• Autor: Jan Vavřík
Rok 2025 je ten tam. A tak je ideální chvíle ohlédnout se a zhodnotit, co nám mobilní výrobci za poslední rok naservírovali. Zatímco v roce 2024 mobilní trh připomínal šedý open space bez oken, v roce 2025 se do něj alespoň někdo odvážil rozsvítit. Výrobci začali víc experimentovat – a ano, dokonce i Apple se probral a u iPhonů udělal změny, které nejsou vidět jen pod lupou v marketingové prezentaci.
Celý rok jsme spolu testovali, fotili, měřili, nadávali i chválili – a hlavně konečně neplatilo, že „je to zase jen o chlup lepší než loni“. „Wow efekt“ sice pořád není na denním pořádku, ale v roce 2025 se přece jen párkrát ukázal. A to je na dnešním mobilním trhu skoro důvod k malé oslavě. Co mě letos zaujalo nejvíc a které telefony si zasloužily opravdový potlesk, a ne jen zdvořilé kývnutí hlavou?
Ještě nedávno mobilní inovace u některých výrobců připomínaly pondělní oběd v závodní jídelně – sytý, funkční, ale málokdy jste se na něj opravdu těšili. Každý rok stejný recept: lehce výkonnější procesor, o pár megapixelů víc, nové číslo v názvu a jede se dál. Jenže rok 2025 tenhle zajetý autopilot alespoň místy konečně vypnul.
Někteří výrobci se odhodlali experimentovat, zkoušet nové směry a občas i zariskovat. Výsledkem je nejen svěžejší nabídka, ale dokonce i vznik úplně nové disciplíny – kategorie „Hubeňour roku“, tedy soutěže o nejtenčí telefon.
Je ale fér říct jednu důležitou věc, než se do toho pustíme. V tomhle článku najdete jen telefony, se kterými jsem během roku přišel do osobního kontaktu – ať už jsem o nich psal preview, měl je na plnohodnotné recenzi, používal je v praxi, nebo je testoval a hodnotil některý z mých kolegů. Jde o čistě subjektivní pohled, nikoli o oficiální ocenění redakce nebo univerzální pravdy. Spíš takové osobní shrnutí roku očima někoho, kdo měl letos telefony v ruce častěji než klíče. Tak pojďme na to.
Letos jsem kupříkladu recenzoval Samsung Galaxy A26 5G, který mě zaujal kvalitním Super AMOLED displejem se 120 Hz, dobrou výdrží baterie, odolností IP67 a dlouhou softwarovou podporou. Působil na mě jako spolehlivý telefon pro běžné používání.
Zároveň jsem ale narazil na limity výkonu při náročnějších úlohách a hrách, pomalejší nabíjení, spíše průměrné reproduktory, výraznější rámečky kolem displeje a fotoaparát, který sice nezklame ve dne, ale v horším světle rychle ztrácí na jistotě.
Tento rok mi pod rukama prošel i vivo V50 Lite, který mě příjemně překvapil hlavně výbornou výdrží baterie 6 500 mAh s rychlým nabíjením, pěkným AMOLED displejem se 120 Hz a ergonomickým, elegantním designem, který se dobře a příjemně drží v ruce.
Mezi slabší stránky patřil skromnější fotoaparát bez výraznějšího zoomu a optické stabilizace, omezenější výkon při náročnějších úlohách a celkově spíše základní výbava. Telefon tak cílí hlavně na nenáročné uživatele, kteří hledají spolehlivý model s dlouhou výdrží, nikoli honbu za špičkovými parametry.
Výše uvedené přístroje však za vítěze této kategorie nepovažuji. V dané cenové třídě mám jiné favority – každý trochu jiný, ale oba velmi povedené. Tím prvním z nich je Motorola Moto G86 5G – hezčí univerzál, který nabídne kvalitní 120Hz displej, svižný výkon, dostatek paměti a celkově vyváženou výbavu.
Tím druhým je Motorola Moto G57 Power, což je naopak poctivý pracant zaměřený na praktičnost, bytelnější zpracování, odolnost IP64 a hlavně extrémní výdrž díky 7 000mAh baterii. Oba telefony mi jsou velmi sympatické. Jeden sází na celkovou vyváženost, druhý na nadstandardní výdrž, ale shodují se v jednom podstatném: potvrzují, že i za rozumné peníze lze pořídit telefon, který dává smysl a svou kategorii zvládá s přehledem.
