Kingdom Come: Deliverance 2 (RECENZE) – Splnilo vše, co jsme od pokračování chtěli

Kingdom Come: Deliverance 2 (RECENZE PC) – Obsah článku

• Větší, lepší, hezčí a propracovanější pokračování
• Realistický simulátor středověkého života
• Jeden problém má (téměř) vždy více řešení
• Příběh Kingdom Come: Deliverance 2 je pohlcující
• KCD2 má výbornou optimalizaci a (většinou) skvělou grafiku
• KCD2 se nevyhnula řada chyb a bugů
• Kingdom Come: Deliverance 2 míří mezi světovou elitu
• Recenze Kingdom Come: Deliverance 2: závěrečné hodnocení
• HW nároky pro Kingdom Come: Deliverance 2 PC

Větší, lepší, hezčí a propracovanější pokračování

Kingdom Come: Deliverance 2 vzhledem ke své komplexnosti a velikosti sice nemůžu označit za dokonalou hru (což není vyloženě kritika, vlastně jsem žádné dokonalé open world RPG ještě neviděl), troufnu si ale říct, že autoři splnili vše, co slíbili. Dvojka je ve všech směrech propracovanější, nemá tak ostré hrany jako první díl a byť toho celkově nabízí daleko víc, některé prvky se naopak dočkaly určitého zjednodušení či vyladění, takže se Kingdom Come: Deliverance 2 hraje podstatně lépe než jednička.

Ukázkovým příkladem jsou třeba souboje a zbraně. Oproti prvnímu dílu není možné útočit z pěti úhlů, ale „pouze“ ze čtyř, což podle mě není nutně přímo zjednodušení soubojů, ale jejich zpřehlednění či zpřístupnění. Soubojový systém je snadnější pochopit (ale stále velmi těžké mistrně ovládnout, nebojte), element komplexnosti se ovšem navyšuje novými zbraněmi, jako jsou kuše, píšťaly (první střelné zbraně) nebo různé dřevcové zbraně, třeba halapartny. Tedy zatímco jádro soubojů se může zdát jednodušší (já bych ale řekl spíše logičtější), možností, jak a čím bojovat, je daleko více, navíc některé prvky přesahují i do dalších oblastí hry. 

Tak třeba kuše: Po aktivaci příslušného perku jsou perfektním společníkem nejen v přímém boji, ale také stealthu, protivník vás totiž nejen nemusí vidět či slyšet, ale jde i o skvělý soubojový „otvírák“, protože i když šipka z kuše cíl nezabije na první dobrou, zraněný protivník vstupuje do souboje se značně sníženými statistikami. Jen kuší je navíc několik typů lišící se mírou poškození nebo potřebnou dobou pro jejich natažení, nemluvě o množství různých šipek.

Rozšíření střeleckého repertoáru nad rámec luků navíc přináší úplně nový styl boje na dálku, takže pokud si nerozumíte s mečem, můžete se specializovat právě na střelné zbraně. Podobných příkladů výborného zpřehlednění, ale také současně rozšíření původní hratelnosti, bych mohl nabídnout desítky.

Realistický simulátor středověkého života

Dalším příkladem, který by se na papíře dal označit „jen“ jako vylepšení, ale v praxi obrovsky vylepšuje celkový pocit ze hry, je tzv. A-Life, tedy systém, díky němuž se NPC postavy snaží chovat co nejrealističtěji. Kovář tak přes den pracuje v kovárně, ale jakmile má padla, můžete ho skutečně vidět, jak jde domů, navečeří se a jde spát nebo si skočí do hospody na jedno orosený. Jakkoli to na papíře zní pouze jako líbivá drobnost, ve hře, která se snaží realisticky zobrazit pozdní středověk v Čechách, a jednotlivé mise a mechaniky jsou napsané právě tak, aby byly co nejskutečnější, to dělá obrovský rozdíl. 

