Digitalizace automobilů je ožehavé téma. Někdo nedá dopustit na velké displeje, jiný preferuje mechanická tlačítka a kolečka. I infotainment v autech umí čím dál více funkcí. Možná byste řekli, že díky tomu už není navigace v mobilu potřeba. Jenže odpověď není tak jednoznačná. Proč si to myslíme? Když dva dělají totéž, není to totéž. A zatímco systém v autě skoro nezměníte, možnosti chytrého telefonu jsou obrovské. Ukážeme si proto několik příkladů, kdy může být pořádný chytrý telefon užitečný i v moderním voze.

Snad každý turista tu situaci zná: naplánuje si trasu, podle čar na mapě ví, kudy vede silnice, kudy polní cesta a kde je turistické značení. Naživo pak vidí, že polní cesta je spíše kozí stezka a lišejníky na stromech určí plánovaný směr pravděpodobně přesněji než očekávané značení.
V autech se děje to samé. Přibývají dopravní značky, silnice se opravují, přibývají obchvaty a jednosměrky, budují se cyklopruhy, a je proto jednoduché dostat se s autem na místa, kam by se místní autem nevydal ani pod výhrůžkou.
Význam kartografa se tak mění spolu s prioritami jeho hlavního zaměstnavatele. Pro automobilku je navigace jen hezkou, i když důležitou součástkou. Pokud ale auto nebude mít kola, motor se bude zadrhávat a sedačky budou nepohodlné, kvalitní mapy starosti s cestováním neulehčí.
Zato kartograf? Mapy jsou hlavní náplní jeho práce, finálním produktem jeho snažení. Proto se aktualizace do navigace v mobilu mohou dostat rychleji a ve vyšší kvalitě, než pokud byste je nahrávali do auta. A zvlášť pokud máte starší vůz, obejdete se i bez aktualizací prostřednictvím flash disku.
Můžete oponovat, že i automobily berou mapy od geodetů a kartografů, a měli byste pravdu – nicméně vliv dalšího prostředníka mezi řidičem a kvalitní mapou je nezpochybnitelný. Do telefonu aktuální mapy zkrátka putují rychleji a v telefonu si navíc můžete vybrat, kterou navigaci budete používat. Klidně jich můžete kombinovat i několik, ale v autě budete mít jen jednu se všemi jejími chybami i výhodami.
Každý si rád v konfigurátoru nakliká výbavu snů. Chtěli byste panoramatické střešní okno, všemožné asistenty řízení, luxusní materiály… O některých položkách se ale v katalogu nepíše nebo si je řidič musí domyslet. Co máme na mysli?
Třeba datové úložiště v autě. Navigovat vůz umí, ale mapy není kam nahrát. Musíte je tedy nahrát na flashku, jenže ta musí mít speciální formátování, takže k mapovým podkladům už nenahrajete oblíbené písničky. Řešení je jednoduché: do jednoho USB vložit mapy, do druhého média. Ale třetí konektor nemáte, takže telefon si už nenabijete.
Druhým příkladem budiž podpora Bluetooth, i když se v tomto ohledu hodně změnilo k lepšímu. Zvláště starší auta uměla používat bezdrátovou komunikaci jen pro telefonování, ale ne k pouštění hudby.
Chytrý telefon sice nedokáže vyřešit všechny neduhy aut, přesto ale může znamenat zásadní rozdíl. Chování mobilu je totiž standardní, alespoň v rámci jednoho operačního systému. Pokud máte Android nebo iPhone, vždycky se dokážete podívat, kolik místa v paměti máte, kdy jste naposled aktualizovali mapy, nainstalujete si oblíbenou aplikaci pro navigaci – volba zkrátka bude na vás.
Ideální situace není ani s umístěním obrazovek v autě. Je super mít mapu na digitálním přístrojovém štítu nebo head-up displeji. Ale kolik aut takové vychytávky má? Pořád nejrozšířenější koncepcí je kombinace analogových budíků a displeje nad středovou konzolí. Toto uspořádání nutí řidiče těkat očima mezi silnicí a interiérem.
Umístění mobilu v držáku je mnohem variabilnější. Pokud byste chtěli mobil využívat i jako záznamovou kameru, můžete ho připevnit přísavkou ke zpětnému zrcátku. V létě se může hodit topící telefon do výdechu klimatizace. V některém autě se dá smartphone umístit k A-sloupku, aniž byste zvětšili slepý úhel.
Telefon v držáku tak může vždy plnit svou funkci a ještě vám s jeho ovládáním může pomoci spolujezdec. Uznejte, že je mnohem jednodušší poprosit cestujícího, aby nastavil nový cíl v navigaci, než tlačítky na volantu hledat cílovou adresu po písmenkách.