Motorola letos trefila hřebíček na hlavičku a jen potvrdila, že jde o značku, která bývá mnohdy neprávem přehlížená. Jak Motorola Moto G86 5G, tak Motorola Moto G57 Power si titul „Pracant za rozumné peníze“ nevybojovaly náhodou – jsou to telefony, které spolehlivě makají, na nic si nehrají a za své peníze nabídnou poctivý kus práce bez zbytečných řečí.
Ne každý chce mít kapsu nacpanou velkým „pádlem“ a právě tady dává velmi dobrý smysl vivo X300. Nabízí příjemně kompaktní rozměry, skvěle padne do ruky a přitom nepůsobí jako kompromisní telefon. Potěší kvalitní AMOLED displej s vysokou plynulostí, velmi svižný výkon, prémiové zpracování i povedený fotoaparát, který zvládá každodenní focení s přehledem a bez zbytečného laborování v nastavení.
Není to telefon, který by chtěl lámat rekordy nebo si nárokovat titul nejlepšího ve své třídě – a ani to nepotřebuje. Pokud hledáte menší, elegantní a výkonný telefon, který se pohodlně používá jednou rukou a zároveň nabízí moderní výbavu bez zásadních slabin, tak je vivo X300 rozumná a dobře vyvážená volba, kterou lze s klidným svědomím doporučit. Ale jako „Kompakt roku“ volím zástupce z jiné stáje.
Může to znít jako klišé, ale z kompaktních telefonů, které jsem letos recenzoval, se mi nejlépe používal Google Pixel 10. Ano, nemá nejvýkonnější procesor na trhu a v benchmarcích ho přeperou papírově silnější soupeři, jenže v praxi to vůbec nevadí. Systém běží plynule, čistý Android je radost používat, displej je přehledný a foťák dlouhodobě patří k tomu nejspolehlivějšímu, co v kompaktním těle můžete mít.
Samozřejmě naráží i na své další limity – výdrž je spíš „na den“, úložiště v základu není nijak velkorysé a výkon není stavěný na honbu za čísly. Jenže jako celek dává Pixel 10 výborný smysl: skvěle se drží, dobře se s ním pracuje a nic zásadního vás na něm nebrzdí. Právě tahle vyváženost je důvod, proč ho osobně hodnotím jako nejlepší „Kompakt roku“ – ne proto, že by byl bezchybný, ale proto, že funguje přesně tak, jak od malého telefonu chci.
Kategorie „Nejlepší pracant střední třídy“ je letos hlavně o vyváženosti v běžném používání – tedy o tom, aby telefon byl rychlý, spolehlivý a nijak uživatele nebrzdil při každodenních činnostech. Nejde o honbu za extrémy, ale o celek, který dlouhodobě funguje bez zbytečných kompromisů.
Pokud mám ze střední třídy vybrat jeden model, který mi letos sedl nejlépe, byl to Poco F7. V praxi se choval jako skutečně spolehlivý přístroj. Na papíře sice nenabízí nejnovější špičkový čipset, ale výkon, který podává, je velmi kultivovaný – systém běží svižně, kombinace až 12 GB RAM a rychlého úložiště zajišťuje hladký multitasking a bezbolestné přepínání mezi aplikacemi. Displej je jasný a plynulý, design příjemně odlehčený a ergonomicky vyvážený do ruky, takže se ten telefon nosí i používá bez pocitu „neohrabanosti“.
Samozřejmě má i své limity. Například fotoaparát je dobrý pro každodenní snímky, ale s horším světlem už trochu bojuje. Přesto za danou cenu dává F7 smysl víc než většina konkurence – funguje spolehlivě, je rychlý tam, kde na tom nejvíc záleží, a nijak vás neomezuje v běžném používání. Právě proto ho osobně vnímám jako „Nejlepšího pracanta střední třídy“ letošního roku. Až na ten otravný balast v systému, ale i to jde vyřešit.
i
Poco F7 (RECENZE): Snapdragon 8s Gen 4, 90W nabíjení aneb Když si střední třída hraje na premianta
Mám-li se zamyslet nad letošní vyšší střední třídou, napadá mě OnePlus 13R 5G , který byl představen hned na začátku roku 2025. Kolega Peter jej hodnotil jako velmi vyvážený a poctivě poskládaný telefon. Nabízí vysoký výkon, plynulý AMOLED displej, velmi dobrou výdrž s rychlým nabíjením a celkově dospělý, funkční design, který sází spíš na praktičnost než na okázalost.
