Devil's Hunt (RECENZE) – stojí tahle pekelná řež za to?

Obsah recenze Devil's Hunt (PC)

1. Střet Nebe s Peklem je v Devil's Hunt rozpoután naplno
2. Když mejdan, tak jedině v Pekle
3. Svého vnitřního démona v Devil's Hunt vypouštíte relativně často
4. Hlavním nepřítelem hry od Layopi Games je stereotyp
5. Stojí Devil's Hunt za pozornost?
6. Recenze Devil's Hunt: závěrečné hodnocení
7. HW nároky pro Devil's Hunt PC

Střet Nebe s Peklem je v Devil's Hunt rozpoután naplno

• Recenze: 17. 9. 2019 • Autor: Ondřej Zeman

I když tomu jen málokdo uvěří, život miliardářských synků není žádný med. Minimálně osud hlavního hrdiny Devil's Hunt Desmonda jasně prezentuje, že ani hromada peněz vám automaticky nemusí zajistit štěstí. Pokud máte dominantního otce, snoubenku zlatokopku a řádně vyčurané kamarády, jsou naopak spíše ke škodě, protože namísto pohody přinášejí do života rizika, jimiž se chudáci moc zabývat nemusejí. Jednoho krásného dne trojlístek problémů mladíkovi ukáže, zač je toho loket. Playboy během chvíle přichází prakticky o všechno, a tak se nakonec při jízdě ve svém drahém automobilu rozhodne, že z něj udělá ponorku a vydá se s ním jednorázově do hlubin. Tento divoký kousek překvapivě nepřežije.

Vzhledem k tomu, že sebevrazi ani šílení experimentátoři do Nebe nepatří, putuje milý Desmond automaticky do Pekla, kde na něj nečeká nikdo jiný než Ďábel. Díky tomu, že v mladém Desmondovi vidí nebývalý potenciál, nabídne mu, že když pro něj začne pracovat, může se vrátit zpět do svého pozemského těla. Mladík toužící po životě samozřejmě přijímá nabídku, která z něj fakticky udělá nadpřirozeného nájemného vraha, jehož prvním cílem není nikdo jiný, než jeho zákeřný kamarád, jenž mu spolu s bývalou snoubenkou a despotickým otcem pomohl do hrobu. Co si budeme povídat, tuhle prácičku si skutečně užil, kdyby ovšem tušil, co vše bude následovat, pravděpodobně by si uzavřenou spolupráci s pánem lávou zalitého království pořádně rozmyslel.

Svým rozhodnutím se totiž zapletl do války mezi Nebem a Peklem, v níž si žádná ze stran nebere servítky. A aby toho nebylo málo, dle některých proroctví se právě z Desmonda má stát figura, která citelně zasáhne do celého konfliktu a značně ovlivní rovnováhu sil, čemuž jen málokdo ze zúčastněných skutečně věří. Někteří v něj však mají určitou víru a tak jej podporují na pouti světem plným služebníků dvou znepřátelených stran jdoucím nezkušenému vyvolenému tvrdě po krku. Příběh Devil's Hunt je nejvýraznějším aspektem této dynamické third-preson akce, jeho kvalita je vysoká především díky tomu, že se opírá o novelu polského spisovatele Paweła Leśniaka, která sama o sobě nabízí velmi zajímavý koncept, s nímž se dalo očividně velmi dobře pracovat.

Když mejdan, tak jedině v Pekle

Desmond se v průběhu Devil's Hunt má možnost podívat do řady lokací lišících se od sebe nejen elementárním designem, ale také intenzitou prezentace příběhu, jenž nemá vždy takové tempo, jaké by měl mít. Zatímco v ulicích amerických měst je vyprávění toporné a nebývale nudné, Peklo nabízí hráči stabilní porci zábavy, díky níž se v něm ani na okamžik nenudí, což z něj dělá destinaci, jejíž průchod si skutečně užijete. Je vcelku škoda, že se vývojářům z Layopi Games nepovedlo vytvořit takový svět, který by byl schopen dávkovat obsah tak, abyste se bavili po celou dobu hraní. A poloprázdné mapy v Devil's Hunt k celkovému dojmu také příliš nepřidávají.

