Ace Combat 7: Skies Unknown (RECENZE) – japonský Maverick hlásí návrat po deseti letech

Obsah recenze Ace Combat 7: Skies Unknown (PS4 Pro)

1. Smyšlený kontinent Osea hlásí povolení k přistání
2. Proměnlivá obtížnost kazí jinak zábavné mise
3. Jedno projití kampaně pro plné zdolání Ace Combat 7 stačit nebude
4. Ace Combat 7 je přísná arkáda s jemnými prvky simulace
5. Nádherná letadla a rozmazané louky v Ace Combat 7
6. Nejkrásnější nebe herního průmyslu
7. Ne bez chyby, stále ale nejlepší letecká arkáda současnosti
8. Recenze Ace Combat 7: Skies Unknown: závěrečné hodnocení
9. HW nároky pro Ace Combat 7: Skies Unknown PC

Smyšlený kontinent Osea hlásí povolení k přistání

• Recenze: 19. 1. 2019 • Autor: Filip Němec

Při pohledu na číslovku 7 v názvu hry to vypadá, že série Ace Combat je řádně protežovaná a velmi často vychází nějaký nový díl, vezmeme-li v potaz i to, že častokrát autoři nový přírůstek do série vydali bez pořadové číslovky. A přesto je to už dlouhých deset let, co vyšel poslední díl této oblíbené letecké arkády. Ace Combat 7: Skies Unknown byl sice oznámen už v roce 2015 na akci PlayStation Experience (značka se tak vrátila zpět do PlayStation stáje, potom co šestý díl vyšel pouze na Xbox 360), poté však dvakrát došlo k odložení hry. Avšak téměř symbolicky, deset let od vydání šestého dílu, vychází Ace Combat 7.

Příběh sedmého dílu nás opět zavede na smyšlený kontinent Osea, respektive do jeho vzdušného prostoru. Krom příběhových filmečků a neplánovaných kontaktů vašeho stíhače s tvrdou zemí totiž na povrchu kontinentu Osea moc často nebudete. Pokud je pro vás tato série novinkou, možná vás překvapila zmínka o příběhových filmečcích, ale právě to je jednou z předností série. Ačkoli jde o vcelku přímočarou leteckou arkádu, každý díl si potrpí na poměrně zajímavý příběh, jenž je vyprávěn nejen ingame animacemi, ale i renderovanými filmečky.

Stejně jako v předchozích dílech, i tentokrát nás scénáristé seznámí s trojicí rozličných charakterů, které spolu z počátku nemají nic společného. Zatímco vy, letec Osejské federace a jediná postava, za níž si zahrajete, se seznámíte i s postavami, jež reprezentují nepřítele – technicky rovněž vyspělé království Erusea. Stěžejním prvkem příběhu ale není skutečnost, že se oddělené cesty naší trojice hrdinů nakonec příjemně propletou, jako to, že po celou dobu vlastně nebudete vědět, jestli bojujete za ty dobré nebo špatné. Příběh má rozhodně své mouchy a určitě vám nevystřelí mozek z hlavy, ale na leteckou arkádu jde opět o velmi příjemné překvapení, které dělá z Ace Combat 7: Skies Unknown jedinečný titul.

Proměnlivá obtížnost kazí jinak zábavné mise

Pojďme už ale konečně na ta letadla! Ace Combat 7 je po vzoru svých předchůdců rozčleněn na sérií oddělených misí, které jsou pospojovány zmíněnými filmečky. Po krátkém briefingu si vyberete z dostupné palety letounů, navolíte jednu speciální munici a míříte na ranvej. Náplň misí poměrně zdařile kombinuje sestřelování vzdušných cílů s o něco méně zábavnou eliminací pozemních jednotek a zejména budov. V tomto ohledu autoři namíchali svůj obvyklý koktejl vojenské zábavy, který i přes jasnou specializaci na boj se stíhačkami jen tak neomrzí.

Kámen úrazu přijde v momentě, kdy vás hra začne nutit více přemýšlet nad tím, jakou stíhačku si do boje vezmete a jak ji vybavíte. K tomu slouží briefingy na začátku každé mise, tam se totiž dozvíte, čemu budete čelit a co vás čeká. Pokud se vydáte obléhat nepřátelské letiště, vyberete si stroj vhodnější pro boj vzduch-země a vybavíte ho automaticky naváděnými raketami stejné specifikace. Bohužel už se ale častokrát nedozvíte, že proti vám nepřítel povolá i letku stíhačů a v polovině mise tak zjistíte, že jste na ni nevhodně vybaveni.