Fotoaparát u 13R je spíš solidní než špičkový a chybí bezdrátové nabíjení, ale jako celek jde o telefon, který dobře zapadá do své kategorie. Zároveň je fér říct, že firma OnePlus letos obecně velmi překvapila s tím, že to konečně u nás myslí vážně.
i
OnePlus 13R (RECENZE): Téměř vlajková loď s ostrým displejem a kvalitním fotoaparátem za dobrou cenu
Z této sorty mě ale nejvíce zaujal Xiaomi 15T Pro, který podle recenze kolegy Ondry působí jako mimořádně povedený a dospělý telefon vyšší střední třídy. Je vidět, že Xiaomi tady neskládalo výbavu nahodile, ale snažilo se o co nejvyváženější celek, který dobře funguje v každodenní praxi. Potěší velký a jasný 6,83″ displej se 144 Hz, velmi svižný chod systému, výborný fotoaparát s optikou Leica a teleobjektivem s 5× optickým zoomem, který patří k tomu nejlepšímu ve své kategorii.
Není to samozřejmě telefon bez kompromisů – některé detaily designu mohou působit méně prémiově a systém obsahuje pár nadbytečných aplikací, což už je u Xiaomi tak trochu norma. Přesto 15T Pro nabízí za danou cenu mimořádně silný mix výkonu, displeje, foto schopností a celkové použitelnosti. Díky tomu patří k nejzajímavějším modelům ve své třídě a dává velmi dobrý smysl pro široké spektrum uživatelů. Pro mě je tak telefonem „Vyšší střední třídy“ právě Xiaomi 15T Pro.
Ještě loni jsem u nových iPhonů bez váhání říkal: neberte základní model, raději sáhněte po rok starém „próčku“. Důvod byl jednoduchý – 60Hz displej u drahého telefonu už prostě nešel obhájit a rozdíly mezi základní a Pro verzí byly příliš výrazné. Letos se ale karta konečně obrátila. U řady 17 dal Apple základním modelům 120Hz displej a tím odstranil jednu z největších a nejdéle kritizovaných slabin. Výsledkem je telefon, který působí moderně, plynule a konečně bez pocitu, že jste si koupili „ořezanou“ variantu.
Základní iPhone 17 tak poprvé po dlouhé době dává smysl i bez přídomku Pro – je vyvážený, rychlý, skvěle vyladěný a není nutné dělat kompromisy jen proto, že nechcete připlácet za nejvyšší model. Pryč jsou doby, kdy byl základní iPhone spíš nutným zlem v nabídce. Apple udělal opravdu velký krok správným směrem a je fér to říct nahlas. „Comback roku“ je jednoznačně Apple a jeho řada 17.
Když jsem iPhone Air testoval, měl jsem po dlouhé době pocit, že držím v ruce telefon, který by klidně mohl projít schvalováním samotného Jobse. Extrémně tenké a lehké tělo, čisté linie, perfektní proporce a důraz na jednoduchost připomínají dobu, kdy Apple tvořil zařízení, která nebyla jen o technologiích, ale i o emocích a designu. iPhone Air působí lehce, elegantně a jinak – je to telefon, který nezaujme seznamem parametrů, ale tím, jak vypadá a jak přirozeně se používá.
