Čím se liší analogový a digitální výstup? V našem článku shrneme, jak analogový výstup funguje. Podíváme se rovněž na to, jaké jsou typy analogových výstupů u grafických karet, jak je to se stíněním VGA kabelu či jaké jsou výhody a nevýhody analogového rozhraní.
Analogový výstup je v počítačovém světě reprezentován rozhraním typu VGA, které lze najít na starších grafických kartách nebo na nejlevnějších projektorech, monitorech a noteboocích. Dříve se rovněž často využíval jako televizní výstup pro přenos analogových signálů typu CVBS či S-Video.
Pro VGA konektor se modré zabarvení používá jako průmyslový standard.
Je až s podivem, že VGA se objevilo už někdy v roce 1987 na legendárních počítačích IBM PS/2. Princip fungování je poměrně jednoduchý a výsledný obraz vzniká měřením napětí na jednotlivých vodičích. Po nich se přenáší informace o barevných složkách (modrá, červená a zelená). Výslednou barevnou přesnost má na svědomí digitálně-analogový převodník (DAC). Ten produkovala řada výrobců, přičemž jednotlivé modely se zásadně lišily kvalitou výstupu a cenou. Ani ten nejlepší DAC převodník ale nedokázal kvalitně vykreslit vysoké rozlišení. Limity ležely již u rozlišení 1 680 × 1050 pixelů.
Již jsme zmínili, že největšího rozšíření se analogový obrazový výstup dočkal s nástupem grafických karet.
Srovnání: DVI (černý) vs VGA (modrý).
Jednotlivé vodiče VGA mají svojí vlastní izolaci (zpravidla PVC), následně jsou krouceny a celý svazek je poté obalen jednou nebo dvěma vrstvami hliníkové folie. Kromě toho jsou na většině VGA kabelů ještě feritové prstence proti rušení. Obalové folie jsou zpravidla spojeny s konektorovou hlavou pouze na jedné straně, aby se zabránilo „tvorbě antény“. Proto je vždy dobré pečlivě utáhnout šroubky na hlavě konektoru, aby se stínění mělo kam uzemnit. Kvalitní stíněný VGA kabel pořídíte již za pár stokorun.
Analogové výstupy jsou v dnešní době překonané digitálními, které přináší citelné zlepšení po stránce obrazové kvality a rozlišení.