Nemocný králík, to není nic příjemného. Ať už jej chováte doma coby mazlíka, nebo na maso či kožešinu, v každém případě to znamená problém. Králík je zvíře, o které se pečlivě staráme, věnujeme se péči o jeho blaho, a proto nám nemůže být lhostejné, když je nemocný. Obzvláště pokud se jedná o blízkého kamaráda našich potomků. Jaké jsou nejčastější králičí nemoci a co dělat, když je králík nemocný? Poradíme v našem článku.
I přes to, že se o svého králíka staráme tak, jak se sluší a patří, může se stát, že se mu nemoc nevyhne. Králičích nemocí je naštěstí podstatně méně než těch psích nebo kočicích, to ale neznamená, že by snad byly méně závažné.
Celá řada králičích nemocí je často dána chybami v jejich chovu, tedy krmení a ustájení. Je proto v nejlepším zájmu chovatele, aby se králíkovi dostalo maximální možné péče, co se týče krmení a hygieny. Důsledná péče působí jako prevence proti některým králičím nemocem.
Samotná diagnóza nemoci je vždy úkolem veterináře, nicméně chovatel může sám vypozorovat některé varovné znaky. Ty by jej měly upozornit na to, že s jeho králíkem není něco v pořádku. V prvé řadě jsou to změny v chování: králík se straní skupiny nebo chovatele, méně se pohybuje, nepřijímá potravu, méně pije.
Varovným signálem jsou změny v oblasti pohybu zvířete. Králík např. začne kulhat, naklání hlavu na jednu stranu nebo není schopen chůze. To může indikovat určitou skupinu nemocí (viz níže). Zbystřete rovněž u výtoku z očí nebo nozder, na špatný zdravotní stav ukazuje i neobvyklá podoba trusu, průjem, případně krev v moči.
O zdraví vašeho králičího svěřence vypovídá i stav jeho srsti. Ta by měla být hustá, rovnoměrně vyrovnaná, mírně lesklá. Nezapomeňte rovněž na kontrolu ušních boltců a okolí zevního zvukovodu.
Když už selže veškerá prevence a váš králík onemocní, je hlavně na veterináři, aby určil, jakou nemoc má a jak bude dále postupovat v léčbě. Nicméně je dost pravděpodobné, že váš králičí kamarád bude mít jednu z následujících nemocí. Výčet není konečný, nicméně níže uvedené králičí nemoci patří k nejčastějším.
Příčinu zažívacích potíží, jako je průjem, nadýmání nebo zácpa, hledejte nejčastěji v nevhodném krmivu. O průjem a zácpu se může postarat i prochladnutí zvířete a zácpu očekávejte i v případě, že si králík pošmákne na něčem nevhodném (koberec, pokojové rostliny, papír apod.).
Pokud průjem nebo zácpa trvá déle než dva dny, uhánějte ke zvěrolékaři. Králíkovi jde o život. Totéž platí i v případě, že se oba stavy střídají.
Ani králíkům se rýma nevyhýbá. Objevuje se u králíků, kteří žijí v průvanu nebo prašnějším prostředí. Projevuje se výtokem z nosu a očí, případně kýcháním. Léčba vyžaduje zásah lékaře, který obvykle předepisuje antibiotika.
Kokcidióza patří mezi velmi časté nemoci domácích králíků, její příčinou je přemnožení prvoka Eimeria, parazitujícího nejčastěji ve střevech. Nejvíce ohrožující je pro mláďata do 10 týdnů. K přenosu často dochází ze zelené stravy, která byla kontaminována divokými králíky, případně konzumací bobků (to je nejčastější způsob přenosu z neošetřené matky na mláďata). Projevuje se zejména apatií, hubnutím, nechutenstvím, poté se dostavuje průjem či zácpa, poznávacím znamením jsou i vypoulené oči a vrzání zuby. Při včasném zásahu veterináře je nemoc dobře léčitelná, důležitá je i hygiena.
Myxomatóza je závažné virové onemocnění, které často mívá fatální následky. Projevuje se otoky a zduřením kolem hlavy, na ušních boltcích, čumáku a kolem pohlavních orgánů, běžná jsou oteklá oční víčka. Velmi často se přidružují další infekce a zápal plic. Přenašečem je bodavý hmyz, nemoc se mezi jedinci v kotci prakticky nepřenáší. Nejlepší prevencí je očkování. Léčba bývá velmi zdlouhavá a záleží na celkové vitalitě jedince.
Králičí mor je virové onemocnění s krátkou inkubační dobou a rychlým průběhem. Nemoc je smrtelná, králíci umírají v křečích s příznaky dušení. Nemoc přenáší bodavý hmyz, možný je i přímý přenos mezi jedinci. Jedinou prevencí je očkování, které vydrží cca půl roku, a ochrana před bodavým hmyzem.
Králičí nemoc encefalitozoonózu způsobuje jednobuněčná plíseň Encephalitozoon cuniculi, přičemž bylo prokázáno, že si ji v sobě bez jakýchkoliv příznaků nese velká část králičí populace. Za spouštěč bývá považován stres a vyšší zatížení organismu králíka (např. po nemoci, v letním horku, mrazu, březosti). Prvním projevem je naklánění hlavy na bok, což znesnadňuje pohyb, ten přestává být v konečných fázích nemoci možný. Nemoc se projevuje i postižením ledvin. Léčba je při včasném záchytu onemocnění možná, byť náročná a nejistá.
Králičí syfilis je bakteriální onemocnění, které se projevuje krustózními změnami na kůži a sliznici pohlavních orgánů, později i na hlavě a uších. Nemoc má dlouhý průběh, první projevy se často objeví až dva měsíce po nakažení. Nemoc je léčitelná injekčním podáváním antibiotik.
Dravčíkovitost způsobuje parazit dravčík a projevuje se šupinatým zánětem kůže na hřbetu a zádi. K rozvoji dochází zejména při oslabení organismu, častější výskyt je v populaci starších jedinců. Léčí se odpovídajícími antiparazitiky.
Ušní svrab patří mezi nejčastější ušní nemoci králíků. Způsobuje jej parazit prašivka králičí. Projevuje se zánětem ucha a zevního zvukovodu spojeným s urputným svěděním. Léčbou jsou opět odpovídající antiparazitika.
Většina z nejčastějších králičích nemocí vyžaduje zásah veterináře. Jen ten totiž dovede nemoc správně diagnostikovat a předepsat odpovídající léčbu. Nespoléhejte se tedy na vlastní diagnostiku a samoléčbu, budete mít jistotu, že svému králíkovi neuškodíte.