Ano, krása tu něco stojí: jeden hlavní fotoaparát není tak univerzální jako u robustnějších modelů a výbava je záměrně střídmá. Právě v tom je ale kouzlo iPhonu Air – je to čistý designový statement, kde méně znamená více. A přesně proto ho bez váhání vyhlašuji jako „Krasavce roku!“
V dnešní nabídce smartphonů se stále častěji setkáváme se štíhlými a elegantními telefony – a není to jen o vzhledu, ale i o každodenním komfortu. Řada uživatelů chce nosit v kapse zařízení, které je lehké, tenké a přirozeně padne do ruky. Takových modelů dnes naštěstí existuje víc a namátkou lze zmínit třeba iPhone Air, Samsung Galaxy S25 Edge nebo Motorolu Edge 70, které jdou cestou subtilního provedení a elegance.
iPhone Air už jsme si v jiné kategorii vyhlásili jako krasavce roku – a právem, protože v otázce designu a extrémní tenkosti hraje vlastní ligu. Pokud se ale bavíme o rozumném kompromisu mezi cenou, výbavou a štíhlým tělem, přichází ke slovu Motorola Edge 70. Právě ta si odnáší titul „Hubeňour roku“.
Právě Edge 70 nabídne velmi tenké, přitom odolné tělo, plynulý 120Hz displej a svižný chod systému. Fotoaparát a zvuk sice zůstávají spíš solidní než špičkové, ale celek působí vyváženě, prakticky a pořád dostatečně stylově – přesně tak, jak by měl „tenký telefon pro normální lidi“ vypadat.
V kategorii ohebných telefonů už dnes nejde o technologickou kuriozitu, ale o plnohodnotnou alternativu ke klasickým smartphonům. Véčkové modely, jako jsou Samsung Galaxy Z Flip7, jeho dostupnější varianta Z Flip7 FE nebo Motorola Razr 60, cílí hlavně na kompaktnost, styl a pohodlí v kapse. Nabízejí velké vnější displeje, rychlý přístup k notifikacím a jednoduché ovládání jednou rukou, takže dávají smysl všem, kdo chtějí něco jiného než další velký obdélník skla.
Tyhle modely mají své limity, ale přesně vědí, čím chtějí být. Pokud se ale bavíme o ohebce, která má ambici nahradit nejen telefon, ale částečně i tablet, dostává se na začátek řady Samsung Galaxy Z Fold7. Ten kombinuje velký vnitřní displej, plnohodnotný vnější panel a výbavu bez zásadních kompromisů, takže působí jako nejdospělejší pojetí skládacího telefonu současnosti. Právě proto u mě Fold 7 vychází jako „Ohebka roku“ – ne proto, že by byla pro každého, ale protože ukazuje, kam se tahle kategorie skutečně posunula.
Fotomobilů je letos tolik a jsou tak dobré, že se z kategorie „nejlepší foťák v telefonu“ stal malý fotografický festival. Máme tu třeba technologické monstrum v podobě Oppo Find X9 Pro, který si hraje na kapesní ateliér se spoluprací s Hasselbladem a parametry, ze kterých by se leckterému bezzrcadlu orosila čočka. Tahle bestie mi letos bohužel z testování utekla, proto k ní nemohu přidat osobní zkušenost.
Z pohledu osobní zkušenosti u mě letos vítězí Xiaomi 15 Ultra. Je to fotomobil, se kterým jsem strávil nejvíc času, skutečně ho používal v praxi a který mi dal největší chuť fotit. Právě tenhle přímý kontakt je pro mě v hodnocení klíčový – nejde jen o výstupy samotné, ale o to, jak přirozeně a často jsem měl potřebu telefon vytáhnout z kapsy a zkoušet nové záběry.
Morálně už ale trochu koukám dopředu. Očekávaná Xiaomi 17 Ultra ve mně vzbuzuje velký zájem a rozhodně si ji nenechám ujít. V mé kapse určitě nebude zahálet. Pokud Xiaomi naváže na současný směr, příští ročník téhle fotomobilové soutěže může být ještě zatraceně zajímavější.
Velmi blízko letošnímu vítězství u mě byl také iPhone 17 Pro Max. Apple u něj výrazně posunul fotografický systém – všechny tři zadní snímače mají 48 Mpx, což se pozitivně promítá do detailu i konzistence snímků napříč scénami. Fotografie působí precizně a univerzálně, video pak patří k absolutní špičce současných fotomobilů. V praxi jde o velmi silný a vyvážený fotografický nástroj bez ohledu na podmínky. Mé osobní sympatie si letos ale přece jen drží Xiaomi.