Tyto problémy spolu s relativně vysoko nastavenou obtížností tak některé mise činí i na nejlehčí obtížnost extrémně těžkými, a to i z pohledu vcelku ostříleného hráče série. Speciálně ty, ve kterých musíte v rámci časového limitu eliminovat daný počet cílů. Celou situaci pak komplikují velmi střídmě rozestavěné checkpointy. Jde o opravdu ojedinělé okamžiky, ale mohou být natolik frustrující, že výsledný zážitek ze hry chtě nechtě poznamenají.

Jedno projití kampaně pro plné zdolání Ace Combat 7 stačit nebude

Pokud to ještě z předchozích řádků nebylo evidentní, Ace Combat 7: Skies Unknown je sice první zářez autorů na nové generaci konzolí, ale všechny fundamenty série zůstaly zachovány. Relativně krátká kampaň tak stojí na velmi široké škále letadel, kde najdete americký stealth letoun F-22A Raptor nebo švédský a nám velmi dobře známý Gripen C. Za každou absolvovanou misi (a také to, jak dobře si při jejím plnění stojíte) získáte kredity, za které si posléze ve velmi košatém stromu nakupujete nejen nová letadla, ale také jejich četná vylepšení nebo nové zbraně. 

Při pohledu na zhruba sedmihodinovou herní dobu kampaně, přírůstky kreditů a až neuvěřitelnou rozsáhlost seznamu dostupných letadel a jejich upgradů je jasné, že autoři sázejí na znovuhratelnost. Ostatně, tím se ani nikdy netajili. Pokud chcete svou leteckou flotilu vylepšit na maximum, budete muset řadu misí opakovat nebo si rovnou spustit kampaň od začátku s aktuální výbavou, hra tedy vlastně nabízí takový New Game + režim, ačkoli to sama přímo neprezentuje. Osobně mi však více vyhovoval způsob, který používaly dřívější díly série, kdy jsme nové stíhačky a jejich vybavení získávali za absolvované mise v průběhu celé kampaně.

Ace Combat 7 je přísná arkáda s jemnými prvky simulace

Nikdy mě nebavily letecké simulátory. Nezajímaly mě rozdíly mezi stíhacím bombardérem nebo doprovodnou či údernou stíhačkou. Vlastně mě letadla vůbec nezajímají, série Ace Combat si mě ale získala svou přístupností, kterou velmi šikovně kombinuje se syrovostí vzdušných soubojů, při nichž autoři zahrají na více či méně ukrytou mužskou stránku v každém hráči. Při každém prudkém obratu, sestřelení nepřátelského letounu pár metrů nad zemí či obyčejného chlapáckého škádlení přes vysílačku se v každém muži probudí jeho válečnické a animální já, které si takové momenty neuvěřitelně užívá.

Ace Combat 7 je ale skvělou volbou i pro ty, kteří naopak vědí, jaký je rozdíl mezi Su-27 Flanker a Su-47 Berkut. Nabízí pochopitelně nejen několik úrovní obtížnosti, ale také dva režimy ovládání, které výrazným způsobem mění zážitek z hraní. Při arkádovém režimu se stíhačka ovládá jako běžná pozemní vozidla, nicméně letadla ve skutečnosti zatáčí jednak náklonem do strany a zároveň natočením směrového kormidla či zadních klapek. V tomto ohledu nabízí Ace Combat 7 i několik dalších možností a je pouze na vás, jak realistický chcete mít zážitek nebo naopak jak moc jednoduše chcete hru ovládat.

Nádherná letadla a rozmazané louky v Ace Combat 7

Když autoři obhajovali dvojnásobný odsun vydání, argumentovali tím, že vůbec poprvé vyrábí Ace Combat na novou generaci konzolí a chtějí si být jisti, že to dělají správně. Jestli to opravdu udělali správně, si jasně zodpovíme na konci recenze, ale už teď mohu prozradit, že vše udělali prakticky stejně jako v předchozích dílech. Podobný styl příběhu, kostra kampaně i herní náplň a také vizuální zpracování. Ace Combat 6 byl na Xboxu 360 benchmarkem všeho, co se odehrávalo ve vzduchu a stejně tomu je i u sedmého dílu. Už ale nejde o tak obrovský rozdíl jako dříve. Ace Combat 7: Skies Unknown rozhodně vypadá dobře, ale nepatří mezi úplnou špičku.

