Optická stabilizace obrazu (OIS)
Jak funguje optická stabilizace obrazu
Pricip je podobný, jako u stabilizace mechanické, s tím rozdílem, že se pohyb neodehrává na senzoru, ale pohybem čoček v objektivu. Tím pádem se na senzor dostane již klidný obraz, který můžeme vidět v hledáčku.
Mnohdy je při špatném osvětlení zapotřebí nastavit delší expoziční časy, aby snímky nebyly příliš tmavé. To však s sebou přináší riziko rozmazaných snímků, jelikož bez stativu nelze fotoaparát udržet v naprostém klidu. Stabilizátor obrazu ale kompenzuje právě chvění rukou fotografa, takže i při delších expozičních časech (např. 1/30 s) jsou snímky stále ostré.
Výhody a nevýhody optické stabilizace
- Nedochází k žádné degradaci obrazu
- Výsledek stabilizace lze ihned vidět v hledáčku
- Lze ji využít u všech dostupných rozlišení
- Nejdůležitější část fotoaparátu (senzor) je mechanicky upevněn
- U fotoaparátů s výměnnými objektivy musí mít optickou stabilizaci každý objektiv zvlášť
- Nebývá zabudovaná u širokoúhlých objektivů
- Neuplatní se při fotografování pohybu
- Větší spotřeba energie
Vlevo fotografie vyfocená objektivem bez stabilizace. Vpravo snímek pořízený objektivem s optickou stabilizací.
Kdy je optická stabilizace účinná
Optickou stabilizaci lze dobře využít při fotografování jak při běžném denním světle, tak i ve zhoršených světelných podmínkách, ale pouze tehdy, zabíráme-li klidnou scénu. V takovém případě dovolí stabilizace fotografovat až při 3× delších expozičních časech než bez stabilizace.
Kdy optická stabilizace nepomůže
Naopak v případě, že chceme fotografovat pohyblivou scénu, je stabilizace bezmocná. Stabilizátor totiž pohybuje čočkami uvnitř objektivu za účelem vyvážení pohybů rukou fotografa. Rychle se pohybující scénu lze zachytit nejlépe rychlým časem závěrky v kombinaci se světelným objektivem.
