztřepené listy jsou také vstupní branou pro choroby. Proto nože pravidelně kontrolujte a brouste (nebo si nechte nabrousit v servisu). Tráva se vám odmění hladkým řezem a rychlejším hojením.
Sečení a sucho
Jestliže trávník vlivem velkého sucha zežloutne a přejde do klidového stavu (dormance), je lepší nechat ho být a vyčkat, až opět obroste. Nesekejte úplně suchý "slámový" trávník – jednak by to bylo málo účinné a jednak můžete rozdrásat a poničit i suchý kořenový systém. Počkejte, až zaprší nebo trávník zalijete a obroste novými zelenými výhonky.
Hnojení trávníku v létě
Aby trávník zůstal po celé léto pěkně zelený, potřebuje také živiny. Pravidelné hnojení zajišťuje trávníku dostatek dusíku, fosforu, draslíku a dalších prvků pro zdravý růst. Jenže hnojení přes léto má svá úskalí – není totiž radno přidávat rostlinám živiny ve chvíli, kdy jsou ve stresu z horka a sucha.
Kdy hnojit: Nejlepší termíny pro hnojení trávníku jsou jaro a podzim. Letní hnojení provádějte opatrně. Obecně se nedoporučuje přihnojovat uprostřed parného léta. Ideální je trávník pohnojit koncem jara nebo začátkem léta (červen), kdy má ještě dost vláhy, aby živiny využil – tím ho připravíte na nadcházející horké období. Další dávku pak trávník ocení koncem léta nebo počátkem podzimu, kdy se zregeneruje po prázdninách. Uprostřed prázdnin (červenec–srpen) hnojte jen tehdy, pokud trávník aktivně roste, máte ho dostatečně zavlažovaný a vidíte na něm, že mu dochází živiny (například bledne, neroste, objevují se červené skvrny rzivosti apod.). V takovém případě zvolte šetrné hnojivo a aplikujte menší dávku.
Jaká hnojiva použít
Na jaře se obvykle používají hnojiva s vyšším obsahem dusíku (N), který podporuje růst a hustotu trávníku. Letní trávník ale bujný růst nepotřebuje – vysoké dávky dusíku by ho nutily tvořit mnoho světlých listů, které by pak ve vedru snadno vadly. Proto se v létě hodí spíše hnojiva s nižším obsahem dusíku a naopak vyšším podílem draslíku (K). Draslík posiluje odolnost trav vůči suchu a pomáhá jim hospodařit s vodou, takže takové hnojivo trávníku ve vedrech prospěje. Mnohá letní hnojiva obsahují také hořčík a stopové prvky (železo, mangan aj.), které podporují sytě zelené zabarvení trávy.
Na výběr máte v zásadě dvě hlavní skupiny hnojiv – organická a minerální (průmyslová). Organická hnojiva (jako je kompost, chlévský hnůj, rohovina apod.) působí pomaleji – mikroorganismy je postupně rozkládají a trávník si z nich bere živiny průběžně. Výhodou je, že nehrozí spálení trávy ani přehnojení, a také zlepšují kvalitu půdy (přidávají humus, podporují půdní život). Nevýhodou je pomalejší nástup účinku a obvykle nižší obsah živin. Minerální hnojiva (granulovaná či kapalná) dodají živiny rychle a v koncentrované podobě. Trávník po nich rychleji zhoustne a zazelená, účinek je viditelný už za pár dní. Je však nutné je dávkovat přesně podle návodu – snadno může dojít k popálení porostu přehnojením. Ideální kombinace je použít na jaře a podzim pomaleji působící hnojiva (třeba organická nebo
kombinovaná) a v létě, pokud je třeba, sáhnout po šetrném minerálním hnojivu s postupným uvolňováním živin (tzv. pomalu rozpustná hnojiva). Ta trávníku dodají živiny pozvolna během několika týdnů a minimalizují riziko spálení.
Jak hnojit
Vždy dodržujte doporučené dávkování od výrobce – více hnojiva neznamená lépe. Naopak přehnojení může trávník spálit a také přispívá ke znečištění spodních vod. Granulovaná hnojiva aplikujte nejlépe rozmetadlem pro rovnoměrný rozptyl. Nikdy nehnojte za úpalu a sucha – ideální je hnojit před deštěm, nebo večer a pak trávník vydatně zalít, aby se granule rozpustily a živiny se vsákly ke kořenům. Nenechávejte granule na listech – vždy je spláchněte vodou, jinak mohou listy popálit. Kapalná hnojiva se zpravidla aplikují zálivkou nebo postřikem a působí okamžitě, ale u nich je obzvlášť důležité nepřekročit koncentraci.