Modely samotných stíhaček jsou však skvělé a co víc, bez výhrad věrné svým předlohám do nejmenšího detailu. Při bližším pohledu ale pořád nejde o tak fantastické detailní objekty, jako jsou kupříkladu vozy v závodních hrách. Kde Ace Combat 7 pokulhává nejvíce, jsou textury všeho, co se nachází na zemi. Základny, budovy, tanky, dokonce i přistávací dráhy, to vše by si zasloužilo podstatně větší péči. Když v jednom z raných rozhovorů autoři možná až příliš upřímně prozradili, že chtějí vybalancovat poměr investovaných zdrojů s délkou kampaně, vlastně nepřímo potvrdil, že se zkrátka někde šetřit muselo.

Největším kamenem úrazu jsou pro mě textury povrchu jednotlivých lokací. Rovná prostranství jako louky či lesy jsou v natolik nízkém rozlišení, že velmi nešikovně matou v odhadování vzdálenosti letadla od země. Častokrát jsem jen tak tak vybral jistý náraz do zelené louky jen kvůli tomu, že její textury byly až tak rozmazané, že jsem si naivně myslel, že se nacházím ještě vysoko ve vzduchu.

Nejkrásnější nebe herního průmyslu

Čím naopak Ace Combat 7 překvapuje (pozitivně), je technologie True Sky (ta zažila premiéru už ve zmíněném šestém díle), která dokáže vykouzlit fascinující scenérie nad horizontem. Sedmý díl má rozhodně nejhezčí mraky mezi současnými hrami a je fascinující je nejen sledovat, ale zejména jimi prolétat. Někdy začnete misi nad nadýchanými smetanovými beránky, jindy se musíte prodírat neprostupným černým mračnem, jež je nasáklé dešťovou vodou. Vzdušné radovánky pak k dokonalosti dovádí dynamické počasí, které už se rovněž ukázalo v předchozím díle, ale až sedmička ho dovedla téměř k dokonalosti.

Začít misi při lehkém deštíku, který poznáte jen díky tomu, že se vám na kokpitu stíhačky občas objeví jemný čúrek dešťové vody a zakončit ji v prudkém lijáku je zcela běžným scénářem. Počítat je třeba i s extrémy jako bouřka, protože pokud si nedáte dostatečně pozor, může do vaší stíhačky udeřit blesk, což vám sice příliš neublíží, ale na krátký čas vyřadí elektronické systémy, takže si na pár perných sekund připadáte jako bratři Wrightové na kluzáku. Počasí navíc ovlivňuje i chování a ovladatelnost stíhačky, takže je při nepřejícím počasí třeba počítat i s horším manévrováním.

Ne bez chyby, stále ale nejlepší letecká arkáda současnosti

Právě takové momenty ve mně vyvolávaly vzpomínky na legendární Top Gun a po vzoru Mavericka a Goose jsem mnohdy riskoval tak, že jsem se nepřátelským letounům lstivě schoval v blesky sršících mracích, kde mě jejich radary nemohly odhalit. O podobné chvilky nebudete mít při hraní Ace Combat 7 nouzi a o to více mě mrzí, že má hra několik velkých nedostatků. Rozhodně nepotěší poměrně krátká kampaň, kterou navíc musíte chtě nechtě absolvovat vícekrát, pokud si chcete koupit ty nejlepší stroje. Některé pasáže mi navíc hodně ztrpkly díky vysoké obtížnosti několika málo misí. Trocha balancování by rozhodně neuškodila.

Na druhou stranu sedmička má opět vcelku povedený multiplayer, kde můžete až v osmi hráčích najednou zápolit proti sobě. Trochu limitující je časový odpočet na pět minut, ale většinou jsme se do té doby stihli všichni zlikvidovat. Pokud to s Ace Combat 7 myslíte vážně, multiplayer je rozhodně místem pro vás, pokud jste ale spíše svátečním hráčem, připravte se na pěkný výprask.

