HBM2e je standard vysoce výkonné počítačové paměti, jehož název je zkratkou anglického „High Bandwidth Memory 2 enhanced“. Na rozdíl od běžných pamětí, jejichž čipy jsou umístěny na desce vedle sebe, jsou paměťové čipy HBM vrstveny vertikálně na sebe. Toto uspořádání umožňuje vytvořit velmi širokou komunikační cestu, takzvanou paměťovou sběrnici, která dokáže přenášet velké množství dat najednou. Paměť je navíc umístěna na společném základě, křemíkové podložce zvané „interposer“, v těsné blízkosti hlavního výpočetního čipu, například grafického procesoru (GPU). Krátká vzdálenost snižuje zpoždění při přenosu dat a energetickou náročnost. V oblasti umělé inteligence je vysoká datová propustnost klíčová pro efektivní zásobování výpočetních jednotek daty, což zabraňuje jejich nečinnosti a umožňuje plně využít jejich výkon při trénování a provozu složitých modelů. Písmeno „e“ v názvu označuje vylepšenou verzi standardu HBM2, která přináší vyšší přenosové rychlosti. Pro představu o rozdílu oproti běžné herní grafice je užitečné porovnání s pamětí GDDR (Graphics Double Data Rate), například GDDR6 nebo GDDR7. GDDR jsou samostatné čipy umístěné na desce kolem grafického jádra a spoléhají na velmi vysoké taktovací frekvence při relativně úzké sběrnici (typicky 32 bitů na čip). Paměti rodiny HBM jdou opačnou cestou. Pracují na nižších frekvencích, ale díky vertikálnímu vrstvení čipů a extrémně široké sběrnici (1024 bitů a více na stack) přenesou více dat najednou. Výsledkem je u HBM výrazně vyšší celková datová propustnost a lepší poměr výkonu na watt, což je klíčové pro datová centra a trénování AI. GDDR je naproti tomu levnější, snáze vyrobitelná a snadněji se u ní navyšuje kapacita, a proto převažuje u herních a spotřebních grafických karet.