Pánve s ocelovým vnitřním povrchem nemají žádnou přidanou nepřilnavou vrstvu, jako je například teflon. Vnitřek pánve je tvořen přímo samotným kovem, nejčastěji nerezovou ocelí. Tento materiál výborně snáší vysoké teploty, a proto se hodí především pro prudké opékání masa, známé také jako „searing“. Při takovém vaření se na dně pánve tvoří připečené kousky, kterým se odborně říká „fond“. Nejde o spáleninu, ale o koncentrovanou chuť z opečené suroviny. Tento fond lze zalít tekutinou, například vínem nebo vývarem, a tím z něj vytvořit základ pro bohatou omáčku. Tento proces se nazývá „deglazace“. Ocelový povrch je také velmi odolný proti mechanickému poškození, takže na něm lze bez obav používat kovové náčiní. Vaření na oceli vyžaduje správnou techniku, aby se jídlo nepřichytávalo. Klíčové je pánev nejprve dostatečně rozehřát nasucho a až poté přidat tuk. Jakmile je i tuk horký, můžete vložit suroviny.