Disintegration je zábavná akce s netradiční hratelností (DOJMY Z HRANÍ)

Disintegration – Dojmy z hraní (PS4 Pro)

1. Postapo sci-fi Disintegration se představilo v multiplayer betě
2. Disintegration pravidlo č. 1: výběr týmu je základ úspěchu
3. Disintegration pravidlo č. 2: rozdávejte rozkazy
4. Disintegration pravidlo č. 3: není to sprint, je to maraton
5. Level design potěší, grafické zpracování už nikoliv
6. Disintegration má potenciál stát se vyhledávanou online hrou
7. HW nároky pro Disintegration PC

Postapo sci-fi Disintegration se představilo v multiplayer betě

• Dojmy z hraní: 5. 2. 2020 • Autor:  Filip Němec

Po všech těch lednových odkladech je Disintegration příjemnou připomínkou toho, jak by celé to kolečko vytváření, oznamování a vydávání her mohlo ideálně vypadat. Vývojáři z V1 Interactive (v čele se spoluautorem série Halo Marcusem Lehtem) oznámili Disintegration jen chvíli před loňským Gamescomem, kde hru také představili a kde jsem si ji mohl ihned zahrát. Pár měsíců na to už přichází nejdříve uzavřená, ale hned na to i veřejná beta (skončila 1. 2.) a podle toho, co jsem v rámci tohoto testu měl možnost vyzkoušet, už mnohé nebrání vydání hry v průběhu tohoto roku. Pokud jste četli mé Gamescomové dojmy z hraní, z hlediska míry nadšení ze hry se příliš lišit nebudou, podstatně více jsem však nahlédl pod pokličku originální hratelnosti, o které si tak můžeme povědět více.

Pokud jste nečetli předchozí články, rychle připomenu, že v Disintegration se ujmete čtyřčlenné jednotky, které budete velet ze sedla po zuby ozbrojeného vznášedla (gravcycle), zatímco zbylá trojice spolubojovníků bude brázdit bojiště hezky po svých. Můžete jim dávat poměrně přesné rozkazy (kam jít, na koho zaútočit a podobně), ale pokud si jich nebudete všímat, zvládnou bojovat vcelku samostatně. Bezvýhradně se spolehnout na umělou inteligenci parťáků asi bude možné třeba v kampani, z té jsem však zatím nemohl vyzkoušet nic. Uzavřená beta se soustředila pouze na online multiplayer, kde naopak musíte v případě, že chcete uspět, řídit každý krok vaší jednotky a plně ovládnout všechny její dovednosti.

Disintegration pravidlo č. 1: výběr týmu je základ úspěchu

První, co musíte po spuštění multiplayeru v Disintegration udělat, je vybrat si svůj oblíbený tým. Beta nabídla sedm rozličných posádek, jejichž odlišnost snad ani nemůže být větší. V základu se liší třemi atributy: rychlostí vznášedla, výdrží a palebnou silou. Dle očekávání tak naleznete partičky vyčnívající zejména velkou odolností (jako je King’s Guard, zastupující klasického „tanka“), ale také týmy s ničivým poškozením, jež je vykoupeno slabou výdrží. Autoři však nezůstali u obvyklých archetypů, některé jednotky se hodí pro boj na delší vzdálenosti, ale přitom mají jako sekundární zbraň brokovnici, zatímco kvarteto roboklaunů The Sideshow, respektive jejich vznášedlo, je vybaveno metačem přilnavých granátů, a jak takovou zbraň využijete, už je na vás.

Zásadní rozdíly ale nejsou jen ve zbraních vznášedel, tedy těch zbraních, se kterými budete střílet přímo vy v roli hráče. Zbylí tři členové vaší jednotky mají své vlastní speciální schopnosti. Někdo dokáže vyvolat štít nebo vás vyléčit, ofenzivně zaměření vojáci pak na váš povel mohou vyřadit zbraně jiného vznášedla či na něj vyslat salvu raket. Já jsem si po zdlouhavém testování oblíbil tým The Business, který je univerzálem vhodným do začátku, protože gravcycle má poměrně ničivý rotační kulomet, s nímž je snadné se trefit, a zbytek týmu má jen dvě další speciální schopnosti, takže se vše dá relativně dobře stíhat.

