Typy displejů mobilních telefonů (TFT, IPS, AMOLED a další)
Při výběru chytrého telefonu je typ a kvalita displeje jednou z klíčových vlastností ke zvážení. A není to pouze úhlopříčka, co by vás mělo zajímat. Protože nemusí být vždy jednoduché se v displejích vyznat, připravili jsme pro vás srozumitelný popis a vysvětlení jejich typů, ale i parametrů a funkcí. Jak se liší P-OLED a AMOLED? Co je vlastně TFT? A co LTPS? Je lepší OLED, nebo IPS displej? Nejen na tyto otázky zde najdete odpověď.
Typ displeje – OBSAH
- LCD: nejen ozvěny minulosti
- LED, TFT, TN, IPS, LTPS: jak se vyznat v dalších LCD technologiích?
- OLED: jasný hlas budoucnosti
- P-OLED vs. AMOLED: jak se liší?
LCD: nejen ozvěny minulosti
Obecně je LCD nejpoužívanější zobrazovací technologií. Navzdory tomu, že v mobilních telefonech a televizorech se rychle stává historií či záležitostí levnějších modelů, v oblasti počítačových monitorů stále dominuje. Ačkoliv mohou být názvy někdy matoucí, technologii LCD využívají i displeje označené jako LED, TN, TFT, IPS či LTPS. To ovšem neznamená, že jsou identické.
LCD je technologie využívající podsvícení. To znamená, že obraz, který na displeji vidíte, je tvořen pouze modifikovaným bílým světlem. Celá plocha displeje je totiž rovnoměrně podsvícená. Co mají tedy na starosti pixely? Právě úpravu světla z podsvícení. Pixely jsou tvořeny tekutými krystaly (odtud LCD – Liquid Crystal Display), které po přivedení elektrického proudu upraví svou polohu tak, aby propouštěly světlo z podsvícení ve správné barvě a intenzitě. A tak se rodí obraz. Technické provedení je samozřejmě o něco složitější, pro pochopení jeho základů však tato interpretace postačí.
Je tedy zřejmé, že intenzitu, jakou displej svítí, nemají na starosti samotné pixely, nýbrž podsvícení. Z toho plyne jedna velká nevýhoda všech typů LCD displejů: neumí zobrazit absolutní černou, což má za následek relativně nízký kontrast displeje. Černou neumí zobrazit, protože i když jsou tekuté krystaly zcela „uzavřené“, část světla z podsvícení jimi stále proniká. V případě televizorů začali výrobci implementovat tzv. lokální stmívání, které umí v některých částech obrazovky jas podsvícení snížit, a to až na nulu, v miniaturních mobilních displejích však lokální stmívání dostupné není.
LED, TFT, TN, IPS, LTPS: jak se vyznat v dalších LCD technologiích?
Mírné zmatení se může dostavit už při hledání rozdílů mezi LCD a LED displeji. V principu žádné nejsou, i LED displej je LCD. Rozdíl je v podsvícení – LED displeje k němu využívají diody (Light Emitting Diod), které jsou zpravidla velmi úsporné. V kontextu LCD panelů však rozlišujeme ještě celou řadu dalších pojmů, které mohou mást o poznání více. A ty si nyní vysvětlíme.
TFT je dnes téměř synonymum pro LCD
Ve spojení s displeji mobilních telefonů se lze často setkat s označením TFT. Jedná se o LCD displeje využívající tzv. active matrix (aktivní matrici), což je způsob ovládání pixelů tvořený thin-film transistors (odtud označení TFT displej). Oproti staršímu typu LCD s passive matrix (pasivní matricí) přinesly TFT displeje vyšší kontrast, nižší odezvu nebo lepší pozorovací úhly. Protože jsou dnes prakticky všechny LCD displeje zároveň TFT, jsou tato dvě označení považována téměř za synonyma.
TFT panely obvykle využívají pro další vylepšení obrazu „nástavbové“ technologie jako TN nebo IPS. Některé levnější modely přesto mají u displeje pouze označení TFT. I tyto modely ale většinou nějakou další technologii využívají, a to i přesto, že ji výrobce neuvádí zcela viditelně. Zpravidla se však jedná o displeje nižších kvalit, což ovšem nepřekvapí, jelikož se objevují zejména u levnějších telefonů.
TN se u telefonů pokud možno vyhněte
První ze dvou hlavních zobrazovacích (pod)technologií LCD je TN (twisted nematic). Bez přílišného zabíhání do technických podrobností lze ve zkratce shrnout TN jako technologii, jejíž největší výhodou je velmi nízká výrobní cena a minimální odezva. Nevýhodou je naopak vyšší spotřeba oproti IPS, nižší kvalita barev, a zejména podstatně horší pozorovací úhly.
Když se na TN panel nedíváte kolmo, ale ze strany, dochází k výrazným barevným deformacím. Obraz ztrácí kontrast a začíná blednout či černat, což znamená, že z něj mizí detaily. Pozorování ze strany tedy není vyloženě komfortní a pro použití v mobilním telefonu, s nímž se neustále pohybuje a který někdy leží při používání například na stole, se tato technologie příliš nehodí. Naštěstí ji najdeme jen v těch nejlevnějších telefonech.
IPS: téměř to nejlepší
Typ displeje IPS je na tom o poznání lépe než TN. Jedná se o již celkem pokročilou technologii s nízkou spotřebou, dobrým podáním barev a bezchybnými pozorovacími úhly. Při sledování obrazovky „pod úhlem“ se barvy mění téměř neznatelně, což dělá IPS displeje velmi univerzálními. Silnou vlastností IPS je též relativně dobrá čitelnost na slunci – samozřejmě s ohledem na úroveň jasu, kterou konkrétní displej produkuje.