Nevím, jestli autoři skutečně navrhli „reálný“ život každé NPC postavě, ale vždy, když jsem si namátkou někoho vybral, skutečně něco dělal a pouze to nepředstíral jako ve většině jiných her. NPC, které nese v nůši dříví, jen nechodí prostorem tam a zpět. Skutečně někam dojde, nůši položí, vyloží dřevo a s prázdnou se vrací zpět k pomocníkovi lesníka, který na špalku štípe další polínka. To ale udělá jen párkrát, poté se třeba odebere do chalupy na oběd nebo se věnuje úplně jiné činnosti. Nedivte se tak, když přijdete k prodejci koní a on tam zrovna není. Jako ve většině RPG her totiž NPC nepostávají jako kůly v plotě na jednom místě a nečekají na vás ve dne v noci. Tenhle svět se prostě netočí jen kolem vás.

Jeden problém má (téměř) vždy více řešení

Nejde ale jen o pohyb NPC postav světem. Právě logická návaznost jednotlivých prvků dělá z Kingdom Come: Deliverance 2 (ostatně tak jako v případě prvního dílu, i když ne v takovém měřítku), ojedinělý herní zážitek. Potřebujete si promluvit s někým výše postaveným? Pokud nebudete alespoň na oko vypadat zámožně, či budete ozbrojeni, nikdo s vámi mluvit nebude. Na dámu zase nezapůsobíte, když budete od bláta (nebo nedej bože dokonce od krve), či budete zapáchat. 

Tak trochu mimoděk tím Kingdom Come: Deliverance 2 upozorňuje na to, jak mnohdy absurdně jednoduché dnes hry jsou (i když samozřejmě i v jednoduchosti může být zábava). Pokud ale budete myslet klasickým způsobem ve stylu „musím udělat to, co mi svítí na obrazovce“, můžete tvrdě narazit jako třeba já v misi, ve které jsem se potřeboval dostat do hutí pro ražbu mincí a vyzpovídat zde pracující dělníky. V rámci úvodního rozhovoru jsem věděl, že se tam mohu dostat buď jako doprovod majitele hutí, pokud budu předstírat zámožného šlechtice s tím, že chci hutě koupit, nebo se tam musím nějak proplížit.

Jenže jsem nesehnal natolik dobrý šat, aby se mnou majitel hutí vůbec promluvil a přes den se mi do nich nepodařilo kvůli strážím proplížit. V noci zase nikdo nepracoval, takže nebylo s kým mluvit. Hodně dlouho jsem se v této misi trápil, přitom stačilo jen zapojit selský rozum. Pokud se tam nedostanu přes den a v noci jsou dělníci pryč, co si tak na ně počkat až jim skončí směna? Vyzpovídal jsem dva dělníky jen co vystrčili paty z hutí a úkol byl hotový. Žádná těžká práce. 

Příběh Kingdom Come: Deliverance 2 je pohlcující

Posledním dílkem do této skvělé pozdně středověké skládačky je příběh. Autoři nepřeháněli, když tvrdili, že bude daleko velkolepější než první díl. Jindra s Janem Ptáčkem jsou nyní součástí velké hry rozhodující o tom, jestli na českém trůně zůstane Václav IV. nebo jej vystřídá jeho bratr Zikmund. Vyprávění mě bavilo od začátku až do samého konce, protože v sobě velmi šikovně kombinuje rozmáchlou story o osudu českého království a současně osobní příběhy našich hrdinů, díky kterým vám jsou hlavní postavy daleko bližší.

Hlavní dějová linka je pevně daná, ale za jakých okolností či s jakými postavami se jednotlivé události dějí, je ve vašich rukou. Někdy dokážete odhadnout, že dobrovolná pomoc určité postavě se v budoucnu může projevit tím, že na oplátku zase někdo pomůže vám. Zejména některá rozhodnutí v rozhovorech a jejich následky jsou ale těžko čitelné. Vlastně to ale souvisí i s tím, že nejen vy, ale i ostatní postavy v příběhu, v rozhovorech blafují a mají své skryté cíle, takže vás často napálí hra samotná a vy si budete sypat popel na hlavu, jak s vámi scénáristé vyběhli. Občas mi ale vadilo, že moje rozhodnutí nakonec vedle k úplně opačnému výsledku, než jsem zamýšlel.