Disintegration pravidlo č. 2: rozdávejte rozkazy

Na první pohled toho totiž v roli velitele jednotky musíte zařizovat opravdu hodně. Kromě arkádově pojatého létání z pohledu první osoby, kdy pálíte po ostatních týmech, musíte ještě vydávat rozkazy svým spolubojovníkům. Ti jsou, jak už jsem zmínil, poměrně samostatní, ale pokud chcete bitevnímu poli dominovat, potřebují pevnou ruku a váš neustálý dohled. Tohle je patrně největší překážka pro začínající hráče, ale musím autory pochválit za to, že se jim vše podařilo velmi dobře zkombinovat. Tlačítka konzolového ovladače hravě zvládnou všechny zmíněné úkony, kam musíte připočíst ještě dynamické poletování se vznášedlem po bojišti.

Pokud bych měl přeci jen zmínit momenty, kdy už toho na mě bylo trochu moc, pak je to v okamžiku, kdy některý z vašich vojáků zemře. V takovém případě musíte přiletět blíže k jeho mrtvému tělu a sebrat orb v podobě lebky, aby se mohl po čase opět zrodit, a to je něco, na co ve víru nikdy nekončící bitvy neustále zapomínám. Zároveň cítím povinnost upozornit na to, že Disintegration není ten typ hry, kde vám stačí dobrá muška. Pokud jste Counter-Strike profík, můžete s Glockem naběhnout mezi tři zelenáče a třemi headshoty jasně ovládnout hru, ne však v Disintegration. Sestřelit kluzák vyžaduje opravdu hodně nábojů a nic jako rushování zde nefunguje. Jen taktika, kooperace v týmu a občas i dostatek sebereflexe a přiznání si, že je čas na ústup.

Disintegration pravidlo č. 3: není to sprint, je to maraton

Disintegration ze záběrů z hraní může působit hodně rychle a dynamicky, ale protože žádnou z jednotek nezabijete jedním zásobníkem, jde s velkou dávkou nadsázky o tahovou strategii, kde ale zároveň nesmíte ani na okamžik polevit. Králem Disintegration se tak stanou hráči, kteří spolu budou schopni komunikovat a vzájemně doplňovat speciální dovednosti svých týmů. Ostatně ne nadarmo si mohou jednu posádku vybrat pouze dva hráči z pěti.

V multiplayeru budou pravděpodobně dobře fungovat i klasické režimy jako Team Deathmatch, ale taktičtější módy budou jistě upřednostňovány. Beta nabídla k vyzkoušení dva silně kooperativní režimy Zone Control a Retrieval. Zone Control je poměrně klasickou variantou na obsazování strategických bodů a jejich následné hlídání a k poměrně specifické hratelnosti Disintegration se tento mód skvěle hodí. Ještě o chlup zábavnější je ale Retrieval, ve kterém musí útočící tým nejdříve získat jedno ze dvou silně výbušných jader a donést ho k odpalovací rampě. Soupeř se tomu samozřejmě snaží zabránit a po třech kolech si vždy týmy vymění strany. Transport jádra provádí jeden ze tří členů vašeho týmu řízený umělou inteligencí, zatímco vy ho bráníte a vybíráte nejvhodnější cestu.

Level design potěší, grafické zpracování už nikoliv

Zatímco herní režimy mohu jen pochválit (byť zatím chybí něco vyloženě nového a originálního), nijak mě nenadchly mapy, na nichž se beta odehrávala. Do jisté míry s tím souvisí i celkové grafické zpracování, které nelze nijak výrazně hanět, ale vlastně ho není ani za co chválit. Rozvržení map sice není špatné, ale nenabízí žádná zapamatování hodná zákoutí a rozhodně jsem si ani jednou neřekl něco ve smyslu: „sakra, ta hra je fakt krásná“. Výtky ke grafickému zpracování ale berte spíše jako reflexi aktuálního stavu hry. Pevně věřím, že se vizuál do vydání hry ještě zlepší, zatím však neodpovídá tomu, jak moc můj PlayStation 4 Pro při hraní hučel. Redaktorům magazínu Game Reactor se dokonce jejich Xbox One X přehřál tak, až se sám vypnul.