Časté chyby
Nejčastější chybou je hnojení ve špatnou dobu – například přidat trávníku dusíkaté hnojivo ve vrcholu veder může nadělat více škody než užitku. Další chybou je přehnojení – přebytek živin (hlavně dusíku) vede k přerůstání měkké tmavě zelené trávy, která ale má slabší kořeny a více ji napadají choroby a škůdci. Také se pak musí častěji sekat. V neposlední řadě zahrádkáři někdy podcení zálivku po hnojení – granulím trvá nějaký čas, než se rozpustí, a pokud leží nasucho na listu, spálí ho. Proto vždy po hnojení zalévejte (nebo hnojte před deštěm).
Mulčování trávníku
Pojem mulčování trávníku znamená, že posečenou trávu nesbíráte do koše, ale necháte ji posekanou ležet na trávníku v drobných kouscích, kde se postupně rozloží. Sekačka k tomu musí být uzpůsobená – ideální je tzv. mulčovací sekačka nebo mulčovací nástavec. Nože posekají trávu nadrobno a rozhodí ji zpět mezi stébla. Mulčování má v létě řadu výhod, ale i několik úskalí.
Výhody mulčování
Mulčování představuje nejjednodušší recyklaci živin. Posečené ústřižky obsahují spoustu vody a organických živin (dusík, fosfor, draslík atd.) – odhadem asi 4 % své hmotnosti tvoří právě tyto živiny. Když je necháte na trávníku, rozloží se a poslouží jako přirozené hnojivo. Odborníci někdy uvádějí, že díky mulčování můžete ušetřit alespoň jednu dávku hnojiva ročně. Další výhodou je, že tenká vrstvička rozložené trávy u kořenů pomáhá udržet v půdě vláhu a brání jejímu přehřívání. Mulčovaný trávník tedy lépe odolává suchu. V neposlední řadě ušetříte práci – odpadá hrabání a sběr posečené trávy a starosti, kam s ní. Nemusíte plnit kompost či popelnici – drobné ústřižky se ztratí v drnu.
Nevýhody mulčování
Abyste mohli trávu mulčovat, musíte často sekat. Ideální je opravdu každý týden, případně i častěji (např. 2× týdně během vrcholu sezóny). Jakmile trávník přeroste, sekačka už si s dlouhými stébly neporadí a nerozseká je nadrobno. Zůstávaly by pak na trávníku nevzhledné hromádky trávy, které by začaly hnít a dusily by porost pod sebou. Mulčování se také nepříliš hodí pro reprezentativní okrasné trávníky, kde je žádoucí naprosto čistý vzhled – byť drobné kousky trávy nejsou moc vidět, trávník po mulčování nemá tak "učesaný" vzhled jako po vyhrabání. Z praktického hlediska také mulčování hůře zvládá vlhkou trávu – pokud sekáte za rosy nebo po dešti, mokré ústřižky mají tendenci lepit se v chuchvalcích. V takovém případě je lepší posečenou trávu přece jen sesbírat nebo po oschnutí
trávy trávník ještě jednou přejet sekačkou pro rozmělnění hrudek.
Mulčovat, či nesbírat?
Pokud sekáte trávník pravidelně a nenecháte ho přerůst, mulčování mu prospěje. Nemusíte se bát, že by mulčování způsobilo plstnatění trávníku – drobné kousky trávy se rozloží poměrně rychle a nevytvářejí souvislou nepropustnou vrstvu. Ke tvorbě plsti (neboli "stařiny") dochází spíše při dlouhodobém neodklízení odumřelé trávy a plev, ale občasné mulčování samo o sobě nevadí. Jestliže ovšem zjistíte, že se vám v trávníku plst tvoří (poznáte to tak, že u kořene je vrstva staré hnědé trávy, trávník je na omak pružný a voda hůře vsakuje), bude potřeba na podzim nebo na jaře trávník vyčistit – tzv. vertikutací (prořezáním vertikutačními noži) plst odstraníte a trávník se zase nadechne. To je ovšem součástí spíše jarní péče.
