Ježek jako domácí mazlíček (RADY A TIPY)
Keltský mýtus o ježcích říká, že jsou to čarodějnice v přestrojení. Něco na tom přece jen bude, protože nejednomu učarovali svým roztomilým pohledem. A právě ten je jedním z důvodů, proč se ježek stále častěji objevuje v lidské péči jako domácí mazlíček. Nejedná se však o toho ze zahrady, nýbrž o ježka bělobřichého, který pochází z afrického kontinentu. Dá se dobře ochočit a péče o něj je docela nenáročná. Zajímá vás chov ježka bělobřichého? Čtěte dále.
Ježek jako domácí mazlíček – OBSAH
- Jak ježek bělobřichý vypadá
- Chov ježka bělobřichého
- Potrava a krmení
- Ježek bělobřichý – nemoci
- Jak ochočit ježky
Jak ježek bělobřichý vypadá
Ježek bělobřichý je v dospělosti přibližně o 5 cm menší než jeho místní kolega, kterého znáte ze zahrady. Dorůstá do velikosti 14–21 cm a váží 300–500 g. Po celých zádech má rozprostřené bodliny dlouhé 15–20 mm, které jsou různě barevné, v odstínech černé, bílé a hnědé. Jeho označení napoví, že má bílé bříško. Na něm už nemá bodliny, ale jemnou načechranou srst.
Roztomilým dělají ježka bělobřichého především jeho malá kulatá ouška, lesklá očička a tmavý protáhlý čenich. Tlapky má maličké a od jiných druhů ježků se liší tím, že na těch zadních mívá namísto pěti prstů jen čtyři.
| České pojmenování | Ježek bělobřichý |
|---|---|
| Latinský název | Atelerix Albiventris |
| Hmotnost | 300–500 g |
| Průměrný věk | 3–6 let |
| Aktivita | večer a přes noc |
| Cena | 2–3 tisíce (od ověřeného chovatele, s průkazem původu) |
Běžného ježka ze zahrady doma nechovejte
V České republice se ve volné přírodě vyskytuje ježek západní a ježek východní. Tyto druhy byste ale doma chovat neměli, ježci jsou totiž chránění. Jednak je chrání zákon, ale také Bernská úmluva o ochraně evropské fauny a flóry a přírodních stanovišť.
Kromě toho, že je ježek obecný méně roztomilý než ježek bělobřichý, dorůstá se až 3× větší velikosti. Ježek ze zahrady navíc může být začervený nebo mít v kožichu spoustu parazitů či blech, které byste si domů rozhodně přinést nechtěli.
Co dělat, když najdete ježka v nesnázích?
Ježci obecní se často stávají kořistí různých predátorů, jsou jimi zejména sovy a různí dravci. Nebezpečí na ně ale číhá také na silnici. Pokud byste někdy náhodou narazili na ježka, který očividně potřebuje lidskou pomoc, ihned kontaktujte záchrannou stanici a konzultujte postup s nimi. Zdravého ježka nikdy z jeho přirozeného prostředí neodnášejte.
Chov ježka bělobřichého
Tento netradiční kamarád, ježek bělobřichý, není na chov příliš náročný. Je to nezávislé zvířátko, které přes den nevyžaduje tolik vašeho času, protože jej prospí. Aktivní začíná být až večer. Někteří ježci se budí s vaším příchodem z práce, jiní třeba až před půlnocí. Individualita ježků je různá i co se týče jejich aktivity. Zatímco někteří jedinci v noci poklidně šmejdí po ubikaci, jiní ji celou proběhají v kolečku. Jak na chov ježka bělobřichého?
Domeček pro ježka
Než si ježka přinesete domů, bude potřeba vytvořit ubikaci, která mu poslouží jako domeček. Vhodné je například terárium, akvárium, případně plastový box či ohrádka z překližky. Ubikace by měla mít rozměry alespoň 90 × 50 × 50 cm pro jedno zvíře, může být ale klidně i vícepatrová. Čím větší, tím lepší, ježci totiž pohyb milují. Nevhodné je použití klece, protože ježek by se mohl při pokusu o útěk v mřížích zaseknout. Navíc klec ježky nechrání před průvanem, který nesnášejí.