Každé malé dítě přece ví, že telefon s GPS dokáže navigovat. Nebo ne? Pokud hledáte jednoduchou odpověď ano, nebo ne, tak ano. Velké rozdíly se objeví, pokud se začnete ptát „Jak?“.
Prvním faktorem ovlivňujícím kvalitu navigace je velikost paměti. Větší paměť znamená sice vyšší investici, ale také dlouhodobou úsporu za mobilní internet. Mapa pro Českou republiku zabírá cca 500 MB až 1 GB, podle typu mapy. Můžete samozřejmě nechat stahovat jen oblasti, kterými budete projíždět, ale mnohem jednodušší je si v telefonu uložit větší mapu, protože nikdy nevíte, kdy vyjedete mimo plánovanou trasu, a už vůbec nemůžete mít jistotu, že v okolí najdete rychlý internet.
Spousta řidičů navíc používá několik aplikací pro navigaci. Jednu pro běžné ježdění, druhou pro navigaci v ucpaných městech, třetí pro trasy do neznámých končin a čtvrtou třeba pro turistickou navigaci na kole. Mapy tak rychle zaberou několik gigabytů v paměti zařízení a jejich stahování přes mobilní internet by se protáhlo i prodražilo.
Kvalitu navigace v telefonu ovlivňuje i přesnost určení pozice. Každý chytrý telefon to umí, ale přesnost se může lišit, pokud se pohybujete v zastavěném prostoru, na venkově nebo pokud telefon pořádně nevidí na nebe.
Laik by si možná řekl, že GPS se chová všude stejně. Satelity na oběžné dráze sice stejné jsou, ale kvalita antény v telefonu určuje, s kolika z nich se mobil domluví. Dražší mobily často navíc využívají i konkurenční systémy satelitní navigace – nejznámější je evropské Galileo, ruský Glonass nebo čínské Beidou. Při kombinaci všech jmenovaných systémů je tak určení aktuální polohy mnohem přesnější a preciznost neklesá, ani když výhled na nebe zastíní mrakodrapy. Nestane se tak, že by vás navigace upozornila až za křižovatkou.
Špičkou v oboru jsou pak telefony s technologií UWB. Ta by měla umožňovat navigaci i ve vnitřních prostorech. Že je to zbytečné? Pro někoho možná ano, ale pokud jste se někdy pohybovali po podzemních garážích nebo bloudili v zahraničí v metru, určitě uznáte, že to může podstatně usnadnit život.
Málo zmiňovaným benefitem dražších telefonů (za které považujeme zařízení se startovní cenou převyšující cca 8 tisíc Kč) je i kvalita konstrukce a zpracování. O vrzání nebo slícování se můžete dočíst i v našich testech, ale mnoho recenzentů opomíjí chování telefonu při zátěži.
Zkuste ale na telefonu chvíli hrát nějakou náročnou hru. Určitě ucítíte, že se mobil zahřívá, protože jeho procesor intenzivně pracuje. V praxi to můžete řešit tím, že hru odložíte a necháte telefon vychladnout.
Kvalitnější telefony s odvodem odpadního tepla počítají. To je výhodou i při navigaci v autě. Tam sice nedržíte telefon v ruce, ale na palubní desce může být horko jako ve skleníku. Každý ušetřený teplotní stupeň tak telefonu prospěje a nedočkáte se chybové hlášky přítomné na některých levných telefonech – „Telefon je přehřátý, vypněte ho prosím.“
Ovládání auta přes dotykový displej je praktické i efektní. Nemusíte každé funkci přiřadit speciální tlačítko, ovládání je intuitivní a přehledné. Jenže trefovat se za jízdy do obrazovky jde hodně špatně.
Situaci zlepší velké displeje, ale ty se zase odrazí v ceně auta. Druhou možností je napojit telefon na ovládání tlačítky na volantu, jako umí Android Auto nebo Apple CarPlay. Ale i jeho integrace do infotainmentu něco stojí.
Obloukem se tedy opět vracíme k tomu, že telefon s velkým displejem obsloužíte pohodlněji než pětipalcového trpaslíka. Pokud tedy často používáte telefon v autě, myslete i na tento aspekt ceny telefonu. Na velikosti se řidičům šetřit nevyplatí.
Ačkoli i naši zákazníci často zmiňují, že fotoaparát je nejzásadnější motivací pro koupi nového chytrého telefonu, řidiči by si měli všímat i mnoha jiných benefitů dražšího zařízení. Větší výkon, větší paměť, větší displej, větší baterie – to všechno jsou parametry, které vypadají, že mohou přesvědčit jen laiky, kteří nevidí pod povrch. Pokud ale porovnáte přínos lepšího telefonu pro život řidiče za volantem, zjistíte, že malá investice se může několikrát vrátit.