Kdy raději sbírat
Některé situace jsou vhodnější pro klasické sečení se sběrem do koše. Pokud je trávník napaden houbovou chorobou (např. se objevují plesnivé skvrny), mulčování by problém zhoršilo – posečením byste spóry ještě více roznesli. V takovém případě trávu seberte a napadená místa ošetřete fungicidem. Podobně pokud má trávník hodně plevelů, které již kvetou a tvoří semena, je lepší posečenou biomasu odstranit – jinak by semínka plevele dopadla zpět na půdu a dále se šířila. Mulčování také nemusí zvládnout extrémně přerostlý trávník – tam se nejdříve vyplatí posekat se sběrem na vyšší výšku a teprve udržovací seče mulčovat.
Základní pravidla péče o trávník v létě
Na závěr shrnujeme nejdůležitější zásady, díky nimž udržíte svůj trávník přes léto v dobré kondici:
- Voda jako základ: Nenechte trávník úplně vyschnout. Raději 1–2× týdně dopřejte půdě vydatnou zálivku do hloubky, než každodenní lehké kropení. Vodu dávkujte nejlépe ráno, když je chladněji.
- Pravidelné sečení, vyšší střih: Sečte aspoň jednou týdně, ale nastavte sekačku výše než na jaře. Neodstraňujte víc než třetinu délky listu při jednom sečení. Vyšší trávník lépe odolá vedru a stíní půdu.
- Ostré nástroje: Dbejte na ostré nože sekačky – tupé způsobují roztřepené, zažloutlé konce listů. Před létem nože naostřete a během sezóny je podle potřeby znovu nabruste.
- Hnojení s rozvahou: V létě trávník přihnojte jen lehce, ideálně na začátku a konci léta. Vyhněte se vysokým dávkám dusíku uprostřed veder. Volte hnojiva s postupným uvolňováním a po aplikaci vždy zalijte.
- Využijte mulčování: Pokud můžete, mulčujte – jemné posečené kousky nechte v trávníku zetlít a vrátit živiny zpět. Trávník tak lépe drží vlhkost a ušetříte za hnojivo. Mulčujte ale jen při pravidelném sečení a na zdravém trávníku.
- Prevence problémů: Kontrolujte trávník průběžně. Jakmile vidíte počínající problém (suché místo, plíseň, škůdce), hned zakročte – zalijte suché fleky, odstraňte napadenou trávu, vyžeňte škůdce atd. Včasný zásah zabrání rozšíření problému.
Možné problémy a jejich řešení
I při sebelepší péči se mohou v létě na trávníku objevit potíže. Zde jsou ty nejčastější a tipy, jak si s nimi poradit:
Suché (žluté) fleky
Lokální suché skvrny v trávníku obvykle způsobuje nedostatečná závlaha. Může jít o místa, kam špatně dosáhne postřikovač, nebo kde je půda utužená a voda se hůře vsakuje. Řešení: zapravit do půdy vidle (provzdušnit ji) a důkladně místo prolit, případně instalovat doplňkový zavlažovač. Suché fleky mohou vznikat i po moči od psů či koček – tyto "spáleniny" mají často ostré okraje. Pomůže postižené místo prolévat velkou dávkou vody opakovaně, aby se půda vyplavila, a pak přesev odumřelé trávy. Pokud suchá místa přetrvávají i po zalití, může jít o tzv. hydrofobní půdu (půda ztratila schopnost vsáknout vodu, často vlivem plsti a půdních hub). V takovém případě zkuste použít smáčedlo – speciální přípravek, který pomůže půdě vodu opět nasávat. Krajním řešením je výměna půdy v daném
místě a oprava trávníku novým výsevem.
Plísně a houby
Teplé a vlhké počasí přeje rozvoji houbových chorob trávníku. Můžete si všimnout bělavého povlaku (padlí), oranžových skvrn (rez travní), hnědých mokvavých chuchvalců (hniloba, tzv. "mazlavá skvrnitost") nebo dokonce růstu hub (např. pýchavky, špičky). Prevence je zalévat ráno, nenechávat trávník dlouho mokrý přes noc, a také nepřehnojit dusíkem – příliš bujný trávník je k houbám vnímavější. Napadená místa pokud možno odstraňte (odhrabejte suché listy, vyřízněte shnilé části), a aplikujte fungicid určený na trávníkové choroby. Po ošetření trávník pár dní nezalévejte, ať přípravek působí. Plísně se často objevují i v přeschlém a vyhladovělém trávníku – např. "červená vláknitost" (červené konce listů) signalizuje nedostatek dusíku a vláhy. Tam pomůže lehce přihnojit a zalévat.
Škůdci trávníku
V létě mohou na trávník zaútočit různí škůdci. Nejvážnější škody obvykle způsobují larvy půdního hmyzu (tzv. ponravy, např. chroustů, tiplic apod.),