Vícepatrová ubikace pro ježky musí mít patra dobře zabezpečená proti pádu.
Čím vybavit domeček pro ježka
Jako každé jiné zvířátko potřebují i ježci své útočiště. Co by v něm nemělo chybět?
- Podestýlka musí být pro ježka bezpečná. Ideální jsou bezprašné hobliny, steliva pro drobná zvířata, látková či absorpční podložka.
- Písek poslouží jako koupel pro ježka. Naplňte jím proto menší vaničku a vložte do ubikace.
- Úkryty mohou být v ubikaci i ve větším množství. Vhodné jsou dřevěné domečky pro hlodavce, tulipytlíky nebo skrýše z papírové krabice.
- Misky na jídlo a vodu rozhodně nesmí chybět. Měly by být dobře přístupné a stabilní, aby je ježek nemohl překlopit, ideální jsou například keramické misky.
- Toaleta pro ježka může být vyhrazena zvlášť. Vytvořte ji například z krabice či mísy, kterou naplníte kočkolitem. Nezapomínejte ale toaletu pravidelně uklízet.
- Kolotoč pro hlodavce ocení každý ježek zejména v noci, kdy je aktivní. Pomůže mu předejít obezitě.
- Schůdky se umísťují do vícepatrových ubikací. Musí být přizpůsobeny potřebám ježka, nesmí proto být příliš strmé.
Někteří ježci se naučí chodit na WC
Chcete-li, aby se ježek naučil chodit vyprazdňovat na jedno místo, umístěte toaletu tam, kde po něm najdete výkaly. Někteří ježci jsou čistotní a naučí se to, jiní to umí už od chovatele a někteří se to nenaučí vůbec.
Chov ježků
Přemýšlíte, jak se starat o ježky a zda je péče o ně nákladná? Obecně jsou ježci nenároční, je však potřeba myslet na pravidelnou výměnu podestýlky, výplně toalety a krmení, o kterém se více dozvíte v řádcích níže. Ježci jsou velmi zvídavá zvířata a neradi se nudí. Zařízení v ubikaci proto čas od času přemísťujte, vyměňte například dřevo za kameny nebo kartonové trubky. V domečku udržujte pokojovou teplotu, zhruba 22 až 26 °C, a to celoročně. Ježek bělobřichý totiž nehibernuje.
V prvních měsících života ježka dochází k výměně bodlin, která se několikrát opakuje. Během tohoto období může být ježek více neklidný, ale po výměně se vše vrátí do normálu.
Rozmnožování ježků
Ježci mají klidnou povahu, ale jsou to samotáři. Samice sice můžete chovat pohromadě, samce ale rozhodně ne, mohli by se navzájem napadat. Pokud se rozhodnete pro pár, dost možná se dočkáte i malých přírůstků. Samička i sameček se mohou pářit již od půl roku svého věku.
Březost samičky ježka trvá zhruba 35 dní, během kterých je potřeba jí nabídnout dostatek materiálu pro tvorbu hnízda, například kousky fleecu. Vrhá 2–6 mláďat, která však často neodchová a zabíjí je či sežere, což je častým jevem zejména u prvorodiček. Pokud přežijí, oddělují se od samičky ve věku 8 týdnů, kdy jsou již zvyklá přijímat pevnou stravu. S rozmnožováním však vyčkejte, až nasbíráte dostatek zkušeností.
Potrava a krmení ježka
Pokud se vám ihned vybaví typický představitel ježka z pohádek, s jablíčkem na bodlinách, nenechte se zmást. Ježci nejsou býložravci, ale hmyzožravci. Jejich potrava by se proto měla skládat zejména z hmyzu – chutnají jim mouční červi, švábi, zophobasi, sarančata nebo cvrčci. Hmyz vždy kupujte ve specializovaném obchodě, nechytejte jej venku, odkud byste spolu s ním mohli přinést i nezvané a pro ježka nebezpečné hosty v podobě virů a bakterií.
Denní dávka stravy je 1 až 3 lžíce, přibližně do 100 kalorií.