Uzavřená beta byla zároveň i technickým testem a zatěžkávací zkouškou serverů. Já jsem do testování naskočil hned první večer, kdy byla beta spuštěna a z technického hlediska si nemám moc na co stěžovat. Matchmaking probíhal vcelku rychle (nalezení hráčů trvalo většinou kolem minuty), snad jen následné načítání mapy by mohlo být o něco svižnější. Občas se také dostavilo autory již předem avizované mírné zasekávání hry, které je ale vzhledem ke stádiu vývoje běžným jevem, nikdy však nešlo o tak velké problémy, aby bylo Disintegration nehratelné. Spíše než stížnosti tedy berte tyto výtky jako dobrý příslib do budoucna, na online hru v technické betě totiž Disintegration běží velmi slušně.

Disintegration má potenciál stát se vyhledávanou online hrou

V dojmech z Gamescomu jsem Disintegration vyčítal třeba pomalý pohyb vznášedel nebo malé poškození zbraní. Musím přiznat, že nevím, jak moc s těmito prvky autoři hýbali a jak moc to bylo výsledkem omezeného času na výstavišti, kdy jsem vyzkoušel jen dva různé kluzáky. Protože přesně o tom Disintegration je – dát si na čas, najít si svůj styl, svůj kluzák a svůj tým. Některá vznášedla jsou rychlá a agilní, jiná se sice plouží pomalu, ale když spustí kanonádu, smrt je cítit ve vzduchu.

Ve výsledku mi chybí kromě hezčích map snad jen nějaké osobité vizuální kouzlo, jako má Halo nebo Destiny. Pak bude mít Disintegration připravenou cestu k tomu stát se příjemným překvapením roku 2020. Nevšimnout si nejde ani šance na proniknutí do světa esportu, protože taktické, ale zároveň rychlé souboje sci-fi kluzáků jsou něco, co se podle mě do stále populárnějšího světa elektronického sportu opravdu hodí.

Tyto dojmy z hraní byly napsány pro PlayStation 4 Pro verzi.

• Zdroje: Vlastní

Disintegration – Novinky

1. (16. 1. 2020) Pozitivní dojmy z hraní a 32 minut z příběhové kampaně
2. HW nároky pro Disintegration PC

Pozitivní dojmy z hraní a 32 minut z příběhové kampaně

• Novinka: 16. 1. 2020 • Autor: Filip Němec

Jedním z příjemných překvapení loňského Gamescomu byla taktická FPS akce Disintegration, o které jsme však od té doby neslyšeli. To se změnilo s příchodem nového roku, magazín IGN si totiž ve spolupráci s vývojáři připravil hned několik odhalení, včetně více než třiceti minut nových gameplay záběrů z příběhové kampaně. Ještě předtím se ale podíváme na dojmy z hraní. Byl redaktor magazínu IGN nadšený podobně jako já během mé návštěvy Gamescomu 2019?

Vypadá to, že ano. Chválí si především přístupnost ovládání, stejně jako já měl totiž obavy z kontrolování dalších třech spolubojovníků a současně létání s kluzákem, kterým se ve světě Disintegration říká gravcycle. Po krátkém tutoriálu prý ale šlo vše jako na drátkách i s konzolovým ovladačem.

Nový světový řád

Příběhové pozadí jsme vám představili už v oznámení hry, IGN však přineslo několik nových informací, a tak si pojďme základní zápletku zrekapitulovat. Příběh se odehrává zhruba 100 let v budoucnosti, kdy válka o suroviny a civilizační choroby začínají sužovat celou planetu a pomyslným hřebíčkem do rakve je mor zabíjející vše živé. Lidstvo nalezne obranu, cena za přežití je však vysoká. Možností, jak přežít, je proces tzv. integrace, kdy je mozek přenesen do androida, což by dalo lidem dostatek času na vynalezení léku a poté by šlo šedou kůru mozkovou vrátit zpět do zmrazeného těla. S postupem času se ale ne všichni, kteří integraci podstoupili, chtějí stát opět lidmi.

