Hra o čas
Nová knížka Aleny Mornštajnové Listopád se v mnohém podobá předchozím knihám autorky. Opět popisuje těžký osud rodiny, v tomto případě dvou žen, na pozadí dramatických historických událostí. Tou událostí v této knize je listopad 1989, ovšem mám pocit, že příběh se mohl odehrávat v jakýchkoliv letech minulého režimu a na děj by to mělo jen minimální vliv.
Co je u této knihy nové, je fakt, že se děj odehrává v alternativní realitě - v případě, že by Sametová revoluce byla potlačena a SSSR by svůj vliv nad Střední Evropou neztratila, ale naopak více utáhla kohoutky.
Dva příběhy a dopisy s cenzurou
Je to příběh dvou žen, starší Marie a dívky Magdaleny. První z nich je ve vězení a upíná se na dopisy od dcery a pro dceru, druhá je systémem vychovávána jako komunistická elita a budoucnost národa. Kniha je zajímavá i díky dopisům matky Marie dceři, které jsou cenzurovány a části začerněny a čtenář si jen domýšlí, co tím chtěla Marie říci, případně proč to režimu přišlo nežádoucí, a bylo třeba to zcenzurovat.
Já sama jsem se narodila na konci 80. let, dobu komunismu znám především z vyprávění, knih a filmů, ale myslím, že je ohledně reálií dost pravdivá. Někdy mě až mrazilo z pomyšlení, že bych v takovém světě žila - člověk nemohl nikomu věřit, ani doma si nemohl být jistý, kdo poslouchá, tudíž si stále musel dávat pozor na to, co říká, co si myslí, kolikrát stačilo křivé obvinění a s člověkem byl konec.
Výtečné čtení plné emocí
Kniha se četla velmi dobře. Přečetla jsem ji za asi 4 dny, což s dvěma dětmi považuju za dobrý výsledek. Ke konci knihy jsem se nemohla odtrhnout, dopadla na mě opět úzkost ze závistivých a zlých lidí, kteří myslí jen na svůj prospěch… Konec nebudu prozrazovat, to si musí každý přečíst sám, ale doufám, že kniha bude bavit i ostatní tak, jako mě.
Anna
