Moderní digitální záznamová média
S tím, jak se technologie záznamu dat vyvíjely, se vyčlenily dvě výrazné skupiny nových médií. Prvním byly optické disky založené na CD technologii. Ta byla uvedena na přelomu let 1982 a 1983 firmou Philips – a nabídla ohromný skok v kapacitě ukládaných dat – a také nedestruktivní čtení laserem. Zatímco se běžná výměnné média při provozu opotřebovávala, optická hlava se nedotýkala disku, takže když jste jeho povrch sami nepoškrabali, měl pozoruhodnou výdrž.
Moderní digitální záznamová média – OBSAH
- Odolný optický disk neuspěl
- Velký nástup levnýchoptických médií
- Dražší média s extra dlouhou životností
- Dnes vládnou SSD
Odolný optický disk neuspěl
Původně se pro počítače uvažovalo s využitím krabiček (CD Caddy), které by se automaticky otevřely po zasunutí do mechaniky. Krabičky byly konstruovány podobně jako obal od disket 3,5“, tedy když byly vysunuté z mechaniky, tak chránily disk proti pošpinění či poškrabání. V praxi si ale lidé kupovali caddy krabiček málo, manipulovali s disky přímo rukama – a ty se distribuovaly bez ochrany nejprve v plastových a nakonec i jenom v obyčejných papírových obalech. Snaha mít levná média zvítězila nad snahou mít odolná média.
Velký nástup levných optických médií
Velkým pokrokem byl příchod zapisovatelných a přepisovatelných optických médií. Většina majitelů počítačů získala schopnost zálohovat obrovské množství dat za rozumné peníze – a ano, otevřelo to doširoka brány pirátství, protože najednou bylo možné kopírovat i Audio CD a později filmová a herní DVD. V podstatě to byla první pirátská revoluce, po které následovala ta druhá – internetová.
Zapisovatelná média velmi variovala v kvalitě. Nejstarší média nabízela slušnou životnost, s tím, jak jejich cena klesala, se ale objevovala stále levnější a horší média, jejichž kvalitu trochu kompenzovaly rostoucí schopnosti vypalovaček. Prvním důležitým krokem byla schopnost navazovat záznam při výpadku dat, což z poněkud riskantního zápisu při vypalování udělalo zcela rutinní věc. Druhým krokem byla schopnost mechanik rozeznat vlastnosti média a přizpůsobit se mu tak, aby zápis dopadl většinou dobře.
Dražší média s extra dlouhou životností
Řada levných médií měla ale katastrofickou životnost, docházelo ke ztrátě dat vyblednutím a nebo ke katastrofické ztrátě, kterou jste mohli udělat prostě tak, že jste například zapomněli zapisovatelné médium datovou stranou nahoru u okna. Proto následovala řada médií s vyšším stupněm kvality, jako jsou média s interním zlatým pokováním odrazivé vrstvy, u kterých je životnost odhadována až 100 let při kvalitním uložení (temperované prostředí, nízká vlhkost, tma) a také keramická média, u nichž se odhaduje životnost 250-1000 let a mají zvýšenou odolnost proti vyblednutí na slunečním světle. Vysoká očekávaná životnost tohoto typu médií z nich dělá v současnosti asi nejlepší variantu pro záznamy, které budou někde trvale uloženy, i když mezitím narostly nároky na kapacitu, která se u archivačních optických médií zastavila na úrovni jednovrstvých DVD, tedy 4,7 GB.
Dnes vládnou SSD
Zcela jinou cestou jdou praktická výměnná média, která se dnes dělají prakticky výhradně z reprogramovatelných paměťových čipů. „Paměťovky“, tedy USB paměťové flashdisky a nebo paměťové karty využívají stejný princip, tedy uložení dat do paměťových čipů, mají spoustu velmi pěkných vlastností: Nic se v nich nepohybuje, nelze je poškodit magneticky a ani pádem. Pro běžnou manipulaci mají tedy téměř perfektní vlastnosti, ale mají i svoje problémy.
Předně, přepisovatelné paměti mají jenom omezený počet zápisových cyklů, který klesá s jejich stoupající integrací – a aby disky přežily rozumný počet zápisových cyklů, musí je řešit inteligentní kontrolér, který kontroluje počet zápisových cyklů a zápisy rozkládá tak, aby se disk opotřebovával rovnoměrně. Na jeho správné funkci pak záleží, jestli bude médium spolehlivé a nebo ne. Archivační životnost tohoto typů pamětí je neznámá, uvádí se konzervativních 10 let, patrně to bude víc, ale zatím nemáme dost zkušeností.
Nepěknou vlastností tohoto typu pamětí je to, že mají tendenci zkolabovat úplně celé najednou, takže médium, které je použitelné, se může stát obratem nepoužitelné. Moderní SSD disky mají bezpečnostní funkci, která když zjistí selhávání, přepne disk z režimu čtení a zápisu na možnost „pouze číst“, ale stále musíme počítat s možností náhlého katastrofického selhání, které je o to nebezpečnější, že záchrana dat je z těchto pamětí obvykle velmi drahá a často i nemožná – například proto, že disk sám má vnitřní kryptografii, kterou nelze prolomit.
Moderní záznamová média mají spoustu pěkných vlastností. Archivační optická média nabízejí teoreticky velmi dlouhou životnost, i když je otázka, jestli po tisíci letech budeme umět tato média správně číst, zda na to budeme mít zařízení a také znalosti, jak jsou data kódovaná, jak fungují datové formáty souborů a podobně. V tom je velký úkol pro současnost: Zachovat tuto znalost, aby i další generace mohly správně dekódovat jak souborové systémy, tak i datové formáty.
Paměti typu flash jsou skvělé pro praktické používání, ale zákeřné z hlediska možnosti náhlého selhání. U nich je zvláště třeba mít promyšlený zálohovací plán – tedy aktivovat alespoň základní zálohovací funkce počítače, jako je Windows File History a nebo zálohování do cloudu. Podobný typ zálohování stačí jenom nastavit – a pak se zálohuje průběžně, což může zabránit nejednomu nepříjemnému překvapení.
Michal Rybka
Michal Rybka je publicista a nadšenec s 20 lety zkušeností v IT a gamingu. Je kurátorem AlzaMuzea a YouTube kanálu AlzaTech. Napsal několik fantasy a sci-fi povídek, které vyšly v knižní podobě, a pravidelně pokrývá páteční obsah na internetovém magazínu PCTuning.
