Company of Heroes 3 (RECENZE) – Italská tahová polízanice s dobrým koncem

Company of Heroes 3 (RECENZE PC) – Obsah článku

• Company of Heroes 3 – nedomyšlený tahový koncept
• Nedynamická tahová kampaň?
• Company of Heroes 3 – frakce uvnitř frakcí
• Druhá světová se vším všudy
• Afrika coby klasika v Company of Heroes 3
• Kořeny zachraňují výslednou známku
• Recenze Company of Heroes 3: závěrečné hodnocení
• HW nároky pro Company of Heroes 3 PC

Strategičtí mistři ze studia Relic Entertainment se po delším čase opět vracejí ke své populární značce Company of Heroes, jež nás zavedla na nejrůznější bojiště druhé světové války. Dawn of Wars III z univerza Warhammer 40,000 příliš nedopadl a u Age of Empires IV si trochu spravili pověst, ovšem až nyní mohu konstatovat, že Relic jsou zpátky. Tedy, jak se to vezme. Studio totiž kromě klasičtější kampaně vsadilo také na nový tahový prvek, takže jsme vlastně dostali dvě docela odlišná tažení v jednom balení.

Jedna mě zavedla do prosluněné Itálie, kde jsem si při dunění dělostřelectva a rachotů tanků užil dobývání Říma, a v té druhé jsem se ujal velení pouštní lišky, tedy skopčáckého vojevůdce Erwina Rommela, který se snažil podmanit si severní Afriku. Italská kampaň se navíc vyznačovala pro Company of Heroes úplně novou herní mechanikou – tažení bylo rozděleno na dvě části: strategickou (tahovou) a la Total War, kde zabíráte vesnice, přístavy a letiště, posouváte své vojenské roty a pomocí lodního a pozemního dělostřelectva ničíte nepřátelské pozice… a pak na samotné real-time bitvy.

Již před vydáním jsem se na tahovou těšil asi nejvíce, jelikož série Total War patří mezi mé nejoblíbenější herní značky. Nakonec jsme ale během hraní musel usoudit, že i když se jedná o vítanou novinku, bude zřejmě nějakou dobu ještě trvat, než se této mechanice promažou všechny závity, aby řádně fungovala.

Company of Heroes 3 – nedomyšlený tahový koncept

---

Ve své základní podobě Company of Heroes 3 nabízí velkou řadu jak náhodných „generických“ šarvátek, pokud se střetnete s nepřítelem na otevřeném poli, tak i speciálních „scriptovaných“ misí, které mají většinou několik fází a úkolů. Nová tahová mechanika slibovala nahodilost a doposud netušené taktické možnosti, ovšem celkem brzy se ukázalo, že je tu zatím jen spíše na okrasu, protože, podle mého názoru, jednoduše nefunguje tak, jak tvůrci zřejmě zamýšleli.

Naštěstí to real-time segment z velké části zachraňuje, ale pokud bylo vaší nadějí vyzkoušet si Company of Heroes „Total War: druhá světová“, musíte si prozatím nechat zajít chuť. Při hraní italské kampaně jsem jednoduše měl pocit, že jsem na mapě sám a hraju si na vojáčky s duševně nemocným náckem, který projeví nějakou ochotu k akci jen když mu mé jednotky vjedou takříkajíc do baráku. Z počátku jsem si myslel, že mi dává umělá inteligence „náskok“ a že se Němci v průběhu hraní rozhýbou a začnou nějakou velkou protiofenzívu, když to budu nejméně očekávat… ovšem i po několika desítkách hodin hraní jsem si vesele jezdil po mapě, zabíral jednu vesničku za druhou a rozšiřoval si své zásobovací trasy, jako by žádná druhá světová neprobíhala.

Nedynamická tahová kampaň?

---

Je to opravdu velká škoda, že strategická kampaň nefunguje, protože i přes své nedostatky se ukazuje, že mohlo jít o opravdu skvělou inovaci – například samotný koncept vojenských rot (company), se kterými dobýváte místa a které mohou získávat nové schopnosti a možnosti, je skvělá věc, která by byla ještě lepší, kdyby se mi protivník aktivně stavěl na odpor.

Každá z těchto rot se navíc výrazně odlišuje od ostatních, a to nejen svými dovednostmi, ale také tím, jaké jednotky si v real-time části můžete najímat. Američtí paragáni jsou všestranní a dovedou v týlu nepřítele rychle nadělat paseku, a pokud si „pořídíte“ indickou dělostřeleckou kompanii, dostanete k dispozici pořádné kanóny, minomety a houfnice, které dovedou během několika sekund nadělat z nepřátel sekanou. Každá rota má navíc schopnosti, jež lze využít i během tahové části – již zmíněná indická artilérie může z dálky před real-time bojem zasáhnout nepřátelské cíle – ideální například pro ničení soupeřova dělostřelectva či bunkrů. Nebo můžete zkusit schopnost „obklíčení nepřítele“, díky které se nepřátelská rota nebude moci pohybovat… což je ale vzhledem k již zmíněné pasivitě umělé inteligence tak trochu k ničemu.

