Stolní fotbálek nebo také foosball platí za nenáročnou hospodskou hru. S kamarády si při něm užijete nejen spoustu legrace, ale také napětí, a v případě úspěchu i upřímné radosti z výhry nad soupeřem. Oblíbená aktivita ale neslouží jen pro zkrácení dlouhé chvíle. Je také profesionálním sportem a pořádají se v něm turnaje i světový pohár. Jak se stolní fotbálek správně hraje a jaká je vlastně jeho historie?
Původ stolního fotbálku není přesně znám, každá země má totiž vlastní verzi. Lze ale nalézt zmínku z 19. století o zaměstnanci francouzského automobilového závodu Lucienu Rosengartovi, který by měl údajně být prvním strůjcem stolního fotbálku na světě. V dalších letech se tato hra velice rychle rozšířila, a to především do Německa a Belgie. Snad vůbec nejstarším výrobcem stolního fotbálku je pak švýcarská firma Kicker. Její jméno není náhodné, v překladu do češtiny znamená hráč kopané.
Ve zmíněných zemích byla také roku 1950 založena foosballová liga. V roce 1976 vznikla Evropská unie stolního fotbalu (ETSU) a v roce 1998 byla ustanovena Česká foosbalová organizace (ČFO). Ta je dnes členem Mezinárodní fotbálkové asociace (ITSF). První mistrovství republiky ve stolním fotbálku se konalo 22. dubna 1999 v Praze.
Dnes jsou stolní fotbálky oblíbené především v prostředí barů a restaurací. Narazíte na ně ale také ve školách, klubovnách a dalších místech, kde se v hojném počtu vyskytují lidé. Stolní fotbálky jsou zkrátka ideální aktivitou pro relaxaci a odreagování po náročném dni v zaměstnání.
Stolní fotbálek se ale v mnoha zemích hraje i na profesionální úrovni. V Česku například foosballová sezóna trvá od září do června a v jejím rámci se konají turnaje pořádané ČFO, tedy Českou foosballovou asociací. Turnaje jsou rozděleny do následujících tří kategorií:
Mistrovství republiky je pak samostatnou soutěží.
Na trhu existují dva typy stolních fotbálků. Nejčastěji se můžeme setkat se stolními fotbálky stojícími na zemi. Ty přezdíváme španělským fotbálkem, v originále Futbolin Catalan. A existují také fotbálky, jež se pokládají na stůl. Skládají se jen z hrací desky bez nohou a říká se jim fussbally. Oba typy se vyrábí nejčastěji ze dřeva či plastu. Existuje také stolní fotbal pro děti, jenž je zmenšenou verzí klasického stolního fotbalu.
Rozměry stolního fotbálku nejsou pevně dané. Běžně se lze setkat s rozměry hrací plochy 120 × 70 cm. Takové stoly jsou pak dlouhé od 140 do 170 cm a široké kolem 75 cm. Míčky mají zpravidla průměr 34 mm. Hmotnost běžného stolního fotbálku dosahuje 80 až 120 kilogramů, výška pak v průměru asi jeden metr. Vyrábí se herní stoly pro čtyři hráče, existují ale i upravené varianty pro dva až šest hráčů podle počtu řad s fotbalisty.
Klasicky se hraje dva proti dvěma, dá se však hrát i jeden na jednoho, nebo čtyři na čtyři. Fotbalisté jsou rozmístěni v různém počtu na osmi tyčích. Obránce ovládá brankáře a obrannou řadu se dvěma fotbalisty (tzv. dvojku). Útočník hraje se středovou řadou s pěti fotbalisty (tzv. pětka neboli hrábě) a útočnou řadou se třemi fotbalisty (tzv. trojkou). Zakázáno je protáčení tyče o více než 360°. Pokud by z této střely padl gól, nebyl by uznán. Stolní fotbálek se většinou hraje s 10 míčky (do 10 gólů). Pokud však prohrajete 10:0, musíte absolvovat tzv. „podlézání“. Tým, který prohrál, musí podlézt pod hracím stolem.
Popularita stolního fotbálku vyústila v to, že se tento sport dočkal živého provedení. Takzvaný Lidský stolní fotbal neboli maxi fotbálek postaví dva týmy po šesti lidech do pozic fotbalistů na tyči. Princip hry pak zůstává stejný. Ruce máte připevněné k tyči a pohybujete se pouze do stran. Tato verze je ideální pro teambuilding nebo oslavu.
Stolní fotbálky tedy představují oblíbenou kratochvíli do hospody i netradiční sport, který se hraje i na profesionální úrovni. Jsou originálním zpestřením jakékoliv společenské akce. Často také napomáhají k odbourání sociálních bariér a zlepšení postřehu či koordinace rukou a očí. Vyzkoušejte jej také!