Pořízení tiskárny bývá často nemalou investicí. Je tedy přáním každého uživatele, aby mu sloužila co možná nejdéle a s minimem problémů. Postupný vývoj v tiskové technice dospěl na úroveň, kdy již tiskárny nepotřebují pravidelnou údržbu, jak tomu bývalo například u analogových kopírek. Přesto jde stále o konstrukčně náročná zařízení, která tu a tam odborný zásah potřebují. Některým závadám však můžeme předcházet, nebo je alespoň významně oddálit.
V prvé řadě si řekněme, že je velký rozdíl mezi nejčastěji používanými inkoustovými a tonerovými tiskárnami (záměrně nepoužíváme označení laserová tiskárna, jelikož k osvitu optického válce je stále častěji užíváno LED diod).
Inkoustové tiskárny jsou konstrukčně výrazně jednodušší a k mechanickým závadám u nich téměř nedochází. Tonerové černobílé tiskárny se pak liší od barevných hned čtyřnásobně, neboť v barevných tiskárnách se pracuje se čtyřmi barvami (černá, tyrkysová, purpurová a žlutá). Pro samotné používání tiskárny se tím sice nic nemění, ale případné poškození nevhodným zacházením může mít čtyřnásobně horší dopad.
První otázkou po pořízení tiskárny je její vhodné umístění. Tiskárna totiž potřebuje svůj prostor. Nijak velký, ale dostatečný na to, aby se dostal vzduch tam, kam má a aby byl umožněn přístup ke všem dvířkům. Přinejmenším musíme zajistit možnost bezpečné manipulace s celou tiskárnou.
Rozhodně pak není vhodné tiskárnu čímkoli zakrývat nebo ji používat jako podstavec. Značně se tím zvyšuje riziko, že do jejích útrob vnikne nežádoucí předmět, a způsobí tak fatální následky na drahých komponentech.
Prostředí, kde je tiskárna umístěna, hraje celkově poměrně významnou roli. Extrémy jsou vždycky špatně a platí to i zde. Za optimální se považuje teplota a vlhkost podobná domácímu prostředí.
Nepříznivým faktorem pro provoz tiskárny je i zvýšená prašnost. V tiskárnách je mnoho pohyblivých částí, mnohé díly jsou plastové a v takovém zařízení může nadbytek prachu způsobovat nadměrné opotřebení. Vysoké teploty urychlují stárnutí a křehnutí plastů, nízké zase mohou společně s částmi generujícími teplo dopomoci ke vzniku kondenzace.
Nadměrná vlhkost má pak vliv na řídicí elektroniku, ovlivňuje přenos vysokého napětí, ba dokonce bývá častou příčinou nadměrného kroucení papíru po průchodu fixací u tonerových tiskáren.
Na kvalitu tisku a často i na životnost tiskárny má vliv i kvalita papíru. Náklady na provoz tiskárny tvoří z nemalé části i použitý papír, nicméně snaha ušetřit může vést k nepříznivým následkům na samotném zařízení. Nejeden servisní technik jistě potvrdí, že běžným nepřítelem tiskárny je papírový prach.
Produkují jej všechny běžné papíry, ale většina „ekonomických“ papírů ho produkuje podstatně více. Z papíru ale nelze vyklepat prach jako ze starého koberce. Uvolňuje se mechanickým kontaktem, a zejména elektrostatickými silami ulpívá na podávacích a transportních gumičkách, přimíchává se do toneru, oslepuje optické senzory a pokrývá části pro přenos obrazu vysokým napětím, čímž dramaticky snižuje kvalitu tisku a vede k nutnosti servisního zásahu.
Při výběru papíru se dá orientovat jednak písmenným označením kvality: A, B a C doplněné o jedno či dvě + (A je nejvyšší, C nejnižší třída), ale také uvedenou vhodností pro rychlejší tiskárny. U těch se vyšší prašnost projeví rychleji, a tudíž je o to důležitější ji minimalizovat.
Ačkoli to se samotnou kvalitou papíru vlastně nesouvisí, je třeba také dbát zvýšené opatrnosti při používání „nestandardních“ médií, jako jsou již jednou použité papíry, formuláře, obálky, samolepicí štítky nebo také fólie. Vždy je třeba použít příslušný typ pro daný model tiskárny a rozlišovat, zda je inkoustová či tonerová. Nalepené štítky na válcích, spečené fólie ve fixacích nebo drátek ze sešívačky, případně zapomenutá kancelářská sponka dokáží v tiskárně nadělat neočekávané a obtížně odstranitelné škody.
Nejčastěji probíraným dotazem uživatelů je používání alternativního toneru nebo inkoustu. Celá problematika by rozhodně vydala na další článek, ale my se podíváme na to, jestli lze použitím recyklovaných či alternativních náplní nějak ovlivnit kondici či životnost samotné tiskárny. Zde ovšem musíme vzít v potaz konkrétní typ tisku.
