Kapesní počítače a první smartphone od IBM | Mobilní revoluce

Kapesní počítače a první smartphone od IBM – OBSAH

1. Západ kalkulačky, Japonsko kapesní počítače
2. Počítače pro hackování bankomatů
3. Klávesnice a tlačítka ne, stylus ano

Západ kalkulačky, Japonsko kapesní počítače

V osmdesátých letech se staly velmi populární kapesní počítače, které se vyráběly hlavně v Japonsku. Západní výrobci, jako Hewlett Packard a Texas Instruments, se soustředili hlavně na kalkulačky, které často vyráběli pro specifická použití (například pro finance, pro navigaci a podobně), ale Japonci nabízeli velmi malé a verzatilní kapesní počítače. Západní výrobci se také pokusili o svoje vlastní kapesní počítače, ale pozice Japonců už byla taková, že až na speciální aplikace, jako pojišťovnictví nebo vojenství, se jim jednoduše nepodařilo prorazit: Japonci nabízeli levnější a velmi kvalitní kapesní počítače.

Situace se začala měnit v okamžiku, kdy se začala řešit nová generace přenosných počítačů pro speciální užití. Jednak začaly vznikat ultra přenosné textové procesory v podobě počítačů jako Cambridge Z88 (1987) nebo Amstrad NC100 (1992) a Amstrad NC200 (1993). Tyto stroje nabízely velmi dlouhý chod na baterie, byly určeny pro sběr dat, pro psaní textů nebo pro nenáročnou práci s tabulkovými procesory. Vrcholným modelem tohoto snažení byla HP Jornada 820 (1998), velmi lehký notebook založený na Windows CE, který nabízel chod až 15 hodin na baterii.

Počítače pro hackování bankomatů

Na počátku 90. let se na Západě objevila nová vývojová větev kapesních počítačů. Využívala toho, že se podařilo tak miniaturizovat PC kompatibilní počítače, že základní IBM PC bylo možné zmenšit do podobny stroje, který se vešel do kapsy. Prvním a asi nejikoničtějším strojem bylo Atari Portfolio (1989), stroj s omezenou PC kompatibilitou, který ale exceloval ve filmu Terminátor 2, kde ho mladý John Connor používal k hackování bankomatů.

Technicky významnější kapesní PC kompatibily ale přineslo HP, které uvedlo celou řadu kapesních počítačů. První byl HP 95LX (1991), který podporoval jenom znakový režim a „čtvrtinovou CGA grafiku“. Následující modely, 100LX (1993) a 200LX (1994) už přinesly plnou CGA kompatibilitu, dovolovaly spouštět běžné aplikace pro MS DOS, ale také zabudované aplikace s funkcí digitálního diáře. Asi nejrevolučnějším modelem bylo ale HP OmniGo 700LX (1996), které přineslo unikátní kombinaci kapesního počítače a doku pro mobil Nokia 2110 GSM, který po zasunutí mobilu dovoloval datové přenosy a přinesl možnost pracovat s maily i s faxem: Integrace počítačů a mobilních datových přenosů byla tady!

MS DOS kompatibilní počítače byly poměrně komplikované, drahé a ovládání, které se hodilo pro stolní PC, se nehodilo pro kapesní zařízení. Proto začaly vznikat alternativní větve, jako byly kapesní počítače Psion s operačním systémem EPOC nebo kapesní počítače Palm s operačním systémem Palm OS a unikátním zápisem znaků pomocí zjednodušených symbolů – tak zvaných graffiti. I Microsoft experimentoval s operačním systémem Windows CE pro procesory ARM, který nebyl kompatibilní s běžnými Windows, ale měl dovolit snadné přenášení dat mezi kapesním a stolním počítačem.

Klávesnice a tlačítka ne, stylus ano

S postupem času se ukázalo, že lidé preferují kompaktní kapesní počítače ovládané perem – stylusem. Takové počítače měly pouze dotykovou obrazovku, byly určené spíše pro čtení dokumentů, ale byly kompaktní a levné. Byla to éra raných smartphonů, které začaly prvním skutečným smartphonem – IBM Simon (1994).

Vývojářům z IBM bylo jasné, že budoucnost nepatří obyčejným telefonům, ale protože digitální mobilní sítě přenášejí nativně data, mohou navrhnout zařízení, které kombinuje vlastnosti telefonu a počítače v „nepočítačové“, ale spíše „telefonové“ podobě. Jejich první smartphone se jmenoval IBM Simon Personal Communicator, jeho prototyp byl představen už v roce 1992 a byl založen na masivně upravené PC architektuře. Obsahoval úsporný procesor NEC V30HL na 16 MHz, 1 MB RAM a 1 MB ROM s operačním systémem ROM-DOS. Ten pro ovládání používal dotykovou obrazovku se systémem Navigator a dovoloval telefonování, správu kontaktů, faxování, příjem a odesílání emailů.

Telefon byl vybaven dvěma modemy, jeden dovoloval přenos dat bezdrátově, druhý dovolil připojit se ke klasické telefonické lince a jak pracoval vyšší rychlostí, tak i šetřil peníze, protože bezdrátové datové přenosy byly často nedostupné a také velmi nákladné. Unikátní stroj se dal připojit k PC jako modem, bylo možné ho rozšířit o PCMCIA karty pro ukládání dat nebo kartu podporující funkce pageru, který byl v té době velmi oblíbený.

Výsledný stroj byl zajímavý a revoluční, ale také velmi nákladný. IBM prodala celkem 50 000 telefonů ve spolupráci s BellSouth Cellular, který nabízel podporu v patnácti státech USA. Se dvouletým kontraktem přišel telefon na 599 USD, bez závazků si ho bylo možné zakoupit za 1 099 USD. Padesát tisíc telefonů může z našeho hlediska vypadat jako úspěch, ale vedení IBM to považovalo spíše za propadák a věnovalo se podstatně výnosnějším a prodávanějším počítačům a notebookům.

Éra smartphonů teprve měla přijít – ale to už je jiný příběh.

Vývoj kapesních počítačů a prvních smartphonů v osmdesátých a devadesátých letech minulého století představoval významný milník v historii osobní elektroniky. Přestože se mnoho revolučních produktů té doby neuchytilo na trhu podle očekávání výrobců, položily základy pro budoucí inovace. IBM Simon, Psion, Palm a další průkopnické modely nejenže ukázaly, co je technicky možné, ale také formovaly představy o tom, jak by měla osobní mobilní zařízení vypadat a fungovat.

Michal Rybka

Michal Rybka je publicista a nadšenec s 20 lety zkušeností v IT a gamingu. Je kurátorem AlzaMuzea a YouTube kanálu AlzaTech. Napsal několik fantasy a sci-fi povídek, které vyšly v knižní podobě, a pravidelně pokrývá páteční obsah na internetovém magazínu PCTuning.