S příběhem, a především cutscénami a rozhovory, pak úzce souvisí český dabing. Z počátku jsem si na něj musel zvyknout, protože jeho kvalita kolísá podle toho, kdo na vás právě mluví. Některé zejména méně významné postavy jednoduše nejsou namluveny tak dobře jako jiné, celkově je ale dabing velmi dobrý. Uvědomil jsem si to zejména v okamžiku, kdy mi hra sama od sebe přepnula na anglický dabing a já zjistil, že mě Kingdom Come: Deliverance 2 v angličtině vlastně vůbec nebaví.

Prožívat příběh českého království v českém jazyce, který poplatný době samozřejmě nechodí pro vulgarismy daleko, a tak je hra často i nechtěně vtipná, je prostě něco unikátního. A jsem nesmírně rád, že se k dabingu Jindry vrátil právě Richard Wágner. Ačkoli nejde o zase tak zkušeného dabéra, Jindru nacítil dokonale. Naopak změna dabéra u Jana Ptáčka dopadla skvěle. Robert Hájek toho rozverného, místy laskavě arogantního a zábavného sukničkáře s modrou krví skvěle pochopil a vzájemné interakce obou hrdinů je radost sledovat. 

A ostatní postavy? Ve hře nejen uslyšíte, ale také potkáte třeba Marka Vašuta, Ondřeje Vetchého, Pavla Zedníčka, Stanislava Majera, Kristýnu Leichtovou, Josefa Dvořáka, Arnošta Goldflama a další. Zejména pro české hráče je Kingdom Come: Deliverance 2 jedním velkým easter eggem a známá česká jména a tváře vše jen podtrhují. Na své si ovšem přijdou i slovenští hráči, tak třeba po boku Jindry často stane postava hraná slovenským hercem a komikem Lukášek Latinákem, kterého okamžitě poznáte.

KCD2 má výbornou optimalizaci a (většinou) skvělou grafiku

Velkou předností hry je také optimalizace, která byla jednou z hlavních porodních bolestí prvního dílu. Jenže na mém dnes již možná až podprůměrném PC s i5-10400F procesorem, grafickou kartou RTX 3060 Ti a 32 GB RAM běží KCD2 ve 4K rozlišení se zapnutým DLSS a vysokými detaily na 40 až 50 fps, což je vzhledem k detailnosti a komplikovanosti hry opravdu obdivuhodné. Ruku v ruce s tím jde i velmi povedená grafika. 

Příroda je místy opravdu dechberoucí stejně jako Kutná Hora, obě mapy ale trpí jistou nevyrovnaností. Zatímco některé lokace totiž působí až téměř fotorealisticky, jindy se zarazíte, jestli jde skutečně o výsledný obraz nebo se nestihly načíst textury v plném rozlišení. Autorům se každopádně podařilo bravurně zpracovat nádhernou černou krajinu, kterou je radost prozkoumávat i díky skvělému soundtracku Jana Valty. Celkový vizuální dojem kazí i proměnlivá kvalita animací postav (zejména textur obličejů) a nejrůznější grafické bugy. Někdy jsem žasnul nad realistickou mimikou, jindy jsem zase nechápavě koukal na rozplizlé obličejové textury nebo oční bulvy připomínající zombie.

KCD2 se nevyhnula řada chyb a bugů

Nedostatky hlavně vizuálního rázu se začaly objevovat hlavně v okamžiku, kdy jsem se dostal na větší a komplikovanější mapu s Kutnou Horou a jejím okolím. Často má hra problémy s mizejícím a zase se objevujícím světlem, a hlavně problikáváním či chaotickým doskakováním stínů. Zazlobit dokáže i počasí, hlavně objevující se a zase mizející déšť. V rozhovorech se mi také velmi často stávalo, že postava, která mluvila, najednou ze scény zmizela, nebo stála tak blízko kameře, že jsem viděl jen část jejího hrudníku. Jindy zase byli všichni vidět správně, ale vypadl zvuk.