Ti, kteří jsou spokojeni s novým tělem a jiným (lepším?) způsobem života, se rychle stanou hlasitou většinou, která se sjednotí pod organizací Rayonne a rychle ovládne téměř celý svět. V obrovských lodích Iron Clouds brázdí všechny kontinenty a vyhledává ty, kteří ještě procesem integrace neprošli nebo integrované jedince, kteří nesmýšlí podobně „revolučně“.

V Disintegration se vžijeme do role Romera Shoala, velitele jednotky odboje působícího v Severní Americe, jenž pomáhá přeživším a komplikuje organizaci Rayonne život. Příběh má být prý zajímavý a to minimálně z toho důvodu, že Shoala má blíže nespecifikované spojení s jedním z velitelů Rayonne, který se představí v příštích dnech či týdnech. Redaktor IGN pak popisuje emotivnost filmečků a jak moc dokázali autoři vdechnout život těm, kteří se rozhodli pro integraci a stali se tak z části roboty.

Disintegration je o rychlých reakcích i taktizování

Zatímco já jsem si mohl na Gamescomu vyzkoušet hru více hráčů, magazín IGN dostal šanci vůbec poprvé nakouknout pod pokličku příběhové kampaně. V dojmech z hraní autor vůbec nešetří nadšením a zdůrazňuje, že Disintegration je kompletně novým zážitkem. „Není to jenom o rychlých reakcích, je to o rozhodování a efektivnosti. Je to o tom, jak nejlépe využijete každou sekundu – jednu po druhé,“ zdůrazňuje rychlou hratelnost a také taktický prvek.

Jednotlivé mise prý trvaly zhruba 45 minut a nabídly několik vedlejších aktivit, zahrnující průzkum rozsáhlých prostranství, kde šlo najít velké množství šrotu zastupující klasické body zkušeností. Za šrot lze totiž vylepšovat kluzáky, kterých má být ve hře velké množství a jejích úprava údajně není nijak odbyta. Kromě akce si pak redaktor IGN chválí také ostatní prvky hry, jako je klábosení se svými spolubojovníky, když se zrovna nic neděje a poznávání jejich životních příběhů nebo nejrůznější výzvy typu „zabij co nejvíce nepřátel s touto zbraní“ a podobně.

První záběry z hraní příběhové kampaně vypadají slibně

Na jednu z prvních misí se ostatně můžete sami podívat. Působí možná ještě rychleji než multiplayer, protože NPC nepřátelé mají méně života a nedá se říct, že by byli vyloženě hloupí. Umí se rychle přemisťovat a je vidět, že byť je jejich likvidace rychlá, dokáži snadno zaskočit objevením se za vašimi zády. Hratelnost opravdu nepůsobí vyloženě stereotypně, úkoly se průběžně mění, a tak chvíli hledáte zásoby šrotu a za chvíli už zachraňujete civilisty či bráníte důležitou pozici. Pokud bude hratelnost opravdu tak zábavná, jak si ji pamatuji z Gamescomu a jak ji vidí také redaktor magazínu IGN, mohlo by se Disintegration povést vyhnout se stereotypu, ale na takové soudy je ještě příliš brzy.

Prostředí vypadá hezky, na druhou stranu ničím neoslní. Pochválit je třeba snad jen jeho částečnou zničitelnost, která se do postapokalyptického světa skvěle hodí. V současnou chvíli jsou mezi potvrzenými platformami kromě PC i PS4 a Xbox One. Disintegration by mělo vyjít koncem roku 2020, takže je stále možné, že se hra podívá také na PlayStation 5 a Xbox Series X. Pokud máte zájem si hru sami ozkoušet, můžete se na oficiálních stránkách přihlásit do uzavřené bety, jež proběhne 28. a 29. ledna. Otevřenou betu pak vývojáři z V1 plánují na 31. ledna.

