Badminton je jeden z nejrychlejších raketových sportů. K hraní je důležité soustředění, dobrá kondice a také postřeh. Kromě toho ale také každý hráč potřebuje vybavení, a to ideálně takové, které mu maximálně vyhovuje. Jak tedy vybrat tu správnou badmintonovou raketu a míček a jaká jsou vlastně pravidla tohoto sportu?
Badmintonové rakety se od sebe liší v hmotnosti, tuhosti, vyvážení a dalších vlastnostech. Pokud s badmintonem teprve začínáte, vybírejte raketu pro začátečníky. Postupem času si vytříbíte svůj vlastní herní styl. V tu chvíli přijde čas vybrat si raketu dle herního stylu.
Rakety se vyrábí z grafitu, titanu a karbonu, které se vyznačují vysokou tuhostí a nízkou hmotností. Oblíbené jsou také hliníkové rakety, které se však snadněji deformují.
Jakému materiálu se vyhnout?
Dnes se již téměř nepoužívají dřevěné rakety. Velmi zřídka pak narazíte i na ocelové rakety – nejčastěji v supermarketech. Tyto rakety se deformují a jsou těžší, tudíž na vaše zápěstí vyvíjejí větší zátěž. Jsou také hůře ovladatelné.
Do značné míry ovlivňuje sportovní výkon, proto je žádoucí vyhnout se příliš těžkým modelům. Běžná hmotnost raket bez výpletu je 80–120 gramů. V případě, že budete hrát jen občas, postačí i těžší raketa nad 100 gramů. Pokud však plánujete hrát často, doporučujeme rakety lehčí. Vyhnete se tak přílišnému namáhání zápěstí.
Čím lehčí raketa je, tím je lépe ovladatelná:
Vyvážení rakety vyjadřuje rozložení její hmotnosti. Měří se od konce rukojeti směrem do hlavy rakety. Raketa může být vyvážena různými způsoby:
Vyvážení lze částečně upravit vhodně zvolenou omotávkou.
S pružností rakety se pojí dva základní fakty:
- Čím pružnější je raketa, tím se lépe ovládá – lépe se s ní brání.
- Čím tužší je raketa, tím je hra rychlejší, ale raketa hůře ovladatelná – lépe se s ní útočí.
U každé rakety určujeme až sedm tříd pružnosti:
Pokud s badmintonem teprve začínáte, doporučujeme pružnou až středně pružnou raketu s vyvážením do ruky nebo na střed. Vyhněte se raketám vyváženým do hlavy (nad 315 mm). Ty jsou určené pro pokročilé hráče s útočným stylem. Pokud vybíráte raketu pro dítě nebo mladého hráče, volte lehké rakety s hmotností do 90 g.
Zaměřte se na rakety z grafitu, titanu a karbonu, které se vyznačují vysokou tuhostí a nízkou hmotností. Oblíbené jsou také hliníkové rakety, které však snadno deformují. Vyhněte se dřevěným a ocelovým raketám, které jsou špatně ovladatelné a kvůli vyšší hmotnosti kladou vyšší zátěž na zápěstí.
Nelze jednoznačně říci, že dražší raketa bude pro každého hráče lepší volbou. Jednotlivé modely se od sebe liší zejména v tuhosti, vyvážení a hmotnosti. Každý hráč má jiný styl a raketa, která vyhovuje útočníkovi, nemusí vyhovovat technickému hráči. Obecně však lze říci, že raketa za vyšší cenu je z kvalitnějších materiálů a lze očekávat tužší konstrukci a menší deformovatelnost.
Zjednodušeně se herní styly dají rozdělit na útočný a technický. Útočný herní styl se vyznačuje prudkými údery, nejčastěji umisťovanými do zadní části kurtu. Rakety vhodné pro tento herní jsou vyvážené více do hlavy a mají tužší konstrukci pro svižnější údery. Naopak technický herní styl se pozná podle tendence k přesnému umístění míčku do míst, která soupeř nemá moc dobře pokrytá. Rakety pro technický styl jsou vyvážené do ruky a mají vyšší pružnost pro lepší ovladatelnost.
Při výběru badmintonového míčku je nejdůležitější materiál a také jeho rychlost. Právě tyto dva parametry mají totiž největší dopad na to, jak bude hra probíhat. Míček byste měli vybírat jednak podle své vlastní dovednosti, ale nemusíte se příliš bát přemýšlet ekonomicky.
