Hlavní parametry
Konstrukce
90 %
Obrazová kvalita
85 %
Poměr cena / výkon
75 %
Recenze Olympus OM-D E-M1 Mark II
Catalogue
Olympus OM-D E-M1 Mark II
Ještě před pár měsíci, kdy pár mých kolegů fotografů přírody přešlo (v té době pro většinu pozorovatelů naprosto nepochopitelně) z digitálních full frame zrcadlovek Canon na novinku Olympus OM-D E-M1 Mark II, jsem se smál. Po dvou tisících fotografií při testování už mě ale ten smích přešel. Novinka Olympus se klasickým digitálním zrcadlovkám vyrovná, má několik unikátností, ale bohužel i několik vad. V mém případě zásadních. Zůstávám u firmy Canon, ale přesně vím, na jaké fotografování by se mi Olympus OM-D E-M1 Mark II nárazově hodil.
Na ovládání velmi praktické tělo
Jestli tělo fotoaparátu Olympus OM-D E-M1 Mark II něčím vyniká, je to jeho provedení a možnosti ovládání. Na rozdíl od zrcadlovky Canon EOS 5D Mark IV, která je podle specifikací “odolná proti pokapání”, s Olympusem můžete bez problémů fotografovat i za deště. Prý je voděodolný, prachuvzdorný a mrazuvzdorný.
Tělo se velmi pěkně drží a osobně jsem ani nepotřeboval namontovávat bateriový grip, přestože jsem jej měl k dispozici. Předností Olympusu jsou téměř neomezené možnosti nastavení funkcí jednotlivých tlačítek. Nikdy jsem to u firmy Canon nepotřeboval, ale chápu, že je to pro některé fotografy k pořízení fotografie věc zásadní.
Velkou výhodou je plnohodnotný výklopný displej, nechápu, proč ho do profesionálních zrcadlovek Canon nedávají.
Přestože vám většina nových uživatelů řekne, že hlavní pohnutkou k volbě Olympusu byla jeho nízká hmotnost, příliš to nechápu. Hmotnost je u tradičních zrcadlovek zcela srovnatelná. Olympus OM-D E-M1 Mark II váží 574 g (velikost 134 x 91 x 67 mm) a moje zrcadlovka Canon EOS 760D váží 565 g (velikost 132 x 111 x 78 mm).
K testovanému fotoaparátu si můžete vybrat ze široké škály nabízených objektivů Olympus, přesně podle toho, co nejčastěji fotografujete. Výhodu mají ti, jejichž zájmem je divoká příroda. Objektiv M.ZUIKO DIGITAL ED 300mm 1:4.0 IS PRO je ve skutečnosti “šestistovka”, krop faktor fotoaparátu Olympus je 2x, 300mm zabere ze scény obraz jako ohnisko 600 mm. Ani tady se oproti firmě Canon úspora váhy nekoná. 1270 g Olympusu proti 1190 g u objektivu Canon EF 300mm f/4,0 L IS USM, který je navíc mnohem levnější. Přepočtené ohnisko u Canonu by bylo 480 mm.
Autor: Ondřej Prosický | Olympus OM-D E-M1 Mark II, objektiv M.ZUIKO DIGITAL ED 300mm 1:4.0 IS PRO, ohnisko 300mm, clona f/4, ISO 800, čas 1 / 400 s.
Dokonalá kosmická stabilizace
Teleobjektivy fotografuji přes deset let, ale až nyní při práci s Olympusem jsem si odpustil používání stativu. Jestli totiž v něčem novinka OM-D E-M1 Mark II konkurenci přebíjí jednoznačně, je to stabilizace obrazu. Té je dosaženo plovoucím uložením snímače, který je stabilizován v pěti osách a dokáže udržet časy mnohem delší než “obyčejné” stabilizace objektivů výrobců Canon a Nikon. V kombinaci s objektivy s vestavěnou stabilizací se navíc u Olympusu účinek sčítá, v takovém případě je možné expoziční čas dále prodloužit.
