Hacky a hackeři

Trocha historie

V červnu roku 1903 se v Londýně schylovalo k akci světového významu. Italský „rádiový“ průkopník Guglielmo Marconi chtěl publiku předvést nevídaný kousek. Ze svého stanoviště v  Cornwallu hodlal bezdrátově odeslat zprávu na vzdálenost téměř 500 kilometrů, do Královské přednáškové síně.

Zde už jeho kolega John Ambrose Fleming připravoval zařízení, které mělo ohromit publikum a zároveň ukázat, že technologický zázrak v podobě bezdrátové telegrafie je nejen funkční, ale i bezpečný.

Dříve než se však stačil Marconi připravit, začal přístroj sám přijímat zprávu v morseovce. Po dekódování se na papíře několikrát objevilo slovo krysa a poté i posměšná básnička.

Nešlo o chybu zařízení, ale o akci Nevila Maskelyna, který zprávu odeslal z vedlejší budovy. Tento vědecký nadšenec, jehož ambice zastavily velmi široce pojaté Marconiho patenty, chtěl upozornit na bezpečnostní rizika spojená s touto technologií.

Rozzuřený Fleming odsoudil tuto událost jako „vědecké výtržnictví“, rizika bezdrátové telegrafie však už nešla utajit. Tuto událost tak můžeme označit za jeden z prvních „hacků“ v historii – a to i bez použití počítače.

Stačí píšťalka

První počítače, které bylo možné najít ve vládních či výzkumných zařízeních, příliš velký vliv na běžný život neměly. To se změnilo až poté, co se první stroje objevily i na vysokých školách. Právě na jedné z nich, konkrétně na Massachusetts Institute of Technology, vznikl v roce 1961 také první počítačový slang.

Se vznikem Arpanetu, předchůdce internetu, se tehdejší počítačoví nadšenci – první hackeři – mohli domlouvat i mezi sebou. Komunikaci jim usnadnil především Unix, operační systém, který mohl poprvé běžet na různých počítačích, nezávisle na konkrétním výrobci. V té době také hackeři formulovali své motto: technologie by měly lidi spojovat a sloužit k rozvoji jejich spokojenosti.

Byly také položeny základy internetové etikety a vznikly první open-source projekty. V tomto duchu proběhla i akce Johna T. Drapera, který dokázal hacknout telefonní systém pomocí hračky v podobě píšťalky, která byla přiložena k balíčku snídaňových cereálií Captain Crunch.

Tato píšťalka dokázala vytvořit dva zvuky, z nichž jeden měl frekvenci 2 600 Hz. Draper tento zvuk použil ke zmanipulování signalizačních dat telefonních společností a díky tomu mohl zdarma telefonovat po celém světě. FBI chytila Drapera v roce 1971. Tato technologie se označuje jako phreaking a ve své době si s ní hráli i leadeři firmy Apple Steve Wozniak a Steve Jobs.

Unix: Základ pro moderní hacking

První velkou publicitu však získala až hackerská akce z roku 1983, když se sedmnáctiletý Kevin Poulsen naboural se svým počítačem do Arpanetu. Tato síť byla v té době vyhrazena pro největší firmy, univerzity, a co je nejdůležitější – pro armádu. Mimochodem, byl to ten samý Kevin Poulsen, který se později angažoval v manipulaci rádiových soutěží a tímto způsobem získal i své vytoužené porsche.

Právě on byl také inspirací pro film Válečné hry, ve kterém se teenager se svým počítačem připojí k armádnímu programu a málem rozpoutá jadernou válku. Na tyto události reagoval i politický systém v USA, který chtěl v roce 1986 zákonem označovaným jako „Computer Fraud and Abuse Act“ omezit řádění hackerů.

Podle odborníků však tento zákon nikoho neodradil, protože pro většinu hackerů byla sláva důležitější než peníze nebo porušení zákona a své akce prováděli i přes časté zatýkání.

Ze zločince celebrita

Nejslavnějším příkladem je Kevin Mitnick, známý také jako Kondor, který byl na počátku 90. let nejhledanějším kyberzločincem světa.

V roce 1995 byl zatčen a následně odsouzen na pět let. Jako perličku lze zmínit, že měl absolutní zákaz používání telefonů, počítačů a datových sítí.

Soudce toto rozhodnutí ospravedlnil s tím, že věří, že by Mitnick mohl zahájit atomovou válku i obyčejným pískotem do telefonu. Mitnick se i díky tomu stal doslova celebritou a v médiích se pravidelně objevovaly výzvy k jeho osvobození. Něco podobného už v současnosti není možné – kyberprostor se příliš rozrostl a nejlepší hackeři pracují spíše v utajení pro vlády a velké korporace.

Jedinou výjimkou z tohoto pravidla je možná Julian Assange, zakladatel WikiLeaks, který ale není hackerem v pravém slova smyslu. V současnosti se zviditelňují spíše celé hackerské skupiny, které své názory prosazují pomocí hacků internetových strá- nek, útoků na weby a podobných činností.

Ať už jde o relativně veřejné sdružení Anonymous, nebo o tajemnou organizaci LulzSec, tito hackeři prý bojují za stejné cíle jako jejich předchůdci – za internetovou svobodu.