Na konec je třeba zmínit i podporu PlayStation VR. Pro virtuální realitu autoři nachystali menší kampaň, přeci jen běžné hry jsou pro VR zpracování bohužel stále ještě velmi náročné a tak jde o mírně okleštěné již existující mise, avšak upravené tak, abyste hraní měli co nejlepší. Ace Combat 7 je pro PS VR skvěle optimalizován a nabízí zážitek, který vám jiné hry poskytnout nemohou. Pokud jste tedy majitelem i PS VR, právě jeho podpora by pro vás mohla být rozhodujícím argumentem pro koupi.

Tato recenze byla napsaná pro PS4 Pro verzi.

Recenze Ace Combat 7: Skies Unknown: závěrečné hodnocení

Hodnocení 75 % Alza.cz

Hlavní parametry: Hratelnost

85 %

 Audiovizuální zpracování

75 %

 Znovuhratelnost

70 %

Klady

• Zasazení do známého (leč smyšleného) kontinentu Osea
• Skvělé modely reálných letadel
• Krátká, ale skvělá kampaň pro PS VR
• Zábavné mise s proměnlivou herní náplní
• Na leteckou arkádu povedený příběh
• Pěkné příběhové filmečky

Zápory

• Kolísavá obtížnost misí
• Občas matoucí briefingy
• Krátká kampaň vybízející k opakování misí
• Místy textury ve velmi nízkém rozlišení

Filip Němec

Hry byly mým nejlepším přítelem i milenkou již od dětství. O hrách jsem začal psát už na střední škole, čímž jsem vysedávání u herních strojů ospravedlňoval nejdříve před rodiči i přítelkyní a nyní před manželkou. V minulosti jsem ve formě textu i herních pořadů přispíval pro magazíny jako Games.cz, Eurogamer.cz či Zing.cz. V Alza Magazínu a GEMu mám na starosti herní konzole všeho druhu, videoobsah a z her pak zejména závody. V osobní rovině jsem navíc hlavním strůjcem vyostřených diskusí mezi konzolisty a PC Master Race, do které jsem se nenápadně také přidal, přestože moje herní srdce bije zejména pro pohodlné gaučové hraní.

Ace Combat 7: Skies Unknown – Dojmy z hraní

1. Nenáročná arkáda zaútočí v lednu 2019
2. Prší, prší, jen se leje
3. Ace Combat 7 s podporou virtuální reality
4. HW nároky pro Ace Combat 7: Skies Unknown PC

Nenáročná arkáda zaútočí v lednu 2019

• Dojmy z hraní: 14. 11. 2018 • Autor: Filip Němec

Letecké simulátory mě nikdy nebavily, Ace Combat ale vzdušné válčení podává tak zábavným a zejména arkádovým způsobem, že šlo v mém případě vždy o výjimku potvrzující pravidlo. S láskou vzpomínám, jak jsem pod školní lavicí drtil na prvním modelu PSP Ace Combat: Joint Assault, a tak jsem neodmítnul možnost vyzkoušet si hraní nejnovějšího dílu. Ten už se na různých výstavách ukazuje několik let, sedmý díl této letecké arkády byl totiž oznámen v roce 2015 na PlayStation Experience, po několika odkladech se ale už snad konečně dočkáme vydání. To je naplánováno na 19. ledna 2019, avšak pouze pro konzole Xbox One a PlayStation 4. PC verze dorazí na pulty obchodů až 1. února.

Jako by snad autoři záměr vydat hru až v příštím roce měli úplně od začátku, příběhová kampaň Ace Combat 7 se totiž odehrává taktéž v roce 2019. Vžijete se do role pilota osejských vzdušných sil, jež brání smyšlený kontinent Osea a stanete se součástí konfliktu, který autoři okořenili tím, že nebude na první pohled jasné, jestli náhodou nehrajete za „ty špatné“. Více o příběhu zatím nevíme, z hratelné ukázky je však evidentní, že se bude držet zaběhlého principu. Ozvláštnit kampaň, pospojovat jednotlivé mise, ale příliš nenudit. Vzdušné války jsou tu tím hlavním.

Rozepisovat se o tom, jak se Ace Combat 7 hraje, by vydalo na několik odstavců. Pokud jste však hráli některý z předešlých dílů, budete tu jako doma. Létání je velmi snadné, ale zároveň pohlcující a zábavné. I přes extrémní příklon k arkádě se budete opravdu cítit jako neohrožený letec skutečných, ale i fiktivních proudových letadel. Pojďme se však vrhnout na novinky sedmého dílu.