• Zdroje: IGN

Disintegration – Dojmy z Gamescomu 2019

1. Nevlídná budoucnost lidstva
2. Disintegration nabídne kampaň i 5v5 multiplayer
3. Největší překvapení Gamescomu 2019
4. Disintegration je zábavná taktická akce
5. O Disintegration ještě uslyšíme
6. HW nároky pro Disintegration PC

Nevlídná budoucnost lidstva

• Dojmy z GC 2019: 6. 9. 2019 • Autor: Filip Němec

Přesně takhle bych si to představoval u všech her. Disintegration bylo oznámeno zhruba měsíc před Gamescomem a hned na tuto výstavu autoři přivezli hratelnou ukázku. Ačkoli je však Disintegration zatím v pre-alpha stádiu, vše běželo lépe než leckterá beta pár týdnů před vydáním. Z úvodní prezentace mě pak zaujal především příběh, který už rozebrala Jiřina v oznámení, a tak pouze připomenu, že ačkoli ve hře narazíme pouze na jakési roboty, uvnitř jejich skeletů najdeme funkční lidské mozky.

K tomuto kroku bylo lidstvo donuceno ničivou pandemií a šlo pouze o dočasné opatření. Část lidí ale tuto novou podobu přijala jako lepší formu či nový evoluční stupeň, a začala tak válka mezi přívrženci nového uspořádání „lidského” těla a zastánci klasického žití tak jako doposud. Těším se na to, jakým způsobem autoři toto téma dále rozvedou, protože působí v rámci sci-fi tématiky hodně svěže a mně osobně by docela zajímalo, jak by podle zastánců robotických těl probíhalo například plození nového potomstva.

Disintegration nabídne kampaň i 5v5 multiplayer

Z prezentace jsem se dozvěděl, že Disintegration se rovnoměrně zaměří na příběhovou kampaň i multiplayer, přičemž singleplayer mise půjde absolvovat pouze o samotě. Poté autoři přešli k popisu online části, kterou prezentují jako syrovou akci z pohledu první osoby s taktickými prvky, a předvedli také devítku týmů, s nimiž budete moci vyrazit do boje 5 proti 5. Jeden tým přitom bude tvořit čtveřice postav, přičemž hráč bude ovládat pouze velitele v létajícím kluzáku.

Upřímně, ze hry jsem po prezentaci příliš nadšený nebyl. Vlastně jsem nedokázal přijít na způsob, jak by něco takového mohlo fungovat. Jak může být něco „syrová fps akce”, jak autoři sami říkají, když budu muset ovládat další tři vojáky. Já přitom ve vzduchu a zbytek mojí party hezky po svých, ale se zcela rozličnými zbraněmi a vybavením.

Největší překvapení Gamescomu 2019

Pak jsme se ale přesunuli do vedlejší místnosti a rozdělili do skupin po pěti. Dostali jsme několik tipů na výběr týmů vhodných do začátku a se zcela minimální přípravou, bez jakéhokoli tutoriálu, jsme se vrhli do hraní. Vyzkoušel jsem si režim Retreat, ve kterém jeden z týmů brání jádro a druhý tým se ho snaží ukrást. Jde o povedenou variaci na oblíbené Capture the Flag.

Ihned se mi potvrdily sliby tvůrců, že jde především o akční střílečku, ovládání týmu totiž probíhá pouze jedním tlačítkem. Tím druhým (tlačítkem) třem členům vaší posádky udáváte pozici, na kterou se mají vydat, či rovnou zaměřujete nepřítele, na něhož má být palba směřována. Pokud ale na tento taktický prvek zapomenete, není to taková katastrofa. Váš tým se sám o sobě chová poměrně inteligentně a samovolně vás následuje a vydává se dle svého nejlepšího uvážení do samostatných střetů.