Musím přiznat, že tady jsem zkoušel hodně a je to fakt k neuvěření. Při širokoúhlém objektivu bezpečně udržíte klidně 4 s, při přepočteném ohnisku 70mm jsem pětkrát po sobě udržel 2.5 s a při použití objektivu ohniska 300 mm (600 mm po přepočtu!) v pohodě 1/10 s.
Autor: Ondřej Prosický | Olympus OM-D E-M1 Mark II, objektiv OLYMPUS M.40-150mm F2.8, ohnisko 150mm, clona f/2,8, ISO 200, čas 1 / 125 s.
Při fotografování divoké přírody to sice k ničemu není, protože zvířata se obvykle pořád hýbou a doporučuji nepoužívat delší časy než 1/200 s, ale já bych to v lese využil. Obzvláště při fotografování sov a dalších klidnějších živočichů v momentě, kdy není čas rozdělávat stativ.
Poněkud netradiční výhody stabilizace jsem si povšiml při fotografování čelně letící sovy pálené. Mám pocit, že jsem si mohl s “olympusí stabilizací” dovolit delší expoziční časy než při fotografování se zrcadlovkou Canon.
S novou stabilizací se otevírají možnosti, které vás v minulosti ani nenapadly. Můžete například fotografovat na místech, kde je zakázáno používání stativu.
Bezzrcadlovka s elektronickým hledáčkem (EVF)
Fotoaparát Olympus OM-D E-M1 Mark II nemá ve svých útrobách zrcátko, což přináší spoustu výhod a jednu nevýhodu.
Nejdříve to, co mě naprosto dostalo a chtěl bych to do zrcadlovky Canon také (vím, že to nejde). V hledáčku si můžete zobrazit kompletní menu pro nastavení fotoaparátu. Což je úžasně pohodlné v mnoha krkolomných pozicích, které fotografování zvířat přináší. Nemusíte při fotografování dávat fotoaparát od oka. Největší libůstka je ale prohlížení pořízených fotografií, včetně jejich přibližování do detailu, přímo v hledáčku. I proto, že klasický zadní displej fotoaparátu není dokonalý a fotografie na něm nejsou dobře vidět.
Autor: Ondřej Prosický | Olympus OM-D E-M1 Mark II, objektiv M.ZUIKO DIGITAL ED 300mm 1:4.0 IS PRO, ohnisko 300mm, clona f/4, ISO 200, čas 1 / 200 s.
Možná to většině “bezzrcadlovkářů” přijde samozřejmé, ale v hledáčku vidíte všechny změny. Když se rozhodnete ke korekci expozice do mínusu, vidíte reálné ztmavování výsledného snímku, například. Byť to úplně přesně nesedí.
Zajímavý je pomocník ostření, zejména v případě, pokud ostříte manuálně. Podsvícení (jeho barvu si můžete nastavit) zvýrazňuje linii zaostřených hran. Snadno tak poznáte, kam máte zaostřeno v případě, že je detail obtížně vidět. To je u klasických zrcadlovek problém, jak je tma, je prostě tma i v hledáčku. Jedinou volbou je pak použít režim Live View na zadním displeji, kde je v podobných podmínkách vidět víc.
Pokud se s Olympusem například rozhodnete fotografovat černobíle, už při komponování v hledáčku uvidíte výslednou monochromatickou fotografii.
K nevýhodám elektronického hledáčku patří to, že pokud chcete skrz objektiv hledat kompozici, lze to jen se zapnutým fotoaparátem. Na ten odpudivý digitální obraz si musíte zvyknout, není to žádná zobrazovací hitparáda, a pokud fotíte nějaké akční věci, to “kostrbaté škubání” při sériovém snímání je vyloženě hnus. Až takový, že sledovanou běžící lišku ztratíte ve druhé vteřině z obrazu.