Pro většinu akcí na strategické mapě používáte některou ze tří možných „surovin“, které se vám doplňují v závislosti na tom, jaké oblasti kontrolujete. Zajměte například letiště a můžete si objednat leteckou rozvědku či nálet bombardéru na určené místo, a pokud získáte přístav, můžete si postavit bitevní křižníky nebo rovnou letadlovou loď. Dejte si však pozor, jelikož celá mapa je přímo posetá protileteckými kanóny, houfnicemi a bunkry, a pokud své letadlo či loď pošlete do neprozkoumané oblasti, mohou tyto stacionární cíle vaše stroje proměnit na hromádku šrotu. Šlo v podstatě o jediné výraznější nebezpečí, které jsem musel mít neustále na paměti. Pokud jsem ale zbrkle neposílal své jednotky do mlhy války, nebylo čeho se bát.

Zmíněná letadla a lodě se navíc promítnou také do real-time části, kde se (opět za použití surovin) mohou zapojit do bojů pomocí aktivních schopností v pravé části obrazovky – stačí jen být v tzv. „sféře vlivu“ a možnost jejich využití se vám ukáže ještě před zahájením boje.

Company of Heroes 3 – frakce uvnitř frakcí

---

Další ne-tak-docela fungující mechanika se váže se třemi veliteli, kteří vás provázejí italskou kampaní a pro které z větší části plníte mise a různé požadavky. Máme zde s dynamikou starého manželského páru fungující dvojici generálů, amerického Buckrama a britského Nortona, a pak také velitelku italského odboje jménem Valenti. Z počátku mi trojice dala pocit, že bude hodně záležet na tom, koho si nakloním na svou stranu, jenže se později ukázalo, že na tom tak docela nezáleží.

Norton by například chtěl dobít přístavní města a zajistit si stálejší přísun surovin, kdežto Buckram by šel rovnou do středu Itálie k letištím a posouval frontu stále víc na sever. Můžete si v malé dialogové nabídce „vybrat“, komu pomoc slíbíte, nakonec však ale můžete udělat obojí, takže žádné buď, anebo – v podstatě vás, kromě uraženého dialogu od jednoho z nich, nečeká žádný postih. Plněním těchto mini-úkolů získáváte „vliv“ a tím se vám odemykají další schopnosti: například bitevní lodě zdarma za každý dobytý přístav, lepší léčení vašich rot a nebo možnost využívání italských partyzánů.

Problém je, že se mi tento vliv povedlo ztratit jen u italské vůdkyně odboje, když jsem pomocí bitevní lodě bombardoval vesnici před hlavním útokem, což se jí, pochopitelně, moc nelíbilo. Ovšem američtí a britští generálové byli spokojení se vším a ani jednou jsem nezaznamenal, že by u nich přízeň klesla. Nakonec však jde ale stejně jen o způsob, jak získat bonusy pro tahovou část kampaně, která je už sama o sobě neskutečně jednoduchá, takže jsem tomu poměrně rychle přestal věnovat pozornost.

Druhá světová se vším všudy

---

Company of Heroes je stále hlavně o real-time bitvách, kde tato strategie neztratila nic ze svého lesku. Ať už se jedná o náhodné skirmishe nebo speciální mise, všechno jsou to frenetické, výbušné a naprosto parádní akční záležitosti. Tanky srovnávají vše kolem sebe se zemí, dělostřelectvo mění vinárny v měsíční planinu, vojáci klejí a vtipkují mezi sebou a vy prostě máte pocit, že jste tam s nimi, uprostřed pekelné válečné vřavy.

Nakonec, o tom Company of Heroes 3 je. V aktuální verzi hry je tahová část jen chvilková výplň mezi skutečným bojem, který se spustí až v real-time části, kde začne ta pravá zábava. Náplně misí jsou různorodé a často velmi inovativní – jednou jsem se ujal velení třech ztracených techniků, kteří si opravili opuštěný tank (už scházel jen pes). Ty jsem pak musel protáhnout přes řadu německých stanovišť, a přitom jsem ještě stihl zachránit četu britské pěchoty, která se dostala příliš daleko do nepřátelského území.

Itálie také nabízí opravdu malebná prostranství, kterým dominují krásné vesnice, přístavní městečka a vinice. Tyto lokace vyniknou zejména v těch důležitějších misích, které mají více částí. Několikrát si užijete průchody tísnivými ulicemi, kde v každé budově může číhat snajpr nebo kulometné hnízdo a bude jen na vás, jak se s nimi vypořádáte – tady italské partyzánce najednou nevadí, že všechno kolem vyhodíte do povětří, takže se fantazii meze nekladou.