Stále však platí, že jste to vy, kdo je velitel týmu, a tak důležité příkazy zůstanou stejně na vás. V případě, že se probojujete do týlu nepřítele a ocitnete se před jádrem, je třeba opět tím stejným tlačítkem vydat rozkaz pro jeho vyzvednutí. Nést jádro totiž může pouze pěší jednotka, a to ta nejsilnější, chodící v jakémsi obrněném mechovi. Vy se v ten moment přepínáte spíše do role taktické podpory, kdy vybíráte nejvhodnější cestu do své základny a zároveň jakožto majitel největší palebné síly vytváříte cestu pro své pěší spolubojovníky.

Disintegration je zábavná taktická akce

Co se týče těchto taktických prvků, fantasticky jsem se bavil. Kooperace mezi jednotlivými týmy je klíčová, a pokud jste schopni se vzájemně domluvit, máte obrovskou výhodu. Na druhou stranu si dokážu klidně představit, že Disintegration bude zábavné i v rámci obyčejného matchmakingu, kdy se sejdete s náhodnými hráči. Přinejmenším první hru jsme se sžívali s ovládáním a herními principy, takže na nějaké slovní domlouvání naše mozky neposkytly dostatečnou operační paměť, i tak jsme se ale skvěle bavili.

Jak už jsem však napsal, Disintegration je především o akci. Můžete tedy být dobrý stratég a najít tu nejlepší cestu k nepřátelské základně, pokud ale budete mít špatnou mušku, bude to jako řídit Hvězdu smrti neschopnou palby. Po bojišti se přitom pohybujete v lodi jménem Gravcycle, což je v podstatě vznášedlo křížené se stíhačkou. Můžete se obratně vznášet v prostoru, ale nepočítejte s nijak závratnou rychlostí. Možnost vystoupat do výšky je pak také velmi omezená a v podstatě se nedostanete ani nad úroveň většiny budov.

Palebnou sílu bych však přirovnal právě ke stíhačce. Já jsem měl k dispozici poměrně klasický kulomet a rakety. Obě zbraně působily opravdu ničivé poškození, nicméně zde se začaly z mého pohledu objevovat první nedostatky, které pramení z počáteční nevyváženosti hry. Nejde totiž o klasické zbraně, jako spíše o skilly, jež mají výrazný cooldown. V případě raket bych delší čekání na dobití pochopil, ale u kulometu mi přišlo hodně podivné vystřílet jednu dávku do protivníka a poté několik dlouhých sekund čekat.

V takový moment jsem se v podstatě jen bez cíle vznášel nad bojištěm, schytával rány a věnoval se čistě jen koordinaci svých vojáků. Protože má ale Disintegration jinak velmi svižné tempo, čímž myslím pohyb jednotek po mapě či jejich množství životů, přijde mi dlouhé dobíjení všech schopností přímo v rozporu s jinak rychlou a dynamickou hratelností. Jako by hra nevěděla, čím vlastně chce být. Další problém pak přišel v okamžiku, kdy jsem poprvé zemřel. Dostat se totiž zpět do víru boje je zdlouhavý a nudný proces, protože vaše loď rozhodně nesviští prostorem jako X-Wing. Pokud chtějí autoři docílit toho, abyste se nevrátili do bitvy příliš brzo, raději bych prodloužil čas nutný k respawnu. Ploužit se želví rychlostí přes půlku mapy je totiž neskutečně ubíjející.

O Disintegration ještě uslyšíme

Věřím však, že tyto nedostatky vylepší první balancování hry. Nesmíme zapomínat, že Disintegration je zatím v pre-alpha fázi, takže je obdivuhodné, že autoři vůbec dokázali rozjet lokální multiplayer, a to bez jakýchkoli technických chyb. Nevšiml jsem si ani žádných propadů snímkování, opožděného doskakování textur a dalších problémů, kterými trpí hry i v podstatně pokročilejším stádiu. Po technické stránce je tak vidět, že ve studiu V1 Interactive pracují velmi schopní programátoři a na druhou stranu se mi líbí také vize hry, kterou stvořil Marcus Lehto, jeden z původních autorů série Halo a také dnes již bývalý kreativní ředitel Destiny.

