Rychlonabíječky jsou stále oblíbenější. Kapacitu baterie naplní za výrazně kratší dobu než nabíječky klasické, rozdíl může v některých případech činit až desítky minut. Dobrou zprávou je, že pokud jste svůj mobilní telefon koupili přibližně v posledním roce, je dost pravděpodobné, že jste v krabici našli také zařízení označované jako rychlonabíječka nebo fastcharger. Jaké jsou jejich další výhody? Mají i nevýhody? A jak vlastně rychlonabíječky fungují?
Nabíječka je zařízení, které se jedním koncem – vidlicí – připojí do zásuvky (nebo USB portu počítače) a druhým do vstupu mobilního telefonu. Po připojení proudí do nabíječky energie, která postupně naplní kapacitu baterie připojeného zařízení. K ochraně před poškozením slouží tzv. regulační obvody, jež dají uživateli signál o tom, že nabití baterie dosáhlo plné kapacity a je čas nabíječku odpojit. Pokud by totiž proudu přitékajícímu do baterie nebyla nastavena hranice, mohlo by dojít k jejímu poškození. Tyto regulační obvody ovlivňují i rychlost nabíjení.
Některé běžné nabíječky zvládnou nabít telefon rychleji než jiné, to z nich ale samo o sobě rychlonabíječky nedělá. Telefon i nabíječka musí být vybaveny speciální technologií, která rychlonabíjení na obou stranách umožňuje. Pokud nabíječka takovou technologii má, regulační obvod propustí více proudu a nabíjení je rychlejší. O jakém zrychlení se bavíme? Tabulka níže porovnává klasickou nabíječku s nabíječkami vybavenými technologií Fast Charge.
Typ nabíjení | Kapacita baterie po 30 minutách nabíjení (v %) |
Rychlost nabíjení |
---|---|---|
Klasická nabíječka | 18 | 1× |
Quick Charge 1.0 | 30 | 1,7× |
Quick Charge 2.0 | 63 | 3,5× |
Quick Charge 3.0 | 71 | 4× |
Quick Charge 4.0 | 80 | 4,5× |
Quick Charge 5.0 | 100 | 10× |
Základem v podstatě všech rychlonabíječek na trhu je technologie Quick Charge od společnosti Qualcomm. Ostatní firmy využívají podobného principu a fungují na základě licence, kterou jim výše uvedená společnost poskytuje. Dnes již skoro všechny telefony vyšší a střední třídy rychlonabíjení podporují. Záleží na obvodech, které nabíjení řídí. Je tedy volbou výrobce, zda ve svém zařízení po technologii rychlonabíjení sáhne.
Cílem technologie Quick Charge je maximalizace účinnosti nabíjení. Ve své podstatě jde tedy o to, co vše umožní výše uvedený regulační obvod. Moderní zařízení s technologií Quick Charge 4 a 4+ zvládnou nabíječku s napětím až 20 V a dosahují maximálního výkonu 27 W. Telefony nižší třídy pro skromnější zvládají většinou jen 5 V a jejich výkon nepřekračuje 10 W, ale stále se jedná o rychlonabíjení.
Rychlejší nabíjení ale pracuje pouze do pevně daného bodu, kdy se baterie nabije na určité procento. Od tohoto bodu až do plného nabití proces čerpání energie probíhá pomaleji. Tato hranice bývá kolem 80 %. O rychlosti tedy rozhoduje také výchozí úroveň nabití baterie.
Rychlejší nabíjení vyžaduje odpovídající komponenty na obou stranách. Moderní rychlá nabíječka nebude mít na rychlost nabití staršího telefonu žádný vliv, protože regulační obvod do něj větší množství energie nepustí. A platí to i obráceně. Moderní telefon sice může být vybavený Quick Charge technologií, ale se starší nabíječkou jej rychleji nenabijete.
Takřka všechny moderní telefony už v různé podobě funkcí rychlého nabíjení disponují. Možností rychlonabíjení disponují již dnes i telefonu patřící do střední nižší třídy, u kterých je cenovka poměrně nízko.
