Blu-ray. S tímto pojmem se běžně setkáte při výběru televizí, domácích kin a samozřejmě přehrávačů videa. Co všechno se ale pod názvem Blu-ray disc skrývá? Jaká je historie Blu-ray discu a jakou souvislost má vývoj Blu-raye s DVD? A proč v názvu „Blu-ray disc“ se píše slovo „Blue“ bez „e“ na konci? Dozvíte se v tomto podrobném článku o Blu-ray technologii.
V dnešní době asi není příliš lidí, kteří by nevěděli, co je Blu-ray. Ale věděli jste, jaké bylo pozadí jeho vzniku a proč se Blu-ray vlastně jmenuje Blu-ray?
Blu-ray disc, zkráceně Blu-ray nebo BD (někdy chybně BR), je disk na přehrávání videa, konkrétně formátů MPEG-2, H.264 a SMPTE VC-1. Blu-ray je nejkvalitnějším nosičem videa, který pojme video až v rozlišení 4K / Ultra HD, a to včetně 3D.
V tomto článku zjistíte, co je Blu-ray, jak funguje a jak začal jeho vývoj v temných VHS dobách, kdy ještě nikdo ani netušil, co je Blu-ray disc vlastně zač. Dočtete se, jakou konkurenci Blu-ray má či měl a jaké kodeky tento formát přehrává.
Začněme nejdřív u DVD disku, který Blu-rayi předcházel. V 90. letech minulého století probíhal vývoj DVD dost chaoticky, jelikož každý elektronický gigant jej chtěl pro sebe a snažil se DVD technologii dotáhnout na vlastní pěst bez ohledu na výsledky konkurenčních firem.
Koncem 90. let však došla společnostem Sony a Philips trpělivost a začaly společně vyvíjet nový formát, který by DVD překonal. Vývoj nového video nosiče byl oficiálně představen v roce 2000 a zároveň byla ustanovena pravidla pro vývojáře, aby se neopakovaly problémy jako při vynalézání DVD.
V roce 2002 dostala technologie oficiální název Blu-ray Disc a o rok později byl představen první Blu-ray přehrávač na světě – Sony BDZ-S77. Stál 3 800 USD a dal se pořídit jen v Japonsku. Do zbytku světa Blu-ray nedorazil kvůli postoji hollywoodských studií, kterým vadilo, že Blu-ray disc není chráněn proti kopírování, a odmítla tak poskytnout autorská práva svých filmů.
Až když konsorcium AACS LA přišlo s protipirátskou ochranou Blu-ray discu o rok později, dal Hollywood novému formátu zelenou. Obstrukce Hollywoodu však byly liché, jelikož uživatelé brzo zjistili, jak ochranu prolomit.
Do České republiky Blu-ray dorazil až v roce 2007.
Sony s Philipsem na úplném začátku vývoje nového formátu vycházely ze dvou technologií, jež využívaly modrý laser: první se jmenovala Ultra Density Optical, zkráceně UDO, druhá DVR Blue, na které Sony s Philipsem ještě spolupracovali se společností Pioneer. Po vzoru druhé technologie, která měla světelný zdroj laseru přímo ve jméně, dostal v roce 2002 i vznikající princip přehrávání slovo „Blue“ do svého názvu – Blue Disc.
O rok později do názvu technologie přibylo slovíčko „Ray“ (paprsek) a zároveň ubylo písmeno E ve slově „Blue,“ aby se dal název oficiálně zaregistrovat. Pojem Blu-ray Disc, zkráceně Blu-ray, tak byl na světě.
Podobně jako u gramofonu snímá jehla hudební stopu z vylisovaných drážek na vinylové desce, tak i modrý laser snímá vypálená data na Blu-ray disku. „Drážky“ Blu-raye, tzv. pity, však mají narozdíl od gramofonů mikroskopické rozměry počítající se řádově v nanometrech. Pro představu, jeden nanometr je jedna miliardtina metru.
Blu-ray disk má stejné fyzické parametry jako CD či DVD (12 či 8 cm v průměru a tloušťka 1,2 mm), ale rozdíl oproti starším kamarádům tkví v modrém laseru: zatímco červená laserová dioda u běžných CD či DVD přehrávačů využívá laser o vlnové délce 650 nanometrů, modrý laser u Blu-ray přehrávače má pouze 405 nanometrů. Díky tomu dokáže číst i mnohem hustěji zapsaná data, kterých se tak na plochu disku vejde přibližně 5× více. Srovnáme-li to s kapacitou DVD 4,7 GB, Blu-ray disk obsáhne až 25 GB dat na jednu vrstvu.