Prší, prší, jen se leje

Zásadní změnou je dynamické počasí, které už autoři představili u předchozího dílu, ale v sedmičce je podstatně vylepšené. Na rozdíl od jiných her, kde mechaniky jako střídání dne a noci či proměnlivé počasí působí spíše jako marketingové vějičky (ruku na srdce, tyto prvky má dnes každá druhá hra koketující s realismem), v tomto případě jde o systém zcela stěžejní pro celkovou hratelnost. Jakmile před sebou kupříkladu uvidíte tmavá mračna, měli byste počítat s tím, že brzy bude vlhkost vzduchu o dost vyšší. A nejen to.

Jakmile pod takovými mraky proletíte, spustí se na vás déšť, což ovlivní hratelnost i vizuál. Pokud jde o lehký deštík, o změnu ovladatelnosti letadla se nemusíte příliš strachovat, přeci jen Ace Combat 7 je čirou arkádou, ale na skle kokpitu se vám objeví velmi realistické kapky, jež reagují na změnu směru či rychlosti. Tedy, realisticky alespoň podle mých představ. Čtenáři mi musí prominout, že jsem v poslední době nepilotoval žádnou vojenskou stíhačku, takže mám jen omezené představy, jak se v těchto podmínkách může taková dešťová voda chovat. Naprosto úžasný je pak efekt v momentě, kdy se do deštěm nasáklého mračna přímo ponoříte. To se autorům rozhodně povedlo.

Slabý déšť je ale jen jedním z možných obrazů, jaké mohou změny počasí vyvolat. Extrémem je silná bouřka, ve které nejen velmi špatně vidíte, ale díky povětrnostním podmínkám máte problémy také s ovladatelností stíhačky. V krajním případě se nakonec může stát to, že do vás udeří blesk, což na malou chvíli vyřadí některé ovládací prvky. To se při mé ukázce bohužel nestalo a jsem za to vlastně trochu rád, protože by mohlo být trochu otravné, pokud by se něco takového dělo každých pět minut. Jen ať si autoři takové speciality nechají pouze k výjimečným příležitostem.

Za to vše může technologie True Sky, která dělá divy, i když zrovna „jen“ svítí sluníčko. Právě tato technologie dokáže vykouzlit dle mého jedny z nejhezčích obloh, jaké jsem kdy ve hrách viděl. Mraky, ať už jde o černá bouřková mračna či jen nadýchané obláčky, vypadají krásně. Je navíc skoro až neuvěřitelné, že hra běží na Unreal Enginu 4, který je využíván spíše pro akční střílečky či adventury, ale jak je vidno, zvládne i závodní hry nebo třeba leteckou arkádu.

Ace Combat 7 s podporou virtuální reality

Jednou ze specialit Ace Combat 7 je také podpora virtuální reality, která má být jak na PS4, tak i na PC, ale právě konzole od Sony bude mít časovou exkluzivitu – jako jediná platforma nabídne VR hraní již od prvního dne. Hraní s PS VR je pak přesně takové, jak byste očekávali. Každý prudší manévr či jen náhlé zrychlení okamžitě pocítíte, a pokud patříte mezi jedince, jenž mají problémy s kinetózou, na Ace Combat 7 ve virtuální realitě budete muset zapomenout nebo si každou misi dávkovat po částech.

Nechci tím však říct, že to je špatně. Troufám si tvrdit, že Ace Combat 7 ve VR je v zásadě nejrealističtější hrou, jakou jsem kdy hrál, protože onen pocit z přetížení je podle mě neuvěřitelně přesný. A stejně tak jako si piloti (a jejich žaludky) po čase zvyknou, i vy a váš mozek si po pár misích zcela jistě navyknete. Je to naprosto fascinující zážitek, který se těžko popisuje. Zatímco obyčejné vzlétnutí z letadlové lodi je při běžném hraní zcela všedním zážitkem, jež vás spíše zdržuje od zábavné akce, ve VR jde o maximálně pohlcující moment, kdy se váš stroj odlepuje od pevné země a vaše oči jsou pod virtuálním zrychlením zamačkávány do očních důlků.

O tom všem se budeme moci přesvědčit už 19. ledna, kdy Ace Combat 7 vychází na Xbox One a PlayStation 4, na druhou zmíněnou platformu s časovou exkluzivitou pro VR obsah. Až 1. února se pak budou moci prosvištět po nebesích také majitelé PC.