U mě je letošní volba poměrně jasná, ale rozhodně ne bez výhrad. Samsung Galaxy S25 Ultra je mým každodenním pracovním nástrojem a v této roli zatím nezklamal. Nabízí špičkovou fotosoustavu, solidní výdrž, silné AI funkce, S-Pen, antireflexní displej, vysoký výkon, dlouhou softwarovou podporu a hlavně prostředí One UI, které mi dlouhodobě vyhovuje nejvíc. Jako pracovní telefon funguje přesně tak, jak potřebuji – spolehlivě, předvídatelně a bez zbytečných dramat.
Zároveň ale cítím, že Samsung už několik let drží jednu a tutéž produktovou filozofii a inovace u jeho vlajkových modelů přicházejí spíš po menších krůčcích. Všechno je o něco lepší, uhlazenější a vyzrálejší, ale u vlajky bych občas čekal víc odvahy. Stále také platí, že pokud chcete to nejlepší, musíte sáhnout po velkém Ultra modelu – žádný rozumný velikostní mezistupeň tu Samsung pořád nenabízí. Není to zásadní problém, ale je to detail, který konkurence řeší citlivěji.
A právě tady se dostávám k osobnější rovině. Od úplně prvního iPhonu až po iPhone 14 Pro Max jsem byl dlouhé roky věrný Applu, než jsem postupně přesedlal jinam. Když jsem si ale letos opravdu poctivě vyzkoušel iPhone 17 Pro Max, musím přiznat, že ve mně znovu probudil starou lásku ke značce. Tenhle telefon působí mimořádně vyváženě, dospěle a klidně. Neoslní jedním extrémním parametrem, ale jako celek dává dlouhodobě smysl a funguje s lehkostí, na kterou se dá spolehnout. Osobně bych si však vybral spíš variantu 17 Pro – čistě kvůli kompaktnějším rozměrům. To nejlepší, co Apple nabízí, totiž podle mě nemusí být nutně svázané s obřím tělem, jak je tomu právě u Samsungu.
Proto to letos beru takto: Galaxy S25 Ultra je moje vlajka a můj denní dříč, protože jako pracovní nástroj momentálně nabízí nejvíc toho, co potřebuji. Zároveň ale Samsungu nenápadně bliká výstražné světlo. Pokud totiž řada S26 přijde znovu jen s minimálními změnami, klidně se může stát, že nastane… můj osobní jablečný comeback. Tentokrát už totiž Apple není jen vzpomínka – ale znovu velmi reálná alternativa. Uvidíme, kdo se příště odváží víc.
Přístroj Nothing Phone (3) jsem letos dělal s tím, že jsem čekal víc – hlavně vzhledem k ceně, za kterou je nabízen. Ještě než jsem se k testování vůbec dostal, narážel jsem na názory, že fotoaparát neodpovídá ambicím „vlajkového“ modelu, výkon je spíš solidní než špičkový a světelné Glyph prvky působí víc efektně než prakticky. Přesto jsem doufal, že v reálném používání bude celek fungovat lépe, než jak naznačovaly první dojmy.
Bohužel se to úplně nepotvrdilo. Phone (3) není vyloženě špatný telefon, ale za dané peníze nenabízí dostatečný důvod, proč po něm sáhnout místo konkurence. Fotoaparát je spíš průměrný, výkon neurazí ani nenadchne a přidaná hodnota, kterou měl Glyph systém symbolizovat, v praxi rychle vyprchá. Je to škoda, protože očekávání byla vysoká a mediální pozornost obrovská, ale realita zůstala za sliby – a právě proto pro mě Nothing Phone (3) představuje zklamání letošního roku.
Do roku 2026 si ale osobně odnáším jedno poměrně jasné očekávání: výrobci se zaměří výrazně víc na nabíjení a výdrž. Ne na papírové optimalizace, ale na skutečný komfort každodenního používání. Kapacita baterie přestává být „hezkým bonusem“ a stává se základním parametrem – a kdo v roce 2026 přijde s telefonem pod 6 000 mAh, ten podle mě automaticky usedne na trestnou lavici. Uživatelé už nechtějí řešit, kde je nejbližší zásuvka, ani nosit powerbanku jako povinnou výbavu. Rychlé a šetrné nabíjení, lepší práce s energií a delší výdrž budou klíčové faktory, které začnou rozhodovat víc než další megapixel nebo o pár procent výkonnější čip. Snad se příliš nepletu.
