Jak se vyznat v názvosloví objektivů Sony a Zeiss

Kompatibilitu objektivu s tělem fotoaparátu je před pořízením vždy nutné zkontrolovat. Ne všechny objektivy totiž pasují na všechny typy přístrojů. Modelové určení objektivu je upřesněno velikostí snímače fotoaparátu.
 

Fotoaparát se snímačem Full Frame

Pro těla fotoaparátu s plnoformátovým snímačem vybíráme objektiv, který je kompatibilní s Full Frame přístroji. Takové objektivy lze zároveň použít i s fotoaparáty s menším snímačem APS-C.
 

Fotoaparát se snímačem APS-C 

Pro těla fotoaparátu s APS-C snímačem vybíráme objektiv kompatibilní s APS-C přístroji. Takové objektivy jsou ale přizpůsobeny menšímu snímači, a nelze je používat na fotoaparátech s Full Frame.

Objektivy jsou zakončené bajonetem, který slouží pro uchycení k tělu fotoaparátu. Nezajišťuje jen mechanické uchycení, je důležitý také pro správnou komunikaci a funkčnost těla fotoaparátu s objektivem. Každý výrobce fotoaparátu má ale vlastní systém bajonetového uchycení objektivu. A aby to bylo ještě pestřejší, v drtivé většině mají výrobci hned několik typů.
 

Vzájemná kompatibilita

Systémy odlišných značek nejsou vzájemně kompatibilní, a proto nelze nasadit objektiv jedné značky na tělo fotoaparátu jiné značky (například objektiv Nikkor na těle Canon). Že se s tím ale ve skutečnosti setkáváte? Ano, existují totiž adaptéry a redukce, které umožňují propojení jinak nekompatibilního těla s objektivem.
 

Použití adaptéru či redukce s sebou nese i určité nevýhody. Při nasazení můžeme přijít o některé funkce, jako je automatické zaostřování nebo přenos důležitých informací o cloně, expozici apod. Stává se to spíše tehdy, máme-li novější objektiv a starší tělo fotoaparátu – odlišná elektronika spolu nemusí dobře fungovat což má za následek zmíněné nežádoucí vlivy.

Ohnisková vzdálenost vyjadřuje vzdálenost mezi optickým středem objektivu a rovinou, na které dokáže zaostřit snímaný objekt. Tj. tam, kde se protínají všechny paprsky světla procházející objektivem (ohnisko).

Zjednodušeně lze objektivy podle ohniskové vzdálenosti rozdělit do dvou základních skupin:

• Objektivy s pevným ohniskem
• Zoom objektivy s proměnlivým ohniskem

Objektivy můžeme dělit také podle úhlu záběru, který zabírají, a to do těchto skupin:

• Rybí oko (6-16 mm)
• Širokoúhlé objektivy (24 - 35 mm)
• Portrétní objektivy (± 50 mm)
• Základní zoom objektivy (18 - 100 mm)
• Teleobjektivy (100 - 300 mm)
• Super-teleobjektivy (> 300 mm)

Každé ohnisko má jiný úhel záběru, od toho se pak odvíjí použití jednotlivých objektivů. Obecně platí, že čím menší je ohnisková vzdálenost, tím větší je úhel záběru objektivu. Širokoúhlé objektivy mají tedy široký úhel záběru, teleobjektivy pak velice malý.

Ohniskové vzdálenosti objektivu jsou udávány pro nasazení na plnoformátový Full Frame snímač. Jestliže ale objektiv nasadíme na menší snímač (Micro 4/3“, APS-C), dojde k přepočtu ohniskové vzdálenosti. Více o přepočtu se dozvíte níže, v kapitole crop factor.

Crop faktor představuje koeficient, kterým se přepočítává skutečná ohnisková vzdálenost objektivu při nasazení na menší, než plnoformátový Full Frame snímač. Udává nám tedy, kolikrát je plocha snímače fotoaparátu menší, než je plocha plnoformátového Full Frame snímače.

Ohnisková vzdálenost, a tedy i úhel záběru se odvíjí od velikosti snímače fotoaparátu. Při nasazení objektivu na velikostně menší snímač (Micro 4/3“, APS-C), než je plnoformátový Full Frame, musíme ohniskovou vzdálenost přepočítat na ekvivalentní. Dochází totiž ke cropu neboli výřezu obrazu, protože se na menší snímač dostane pouze jeho část.

Ohnisková vzdálenost * crop faktor = ekvivalentní ohnisková vzdálenost

Při přepočtu ohniskové vzdálenosti musíme brát v potaz i výrobce. Jednotlivé velikosti snímačů různých výrobců se totiž od sebe mohou drobně lišit.

