Rybářské sny se občas plní

Rybářské sny se občas plní – OBSAH

1. Do středních Čech
2. Technika
3. Velikán

Do středních Čech

Blížil se termín mojí maturitní zkoušky a já ji po několika měsících učení a šíleného trpění bez rybolovu úspěšně složil. Moji rodiče mi za tento veleúspěch a velevýkon koupili poukaz k nezaplacení. Jeden den rybolovu a školy lovu sumců s Jakubem Vágnerem.

Dny utíkaly a ujednaný termín v polovině června se blížil mílovými kroky. Nemohl jsem toho dne dospat. Ráno skáču z postele jako po třech hrncích kávy a už sedím v autě. A s mým taťkou míříme směr střední Čechy. Z Jeseníku je to cesta opravdu velmi dlouhá. Po pětihodinové jízdě se před námi ale ukázala hladina rybníka Bor, který je krásně schovaný v malebném údolí. Seznamuji se s mými novými rybářskými kolegy. Probíráme důležité rybářské věci a někdy až neuvěřitelné rybářské zážitky. Všichni jsme plni očekávání toho, co bude.

Serpentýnami, které vedou k hrázi rybníka, začne sjíždět černý terénní mercedes a z něj vystupuje přesně ten člověk, na kterého jsem se jako malý kluk díval jako na boha. Jako na boha se na něj dívám stále. To, o čem jsem dlouhé roky sníval, se stává skutečností. Dvacet čtyři hodin splněného snu právě začíná. Jakub nás všechny pozdravil, vysvětlil, co a jak, a nabídnul nám tykání. Teď se cítím jako bůh já, protože si tykám s nejznámějším rybářem světa.

Technika

Začínáme navazováním a rybářskou technikou. Jakub nám vysvětlí vše potřebné a důležité k tomu, abychom velkého sumce chytili. Důležité je nad tím uvažovat jinak, než ostatní rybáři. Tyto cenné informace jdeme uvést do praxe. Začínáme zavážet první pruty. Zjišťuji, že sumčařina není vůbec tak jednoduchá, jak se na první pohled může zdát. Ale asi po hodině nám přichází první záběr. Můj kolega zdolal sumce okolo jednoho metru. Takovou radost z úlovku jsem v životě neviděl. Následovalo splnění snu i ostatním členům týmu a i přesto, že počasí nám zrovna nepřálo, tak to bylo fantastické. Když se začalo šeřit a teplota pomalu klesala až k šesti stupňům Celsia, začaly se na hladině objevovat první zálovy sumců. Začali jsme se připravovat na velmi chladnou a probděnou noc. Jakub a jeho tým se o nás naštěstí celou dobu výborně starali.

Odbila druhá hodina ranní a místo zvonu na kostele jsem konečně slyšel ten nejlepší zvuk na světě. Rolnička mého prutu zvonila jako šílená. Je to tady! Vyskakuji ze spacáku stejně natěšeně jako doma z postele v den odjezdu. V krvi mám tolik adrenalinu, že ho moje nadledviny nestíhají ani vyrábět. Zasekávám prut a nastává ta zásadní otázka: Půjde sumec za mnou, nebo já za sumcem? Popravdě jsem si dlouho myslel, že to bude ta druhá možnost. Jakub a já skáčeme do lodě a jedeme někam směrem do tmy rybníka. Postupuji podle přesných instrukcí Jakuba, ale sumec si stejně dělá, co chce. Jakub mě dokonce v průběhu zdolávání dvakrát musel chytit za kapuci, jinak bych přes palubu opravdu letěl.

Představte si ten splněný sen. Jsou dvě hodiny ráno, zima jako blázen, jste sami se svým rybářským vzorem uprostřed hladiny rybníka, tma, že si nevidíte na špičku nosu a na prutu máte svého životního sumce. Co víc si přát?

Po půlhodinovém boji, kdy šli na hladině vidět jen dva blázni s čelovkami, se tito blázni vrací ke břehu s obrovským úsměvem od ucha k uchu. Jakub mi řekne jednu pro mě strašně důležitou větu: „Jsem na tebe pyšný, Honzo. Prut si sám zavezl a sumce krásně zdolal.“

Velikán

Vyskakuji z lodě a běžím vzbudit mého tátu. „Tati, chytil jsem ho.“ A ze spacáku se ozve jen: „Kecáš!“ Běžím zpátky. Skáču do prsaček a pak rovnou do vody za svým úlovkem. Ten pocit štěstí a úspěchu, co jsem prožíval, se snad nedá ani slovy popsat. Vzniká pár krásných fotek se sumcem ve vodě a toho velikána, kterému chybělo do dvou metrů jen opravdu málo, pouštím zpět. Podávám si s Jakubem ruku, která ještě mírně krvácí kvůli odřeninám od sumčích kartáčů. Bylo to skvělé.

Chtěl bych tímto také poděkovat mým rodičům, kteří mi umožnili tento sen prožít a Jakubovi Vágnerovi za cenné zkušenosti, které mi předal. Přátelé rybáři, tento článek je důkaz, že sny se občas plní!