Rok 2025 přinesl viditelné posuny u ohebných zařízení, nástup výrazně tenčích telefonů i celkově větší odvahu zkoušet nové směry. Nešlo o revoluci, ale o jasný příslib, že výrobci začínají víc přemýšlet nad formou, ergonomií i reálným používáním.
• Autor: Jan Vavřík
Rok 2024 je vlastně již za námi, a tak přišel čas na menší ohlédnutí za uplynulými dvanácti měsíci z pohledu segmentu mobilních telefonů. Až na pár světlých výjimek jako Samsung Galaxy S24 Ultra, Motorola EDGE 50 Ultra či Pixel 9 to byl docela běžný rok. Nevím, jak to máte vy, ale právě současný mobilní trh mi připadne trochu šedivý, bez chuti a zápachu. Situaci, kdy zažiji u novinky kýžený „wow efekt“, vlastně nepamatuji. Co mě tedy v roce 2024 nejvíc zaujalo?

Pamatuji doby, kdy se výrobci předháněli s inovacemi, novými materiály či se stále zlepšujícími fotoaparáty. Ten čas je definitivně pryč. Někdy mám pocit, že výrobci tak trochu rezignovali na inovace, jsou spíše kosmetické. Do telefonu se vrazí trošku lepší procesor, zlepší se třeba interní úložiště, telefonu se dá název s vyšším číslem a ejhle…, je tady novinka. Ale něco, z čeho by mi spadla brada, nebo by dokázalo rozhýbat stagnující mobilní trh? Doufám, že se toho dočkáme v roce 2025.
Předně říkám, že tento článek může řada čtenářů označit za zbytečný či podjatý. Ano, je tomu vlastně tak. Proč? Protože každému z nás se líbí něco jiného. Svět by byl docela nudný, kdy jsme měli všichni z nás rádi totéž. Pánové, dovedete si představit, že by na světě byly jen blondýny, nebo jen černovlásky? To přece nejde. Proto jsou vítězové jednotlivých kategorií jen a pouze výsledkem mého subjektivního hodnocení.
Druhým pravidlem je rovněž skutečnost, že jmenovaného vítěze z každé kategorie jsem chvíli užíval, měl jej na pár dní v ruce, případně jej recenzoval některý z mých kolegů. Tak konec filozofování a tlachání. Jdeme na to!
Malé telefony už v módě nejsou. V době mobilního pravěku, kdy měl první iPhone úhlopříčku 3,5'', nám připadaly obrovské displeje i ty, které se blížily pěti palcům. Další z důkazů, že jsou menší telefony na ústupu, je vidět u jablečného giganta, který výrobu svých mini iPhonů ukončil. V dnešní době považujeme za kompakt takový přístroj, jehož displej se pohybuje okolo 6''.
Kandidátů na cenu kompakt roku bylo více. Letos v říjnu jsem kupříkladu testovali telefon Motorola Edge 50 Neo s jeho 6, 4'' displejem krytým sklem Gorilla Glass 3. Přístroj je lehký, dobře padne do ruky, má odolnost IP68, ale i vojenský standard MIL-STD 810H.
Displej s velikostí 6,1'' má neprávem přehlížený Google Pixel 8a, kterého devalvují větší rámečky či podpora pouze 18W nabíjení. Ale i tak je to telefon pro široké masy, který stojí tak trochu v pozadí devítkové řady. Ano, nižší výkon procesoru, ale za ty peníze?
Nelze si samozřejmě nevšimnout základního iPhonu 16. Tady jsme byli velmi spokojeni s fotovýbavou, ale displej s 60 Hz? A jihokorejci letos představili svůj tradiční kompaktní mobil Samsung Galaxy S24, stejně jako odlehčeného bratříčka Samsung Galaxy S24 FE.
Komu bych ale dal osobně cenu za kompaktní telefon roku? Je to Pixel 9. Na této řadě vidím osobně nejlepší pokrok, je to taková odpověď Googlu na iPhone. Navíc si mě Pixel 9 získal AI funkcemi, ale zejména změnou designu oproti předchozím generacím.