Názorná ukázka

Objektiv Sony 50 mm

• Při nasazení na fotoaparát Sony s APS-C snímačem bude ekvivalentní ohnisková vzdálenost objektivu činit 75 mm (50*1,5 = 75).
• Nasadíme-li objektiv na fotoaparát s Full Frame snímačem, zůstane efektivní ohnisková vzdálenost stejná, tedy rovna 50 mm.

Objektiv Nikkor 24-85 mm

• Při nasazení na fotoaparát Nikon s APS-C snímačem bude ekvivalentní ohnisková vzdálenost objektivu činit 36-128 mm
• Při nasazení na fotoaparát s Full Frame snímačem zůstane efektivní ohnisková vzdálenost stejná, tedy 24-85 mm.

Světelnost se udává clonovým číslem a vyjadřuje, kolik světla je objektiv při fotografování schopen propustit ke snímači. Zjednodušeně platí, že čím větší maximální světelnost (tedy čím menší je clonové číslo), tím kratší může být čas závěrky (menší riziko rozmazání), nebo hodnota citlivosti ISO (tím méně šumu na fotografii). Díky vyšší světelnosti tak pořídíte lepší snímky ve zhoršených světelných podmínkách, tedy v šeru či ve tmě.

V rámci objektivů je vždy udávána nejvyšší možná hodnota, tedy maximální propustnost. U modelů s pevným ohniskem (bez zoomu) je hodnota konstantní, u zoom objektivů jsou uvedeny dvě krajní hodnoty – vždy nejvyšší možná světelnost pro minimální a maximální přiblížení. Za výborné hodnoty světelnosti u objektivů lze považovat:

• f/1,2 u modelů s pevným ohniskem
• f/2,8 u modelů s proměnlivým ohniskem

U objektivů rozlišujeme dva základní typy ostření.

Ostření pohybem celé optické soustavy 

Tento typ ostření je charakteristický tím, že dochází k pohybu celé optické soustavy vysunutím a zasunutím celého objektivu. Toto technologické řešení bývá zpravidla pomalejší v rychlosti ostření – setkáte se s ním zejména u levnějších objektivů.

Vnitřní nebo zadní ostření

​Zde nedochází k otáčení celého objektivu, ale pouze k pohybu několika vnitřních čoček. Výhodou je rychlost ostření a to, že nedochází ke změně těžiště vysunutím a zasunutím objektivu jako u první varianty – změna těžiště je znát především u teleobjektivů. Nevýhodou je vyšší pořizovací cena.

Optická stabilizace v objektivu

Optická stabilizace bývá umístěna v objektivu a zamezuje rozmazání snímku při focení bez použití stativu. Soustava čoček umístěná uvnitř směřuje paprsky procházející objektivem do jednoho bodu na snímači. Posuvem optického členu se eliminují otřesy a obraz se stabilizuje. Zda-li objektiv obsahuje systém optické stabilizace poznáte podle příslušené zkratky.

Díky stabilizaci lze i z ruky dosáhnout dlouhých expozičních časů, kterých byste jinak bez stabilizace či stativu nedocílili. Opticky stabilizovaný obraz lze navíc vidět přímo v hledáčku. Drobnou nevýhodou je, že objektivy s optickým stabilizátorem bývají ve srovnání s modely bez stabilizátoru zpravidla o něco těžší.

Mechanická stabilizace v těle fotoaparátu

Stabilizován může být i samotný snímač v těle fotoaparátu. V takovém případě se jedná o stabilizaci mechanickou. Funguje na principu posuvu snímače, který koriguje naklánění a otřesy fotoaparátu. Takto stabilizovaný obraz v hledáčku neuvidíme.

Fotoaparát s mechanickou stabilizací rázem stabilizuje každý objektiv, který na něj nasadíme. V případě, že máme stabilizovaný i objektiv a tělo fotoaparátu není vybaveno hybridní stabilizací, musíme se rozhodnout pouze pro jednu z nich.

V dnešní době patří k tomu nejlepšímu, co si můžete v souvislosti se skly a čočkami v objektivu pořídit, asférické čočky a ED skla.

Asférické čočky

Objektivy s asférickými čočkami jsou menší a lehčí než ty, které využívají sférických (kulových) čoček. Zároveň mají lepší optické vlastnosti. Čočka je na okrajích více zploštělá, což má za následek dopadání světelných paprsků přímo do jejího ohniska. Nejvíce užitečné jsou tyto čočky při korekci zkreslení u širokoúhlých objektivů.

ED skla

Skla s malým rozptylem světla, neboli ED skla, ovlivňují ostrost obrazu a korekci barevných vad, jako je např. chromatická aberace. Tyto čočky se hojně využívají u teleobjektivů, postupně se však rozšiřují i do dalších skupin.