Média ve službách propagandy: první světová, krize a druhá světová

Média ve službách propagandy – OBSAH

1. Jak novináři pomohli rozpoutat válku
2. Moc zapojit zemi do bojů
3. Propaganda zleva zprava

Jak novináři pomohli rozpoutat válku

Velmi specifickou kapitolou v dějinách médií je ten okamžik, kdy si vlády uvědomily jejich nesmírnou propagandistickou cenu. Zpočátku se noviny zabývaly informacemi, přinášely zprávy – s nástupem bulvárního stylu psaní v USA (yellow journalism) se stále více začaly obracet k šíření vlastní agendy a formování názorů mezi veřejností.

Exemplárním příkladem je španělsko-americká válka (1898), která vznikla díky činnosti dvou hlavních amerických bulvárních magnátů: Josepha Pulitzera a Williama Randolpha Hearsta. Obě mediální společnosti spolu soupeřily – a v rámci konkurenčního boje začaly konstruovat štvavou kampaň proti španělské přítomnosti na Kubě, o kterou měly USA zájem. Rozsáhlá kampaň zahrnovala lživé a štvavé články a vyvrcholila explozí na palubě vojenské lodi USS Maine, kterou novináři okamžitě označili za španělskou sabotáž. Rozzuřená veřejnost žádala odvetu – a válka skutečně byla.

Moc zapojit zemi do bojů

Média se ukazovala jako velmi cenný spojenec při šíření propagandy. Velmi drsně se to ukázalo během první světové války, kde média Trojspolku zpočátku informovala o válce relativně neutrálně, ale francouzská a zvláště britská média přešla do čisté propagandy, kde válku v sériích štvavých článků změnila svými barvitými líčeními na boj o přežití civilizace.

Zvláště tomu pomohly německé protipartyzánské represe v okupované Belgii, jejichž rozsah byl západní propagandou značně zveličen. Vzniklá hysterie sice pomohla Brity přesvědčit pro válku (a dala vzniknout tak zvané Kitchenerově dobrovolnické armádě), ale také velmi pravděpodobně zabránila ukončení války formou mírové dohody, takže se táhla až do roku 1918. Počet Němci zavražděných Belgičanů se odhaduje na méně než šest tisíc, neochota ukončit válku rychlou dohodou nakonec stála zhruba tři a půl milionu mrtvých a více než osm milionů zraněných jen na západní frontě.

Schopnost propagandy přesvědčit obyvatelstvo k obětem byla pozoruhodná. Velmi zajímavým způsobem se projevila v Rusku, kde komunisté vedli nejprve kampaň proti válce, takže válka s Německem byla ukončena Brest-litevským mírem v březnu 1918, ale hned po převratu ji použili k mobilizaci sil pro občanskou válku. Zatímco první světová válka stála Rusko o něco více než 3 miliony mrtvých – a toto číslo je běžně interpretováno jako příčina komunistické revoluce, byla následující občanská válka mnohem horší a stála život dalších 7 až 12 milionů lidí.

Propaganda zleva zprava

Propaganda ukázala neuvěřitelnou schopnost ovlivňovat veřejné mínění: A proto ji začali studovat jak Němci, kteří ji využili pro rozněcování protižidovských nálad, tak i Sověti, kteří propagandu zneužili pro „boj s vnitřním nepřítelem“. Skutečný souboj titánů nastal za druhé světové války, kdy se do válečné mašinerie zapojila propaganda všech stran: Najdeme japonskou animovanou propagandu, která míří na Američany stejně jako americkou propagandu, kterou dělal Disney. Ta oslovovala nejen veřejnost tím, že zesměšňovala protivníka, ale fungovala i jako instruktážní filmy. Legendární je série animovaných filmů „Private SNAFU“ (Situation Normal, All F**ked Up), která pomocí černého humoru vojákům vysvětlovala, co na frontě mají a co nemají dělat.

Za druhé světové se propaganda brala zcela vážně, všechny strany věnovaly spoustu místa tisku, ale i filmu. Německé ilustrované časopisy jako Die Wehrmacht nebo Der Signal jsou dokonalou ukázkou precizně zpracované propagandy šířící pozitivní obraz války pro Němce i obyvatele okupovaných zemí. Američané pro změnu vynikali tím, že dokázali točit celovečerní filmy o vítězných bitvách už pouhých několik měsíců po událostech – a přítomnost kameramanů dala prostor pro vznik moderní válečné reportáže.

Stejné metody manipulace, které hnaly německé obyvatelstvo k nenávisti proti Židům, se na konci války obrátily proti nim. Dokumentární filmy mapující německé zločiny vybudovaly představu kolektivní viny a alespoň zčásti se podílely na masakrech německého civilního obyvatelstva. Japonská propaganda popisující Američany jako ďábly měla velký podíl na zběsilém odporu japonských vojsk, ale i na velkém množství sebevražd civilního obyvatelstva, které se bálo amerického zajetí.

Znovu a znovu se tak ukazovalo, že propaganda má schopnost účinně dehumanizovat protivníka a značně zhoršit už tak špatnou válečnou situaci. Teprve po ukončení války, s velkým odstupem přichází období smiřování, které ale v některých případech trvalo i více než celou generaci. Kombinace osobních zážitků a propagandy tak dokázala zafixovat životní postoje velkého množství lidí zcela trvale a nikdy už své postoje neopustili.

Toto temné období zároveň představovalo éru velké a rychlé technologické expanze. Propaganda se šířila hlavně rádiem, ale už před druhou světovou válkou se v Německu začalo experimentovat i s televizí. Němci prosadili technologii nahrávek na magnetické pásky, která jim dovolovala vysílat reprízy rozhlasového vysílání v prakticky stejné kvalitě, jakou měl originál, takže živé performance rozhlasových her, které byly obvyklé ve 20. letech, se staly minulostí. Propaganda se také stala součástí plakátu a pohlednice, ze kterých se stalo svébytné umění – a započalo cestu ke zkratkové, úderné komunikací pomocí sloganů a memů, která je charakteristická pro dnešek.

Mediální masáž ovlivňovala veřejnost do takové míry, že přispěla k rozhoření mnohých krvavých konfliktů. Zejména za druhé světové války byla využívána intenzivně oběma stranami konfliktu. Z této doby nám zbyla zkratkovitá, úderná komunikace, která se v našem světě prosazuje dodnes.

Michal Rybka

Michal Rybka je publicista a nadšenec s 20 lety zkušeností v IT a gamingu. Je kurátorem AlzaMuzea a YouTube kanálu AlzaTech. Napsal několik fantasy a sci-fi povídek, které vyšly v knižní podobě, a pravidelně pokrývá páteční obsah na internetovém magazínu PCTuning.