Pro větší rozmanitost můžete ježka dokrmovat také malými kousky syrového nebo vařeného kuřete, například smíchaného s rýží. Vhodné je i krmivo pro kočky s vysokým obsahem masa, ať už konzervy, kapsičky, či suché nebo namočené granule. Občas mu nabídněte také ovoce, zeleninu nebo vařená či míchaná vejce, avšak bez koření a tuku. Důležité je, aby byla strava pro ježka pestrá, stejně jako je i jeho přirozená strava v přírodě.
Ježek musí mít vždy k dispozici čerstvou vodu. Misku myjte a plňte čistou vodou každý den.
Ježek bělobřichý – nemoci
Protože je ježek bělobřichý chován v zajetí, moc často se u něj parazité nevyskytují. Nakazit se ale může vinou majitele či jiného domácího mazlíčka, který jednoduše přinese parazity z venku a ti následně doputují až k ježkovi. Může se jednat o klíšťata, blechy a roztoče, se kterými je však potřeba rychle zatočit. Jestliže u ježka zpozorujete časté drbání a neklid, ihned vyhledejte veterináře.
U ježků se objevuje také svrab, který k nim rovněž můžete jako majitel přinést z venku. Nakažený ježek je typicky ufuněný, neklidný, může mít i holá místa po těle, vypadané bodliny a suchou podrážděnou kůži. Ani v tomto případě to však pro ježka nemusí být smrtelné, pokud včas vyhledáte veterináře.
Typicky smrtelným onemocněním ježků ale bývá takzvaný Wobbly hedgehog syndrom (WHS), který způsobuje ochrnutí centrálního nervového systému.
Častým ježčím zraněním jsou ranky na tlapkách, které vznikají v důsledku nesprávných chovných podmínek. Na vině bývá nevhodné stelivo či ostré předměty, které byste měli z ubikace ihned odstranit.
Jak ochočit ježky
Ježek obecně nevyžaduje tolik pozornosti, ale ze začátku byste mu měli věnovat dostatek času, aby si na vás zvykl. Nebude sice poslouchat na jméno, ale důležité je, aby se vás nebál. Denní kontakt zejména s mladým ježkem je pro bezproblémové soužití nutností. Než jej začnete lákat a brát na ruku, zvykejte jej na vaši přítomnost. Sypte mu jídlo, měňte podestýlku, manipulujte s vybavením, zkrátka cokoliv, aby ucítil a zapamatoval si váš pach.
Malí ježci mohou být z počátku plaší a ve vaší přítomnosti se budou stáčet do klubíčka. Je to jejich přirozená reakce, když se bojí. Pokud taková reakce přetrvává, zvažte, zda neděláte příliš moc rychlých pohybů nebo nemluvíte příliš hlasitě. Ježci jsou pro svou mírumilovnou povahu dobří společníci, avšak přes den mají rádi svůj klid. Na ruce proto ježka berte zejména večer, kdy je vzhůru, nikdy jej rozhodně nebuďte.
Jak manipulovat s ježkem?
Nevíte, jak ježka chytit holýma rukama, a přitom se nepopíchat? Základem je brát jej současně do obou rukou ze stran. Opatrně mu vsuňte dlaně pod bříško, kde má jemný kožíšek, o který se nepopícháte. Aby si ježek snáze zvykl na váš pach, dejte mu do ubikace nějaký kus látky, ze které vás bude cítit.
Budete-li ježka pouštět po bytě, dejte pozor na domácí zvířata, jedovaté rostliny a škvíry, kde by mohl uvíznout. Také počítejte s tím, že po sobě může ježek zanechávat výkaly, podobně jako křeček.
Je ježek vhodný k malým dětem?
Bodliny ježka bělobřichého nejsou tak ostré jako u ježka žijícího ve volné přírodě. I přesto by si s ním měly zejména malé děti hrát pouze v přítomnosti rodičů. Pokud by se totiž ježek lekl a začal se stáčet do klubíčka, mohlo by se leknout i dítě a v důsledku toho jej upustit na zem. Ježek by pak mohl být k dítěti nedůvěřivý.
Ježek je poměrně nenáročný a jako domácí mazlíček se hodí i pro časově vytížené osoby, protože přes den spí. Dopřejte mu dostatečně velký výběh a pestrou stravu a odvděčí se vám roztomilými pohledy a ježčí láskou.
