Stopkové upínání popisuje způsob, jakým je fréza, tedy řezný nástroj, uchycena ve vřeteni obráběcího stroje. Každá stopková fréza má část určenou pro řezání a část pro upnutí, které se říká „stopka“. Tato stopka je obvykle válcového tvaru a je vyrobena s vysokou přesností, aby bylo zajištěno pevné a souosé spojení s držákem nástroje, takzvaným upínačem. Hlavním úkolem tohoto spojení je přenést rotační pohyb a sílu z vřetene stroje na frézu a zároveň zajistit, aby nástroj rotoval bez nežádoucího kmitání či vibrací, odborně označovaných jako „házivost“. Přílišná házivost vede k nepřesným rozměrům obrobku, špatné kvalitě povrchu a rychlejšímu opotřebení nástroje. Nejběžnějším typem je hladká válcová stopka, která se upíná pomocí sevření, nejčastěji v kleštinových upínačích. Kleština je v podstatě pouzdro, které po dotažení rovnoměrně obepne a pevně sevře stopku nástroje. Existují také specializované typy stopek, jako je například stopka s takzvanou „Weldon ploškou“. Jedná se o válcovou stopku, která má na svém povrchu jednu nebo více vybroušených plošek. Do upínače určeného pro tento systém se pak zašroubuje stavěcí šroub, který se opře o tuto plošku a tím zabraňuje nejen protáčení frézy při velkém zatížení, ale i jejímu axiálnímu posunutí, tedy vytažení z upínače během obrábění. Volba správného typu stopky a odpovídajícího upínače je tedy dána typem obráběcí operace a požadovanou přesností.