Jsem velmi zvědavý, jak zábavné budou příběhové mise, pokud totiž autoři připraví podobné vyprávění, jako nabídlo Halo či Destiny, budu se těšit i na kampaň. Přestože jsem online části původně nevěřil, po vyzkoušení se rozhodně těším, až si Disintegration zahraji znovu. Vůbec bych se dokonce nedivil, kdyby šlo o nového favorita pro vstup do e-sportu, protože hra je dostatečně rychlá i akční, takže by mohla být divácky zajímavá a výrazný taktický prvek z ní zároveň dělá vyloženě týmovou zábavu. Pokud půjde vývoj tímto tempem, budeme tu brzy mít multiplayer betu či jinou formu testu, vydání hry pak autoři směřují na první polovinu příštího roku na stávající generaci konzolí a PC.

• Zdroje: Vlastní (Gamescom 2019)

Disintegration – Oznámení

1.  Disintegration na Gamescomu poodhalilo příběhové pozadí
2.  Netradičně pojatý single-player je velkou devizou Disintegration
3. HW nároky pro Disintegration PC

Disintegration na Gamescomu poodhalilo příběhové pozadí

• Oznámení: 22. 8. 2019 • Autor: Jiřina Formánková

Oficiální web a Marcus Lehto na Gamescomu dali k dispozici info o dějovém pozadí Disintegration a vypadá zhruba takto: v blízké budoucnosti se po razantních projevech klimatických změn a s tím spojeného nedostatku potravin, přelidnění a globální pandemie ocitlo lidstvo na pokraji vyhynutí. Vědci našli řešení v podobě úpravy lidského mozku a jeho uzavření do robotické armatury. Tento proces je znám jako “integrace”. Ta měla být dočasným řešením nastávající krize. Po následná desetiletí se to ukázalo jako dobré a fungující řešení umožňující lidem přežít ve změněných podmínkách.

Postupem času však většinová společnost začala vnímat tento post-humanistický systém úprav jako jedinou správnou cestu a budoucnost lidstva, beze snahy vrátit se k původnímu stavu. S touto majoritou se ve hře budete setkávat pod názvem Rayonne. Ne všichni jsou ale z této vize budoucnosti nadšení. Vypukne nový globální konflikt, kdy se Rayonne snaží donutit všechny zbývající lidi k integraci a potřít všechny, jež nesdílí její názory.

Netradičně pojatý single-player je velkou devizou Disintegration

Disintegration nabídne jak singleplayer, tak multiplayer. V režimu pro jednoho hráče se ujmete postavy Romera Shoala, integrovaného expertního pilota Gravcyclu (bojové vznášedlo, které je dobře vidět v novém traileru), jehož starostí je nejen ovládání vlastního stroje, ale i skupinky stejně smýšlejících pozemních bojovníků, z nichž každý má své speciální schopnosti, a to vše v reálném čase. Což by měla být právě ona nástavbová strategická součást hry. Cílem všech těchto vzbouřenců je samozřejmě zvrátit stávající řád, vystoupit z ilegality a stát se jednoho dne opět plně lidskými.

Multiplayer naproti tomu nabídne tři režimy, každý s různými mapami. Hráči si budou moci vybrat z několika dostupných skupin, z nichž každá má být jedinečná jak vybavením, tak způsobem boje. V případě že vás Disintegration zaujalo stejně jako mě, můžete se přihlásit k odběru novinek na homepage a zapojit se do chystané alfy pro více hráčů.

Vydání hry můžeme očekávat v průběhu roku 2020 pod hlavičkou Private Division (např. The Outer Worlds nebo Ancestors: The Humankind Odyssey) na PC, PS4 a Xbox One. Disintegration budeme i nadále sledovat a informovat vás o novinkách, které se k této svým způsobem inovativně se tvářící hře objeví. První nálož informací čekejte za pár dní, naši redaktoři si na právě probíhajícím Gamescomu 2019 zahrají mimo jiné právě i zatím poměrně záhadný Disintegration.

• Zdroje: YouTube (Gamescom 2019), disintegrationgame.com, PC Gamer