Data na Blu-ray disku jsou uchovávána ve třech formátech: MPEG-2, H.264 a VC-1.
MPEG-2 snižuje velikost datového toku, aniž by se snížila kvalita. Společně se zvukem je „zabalen“ do multimediálního kontejneru BDAV MPEG-2 Transport Stream a vypálen na Blu-ray disk. U výrobců Blu-Ray produktů se jedná o často užívaný formát.
Formát H.264, jinak též uváděn jako MPEG-4 AVC, nabízí při stejné velikosti dvakrát vyšší kvalitu než MPEG-2.
Třetí do party je kodek VC-1, který má, až na pár drobných rozdílů, podobné vlastnosti jako MPEG-2. Dva posledně jmenované formáty mají společné také to, že se jedná o dva nejčastěji užívané kodeky u internetových streamů.
U Blu-ray discu se standardně užívají rozlišení 720p (HD), 1080p (Full HD) a 2160p (Ultra HD / 4K). Na Blu-Ray tak přehrajete filmy v té nejvyšší možné kvalitě.
Specialitou je možnost sledovat Blu-ray filmy ve 3D.
Záleží na rozlišení, v jakém chcete filmy sledovat. Pokud se spokojíte s nejnižším Blu-ray rozlišením, stačí vám standardní Blu-ray přehrávač, televize s logem HD Ready a samozřejmě film na Blu-ray disku. Rovněž můžete sledovat film na PC – pokud přehrávaní Blu-ray podporuje.
Pokud chcete koukat na filmy v té nejvyšší možné kvalitě, řekněme třeba ve 4K rozlišení, budete muset do výbavy trochu zainvestovat: musíte koupit film na Blu-ray 4K Ultra HD disku (obaly mají úplně nahoře speciální označující lem), trochu lepší Blu-Ray přehrávač (před nákupem si ověřte, zda vámi vybraný přístroj dokáže přehrávat 4K formát), no a v neposlední řadě musíte zainvestovat do 4K televize, což je samozřejmě ta nejdražší položka na seznamu.
Jestliže byste rádi koukali na filmy ve 4K na PC, musíte projít podobnou procedurou: sehnat film na 4K disku, váš počítač musí tento formát podporovat a také musíte mít na počítači 4K monitor.
V případě, že byste chtěli sledovat filmy ve 3D, ať už na televizi či na PC, musíte dávat pozor na kompatibilitu všech přístrojů s 3D. Navíc si musíte ověřit, zda jsou alespoň u jednoho produktu součástí balení 3D brýle.
Blu-ray nabízí až osmikanálový zvuk 7.1 s podporou vylepšených formátů Dolby Digital Plus a DTS-HD High Resolution Audio, což z Blu-ray disku dělá kvalitní zvukový přehrávač a ideální prostředek pro zřízení domácího kina. Abyste ovšem zvukový potenciál Blu-raye využili naplno, je třeba pořídit receiver, soundbar nebo kvalitní repro soustavu.
V době zrodu Blu-raye byla jeho konkurencí dožívající VHS kazeta a DVD technologie. DVD se kvalitou sice nemohlo Blu-rayi rovnat, ale díky nižší investiční ceně (ať už přehrávačů, filmů či televizí, které nebylo ani potřeba pořizovat nové) spousta filmových fanoušků dávala přednost DVD před Blu-rayem. Především v našich končinách je stále velká skupina diváků, která nedá na DVD dopustit.
Co se týče konkurence ve stejné „váhové“ i generační kategorii, měl Blu-ray rivala v podobě HD DVD technologie, kterou vyvíjela společnost Toshiba. Přestože to s HD DVD v některých okamžicích vypadalo nadějně, Blu-ray svého konkurenta nakonec překonal a Toshiba vývoj HD DVD v roce 2008 sama ukončila.
V současnosti Blu-ray nemá mezi datovými nosiči konkurenci. Trochu jej sice zlobí rozšiřující se fenomén internetových televizí, ale protože 4K obsahu je na této platformě pořád málo, pro několik nejbližších let se domácí sledování videí v té nejvyšší kvalitě bez Blu-ray zkrátka neobejde.