Všechny telefony a tablety s podporou Quick Charge lze zrychleně nabíjet. Touto technologií disponují hlavně mobilní zařízení s procesory Qualcomm Snapdragon. Patří sem zejména mobily střední a vyšší třídy. Telefony Samsung řadíme k průkopníkům v aplikaci této technologie do svých telefonů, tudíž můžeme rychlonabíjení očekávat na všech telefonech vydaných v posledním roce. To se však týká vesměs všech výrobců telefonů střední a vyšší třídy, u kterých již tuto možnost najdeme. K rychlému nabíjení se dostaneme také u telefonů pro skromnější zákazníky, u kterých je cenovka velice nízko, jako je například Lenovo K10 Note, který podporuje 18W rychlonabíjení.
U iPhonů se s podporou rychlonabíjení začalo až od modelu iPhone 8. Dalo by se tudíž říct, že společnost dlouho spala na vavřínech. To však bylo napraveno, protože všechny novější modely již rychlonabíjením disponují. Ty starší, tedy iPhone 7 a další, rychlé nabíjení nepodporují. Společnost se vydala cestou nového standardu pod názvem Power Delivery. Nejnovější modely iPhonu 12 však s nabíječkou v balení nechodí. Pokud jste tedy vlastníkem jednoho z těchto modelů a chcete využít rychlonabíjení naplno, musíte si zakoupit nabíječku podporující 20 V a více.
Mezi další standardy rychlonabíjení, na které v posledních letech můžete narazit, je Power Delivery. Využívají jej zejména telefony společnosti Apple, ale také telefony s Androidem a plno dalších zařízení. Za jeho vznikem stojí nezisková organizace USB Implementers Forum zabývající se USB připojením. První telefony, které disponovaly rychlonabíjením Power Delivery byly modely Iphonu 8 a staly se tak úplně prvními Apple telefony, které podporovaly rychlonabíjení.
Jednou z velkých výhod tohoto standardu je slibovaný výkon až 100 W. Další výhodou je bezpečnost, jelikož lze telefon podporující 15 W nabíjení připojit i na 50 W nabíječku bez toho, aniž by obdržel více energie, než potřebuje. Standard spolupracuje s koncovkou USB-C, tudíž tak lze nabíjet nejen telefony, ale také hodinky, tablety a další zařízení.
Jako každé jiné elektrické zařízení, tak i rychlonabíječky musí být vybaveny některými ochrannými funkcemi. Ty zvyšují bezpečnost celého zařízení a zároveň pomáhají vyrovnávat některé z výše uvedených nevýhod. O jakých bezpečnostních funkcích je řeč?
Rychlé nabíjení umožňuje hned trojice typů zařízení. Jsou to nabíječky:
Trendem posledních let jsou bezdrátové nabíječky. Většinou mají podobu kulatých podložek nebo stojánků, na které stačí telefon položit. Ten se pak nabije pomocí magnetické indukce. Největší výhodou bezdrátových nabíječek je tedy pohodlí při používání. Naopak mezi nevýhody patří nižší rychlost nabíjení.
Základem bezdrátových nabíječek je magnetické pole vytvářené cívkou. V mobilním telefonu je pak druhou cívkou indukován střídavý elektrický proud, jenž je následně usměrněn a přiveden do baterie. Standard Qi, kterým bezdrátové nabíječky disponují, přitom kromě samotného nabíjení umožňuje také komunikaci zařízení a nabíjecí podložky. To například znamená, že se podložka dozví, kdy už je telefon nabitý, a přestane energii odesílat (a zabrání tak poškození zařízení).
Nic není dokonalé a i rychlé nabíjení má své neduhy, které se zatím nedaří odstranit. Které to jsou?
Srovnání všech čtyř variant standardů Quick Charge vypadá následovně:
Quick Charge 1.0 | Quick Charge 2.0 | Quick Charge 3.0 | Quick Charge 4+ | Quick Charge 5 | |
---|---|---|---|---|---|
Napětí | 5 V | 5 V / 9 V / 12 V | 3.2 V až 20 V dynamicky | 2 V, 9 V přes USB, 3.6 až 20 V | 3.3 V až 20 V |
Maximální výkon | 10 W | 18 W | 18 W | 27 W | 100W |
Podporující čipsety | Snapdragon 600 | Snapdragon 200, 400, 410, 615, 800, 801, 805, 808 a 810 |
Snapdragon 820, 620, 618, 617, a 430 |
Snapdragon 845 | Snapdragon 865, 865+ |
Rychlé nabíjení šetří čas a najdeme jej již skoro na všech moderních telefonech. Výrobci už nabízejí řadu typů nabíječek, ať už jsou to bezdrátové, do auta či vybavené konektorem USB-C.