Vzhledem k tomu, že v real-time části je protivník přeci jen agresivnější, může vám přijít vhod možnost taktické pauzy, kde si můžete pro každou jednotku navolit klidně i větší počet akcí a pak jen sledovat, jaké peklo vaši branci rozpoutají. Pokud se však chcete pustit i do multiplayerových soubojů, moc si na tuto featurku nezvykejte, jelikož tam není, z pochopitelných důvodů, aktivní.

Afrika coby klasika v Company of Heroes 3

---

Jak už jsem na začátku poznamenal, Company of Heroes 3 nabízí dvě kampaně – tam, kde se italská pokouší (zatím neúspěšně) inovovat s tahovou částí, ta africká sází na ověřenou klasiku. Dostanete zde lineární mise (celkem osm), ve kterých se zhostíte tažení za Deutsches Afrikakorps pod velením pouštní lišky Rommela. Vývojáři zřejmě tušili, že ne všem hráčům sedne nové pojetí tahové italské kampaně, takže nám do vínku přidali i tuto část.

Pokud překousnete fakt, že se vydáváte plnit rozkazy nacistů, dostanete opět zajímavé a různorodé mise, které se rovněž větví na několik částí – co zprvu vypadá jako rychlý útok na špatně opevněné pozice, se během několika minut promění na zběsilou obranu nově získaných stanovišť s epickými potyčkami.

Afrika s sebou přináší také velkou změnu prostředí – italská náměstíčka a vinice nahradí otevřená prostranství, kde byste marně hledali úkryt pro pěchotu, jelikož ale hrajete převážně za německou tankovou brigádu, nemusíte tento fakt příliš řešit. Zde si dosyta užijete bitev, do kterých se proti sobě vrhají opancéřovaní tygři a panteři, a pokud přeci jen chcete nějaký ten úkryt, můžete svou pěchotu schovat za ně.

Kořeny zachraňují výslednou známku

---

I přes své nedostatky v tahové části je Company of Heroes 3 balík plný výbušného obsahu, který vás jen tak neomrzí. Kromě příběhových tažení zde nechybí ani klasické skirmishe a multiplayerová klání, do kterých se můžete pustit s nebo proti svým přátelům. K dispozici jsou v nich navíc všechny frakce, tedy americká a britská armáda, Wehrmacht a Afrikakorps – na rozdíl od druhého Company of Heroes, kde ostatní frakce přibyly až s DLCéčky. Nechybí ani možnost navolit si „battlegroup“, do kterých si přidáte schopnosti podle svého uvážení – jedná se v podstatě o obdobu velitelů z Company of Heroes 2.

Série Company of Heroes měla také vždy aktivní moderskou komunitu a vývojáři v případě Company of Heroes 3 plánují zachovat tradici, takže se můžeme těšit i na nové fanouškovské mapy do online soubojů a skirmishů.

Company of Heroes 3 má dvě hodně odlišné strany mince – na jedné straně prostě není pochyby o tom, že nová tahová část neuspěla tak, jak by si tvůrci představovali. Potencionál zde je, ale bude potřeba ještě spousta patchů a úprav, aby se tato část mohla tvářit jako koherentní součást hry, a ne jen jako experiment, který tak úplně nevyšel. Na stranu druhou real-time souboje jsou extrémně zábavné, výbušné a v mnoha případech inovativní samy o sobě svým provedením. Italská kampaň prostě ukázala, čím by se Company of Heroes 3 v budoucnu mohlo stát – zajímavým mixem dynamické a smysluplné tahové části, která by doplňovala jinak dobře fungující real-time strategii.

• Zdroje: Vlastní

Company of Heroes 3 (RECENZE)

---

Závěrečné hodnocení

Tato recenze byla napsaná pro PC verzi hry. Klíč k recenzi poskytl distributor Cenega.

HW nároky pro Company of Heroes 3 PC

	Minimální HW požadavky	Doporučené HW požadavky
Operační systém	Windows 10 64-bit	Windows 10 64-bit
Procesor	Intel i5 6th-gen | AMD Ryzen desktop processor with 4 cores 3 GHz	Intel i7 8th-gen | AMD Ryzen desktop processor with 8 cores 3 GHz
Grafická karta	NVIDIA GeForce GTX 950 | AMD Radeon R9 370	NVIDIA GeForce GTX 1660 | AMD Radeon RX 5600
DirectX	DirectX 12.0	DirectX 12.0
Operační paměť	8 GB	16 GB
Pevný disk	40 GB	40 GB

• Zdroj: Steam (22. 2. 2023)