Sumec je stále považován za „letní rybu“ nebo rybu brzkého podzimu, která nejlépe bere, když je teplota vody na maximu. Specialisté z celé Evropy (mezi nimiž je i mnoho Čechů a Slováků) ale vědí, že situce je mnohem komplikovanější. Sumcaři cestovatelé se snaží strávit každé jaro několik dní na těch nejlepších sumčích lovištích. U nás to samozřejmě není vzhledem k rybářskému řádu možné. Sumcaři jsou tak nuceni jezdit utrácet své peníze do Evropy, což navíc v době pandemie není vůbec jednoduché. Jejich cílem jsou často tři nejlepší sumčí revíry – povodí řek Pád, Ebro a Rhôna, kde rovněž platí určitá omezení, ale situace je velmi odlišná.
Sumci přijímají potravu celý rok. Teplotní optimum, při kterém sumci přijímají největší množství potravy, skutečně nastává v letních měsících. Honba za sumčím monstrem je však v tuto dobu komplikována velkým množstvím přirozené potravy a samozřejmě i třením, které nastává za teploty vody 20–22 °C, což u nás může nastat už v květnu, ale také až v srpnu. Sumci jsou na některých revírech v plném létě také opatrnější. V hojnosti přirozené potravy si mohou vybrat, co sežerou, a díky pokročilosti sezóny o nás rybářích a našich tricích vědí mnohem více než na jejím začátku. To platí zejména na revírech na jihu Evropy, kde se loví již od března velmi intenzivně.
Sumci totiž nejsou tak hloupí, jak si mnozí myslí. A čím je sumec větší a starší, tím více zkušeností má. Možná to je jeden z důvodů, proč jsou mnozí velcí sumci chyceni okamžitě po konci zimy, kdy je jejich žaludek prázdný a lokalizace sumců snazší díky tomu, že se koncentrují poblíž míst, kde se na jaře třou jiné druhy ryb. Jiným výborným obdobím pro lov největších exemplářů sumců je konec podzimu, kdy se musí krmit na zimu. Začátek jara je ale mnohem nadějnější.
Velká část sumců nad magických 100 kg, kterých v posledních letech hodně přibylo, byla ulovena na začátku sezóny. A to i navzdory tomu, že rybí trávení trvá ve studené vodě déle než v létě. Na řece Pád, která pravděpodobně skrývá ty nejtěžší sumce na světě, vychází nejnadějnější část sezóny někdy už na pozdní únor, celý březen a první polovinu dubna. Počasí je chvílemi drsné, stromy někdy ještě hnědo-šedé bez listí nebo pouze s jeho výhonky. Pravděpodobnost hodně zvedlé hladiny řeky je vysoká. Průměrná hmotnost lovených sumců je ale přesto, nebo možná právě proto vyšší. Nevěříte? Tady je pár faktů:
Jakub Vágner má také nachytáno mnoho obrovských jarních sumců. A to bych mohl pokračovat dalšími úlovky jiných rybářů.
Tak jako při lovu všech ryb, musíme se přizpůsobit momentálním podmínkám. Mnozí rybáři stále předpokládají, že se sumci nachází a loví v nejhlubších partiích revíru, kam jim také předkládají svoji nástrahu. To je na konci zimy a začátku jara často chyba. I když sumci se v zimě mnohdy zdržují v jámách a také loví v o něco hlubší vodě než obvykle.
První výraznější oteplení, které je často doprovázeno stoupající kalnou vodou, však většinou zásadně mění pravidla hry. Vousáči se přesouvají blízko ke břehům a loví i v těch nejmenších hloubkách. V takových hloubkách, že si tam rybu výrazně nad 2 metry někdy ani nedokážeme představit. Zaplavené louky nebo jiná místa poblíž břehů se stávají fantastickými místy. Nemusíme se vůbec bát prezentovat svou nástrahu přímo ve větvích keřů nebo stromů. Rybáři, kteří budou uvazovat svoje nástrahy desítky a stovky metrů od břehu, skončí velmi pravděpodobně bez záběru.
Dobré je také hledat známky sumčí aktivity. Ty mohou být jak viditelné, tak slyšitelné. Pozorně bychom měli také sledovat teplotu vody. I rozdíl půl stupně Celsia může být propastný. Sumce v této části roku očekávejte spíše v teplejší vodě. Výborná tak jsou strategická místa blízko k lagunám nebo zátokám, kde se míchají různě kalné a teplé vody. Za zkoušku stojí i mělčiny přes řeku od jámy, kam sumci často vyrážejí lovit.
Rozhodně ale neumísťujeme nástrahy přímo nad jámu. Produktivnější bývá strmá příbřežní hrana, ale i ploché dno. Hledáme však i místa se zarostlým břehem, ze kterého se vegetace naklání až nad hladinu nebo do vody. Čím vyšší je voda, tím více by taková místa měla být stranou od největšího proudu. Skrývá se tam sumčí kořist, a velcí sumci tak budou lelkovat někde poblíž. Pokud nemáme záběr do 48 hodin, stojí za úvahu změnit místo. Čím je voda kalnější, tím je větší předpoklad záběru ve dne.
Z hlediska technik budete pravděpodobně nejúspěšnější s lovem z lodě zakotvené nedaleko od břehu, ze které vyvazujeme nástražní ryby na trhačku směrem ke břehu. Dají se tak při dostatku šňůry a troše zkušeností pokrýt i stovky metrů břehu. Úspěšný je ale i lov ze břehu, jenom musíme umět vyvazovat na břeh, ze kterého chytáme. Nástrahu umísťujeme do větší hloubky než 1 metr, jenom pokud k tomu máme pádný důvod. Někdy rybu dáváme přímo na hladinu. Hloubka pod rybou samozřejmě může být i mnohem větší.
Na revírech, kde se nesmí chytat na živou rybu, je situace přirozeně složitější, neboť pelety na sumce v chladné vodě příliš nefungují. Úspěšnou alternativou může být sumčí přívlač. Jiné aktivní metody jako je splavávaná, vábnička nebo vertikálka (někteří naši rybáři jí říkají zvedačka) nebývají ve vysoké vodě tak úspěšné. Vertikálka je mimochodem velmi efektivní v chladné vodě za nízkého průtoku nebo když teplota zase výrazně poklesne a sumci se zatáhnou do nejhlubších míst revíru, aby zde utvořili takzavené „zimující skupiny“, což se může stát i na jaře.
Asi nejlepší jarní podmínky k lovu sumců nastávají, když teplota vody poprvé v roce rychle stoupne na 10 a více stupňů. Sumci se stanou aktivními a zběsilé žraní může začít. Pokud jste svého vysněného sumce ještě nechytili, neměli byste si nechat tuto jedinečnou dobu ujít. Většinou totiž trvá jenom pár dní.