A je tu prostor pro úplně zbytečnou kategorii, protože nemá žádné validní a měřitelné hodnoty. Jak už jsem řekl, každému se líbí něco úplně jiného, protože kdyby to bylo jinak, byla by na tom našem světě úplná nuda. Telefon, který mohu já ocenit jako největšího krasavce, může druhý z vás přejít u regálu v obchodě jako nudnou a tuctovou placku, jiný nad ním ohrne nos a v kapse pohladí svého mobilního miláčka.
Mnou oceněný krasavec nemusí mít všechny technické vymoženosti, může mít v systému bugů plný pytel…, ale mně se prostě vzhledově líbí.
Krasavců opravdu nebylo málo, adeptů na cenu bylo několik. Například Honor 200 Pro v barvě Moonlight White je vzhledově velmi příjemný. Pixel 9 se mi kupříkladu velmi líbil v barvě Wintergreen či Peony. Osobně se mi velmi příjemně držela v ruce Motorola Moto G75 5G v barvě Aqua Blue. Ale co se mi líbilo letos nejvíce? Ano, kamenujte mě, ale s jistou nostalgií ke značce musím krasavce roku udělit Motorole EDGE 50 Ultra za její provedení zadního krytu v barvě dřeva. Působí příjemně a je na něj radost pohledět.
Klasický mobilní telefon, jak jej známe dnes, je dle mě už hotový produkt, na němž už není co zlepšovat, ovšem rád bych se mýlil. Výrobci se začínají upínat k segmentu ohebných telefonů, kterých bylo v roce 2024 dostatek.
Máme tu ohebky od Xiaomi, Samsungu či Motoroly. A přiznám se, že Samsung Z Flip6 mě letos oslovil nejvíce. Nejen proto, že je mi Samsung blízký díky svému softwaru, podpoře a prostředí, ale také proto, že oproti předchozím generacím vidím u této generace velký posun kupředu. V konstrukci jde vidět znatelný pokrok – vše lícuje, mezera ve složeném stavu je fuč. Osobně se těším na jeho nástupce.
Cenu Ohebka roku jsem chtěl původně udělit Motorole Razr 50 Ultra, kterou jsme recenzovali začátkem srpna. Kolegovi Petrovi Motorola učarovala svým vzhledem a designem, řemínkem na nošení, vysokým výkonem i kvalitním zvukem. A je pravdou, že jí to skutečně sluší. Ovšem oproti Samsungu je ve hvězdách podpora ze strany výrobce, s níž nemám u Motoroly právě tu nejlepší zkušenost.
Za rok 2024 jsem nafotil s mnoha mobily pořádnou kupu obrázků. Proto jsem se letos velmi těšil na test nového iPhonu 16 Plus, s nímž jsem poprvé vyzkoušel novinku – tlačítko Camera Control. Fotky z nových iPhonů vypadají hodně dobře, při jejich pořizování nemusíte nic nastavovat, prostě vytáhnete telefon z kapsy a výsledek se podaří.
Letos v květnu jsme v redakci testovali špičku mezi telefony v oblasti fotografování – Xiaomi 14 Ultra. Nádherný designový kousek, který dbá na vysokou úroveň detailů při fotografování, poradí si s tmavšími scénami či pohybujícími se objekty.
Zároveň jsme nezapomněli na fotografický skvost, kterým je bezpochyby Vivo X100 Pro. Ten také získává cenu za nejlepší fotomobil. A právem. Mobil je skutečně fotografickou špičkou. Jak napsal můj kolega Peter, Vivo X100 pořizuje snímky, které jsou mimořádně detailní a telefon k tomu nepotřebuje žádné 200Mpx snímače a xnásobný pixel binning. Šum u fotografií neexistuje a barevnost je u hlavního fotoaparátu a teleobjektivu výborná. Proto titul nejlepšího fotomobilu patří rozhodně tomuto přístroji.
Nejlepším telefonům v nižší a střední třídě se věnujeme v samostatném článku (infobox níže), proto tuto sekci do ocenění nezařazuji a skáču rovnou na vlajku roku.
