Snaha nechat po sobě otisk: Historie záznamu informací
Většina skutečných dějin lidstva je ztracená v šeru pravěku a raného starověku proto, že neexistovalo písmo a tedy ani žádná možnost, jak si předat informace jinak než ústně. Verbální tradice je ale typicky omezená jenom na stovky let a vázaná na konkrétní kulturu, takže pokud se kultura vytratí, zmizí i vzpomínky a dějiny nelze rekonstruovat jinak než archeologicky – a to znamená bez příběhů a beze jmen.
Historie záznamu informací – OBSAH
Na začátku byly zářezy na kostech a do dřeva
Za nejstarší formu záznamu dat lze považovat zářezy na kostech a na dřevě, které se dalo navíc půlit, takže mohly sloužit například k zaznamenávání darů, půjček či platby daní, přičemž ověření správnosti se dalo dělat tak, že se obě poloviny složily. Tento systém se používal velice dlouho – například až i ve středověké Anglii. Jiné formy záznamu, které měly už symbolickou hodnotu, byly piktogramy (obrazové značky) a petroglyfy, symboly ryté do kamení.
Vznik hieroglyfů
Opravdovým přelomem byl vznik písma, které dovolovalo zaznamenávat i komplexní informace a jména. Mezi nejstarší písma patří například hieroglyfy s jejich zjednodušenými variantami (hieratické a démotické písmo) a nebo klínové písmo, které poprvé oddělilo akustickou komponentu záznamu od její písemné formy, takže ho využívalo více blízkovýchodních civilizací, například i Chetité, což byl válečnický národ, který klínové písmo pouze přejal. (Objev, že chetitština je jazyk zcela odlišný od blízkovýchodních a jeho dekódování je úspěchem českého orientalisty profesora Bedřicha Hrozného).
Psaní do kamene nabízelo odolnou formu zápisu, ale také pracnou a nákladnou. Egypťané proto používali pro poznámky ostraka (ploché úlomky vápence) a papyrus, který se vyráběl ze stonků šáchoru papírodárného (cyperus papyrus). Sumeřané a Babyloňané pro změnu využívali hliněné destičky, pro které bylo vymačkávané klínové písmo zvláště vhodné – a navíc je bylo možné vypálit, čímž získaly velkou odolnost. Jiné kultury využívaly další techniky, například Římané používali pro psaní poznámek voskové destičky, které dovolovaly mazání, olověné destičky, které dovolovaly snadný zápis krátkých zpráv a pro cenná literární díla pak pergamen, velmi odolný materiál ze zvířecí kůže. Ten byl tak cenný, že se v pozdějších dobách staré knihy přeškrabávaly a znovu se přepsaly a vznikl tak zvaný palimpsest.
Objevení papíru v Číně
Skutečná revoluce přišla až s objevem papíru, který vznikl v Číně kolem roku 100 a postupně se přes Persii dostal až konečně kolem roku 1100 přibyl do Evropy. Papír byl výrazně levější a dostupnější než jeho starší alternativy – a dovoloval snadný zápis poznámek. A s papírem jsme zůstali spojeni prakticky dalších tisíc let, kdy byl doplňován o stále pokročilejší technologie, jako byla tužka, pero, vynález knihtisku a nebo příchod výkonných tiskáren, které přišly s obřími rotačkami – a naopak počítačových tiskáren, které dovolovaly tisk z počítače každému.
Tyto materiály mají různé vlastnosti a různou životnost, ale žádný z nich není nezničitelný. To se ukázalo například v 18. století, kdy při pokusu odvézt egyptské papyry do Evropy bylo mnoho z nich ztraceno kvůli vlhkosti: V suchu vydrží papyrus tisíciletí, ale ve vlhku plesniví a protože jde o organickou hmotu, pustí se do něj i hmyz. Vlhko je nebezpečím i pro destičky, pergamen představuje vlhku odolnější materiál, ale stále ho může zničit hmyz.
Papír je levný, ale velmi snadno hoří, proto jsou pro knihovny největším rizikem požáry. Kvalitně uložený papír má však potenciál přežít tisíciletí. Proto se stále doporučuje důležité dokumenty tisknout na archivní (acid-free) papír na tiskárnách s voděodolnými inkousty, které garantují, že opravdu kritické informace přežijí i ztrátu a nebo zničení digitálních nosičů.
Michal Rybka
Michal Rybka je publicista a nadšenec s 20 lety zkušeností v IT a gamingu. Je kurátorem AlzaMuzea a YouTube kanálu AlzaTech. Napsal několik fantasy a sci-fi povídek, které vyšly v knižní podobě, a pravidelně pokrývá páteční obsah na internetovém magazínu PCTuning.