Většinou jde o problémy, které vás lehce vytrhnou ze zážitku, ale nebrání vám pokračovat v hraní, i když i na takové okamžiky došlo. Několikrát jsem musel načíst dřívější pozici, protože se hra něčím, co jsem udělal (nebo neudělal) „rozbila“ a nespustil se následný skript, a tak nešlo pokračovat v hraní. I když je Kingdom Come: Deliverance 2 podle mě vcelku dobře odladěná, vzhledem k možnosti při misích postupovat často velmi odlišnými způsoby, se ale podobné problémy mohou stávat poměrně často.

V několika komplikovanějších misích se mi dokonce stalo, že jsem se zasekl na několik hodin. V jedné mi třeba spolubojovník slíbil, že mě bude jistit kuší z okna ve věži, ale v průběhu souboje jsem ho viděl v okně, ale nestřílel, a tak jsem si myslel, že něco dělám špatně a to i proto, že jsem sám čelil dvěma početným vlnám nepřátel. Až po komunikaci s vývojáři jsem zjistil, že až všechny sám pobiju, parťák nakonec jednoho z nepřátel mimo gameplay přeci jen střelí. Podobných záseků, dokonce i na několik hodin, jsem měl hned několik. 

Nemohu samozřejmě házet vinu jen na hru, něco jistě byla i má hloupost, ale mám obavy, že méně zkušení hráči mohou být z KCD2 často frustrovaní. Ostatně i u mě se lehká frustrace několikrát dostavila, za což může paradoxně i fakt, že oproti prvnímu dílu mi přijde dvojka celkově výrazně lehčí. Naprostou většinou misí se dá celkem snadno proplout, velkou část z nich jsem dokončil hned na první pokus, abych po několika hodinách hraní tvrdě narazil a frustrovaně opakoval jeden úkol pořád dokola.

Kingdom Come: Deliverance 2 míří mezi světovou elitu

Ať už jsem tedy z Kingdom Come: Deliverance 2 ve výsledku opravdu nadšený a jde podle mě o hru, která v mnoha ohledech nemá konkurenci, jsou tu přeci jen věci, na které jen tak nemohu zapomenout. Autoři každopádně připravili na den vydání velký patch, a tak třeba řada zmíněných technických problémů už pro vás nebude tématem, to ale v době psaní této recenze nedokážu posoudit.

Jisté je ale jedno – Kingdom Come: Deliverance 2 je rozhodně jedna z nejlepších českých her za posledních několik let a věřím, že zaboduje nejen u nás. Pokud si herní svět oblíbil první díl, z dvojky bude naprosto unešený.

• Zdroje: Vlastní

Kingdom Come: Deliverance 2 (RECENZE)

Závěrečné hodnocení

Tato recenze byla napsaná pro PC verzi hry. Klíč k recenzi poskytl distributor Playman.

Hodnocení9/10 SKVĚLÉ

Verdikt:

---

Splněný sen všech fanoušků prvního dílu. Tohle není jen lepší, větší a hezčí pokračování, ale v mnoha ohledech také etalon kvality RPG her… a nejen jich!

Klady

• Skvělý příběh a filmové cutscény
• Obrovské množství vylepšení už tak propracovaných herních mechanik
• Realistické NPC a jejich iluze reálného života
• Často vícero rozličných způsobů, jak řešit mise
• Kutná Hora i vesnice působí neskutečně živě
• Výborná optimalizace
• Kvalitní český dabing a titulky
• Podmanivý soundtrack

Zápory

• Řada vizuálních a technických chyb
• Dialogové volby ne vždy znamenají to, co si myslíte
• V některých misích není složité se kvůli technickým problémům zaseknout na několik hodin
• Velmi dobré grafické zpracování sráží horší vizuál některých lokací a animace obličejů

Filip Němec

My name is Filip Němec and I mostly write everything there is about game consoles. Couch playing is my thing. I'm not too picky when it comes to gaming genres, but I prefer action adventure and racing. I really enjoy the Uncharted series, and I look forward to the Half-Life 3 release.

Kingdom Come Deliverance 2: Hardwarové nároky na PC

S jakým herním PC na Kingdom Come: Deliverance 2?

