Haptická odezva je způsob, jakým s námi mohou elektronická zařízení komunikovat pomocí hmatových signálů. Nejběžnějším typem haptické odezvy jsou vibrace při vyzvánění telefonu, dnešní možnosti jsou ale mnohem širší. U chytrých telefonů se setkáte s vibracemi při stisku dotykového displeje, haptickou odezvu však mají i další zařízení od chytrých hodinek přes různé videoherní ovladače až po displeje a dotyková tlačítka v moderních automobilech. Jak haptická odezva funguje a jaká je její budoucnost?
Haptická odezva může mít mnoho podob – v obecné definici jde vlastně o jakékoliv signály, které vnímáme hmatem. Haptická odezva tedy může být i mechanická – například citelné prokliknutí obyčejného tlačítka. Nejčastěji však máme na mysli odezvu, která je generována elektronicky. Může jít o lehké vibrace, silné otřesy, proměnlivý odpor či tah daného prvku určitým směrem. Všechny tyto mechanické projevy jsou přitom projevem fungování elektronických zařízení nebo odrazem dění v nějakém virtuálním světě.
Stěžejní roli v práci haptické odezvy má tzv. akční člen. Jde o prvek, jenž je schopen převádět elektronický signál na mechanickou energii. Typicky jde o elektromotory a podobné součástky, které generují pohyb různého druhu, a to na základě přesných instrukcí z počítače, telefonu či podobného zařízení. Tento pohyb je přenášen na povrchy daného zařízení, kterých se dotýkáme, takže je při ovládání zařízení vnímáme hmatem.
V současnosti nachází haptická odezva využití nejčastěji v mobilních telefonech a ve videoherním příslušenství. V případě telefonů jde zpravidla o vibrace, které mohou signalizovat příchozí hovor, novou notifikaci nebo různé akce při ovládání telefonu. Telefon zavibruje, pokud například přejdete do nějaké speciální nabídky, zvýšíte hlasitost sluchátek nad bezpečnou úroveň nebo třeba stisknete tlačítko na virtuální klávesnici. Sílu a úroveň vibrací si většinou můžete přizpůsobit podle svých preferencí.
Zajímavým způsobem pracují s haptickou odezvou například zařízení společnosti Apple. Například tlačítko Touch ID, které najdeme na starších telefonech iPhone, bylo u některých modelů realizováno právě pomocí haptické odezvy. Samotné kulaté tlačítko bylo ve skutečnosti nestlačitelné, doplňoval ho ale tlakový senzor. Ten při stisku vyslal signál akčnímu členu, který vygeneroval drobnou, ale dobře promyšlenou vibraci. Ta navozovala pocit, jako byste tlačítko opravdu o pár milimetrů promáčkli.
Nové modely MacBook mají podobně vyřešený stisk touchpadu. Má to řadu výhod – například vyšší mechanickou odolnost, která plyne z absence skutečného tlačítka, což je pohyblivá část náchylná vůči poškození. Význam má také absence spár, která u telefonů zlepšuje odolnost vůči vodě a nečistotám.
Haptickou odezvu dobře znají také hráči počítačových a konzolových her. Herní ovladače od gamepadů po volanty ji totiž nabízejí už dlouhá léta. Kdy ovladač vibruje, mohou určit vývojáři her, takže je každá hra využívá trochu jinak. Nejčastěji se ale můžeme setkat s vibracemi ve chvíli, kdy hráčově postavě ubývají životy, dochází dech nebo třeba pokud spadne z velké výšky.
Určitý průlom přinesl ovladač DualSense, který přišel společně s konzolí PlayStation 5. Jeho haptická odezva je detailnější a specifičtější než u ostatních ovladačů a je doplněna o „adaptive triggers“, což jsou tlačítka s proměnlivým odporem. Tlačítka R2 a L2 tedy už nejsou ovládána běžnou pružinkou, ale elektronicky a jejich odpor se liší podle toho, co se děje ve hře. Například pokud natahujete luk, tlačítko může zvyšovat odpor, aby odráželo zvyšující se napětí tětivy. Možností využití je ale nepřeberné množství.
Závodní hry a volanty jsou kategorie sama pro sebe. Volanty mívají haptickou odezvu, kterou označujeme jako silovou neboli „force feedback“. Když hráč závodí, volant mění svůj odpor při otáčení tak, aby co nejlépe simuloval chování skutečného auta. V tomto případě už není haptická odezva jen nějaký „vylepšovák“, ale plnohodnotný ovládací prvek. Podle odezvy z volantu je totiž hráč schopen reagovat mnohem rychleji a přesněji než podle obrazu a zvuku.
Nejkvalitnější volanty stojí i desetitisíce a řada hráčů si za ně s radostí připlatí. Jejich odezva je silnější, plynulejší a přesnější. Takové volanty jim tedy poskytují velmi realistický zážitek a výhodu vůči ostatním virtuálním závodníkům.
O haptické odezvě se často mluví také s ohledem na budoucnost, a to nejčastěji ve spojení s virtuální nebo rozšířenou realitou. Jde totiž o způsob, jak lze kolem sebe virtuální svět nejen vidět a slyšet, ale také nahmatat. Virtuální rukavice, které už nyní existují v podobě omezeně funkčních prototypů, slibují uplatnění v celé řadě oborů, jež dalece přesahují zábavní aktivity. Dokonalé rukavice, jaké svět hned tak nespatří, by mohly jednou pomáhat vědcům, inženýrům, designérům i dalším profesním.
Například realistické operace „nanečisto“ mohou časem pomoci zrychlit a zkvalitnit studium medicíny. Studenti budou provádět náročné operace a přitom vše uvidí, uslyší a ucítí podobně, jako kdyby prováděli skutečnou operaci. Tak jako už nyní trénují piloti na leteckých simulátorech, budou snad jednou moci díky VR a dokonalé haptické odezvě trénovat své specializace i další profese.
V neposlední řadě by mohla mít pokročilá haptická odezva velký význam pro nevidomé a jejich vnímání a ovládání elektronických zařízení. Pokud si dnes potřebují například prohlédnout webové stránky, musí zpravidla spoléhat na jejich překlad do hlasového výstupu. Alternativou jsou tzv. hmatové displeje neboli Braillské řádky, které obsah webu zobrazují pomocí Braillova písma. Dokonalá haptická odezva, například v podobě rukavic, by nevidomým umožnila interagovat s virtuálním světem úplně novým způsobem, což by mohlo vést ke zkvalitnění jejich života.
Haptickou odezvu používá každý moderní telefon, je tedy běžnou součástí našich životů. Velké věci se od ní očekávají ale až v budoucnu, kdy nám může zprostředkovat nový způsob vnímání virtuálních světů.