Určitým způsobem zachraňuje celou situaci poměrně obstojná škála nepřátel, jimž musí pekelná mlátička Desmond na své výpravě čelit. Vzhledem k tomu, že je Devil's Hunt především o boji Nebe s Peklem, je paleta protivníků tvořena primárně zástupci těchto dvou znesvářených stran, takže mladík nakonec musí dát na frak jak démonickým silám, tak i zrůdám z hůry, nosícím masku ulízaných blondýnů. Do cesty jsou mu postaveni dokonce i lidé, jejich počty však nejsou nikterak velké, protože jsou velmi rychle nahrazeni nadpřirozenými bytostmi, jež představují pro Desmonda minimálně na první pohled úctyhodné soky. Když se do nich však pustí, rychle z nich udělá fašírku, protože jsou to přeci jen poskoci, nikoliv monstra, jež by vyvoleného dokázala skolit.

Když se nestřetnete se skutečně velkou skupinou pekelníků či andělů, jen málokdy s nimi budete mít skutečné problémy. Horší to však je v momentech, ve kterých se setkáte s jejich nadřízenými. Ti jsou totiž z trošku jiného těsta než obyčejní démoni a v obláčcích sídlící opeřenci. Přestože vypadají bossové na první pohled skutečně dobře a za jistých okolností dokáží dát zabrat víc, než šarvátky s normálními nepřáteli, nejedná se popravdě o žádnou velkou výzvu. Kdyby byli primární antagonisté Devil's Hunt stejně tuzí jako v Dark Souls nebo nedávno recenzovaném GreedFall, vůbec bych se na tvůrce nezlobil.

Svého vnitřního démona v Devil's Hunt vypouštíte relativně často

Za každého nepřítele, kterého při hraní Devil's Hunt zabijete, je hlavní hrdina odměněn jeho duší, již následně můžete použít ke zdokonalení schopností, jimiž vývojáři Desmonda obdařili. Díky tomu, že už se nadále nejedná o smrtelníka, disponuje tento junák třemi vývojovými stromy, do nichž je možné investovat esenci z padlých protivníků. Zaměřit se lze například na exekutorský evoluční řetězec zacílený na kontaktně laděný styl boje, s jehož pomocí se hravě zbavíte všech okolo stojících démonů, či se rychle dostanete ke svému cíli, který vás z dálky zaplavuje ohnivými koulemi. Co si budeme povídat, když jde do tuhého, většinou je právě tento směr ideální volbou pro ty, kteří chtějí prostě a jednoduše přežít.

Druhým vývojovým stromem, do něhož lze vrážet v univerzu Devil's Hunt tolik ceněné duše, je Unholy specializace, která více než na kontaktní boj cílí na užívání bezbožné magie, bez níž se žádný správný pekelník neobejde. Nabízí mu totiž možnost regenerace, navýšení základního počtu životů a hlavně silná kouzla, díky kterým je schopen do světa povolat mocné síly ochotné mu dočasně pomoci v boji proti jeho nepřátelům. Tato větev mi popravdě nepřijde moc kvalitně promyšlená především kvůli tomu, že elementární design hry samotné není moc nakloněn k likvidaci nepřátel z dálky. Třetí evoluční Void je přístupný jen poctivým hledačům, když ovšem naleznete dostatek dovedností, jež jej zastupují, stojí jeho užívání za to.

Ať už se rozhodnete zainvestovat do kteréhokoliv ze tří zmíněných stromů, vždy máte k dispozici démonickou formu, kterou je možno aktivovat poté, co zasadíte dostatečný počet úderů. V momentu, kdy se proměníte v démona, se z vás stává nezranitelná mašina na zabíjení, porcující nepřátele na kusy rychlostí blesku. Jakmile se transformujete zpět do normální podoby, sice nemáte takové možnosti jako vaše temné já, stále však můžete protivníky po pár ranách rychle eliminovat posledním zásahem, který je vždy extrémně brutální. Devil's Hunt v tomto ohledu nebývale připomíná DOOM, jenž se vývojářům líbil natolik, že si z něj tento aspekt prostě vzali.