Chcete si ulehčit výběr? Níže pro vás máme tipy na vhodné herní počítače podle náročnosti.

Alza počítače

• Zdroje: vlastní

Co jsme napsali dříve?

Kingdom Come Deliverance 2: Dojmy z hraní – OBSAH

• „Velký reset“ se nevyhnul ani KCD2
• Zpátky na začátek
• Kompletní lokalizace je obrovskou devízou KCD2
• KCD 2 je obtížná, ale férová hra
• Všichni si tu žijí svůj vlastní život
• HW nároky pro Kingdom Come Deliverance 2 PC

„Velký reset“ se nevyhnul ani KCD2

Kingdom Come Deliverance 2 navazuje téměř bezprostředně na konec prvního dílu. Jindra s Janem Ptáčkem pokračují v cestě na hrad Trosky, aby Otovi z Bergova, vůdci opozičního uskupení vysoké šlechty Panská jednotka, která unesla krále Václava IV, předali dopis s nabídkou vyjednávání. Určitě vás nepřekvapí, že krátce po začátku hry proběhne tzv. „ability reset“. Jindra na konci prvního dílu totiž pod vaším vedením mohl být už poměrně bohatý a dobře vybavený bodyguard a rádce Jana Ptáčka, zejména pokud jste se v prvním DLC From the Ashes stali rychtářem vlastní vesnice, to se vám mince ani nevešly do měšce.

Autoři se nicméně s tímto údělem vypořádali opravdu šikovně. Aniž bych cokoliv prozrazoval o příběhu, celý reset dává smysl nejen po stránce vyprávění, respektive vysvětlení v rámci příběhové logiky, proč se vlastně stalo to, co se stalo, ale i po stránce hratelnosti. Na druhou stranu Jindra sice přijde o získané statistiky, rozhodně ale nezapomněl šermovat, bít se nebo páčit zámky. Opět ale musí získat potřebnou sílu a především ztracené vybavení. 

Zpátky na začátek

Druhý díl totiž začínáte, jak by se na počátku 15. století řeklo, s holou zadnicí. Na epické rytířské bitvy se špičkovou výzbrojí tak musíte na nějaký čas zapomenout, v prvních hodinách budete rádi, že nemusíte spát v blátě a pít vodu z kaluží. To možná některé hráče zklame, podobně jako v prvním díle se totiž musíte s Jindrou zase vypracovat úplně od píky a zejména první hodiny tak jsou dost pomalé (doslovně i metaforicky), protože nemáte svého koně, psa, ingredience na lektvary a podobně. Mně osobně to ale příliš nevadilo, od vydání prvního dílu uběhlo 7 let a v rámci příběhu ono klesnutí na téměř úplné dno dává smysl. 

V tuto chvíli mohu hovořit jen o prvních asi 10 hodinách Kingdom Come Deliverance 2, tedy skutečně samotném úvodu. I na jeho základě ale nemám téměř pochyb o tom, že vyprávění druhého dílu je, jak ostatně autoři slibovali, epičtější než v případě jedničky. Přispívá k tomu nejen vysoký vliv výpravy Jindřicha a Jana Ptáčka na celkové geopolitické dění, ale také způsob vyprávění, které daleko více pracuje s působivými CGI filmečky.

Kompletní lokalizace je obrovskou devízou KCD2

Domácí hráči budou samozřejmě slintat blahem nad kompletní českou lokalizací. Zatímco první díl obdržel dabing až po vydání jen díky iniciativě fanoušků, dvojka už má oficiální a profesionální namluvení. Troufnu si říct, že je opravdu na vysoké úrovni, přesto jeho kvalita mírně kolísá postavu od postavy. Jindra i Jan Ptáček jsou v českém podání skvělí, přesto je znát, že postavy hrají jiní herci a tak zrovna v jejich případě působí originální anglický dabing o chlup reálněji a uvěřitelněji. 