Míček se skládá z korkové či plastové hlavičky, tzv. sukénky, a rychlostního pásku. Materiál míčku má klíčový dopad na jeho vlastnosti. Nejčastěji narazíte na:
Když odehrajete míček od zadní čáry k protilehlé, tak míček o třídu pomalejší doletí přibližně o 30 cm méně a rychlejší naopak.
Někteří výrobci rozlišují rychlost barevnými proužky na korkové hlavičce (zelené – pomalé, modré – střední, červené – rychlé).
Rychlost míčku je ovlivněna také teplotou, vlhkostí a nadmořskou výšku. Pro pokročilé hráče je v našich podmínkách optimální používat rychlost 77 při teplotě 20–30 °C a rychlost 78 při teplotě 15–25 °C.
Pro začátečníky, ale i rekreační hru zkušenějších hráčů, doporučujeme plastové míčky. Oproti péřovým míčkům jsou odolnější a levnější. Mají sice horší letové vlastnosti, nicméně rozdíl je pro začátečníka nepatrný.
Kromě techniky a síly úderu má na letové vlastnosti míčku největší vliv materiál, ze kterého je vyrobený. Rychlejší jsou péřové košíčky. Hrají s nimi pokročilí a závodní hráči badmintonu. Jejich nevýhodou je větší náchylnost k poškození, než v případě plastových míčků.
Rychlost míčku ovlivňuje také teplota, vlhkost a hustota vzduchu. Rychlost míčku je vyznačena pomocí tzv. rychlostního pásku (zelený = pomalý, modrý = střední, červený = rychlý), nebo číslem (75–79).
Karbonové míčky spojují oba typy v jeden. Míček má letové vlastnosti péřového košíčku, ale pevnost plastového míčku. Průkopníkem této technologie je míček Victor Carbonsonic CS 2.
Standardizované rozměry kurtu:
Na okrajích by měla být vrchní část sítě ve výšce 1,55 m od země, uprostřed 1,524 m. Samotná síť je vysoká 76 cm a dlouhá 6,1 m. Dvorec je vymezený čarami širokými 40 mm, přičemž všechny jsou součástí hracího pole.
Ve hře proti sobě stojí dva protihráči (dvě dvojice u čtyřhry), kteří přes síť odpalují míček pomocí raket. Cílem je donutit protivníka k chybě, tedy umístit míček na protihráčovu stranu tak, aby jej neodehrál, a aby míček spadl do vyznačeného hracího pole.
Pro všechny disciplíny, tedy dvouhru a čtyřhru mužů i žen, platí, že se zápas hraje na dva vítězné sety do 21 bodů. Strana, která vyhraje výměnu, získává bod. Za stavu 20:20 hra pokračuje, dokud jedna ze stran nezíská 2 body po sobě. V případě, že skóre dosáhne stavu 29:29, vítězí strana, která jako první dosáhne 30. bodu.
Podává strana, která vyhrála předchozí výměnu, případně set v případě prvního podání setu. Podávajícího prvního míčku zápasu určí los. Podávající hráč stojí buď v pravém (při sudém počtu bodů) nebo levém (při lichém počtu bodů) obdélníku. Míček musí být odehrán do protilehlého obdélníku. Podává se zespodu, přičemž úder musí být veden pod úrovní pasu.
Badminton lze hrát rekreačně takřka kdekoli, kde je kousek místa pro hráče – doma přes síťku, na pláži, na ulici nebo na volejbalovém hřišti. Nadšenci a aktivní hráči využívají hřiště s přesně vymezeným kurtem.
Úder, který je zahraný spodem od sítě a letí obloukem k zadní čáře soupeřova kurtu.
Úder, který se zahrává ze zadní části kurtu a doletí až k zadní čáře hřiště na soupeřově straně. Dobře zahraný klír je účinný zejména ve dvouhře, protože soupeře tím přinutíte k pohybu až do zadní části kurtu. Tím se před vámi odkryje přední část jeho kurtu.
Úder, který se zahrává ze zadní části kurtu těsně za soupeřovu síť. Používá se, když chcete soupeře přinutit jít k síti, aby se odkryla zadní část jeho hřiště. Tam byste měli další míček odpálit.
Slovník pojmů