Nejen v kontextu displejů mobilních telefonů patří IPS stále k tomu nejlepšímu. Jednotlivé displeje se samozřejmě dále liší podle toho, jak kvalitně jsou vyrobeny, celkově má ale IPS jako technologie potenciál produkovat obraz velmi vysokých standardů. Za moderní technologii číslo jedna jsou sice dnes považovány OLED displeje, nelze však jednoznačně říci, že je IPS horší. Každá z těchto technologií má své výhody a nevýhody. O OLED se více dočtete níže.
LTPS: nečekaně matoucí pojem
Při brouzdání katalogem můžete mezi typy displeje nalézt i ten označovaný jako LTPS. Jedná se o další úpravu dobře známé LCD technologie, tentokrát však ne na straně tekutých krystalů (jako IPS a TN), nýbrž na straně vodivého materiálu. Díky materiálu LTPS (nízkoteplotnímu polykrystalickému křemíku), který postupně nahrazuje amorfní křemík v roli vodivého materiálu, mohou displeje dosahovat lepších parametrů, konkrétně nižší spotřeby a odezvy. Displeje využívající LTPS navíc mohou být hustěji osazeny pixely, což znamená, že mohou být výrazně ostřejší.
V tomto ohledu opět příliš nesedí marketingové a technologické značení, protože i když jsou panely značené „LTPS“ vylepšeným typem LCD, LTPS jako vodivý materiál používají i OLED displeje a LCD panely, které jako „LTPS“ značené nejsou.
OLED: jasný hlas budoucnosti
I když je technologie LCD široce využívaná, ověřená a schopná kvalitních výsledků, za současnost a blízkou budoucnost považujeme OLED. Na rozdíl od LCD nevyužívá podsvícení – pixely svítí samy o sobě. Z toho plyne jedna velká výhoda – OLED panely jsou schopny zobrazit absolutní černou, a to prostým vypnutím požadovaných pixelů. Díky tomu vykazují OLED displeje výrazně vyšší kontrast, a jejich barvy tedy působí živěji.
Z možnosti vypnout pixely zobrazující černou plynou ještě další výhody, přičemž jednou z nich je energetická úspornost. OLED technologie jako taková má vyšší spotřebu než IPS, do karet jí ale hraje, že pixely, které jsou vypnuté, nespotřebovávají žádnou energii. Při využití této výhody a použitím tmavých režimů v systémech mobilních telefonů lze docílit delší výdrže baterie, než jakou vykazují srovnatelné telefony s IPS displeji.
Podsvícení nepotřebují OLED displeje proto, že využívají organických diod (OLED = Organic Light Emitting Diod). Ty svítí po přivedení elektrického proudu samy o sobě. Díky absenci vrstvy podsvícení mohou být panely tenčí, což znamená, že mohou být tenčí i celé telefony (i televize a monitory). Zároveň je obsah OLED displejů ve srovnání s IPS lépe viditelný při pozorování pod velkým úhlem. Cenou za to ovšem někdy bývá jemné zbarvení do zelena (taktéž pouze při pozorování ze strany). Velkou nevýhodou OLED panelů je pak vysoká cena, což znamená, že tyto displeje najdeme zpravidla v dražších telefonech.
P-OLED vs. AMOLED: jak se liší?
Podobně jako jsme to probírali u TFT LCD, i OLED displej využívá buď pasivní (PMOLED), nebo výrazně pokročilejší aktivní matrici (AMOLED). Zejména v přítomnosti P-OLED tak může dojít k záměně termínů. Obě hlavní OLED technologie, AMOLED i P-OLED, využívají aktivní matrici, což znamená, že jsou obě ve své technologické podstatě AMOLED (Active Matrix OLED). Název Super AMOLED pak odkazuje na panel, který má o vrstvu méně, tedy disponuje lepším kontrastem.
Pojmenování je ovšem matoucí i nadále. P-OLED (Plastic OLED) znamená, že je OLED displej vystavěn na plastovém podkladu místo skleněného. To má jednu velkou výhodu, a to možnost vyrábět zahnuté, nebo dokonce ohybatelné displeje. Faktem však zůstává, že tímto způsobem se vyrábějí i displeje značené jako AMOLED. Ostatně vlajkové lodě Samsung mají zahnutý AMOLED displej již několik let. Čistě z technického hlediska jsou tedy všechny zakřivené AMOLED displeje zároveň P-OLED a všechny P-OLED displeje zároveň AMOLED.
Jde tedy o označení dvou různých aspektů výrobní technologie, přičemž moderní OLED panely implementují oba. Reálný rozdíl mezi P-OLED a AMOLED displeji spočívá v marketingovém značení dvou největších výrobců mobilních displejů. Zatímco panely označované jako AMOLED pocházejí většinou z továren Samsungu, P-OLED displeje produkuje výrobce LG. Ve výsledku jsou si oba typy displejů velmi podobné, ani jeden dnes nemá jasnou převahu, a to i přesto, že jsou mezi nimi některé patrné rozdíly. Jde zkrátka o dvě různá provedení téměř obdobné technologie.
Zatímco P-OLED displeje najdeme v zařízeních LG či iPhone X a Xs, AMOLED v telefonech Samsung, Xiaomi, OnePlus či iPhone 12.
Není to tedy pouze velikost displeje, na co by se měl uživatel zaměřit. Ačkoliv je značení displejů mobilních telefonů často matoucí, závěrečnou radu lze shrnout takto: U levnějších mobilních telefonů volte IPS displej – poskytuje ideální kombinaci zobrazovacích kvalit a ceny. Pokud si chcete připlatit, je OLED displej dobrá volba. Rozlišovat dále AMOLED a P-OLED není příliš nutné, neboť se jedná o srovnatelně kvalitní technologie.