Naopak tomu je logicky u postav, které hrají čeští herci, v úvodu například potkáte mladou děvečku Kateřinu ztvárněnou Kristýnou Leichtovou či šlechtice pana Semína, kterého bravurně zahrál Pavel Zedníček. Známé české postavy jsou skvělým zpestřením a působí jako easter eggy pro nás české hráče. Nezbývá než jen doufat, že si zahraniční majitelé KCD2 zapnou titulky ve svém rodném jazyce a odkliknou český dabing, díky kterému si užijí květnatou středověkou češtinu, která nechodí pro vulgarismy daleko.

KCD 2 je obtížná, ale férová hra

Že se české titulky i dabing opravdu hodí, poznáte v průběhu misí. Kingdom Come Deliverance 2 je stejně jako první díl komplexním RPG ze staré školy, které vás nevodí za ručičku. V rozhovorech musíte skutečně dávat pozor na to, kdo co říká, jinak za pár minut nebudete vědět, co dělat. Prvních 10 hodin ale skutečně slouží zejména k rozkoukání, takže vám bude stačit zapojit logické myšlení. Šaty koupíte u krejčího, řezník má logicky v noci zavřeno a vlky v lese nalákáte na syrové maso. Žádné velké přemýšlení.

Zní to jednoduše a logicky, což také je, z dnešní tříáčkové produkce jsme ale zvyklí na nalinkované questy, které, byť se odehrávají v otevřeném světě, vytvářejí mnohdy pouze iluzi volnosti a svobody. V tomto směru Kingdom Come Deliverance 2 skvěle navazuje na první díl, takže i tentokrát můžete úkoly plnit často hned několika způsoby. Svého můžete dosáhnout obratností slova a svůj cíl doslova ukecat či uargumentovat, většinu problémů lze ale také řešit hrubou silou či lstivě třeba pod rouškou noci, kdy můžete cíl jednoduše okrást, zatímco spí.

Jednotlivé přístupy pak mají další vrstvy, bojovat můžete širokou plejádou zbraní a specializovat se třeba jen na boj z dálky pomocí kuše a luku. Své cíle můžete ale také dusit ve spaní nebo je otrávit, když se zdokonalíte v bylinkářství. Už úvodní hodiny zkrátka dávají jasně najevo, že komplexnost Kingdom Come Deliverance 2 je obrovská a jsem hodně zvědav na to, jak se hra co do možností otevře v dalších hodinách.

Všichni si tu žijí svůj vlastní život

Zapomenout nesmím ani na další přednost série Kingdom Come Deliverance, tedy simulaci života NPC postav. Krejčí totiž jen přes den nepostává v obchodě. V noci spí (pokud vám nevadí riskovat žalář, můžete se v noci vkrást do jeho krámu a ošatit se zadarmo), ráno se musí umýt a nasnídat, než jde do své krejčovské dílny a večer může také skočit na jedno orosené do místní krčmy. To vše můžete pozorovat, protože se to skutečně děje, což logicky můžete, pokud chcete, využít ve svůj prospěch.

Na úvodu hry, o kterém vám zatím mohu napsat, se tak chyby hledají skutečně těžko. Zážitek mi znepříjemnilo jen pár technických chyb, hra mi třeba jednou spadla při ulehání na postel (slouží k ukládání pozice), většinou šlo ale spíše o problémy vizuálního rázu. Hned v samotném začátku jsem si všiml pozdě doskakujících stínů v dáli a čas od času se objevil také nějaký glitch pohrávající si s texturami objektů. Celkově však na poměry tak komplexní hry v otevřeném světě působí Kingdom Come Deliverance 2 velmi konzistentně, což je zejména po zkušenostech s vydáním prvního dílu nesmírně dobrá zpráva.

Přestože mám za sebou jen zmíněný začátek, působí zatím KCD2 propracovaně do nejmenšího detailu a nesmírně se těším, co nabídne druhá mapa, do které bychom se měli dostat někde před polovinou příběhu. Trosecko totiž vyměníme za Kutnou Horu a její okolí a právě zde, předpokládám, dostane hra ještě větší spád. Naši recenzi Kingdom Come Deliverance 2 vám přineseme den před samotným vydáním hry, tedy 3. února.