Historie vzdělávacích počítačů v Československu během éry socialismu nám poskytuje pohled na vývoj technologií v prostředí, kde politické, ekonomické a technologické faktory silně ovlivňovaly směřování inovací. Během tohoto období se zájem o mikropočítače soustředil především na armádu a průmysl, s minimálním ohledem ke vzdělávání. Avšak nutnost konkurovat Západu a zajistit technologickou rovnost přivedla vědce a inženýry k vytvoření vlastních školních počítačů, které, ačkoliv se technologicky inspirovaly západními modely, se musely obejít bez nedostupných součástek a přizpůsobit se podmínkám východoevropského trhu. V následujícím článku se dozvíte, jaké školní počítače Československo produkovalo a jaký byl jejich osud po revoluci.
Zájem státu o mikropočítače se za socialismu soustředil hlavně na armádu a průmysl, protože vysoce pokročilé obvody byly nedostatkové. Vzdělávání bylo až v druhém plánu – a na domácí počítače se vůbec nemyslelo, protože na to nezbývaly ani součástkové, ani výrobní kapacity. Přesto bylo jasné, že pokud ČSSR nechce příliš zaostávat za Západem, bez školních počítačů to prostě nepůjde.
V ČSSR bylo poměrně dobré propojení se Západem, speciálně se Západním Německem a s Rakouskem, kde byly dostupné domácí mikropočítače. Přes oficiální i neoficiální dovoz se k nám dostávaly stroje, u kterých bylo jasné, že by se hodily pro výuku, ale nešlo je snadno klonovat, zvláště kvůli zákaznickým obvodům. Zákaznické obvody, jako ULA pro ZX Spectrum nebo CTIA a GTIA pro Atari, byly zcela zásadní pro jejich funkčnost, ale naprosto mimo výrobní priority socialistického průmyslu.
Proto bylo třeba navrhnout počítače, které možná ideově vycházely z těch západních, ale obešly se bez zákaznických obvodů. Ve všech případech se kompletně eliminovala pokročilejší syntéza zvuku, pro kterou měly západní počítače hardwarovou akceleraci už od 70. let – a místo barevné grafiky se zájem soustředil na černobílou, která byla implementačně jednodušší – a stejně tolik barevných televizí na Východě nebylo, takže se daly používat místo monitorů běžné černobílé přenosné televizory, někdy zjednodušené o tuner, což zlepšilo ostrost obrazu.
Výsledkem bylo několik významných počítačů pro školství. V Čechách bylo nejvýznamnější IQ-151, které se začalo vyvíjet v ZPA Nový Bor od roku 1984. První model, IQ-150, se ale zásadně nepovedl, takže výroba vylepšeného stroje se o rok odložila. Ani ten ale bohužel nedosahoval plánovaných kvalit, a zvláště se objevovaly problémy s poddimenzovaným zdrojem ve chvíli, kdy se osadilo více rozšiřujících modulů, takže vznikla vylepšená verze IQ-151G, která měla podporu jemné grafiky a představovala už vyzrálejší stroj. To už ale přicházel konec osmdesátých let, kdy byl stroj beznadějně zastaralý.
Dalším významným počítačem byl PMD-85, navržený Romanem Kiššem. První stroje si v rámci kurzů stavěli sami zákazníci – asi jako si i dnes mohou zájemci postavit tiskárny Průša. Sérová výroba prvního modelu PMD 85.1 se rozjela v roce 1985 v Tesle Piešťany. Konstrukce stroje byla doslova nouzová. Jako klávesnice se používala telefonní tlačítka, která měla velmi tvrdý chod. Aby se ušetřilo, pro paměť ROM se používaly paměťové čipy, které byly vyrobené mimo specifikaci, takže o ně nikdo neměl zájem. Aby je bylo možné použít, musely se galvanicky oddělit, což vedlo ke konstrukci výměnných modulů, které ale byly o poznání pomalejší – ale stavělo se doslova ze všeho, co bylo dostupné.
