Umělá inteligence: Od technické revoluci k technologické evoluci

K revoluci k evoluci – OBSAH

1. Chceme poznávat neznámé
2. Odmítáním technologické revoluce je zbytečné
3. Je transhumanismus naše budoucnost?

Chceme poznávat neznámé

Máme v sobě program, který nás vede z bezpečí do dobrodružství – a poté, co jsme prošmejdili každý kout naší planety, nás tenhle program vede dál. Elon Musk chce kolonizovat Mars – ano, to je další místo, kam se chceme podívat, ale tím to zdaleka nekončí. Jakmile jednou ochutnáme cestování ve vesmíru, je prakticky úplně jisté, že budeme chtít dál a ještě dál. Ten program v nás už volá, volá nás ve formě scifi příběhů, které nás lákají spolu se Star Trekem na cestu Galaxií a spolu s Doktorem Who na cesty časem. Tak to prostě je: To, že si vyprávíme příběhy o budoucnosti, mluvíme vlastně o našem univerzálním lidském programu, který nás táhne dál a stále dál.

Tohle udělal už Lúkianos ze Samosaty (cca 120 našeho letopočtu), který napsal Pravdivé příběhy, první skutečné scifi, první space operu, ve které se vypravěč spolu se svou posádkou připlete do vesmírné bitvy mezi Měsíčňany a Slunečňany. Tohle volání je vážně velice, velice staré – a my, lidé, pokud si navzájem neuděláme něco strašného, ho budeme následovat. A přicházející umělá inteligence může být naším největším a nejmocnějším spojencem.

Odmítáním technologické revoluce je zbytečné

Cesta vpřed nevede přes odmítnutí technologické evoluce, ale v jejím přijetí. Vesmír je veliký, cestuje se jím špatně – a nakonec, až se vydáme na cesty, je velmi nepravděpodobné, že bychom jím cestovali v podobě, kterou si naše evoluce připravila pro pobyt na jedné konkrétní planetě – a jenom v tom pásu, kde je teplo. Aby lidé mohli obsadit místa na severu, museli si vyvinout technologie, jak tam přežít: Od stavby iglů po šaty z kůže. Museli jsme se adaptovat.

Cesta vpřed vede přes další formy adaptace. Singularita, tedy dosažení bodu ekvivalence s člověkem, by pro nás neměla být strašákem. Transhumanismus, tedy schopnost přetisknout se do strojů a získat jejich vlastnosti, je pro nás příslibem. V seriálu The Black Mirror, v epizodě The San Junipero (Sezóna 3, epizoda 4, 2016) se zkoumá idea digitální věčnosti – situace, kdy jsou stroje schopné vybudovat digitální ekvivalent nebe pro dávno mrtvé lidi.

Je transhumanismus naše budoucnost?

Stav, kdy se lidé sloučí se stroji na cesty dál, do vesmíru, je nejpravděpodobnější možnou budoucností. Biologicky nejsme stavění na dlouhý život – a vůbec ne na život v nudě generačních lodí, putujících mezi hvězdami. Digitalizované lidské vědomí ale může usínat na statisíce let – a to, co by bylo naprosto neúnosné pro biologické lidi, by mohlo být pro naše transhumanistické potomky zcela jednoduché.

Camille Flammarion (1842-1925), jeden z nejvýznamnějších francouzských astronomů 19. století, si představoval budoucnost cestování mezi hvězdami jako „cestování duší mezi planetami“. Dnes se zabýváme ideami jako schopnost přenést model vědomí mezi vzdálenými světy – stačí, když na cílovém objektu přistane přijímač schopný budovat droidy, kteří mohou emulovat lidské vědomí – a naše digitalizovaná vědomí pak k němu mohou cestovat rychlostí světla.

Technologie, ke kterým se blížíme, mohou nejen proměnit nejen náš svět, ale také nás samotné. Může nám dát potenciál cestovat ke hvězdám, potenciál, který nám naše biologická podstata dát nemůže. A nejen to, stroje se mohou poučit z naší vlastní konstrukce, z našich vlastních nanotechnologií – a společně se můžeme stát něčím novým, něčím, čím jsme ani jeden z nás původně být neměli.

Michal Rybka

Michal Rybka je publicista a nadšenec s 20 lety zkušeností v IT a gamingu. Je kurátorem AlzaMuzea a YouTube kanálu AlzaTech. Napsal několik fantasy a sci-fi povídek, které vyšly v knižní podobě, a pravidelně pokrývá páteční obsah na internetovém magazínu PCTuning.