Výjimečná rychlost snímání
Dalším parametrem, kterým Olympus OM-D E-M1 Mark II s přehledem poráží své konkurenty Canon a Nikon, je rychlost sériového snímání. Pro většinu fotografů to bude jen údaj, nad kterým mohou diskutovat v hospodě, ale pro mne jako fotografa divoké přírody je tato nová příležitost naprosto zásadní. Zkoušel jsem fotografovat odlet výra velkého z pařezu rychlostí 60 sn./s s manuálním předostřením, a to je tedy něco! Při fotografování letovek ptáků jsem spokojený jen s výsledkem, kde má pták co nejatraktivněji složená křídla, a tady bylo opravdu z čeho vybírat. Z prvního metru letu máte několik desítek fotografií a rozdíly v jednotlivých fázích odletu jsou přesně takové, abyste si dokonale vybrali.
Pokud potřebujete průběžně přeostřovat, zvládá Olympus OM-D E-M1 Mark II 18 sn./s a i to je stále výjimečné. V tomto ohledu se mu nejvíce přibližuje můj obvyklý nástroj Canon EOS 1DX Mark II. Ten ale má jen 14 sn /s, a stojí třikrát tolik co testovaný Olympus.
Autor: Ondřej Prosický | Olympus OM-D E-M1 Mark II, objektiv OLYMPUS M.40-150mm F2.8, ohnisko 150mm, clona f/3,5, ISO 200, čas 1 / 320 s.
Pokud si říkáte, já v přírodě takovou frekvenci nepotřebuji, u Olympusu je další významná přednost. Ten jeho “kulomet” s desítkami snímků za vteřinu je totiž absolutně bezhlučný!
Novinka od Olympusu má ještě jednu bizarnost, kterou jiné fotoaparáty nemají. Je jí funkce Pro Capture, která pořizuje snímky už v momentě, kdy máte spouští zaostřeno, ale ještě jste spoušť nestiskli. V momentě domáčknutí spouště se na kartu zapíše současně i 15 fotografií dočasně uložených před stisknutím spouště. Což může být zase ideální v přírodě, když s namáčknutou spouští pro zaostření čekáte např. na vylétnutí datla z dutiny stromu. Když se z dutiny pohne, můžete i chvilku zaváhat, a přesto tam bude i to, co jste nestihli.
Dokonalé ostření ve vhodných světelných podmínkách
Na schopnost ostření jsem byl zvědavý asi nejvíc. První uživatelé a novináři o tom bájili, nevěřil jsem, že by se bezzrcadlovka Olympus přiblížila schopnostem digitálních zrcadlovek Canon a Nikon. Nepřiblížila, pokud jsou dobré světelné podmínky a světelný objektiv, je možná i lepší! Všech 121 křížových ostřících bodů rozmístěných v celé ploše hledáčku naprosto neomylně drží čelně se přibližující fotografovaný objekt.
Pokud už jste nuceni nastavovat v šeru ISO 1600 a vyšší, schopnost průběžně doostřovat mizí, ale ke statickým objektům se ostření ještě rozjede, i když ne úplně napoprvé a dost ztuha. Pokud fotografujete v exteriéru obvykle přes den, je Olympus svými schopnostmi ostřit naprosto srovnatelný s drahými zrcadlovkami.
K ostření jeden poznatek z terénu. Objektiv M.ZUIKO DIGITAL ED 40-150mm black PRO ostří dynamické věci lépe než 300/4, a to významně. Zatímco u objektivů Canon mohu říci, že 70-200/2.8 ostří stejně jako 300/4, s Olympusem podobně ani náhodou. Při testování 40-150/2.8 jsem měl 95 % letovek ptáků dokonale ostrých, ale se 300/4 jsem skoro všechno smazal.
Skutečná výdrž baterie v terénu
Při výletech do přírody je zásadní, jak dlouho vám vydrží baterie. Jsem na tento údaj dost háklivý, protože se zvyšující se výkonností fotoaparátů roste spotřeba energie. V roce 2007 jsem na jedno nabití nafotil 3800 fotografií, nyní se výjimečně dostanu přes tisíc fotografií.