I po letech Roman Kišš vzpomínal na „otřesnou kvalitu patic“ pro čipy, které ale byly nutné: Protože byla kvalita dodávaných čipů nízká, nejprve se oživovaly desky se sadami čipů, které bezproblémově fungovaly – a teprve potom se osazovaly finální čipy, u kterých se pak zjišťovalo, které z nich nefungují. Počítač byl jednoduchý, ale praktický, s mnoha vstupy a výstupy – a tak se dočkal vylepšených verzí: PMD 85.2 (1986), PMD 85.2A (1987), PMD 85.3 (1988), které přineslo zobrazování barev – a nakonec Consul 2717 „Zbrojováček“ (1989). Ten už byl kvalitní, počítač byl integrován v obrazovce (šlo tedy o systém all in one) a měl samostatnou klávesnici s Hallovými prvky, které jsou bezkontaktní, a šlo tedy o velmi odolné řešení. Řada Zbrojováčků přežila ve školních učebnách i více než deset let provozu!
Posledním významnějším školním strojem byl Ondra (1985), i když šlo spíš o pokus o domácí počítač. Jeho konstruktér, Ing. Smutný, vsadil na odolné provedení a maximální jednoduchost, které obětoval doslova všechno ostatní, od ergonomie přes rozšiřitelnost až po výkon. Jeho řešení zobrazování sice ušetřilo zobrazovací čip, ale penalizovalo procesor ztrátou 80 % výkonu, což byla dost zásadní nevýhoda. Tento stroj se objevoval většinou v klubech vědeckotechnické činnosti.
Po pádu socialismu bylo jasné, že éra národních školních počítačů skončila – a postupně s tím, jak byly dostupné prostředky, se vyměňovaly za PC kompatibilní počítače. Ještě v polovině 90. let ale bylo běžné, že se i na vysokých školách vyučovaly základy počítačové gramotnosti a používání aplikací. Zhruba desetileté zpoždění za Západem s sebou neslo dlouhý „temný znalostní ocas“, kdy teprve na konci 90. let začalo být běžné, aby každý student nebo podnikatel měl vlastní počítač.
Problémy s počítačovou gramotností do jisté míry přetrvávají dodnes. Podle informací Česko.Digital nemělo na konci roku 2023 přístup k počítači nebo internetu 1,5 milionu Čechů a další 4 miliony mají „potíže s počítači“, takže se omezují například na pasivní sledování sociálních sítí. Po povinném zavedení datových schránek pro podnikatele jich 450 tisíc nebylo nikdy otevřeno a nutnost používat datovou schránku podle všeho vedla u mnoha starších podnikatelů k ukončení jejich podnikání.
i
Program Alza pro školy
Ať už jste škola, nebo jiná veřejná instituce, v Alze uděláme vše pro to, abychom vám vyšli vstříc.
Náš program je tu pro všechny vzdělávací instituce. Se skvělými cenami a rychlou dopravou vaše škola udělá výrazný krok kupředu. Navíc nabízíme velké množství produktů pro snazší vzdělávání. Máte zájem o nacenění poptávky? Napište nám na [email protected].
Éra národních školních počítačů skončila přechodem na PC kompatibilní zařízení. Jejich historie nám připomíná období, kdy se počítačová gramotnost teprve začala stávat nezbytnou součástí vzdělání a profesního života. Dnes, v době digitální revoluce, se potýkáme s novými výzvami, jak zajistit, aby každý měl rovný přístup k technologiím a aby se zdokonalila počítačová gramotnost ve všech vrstvách společnosti. Řešení těchto problémů vyžaduje komplexní přístup ze strany vlády, škol, ale i neziskových organizací a podnikatelského sektoru. Jedině tak můžeme zajistit, že v digitálním světě budeme schopni prosperovat a nezůstaneme pozadu za ostatními zeměmi.

Michal Rybka
Michal Rybka je publicista a nadšenec s 20 lety zkušeností v IT a gamingu. Je kurátorem AlzaMuzea a YouTube kanálu AlzaTech. Napsal několik fantasy a sci-fi povídek, které vyšly v knižní podobě, a pravidelně pokrývá páteční obsah na internetovém magazínu PCTuning.