U inkoustových tiskáren bývá jediným kritickým místem tisková hlava. Jelikož se dnes pracuje s opravdu mikroskopickými tryskami, je složení inkoustu zásadní jednak pro správné dávkování, což ovlivňuje výslednou kvalitu tisku, ale i pro zachování správné funkčnosti po delší odstávce tisku.
Výrobci tiskáren z pochopitelných důvodů složení svých inkoustů pečlivě tají, a tudíž vyrobit pokud možno stejný inkoust není snadný úkol. Alternativní náplně proto mají často odlišný barevný tón či jinou hustotu, což se na tisku projeví nesprávnými barvami, neostrostí, případně vynecháváním při tisku. Nakonec vše může vyústit v nevratné poškození tiskové hlavy, jejíž výměna je zpravidla nerentabilní, případně dojde k zanesení čisticího mechanizmu, jehož oprava není ani snadná ani levná.
Nemusí to nutně znamenat, že alternativní náplně jsou naprosto nevhodné, ale při jejich výběru by měly být upřednostňovány ty, u nichž výrobce či dodavatel poskytne garanci opravy v případě poškození zařízení vlivem jejich výrobku.
V tonerových tiskárnách ovlivňuje neoriginální složení toneru mnohem více dílů. Černý, a zvláště pak barevný toner je přesně definovaná směs polymerů, magnetického plniva a tepelně reagujících pryskyřic, která se liší jednak podle výrobce, tak i model od modelu.
Pokud je v malých tiskárnách použit systém s cartridgí, v případě problémů s tiskem obměníme aktivní díly, a pak je jediným kritickým místem fixační jednotka, kde se mohou usazovat části nekvalitně vyrobeného toneru. Zde mohou poškozovat povrch fixačních válců nebo fólií natolik, že se nejprve sníží kvalita tisku a zvýší počet záseků papíru. Někdy dokonce dojde k úplnému odstavení zařízení z důvodu prodřených tepelných čidel či vypnutých tepelných pojistek.
U rychlejších a pro vyšší kapacitu konstruovaných tiskáren bývají použity nezávisle vyměnitelné tonery, válce, přenosové válce nebo pásy apod. Ty mívají předpokládanou životnost v řádu desítek i stovek tisíc stran a tomu odpovídající cenu. Nesprávný nebo neoriginální toner může mít zásadní vliv na významné zkrácení životnosti i těchto komponent.
Největším nedostatkem neoriginálních tonerů je nadměrné pronikání do interiéru zařízení. Toner totiž nikdy není v rámci jednotlivého tisku zpracován beze zbytku a jistá část se buď usazuje v odpadních nádobách, anebo je vrácena zpět do zásobníku toneru. Během této cesty mohou vznikat hrudky nebo ucpávky, a toner si pak najde cestu ven těmi nejméně vhodnými cestami. Trpí pak stěrky, filtry, ložiska, kontakty, čidla atd. Nelze vyloučit, že se podobné věci stanou i u originálních tonerů, ale ze zkušenosti víme, že je to zanedbatelné množství případů.
Pokud je již alternativní toner používán, rozhodně se doporučuje nekombinovat různé výrobce, neboť nejpodivnější a technikem obtížně odhalitelné závady vznikají právě mícháním různých tonerů.
Na celkovou životnost přístroje má vliv i zatížení. Je zřejmé, že dlouhodobé přetěžování tiskárnám neprospívá, ale na druhou stranu mohou být pro tiskárny problematické i dlouhé pauzy mezi tisky, nebo dokonce uvedení stroje mimo provoz na delší čas. Podstatný je v tomto případě použitý typ tisku.
Tonerové tiskárny nemají problém s dlouhými odstávkami. Oproti tomu mají vyšší pořizovací náklady a jsou fyzicky větší.
Inkoustové tiskárny většinou nebývají stavěné na velké zátěže a svědčí jim tisk menšího množství v krátkých intervalech. Dlouhá odstávka v řádu týdnů nebo měsíců může vést k přisychání inkoustu a nutnosti provádět častější a intenzivnější čištění.
Každý průchod inkoustu hlavou zkracuje její životnost a zvyšuje spotřebu inkoustu. Z toho důvodu se doporučuje inkoustovou tiskárnu nenechávat dlouho bez energie, jelikož si tu a tam sama "odfoukne" trochu inkoustu, aby byla vždy připravena v plné kondici. Ačkoliv to může vést během několika měsíců k úplnému vyčerpání inkoustů, je vždy lepší tratit na inkoustu, než nechat zničit drahou tiskovou hlavu.