Myslím, že Olympus OM-D E-M1 II obstál při fotografování dravců a sov celkem slušně. První baterie vydržela 821 a ta druhá 780 fotografií. Což je oproti specifikaci 400 snímků od výrobce dvojnásobek. Občas se ale můžete setkat i s těžko uvěřitelným údajem, že fotoaparát zvládne i tři tisíce fotografií na jedno nabití. Nevylučuji to, já jsem měl často fotoaparát v pohotovosti, zaostřoval jsem i v momentě, kdy jsem nefotografoval. Nevěřím, že by baterie mohla fotografa limitovat.
Na titěrný senzor slušné fotografie
Technická kvalita fotografií by měla být při výběru fotoaparátu zásadní. Bohužel, poslední roky se uživatelé rozhodují úplně jinak. Upřednostňují například možnost nastavení barvy ostřícího bodu v hledáčku nebo neomezené možnosti nastavení funkcí jednotlivých tlačítek.
Na to, jakou má Olympus OM-D E-M1 Mark II titěrnou velikost senzoru, dělá fotografie parádní. Kdyby firma Canon využila svůj full frame snímač stejně efektivně, jako Olympus OM-D E-M1 Mark II ten svůj (oproti Canonu skoro třetinový), to by byla nádhera.
Autor: Ondřej Prosický | Olympus OM-D E-M1 Mark II, objektiv M.ZUIKO DIGITAL ED 300mm 1:4.0 IS PRO, ohnisko 300mm, clona f/4, ISO 200, čas 1 / 400 s.
Fotografie jsou nádherně ostré s dokonalým přenosem detailu a velmi pěkně se zpracovávají. Pokud do RAW snímků výrazně “hrabete”, obraz se příliš nedegraduje. Jde i velmi úspěšně prosvětlovat stíny, bez toho, aby vylézaly nějaké hnusoty. Přestože bude pro většinu fotografů hranice použitelnosti ISO 1600, nijak se té hodnoty nebojte. Šum tam samozřejmě je, ten už je vidět i při minimálním možném ISO 200, ale jsou to takové velmi ostré krupičky v barvě, která tam má být. Trochu bych jeho charakter přirovnal k šumu zrcadlovky Canon EOS 5D Mark II, který u současných zrcadlovek Canon postrádám. Díky tomu jsou fotografie na vysoká ISO u Olympusu stále s poměrně hodně detaily.
Kvůli zbytečnému předsudku jsem se používání vysokých ISO s Olympusem bál, ale klidně jsem mohl více fotit na ISO 1000 - ISO 2000. On totiž ten náhled na displeji vypadá mnohem odpudivěji než to, co z toho nakonec můžete v RAWu vytáhnout. Tohle se u zrcadlovek Canon neděje, na displeji vidíte dokonalý náhled.
Olympus OM-D E-M1 Mark II disponuje funkcí “Hi-res shot”, neboli snímek s vysokým rozlišením. V tomto režimu je stabilizátor na čipu využit k posuvu snímače, čímž dojde ke zvýšení rozlišení až na 80 Mpx v RAW formátu. Zkoušel jsem. Kromě toho, že na těle fotoaparátu jsem to nastavoval skoro půl hodiny, jsem při zpracování RAWu v nejnovějším Adobe Lightroom CC žádný detaily oplývající zázrak neviděl. Věřím ale, že u statických fotografií se stativem, bez pohybu oblohy, vody nebo listí z toho někteří fotografové při zpracování RAWu programem firmy Olympus něco vydolují. Osobně se s fotografiemi nerad matlám, ať už v terénu (díky Hi-res bych mohl v nejhezčím světle při svítání pořídit pouze omezený počet fotek, ono se to totiž pomalu ukládá) nebo při zpracování v počítači. Tahle berlička mi připadá do praxe v terénu nevhodná.
Malování světlem v dlouhých expozicích
Autor: Ondřej Prosický | Olympus OM-D E-M1 Mark II, objektiv M.ZUIKO DIGITAL ED 40-150mm black PRO, ohnisko 150mm, clona f/2,8, ISO 200, čas 1 / 500 s.