Ruku na srdce. Každý z nás má toho svého oblíbeného výrobce, proto můžeme titul vlajka udělit každý někomu jinému. Vím, že následující kategorie je u mě osobně vlastně naprosto předvídatelná, ovšem já ji prostě tak vidím. Pokud tedy chcete telefon, který má výbornou fotosoustavu, solidní výdrž, nejvíce AI funkcí (některé i v češtině), S-PEN, antireflexní displej, výkon, přívětivou nadstavbu, dlouhou podporu, je Samsung Galaxy S24 Ultra jasnou volbou.
Telefon Samsung Galaxy S24 Ultra nemusí sedět každému kupříkladu kvůli velikosti, ostřejším rohům. A je pravdou, že Apple má pro své zákazníky velikostní kompromis u svých vlajek mezi iPhone 16 Pro a 16 Pro Max. Samsungu tento mezistupeň prostě chybí. Pokud tedy z této stáje chcete to nejlepší, musíte sáhnout po velké S24 Ultra. A já to udělal. Je to můj denní dříč už třičtvrtě roku, který mě zatím nezklamal.
Mám-li být ovšem objektivní, tentokrát je to prvenství o jeden fous. S24 Ultra dýchá na záda největší a nejvýkonnější iPhone 16 Pro Max s minimálními rámečky, výbornou fotosoustavou s ještě lepším šírem, než tomu bylo doposud. Osobně u mě ztrácí nepřítomností umělé inteligence (zatím) a trochu komplikovaným tlačítkem spouště fotoaparátu, které mi časem lezlo hodně na nervy.
Bez vítěze. Už jsem si tak trochu posteskl, že inovací na poli mobilních telefonů bylo v roce 2024 jako šafránu. Nejsem Sibyla, ovšem troufám si odhadnout, že v následujícím roce bude segment mobilních telefonů zaměřen ještě na více funkcí AI, stejně tak se budou výrobci předhánět v rychlosti nabíjení, kapacitách baterie, a ještě lepších skládacích či rolovacích displejích. Nic dalšího snad už u telefonů vymyslet nejde. Nebo snad ano?
Jednoznačně značka Infinix. Hongkongská firma Infinix Mobile je poměrně mladá. Vznikla v roce 2013, přičemž v roce 2017 byla nejvýznamnějším dodavatelem mobilů pro Afriku. Expandovala v jihovýchodní a jižní Asii, Latinské Americe či na Blízkém východě.
Měl jsem k dispozici její model Infinix Zero 40 5G, který mě vysloveně překvapil. Možná je to také proto, že jsem od společnosti, která se zaměřuje na výrobu low-endových telefonů, pranic nečekal. Mobil na svou cenovou kategorii dává určitě smysl, ovšem konkurence v tomto segmentu je pořád silná. Líbil se mi solidní zvuk z dílny JBL, partnerství s GoPro či displej s výbornou obnovovací frekvencí.
Ač jsem byl vždy velkým fanouškem firmy Apple, troufám si říct, že tento gigant evidentně zaspal. Poslední dobou je to prostě nuda, svým způsobem i drzost. Jak jinak si mám vysvětlit 60Hz displej u iPhonu 16 a 16 Plus. Samozřejmě těm, kteří tento displej běžně používají u starších Apple telefonů, to nebude dělat problém. Ale proč znovu a zase u nového modelu? Považuji za nemorální si za iPhone 16 Plus s tak mizerným displejem účtovat 26 990 Kč (cena dle oficiálního e-shopu Apple k 30. 12. 2024). Telefony za pár korun mají naprosto běžně vyšší obnovovací frekvenci, 60 Hz je dnes fakt již přežitek. 120 Hz tak i nadále zůstává vlastností pouze Pro variant. Time, nemohl jsi nasadit alespoň 90 Hz?
Kde jsou ty doby, kdy iPhony přicházely s balíkem inovací? Kde jsou ty doby, kdy jsme na nový model čekali ve frontě? Apple na ostatní výrobce prostě ztrácí. Těším se na jeho sedmnáctkovou řadu s vírou, že to bude veselejší.
Mobilní rok 2024 je za námi. Přinesl řadu zajímavých kousků, ovšem na inovace a převratné novinky si musíme ještě počkat. Věřím, že rok 2025 bude plný inovativních postupů v oblasti AI či wearables. Stejně tak věřím, že Apple konečně předvede něco nového, co jej vystřelí zase zpět na vrchol.