Poměrně zajímavou funkcí, kterou bych využil, je Live Composite – má zkratku LIVECOMP a najdete ji v manuálním režimu. Díky této funkci při delších, řádově vteřinových expozicích uvidíte prokreslování světel v reálném čase na displeji fotoaparátu. Ať už je to kreativní malování světlem nebo snímání noční oblohy, fotografování nočního města nebo třeba při nasvětlování objektů světly v absolutní tmě.
Když fotografuji v tropech nehybná noční zvířata, například žabky, třeba expozičním časem 10 s, vždy se je snažím co nejlépe nasvítit. Kdybych postupný výsledek viděl v reálném čase na displeji, vyznění fotografie bych měl lépe pod kontrolou.
Pamatuji si poslední fotografování netopýrů, všechna nasvícení probíhala metodou pokus omyl.
Podobně by bylo možné fotografovat například i ohňostroje nebo dráhy hvězd - až by byly dráhy světel ideálně kompozičně a světelně vykreslené, mohli byste expozici ukončit.
Pro koho je fotoaparát Olympus OM-D E-M1 Mark II určen
Je evidentní, že firma Olympus se svojí novinkou plnohodnotně vyrovnala klasickým zrcadlovkám firem Canon a Nikon a odhaduji, že pro 3/4 fotografů bude naprosto dostačující. Vždyť kdo z nich dává fotografie na papír. Všichni diskutují o maximálním rozlišení a velikosti senzorů a nebezpečném šumu, ale jejich fotografie na papíru nikdy neuvidíte.
Olympus OM-D E-M1 Mark II má spoustu uživatelských výhod, ale lehce pokulhává v tom nejdůležitějším, a to je výsledná kvalita a podání fotografií. Těm, kdo si podobně jako já rádi hrají s malou hloubkou ostrosti a dělají velké fotografie zaznamenávající chování zvířat na sklonku noci, určená není.
Na druhou stranu, díky malému senzoru s velkou hloubkou ostrosti bude mít většina fotografů méně odpadu, více ostrých fotografií, nepřesné zaostření se lépe schová. I proto může být nyní většina nových uživatelů tak “rozjuchaná”, že Olympus dělá lepší fotky.
Nepřeberné možnosti nastavení fotoaparátu pro mne nikdy nebyla přednost. Fotoaparát má zvládnout 90 % toho, co potřebujete ihned po vybalení z krabice bez nutnosti volby hromady zavádějících nastavení.
Osobně si ale dokážu dobře představit, že bych s fotoaparátem Olympus OM-D E-M1 Mark II fotil. Až mě někde v divočině o všechno oloupí, napíšu na Canon, Nikon a Olympus a využiji nejlevnější nabídky dvou těl a objektivů. Navíc, už nyní vím o několika fotografováních v přírodě, které zapůjčený Olympus zvládne lépe než můj třikrát dražší Canon EOS 1DX Mark II.
Závěrečné hodnocení Olympus OM-D E-M1 Mark II
Klady
- Úžasná rychlost sekvenčního snímání 60 sn./s
- Možnost zobrazit nastavení přímo v hledáčku
- Skvělé a neomylné ostření
Zápory
- Horší kvalita obrazu v digitálním hledáčku
- Vysoká cena s kvalitními objektivy
- Obecná obrazová kvalita mírně zaostává oproti konkurenci
| Technické informace | |
|---|---|
| Snímací prvek: | 4/3" |
| Typ snímače: | CMOS |
| Paměťové médium: | SD / SDHC / SDXC |
| Rozsah expozičních časů: | 60 - 1 / 32 000 s |
| Rozsah citlivosti: | ISO 200 - 25 600 |
| Videosekvence: | 4K (3 840x2 160) při 30 sn./s |
| Rozměry (š × v × h) a hmotnost: | 134 × 91 × 67 mm, 574 g |
Fotograf Ondřej Prosický se ve své tvorbě zaměřuje na fotografování divoké přírody. Na snímcích chce nápaditě zaznamenat chování zvířat v jejich přirozeném prostředí. Fotografické workshopy a expedice zaměřené na přírodu organizuje od roku 2006, snímky publikuje v médiích a má za sebou více než tři desítky autorských výstav.
Print