Hlavním nepřítelem hry od Layopi Games je stereotyp

Už od počátku bylo víceméně jasné, že hlavním problémem Devil's Hunt bude stereotyp. Přestože se vývojáři jistě snažili svůj titul zbavit tohoto nešvaru, nakonec se jim bohužel nepodařilo vytvořit kousek, jehož hraní by vás bavilo více než pár hodin v kuse. Popravdě nevím, zda je to designem soubojového systému, nudností některých etap příběhu či nedostatečně rozsáhlou škálou nepřátel, vždy jsem se však po dvou až třech hodinách stabilního mlácení démonů začal nesmírně nudit, a tak jsem byl nucen řež dočasně přerušit a vyrazit na procházku, po jejíž absolvování jsem se mohl opět vrhnout do víru boje. Abych řekl pravdu, už hodně dlouho se mi něco takového nestalo, je vskutku škoda, že jsem se s tímto nedostatkem setkal u tohoto titulu, který měl ambice se s ním vypořádat.

Citelný stereotyp, který jsem pociťoval při hraní, byl značně umocněn elementárním designem úrovní. Prakticky se totiž jednalo o neskutečně razantně rozsekané koridory, propojené za pomoci nepříliš kvalitně zpracovaných spojovacích bodů, nutících vás neustále mačkat aktivační klávesu. S podobným zpracováním jsem se měl možnost setkat už v nedávno recenzovaném GreedFall. Jeho tvůrci však přišli s myšlenkou, že když už běžíte, nebudete se přece zastavovat jen proto, abyste otevřeli vrata, či vyskočili na bílou barvou pomalovaný můstek dělící vašeho hrdinu od další bojové destinace. Zde je to bohužel naopak, a aby toho nebylo málo, jsou na sebe takto fungující body vyloženě natěsnány, což osobně považuji za problém, jelikož je tím narušena celková plynulost a prezentování příběhu.

Celkovému dojmu bohužel moc nepomohly ani QTE, kterými je Devil's Hunt doslova prolezlý. Zcela chápu, že se vývojáři skrze tyto momenty snaží hráče zapojit aktivně do děje. Způsob, jakým to dělají, však není zvolen úplně ideálně, nebo lépe řečeno situace, do nichž je staví, nejsou dostatečně intenzivní, což ve finále vede k tomu, že při jejich absolvování cítíte spíše trapnost, než určité vtažení do děje. Za všechny patetické okamžiky zde zmíním situaci s vražděním jednoho chudáka, při němž vás hra neustále vybízí k tomu, abyste ho za pomoci pořádně nabroušeného nože dodělali bušením do aktivační klávesy. Celá událost díky tomu vypadá spíše směšně, než zajímavě, či poutavě.

Vedle těchto tří nedostatků bych Devil's Hunt ve finále vytkl ještě chování kamery, s níž si vývojáři z Layopi Games zřejmě nedali mnoho práce. V soubojích funguje relativně slušně, i když ani tam se nejedná o něco, z čehož bych byl vyloženě nadšen. Problém jsem však měl v momentech, kdy jsem se rozhodl s Desmondem utíkat. Jakmile se svalovec rozběhl, objektiv, jenž jej stabilně zabíral, začal poskakovat jako vozík na zchátralé horské dráze meloucí z posledního. Upřímně vůbec nechápu, proč si tvůrci nevyhráli alespoň s tímto prvkem, když už nedokázali zatočit s rychle nabíhajícím stereotypem, špatným oddělením jednotlivých koridorů a patetickými QTE eventy, bez nichž by Devil's Hunt bylo jistě lépe.

Stojí Devil's Hunt za pozornost?

Přestože to zpočátku nebyla žádná velká sláva, nakonec se Devil's Hunt slušně rozjelo, díky čemuž jsem se během deseti hodin, jež jsem potřeboval na jeho absolvování na nejvyšší obtížnost, obstojně bavil. Primárním tahounem této hry je rozhodně příběh, na kterém je vidět, že na něm pracoval profík vkládající do své práce srdce. Ostudu jí popravdě nedělá ani vizuální zpracování jednotlivých úrovní, z nichž mi nejvíce sedělo Peklo, jehož průchod jsem si maximálně užíval. Je vskutku škoda, že celek není schopen držet stabilní tempo, díky čemuž jsem při hraní pociťoval v určitých pasážích rychlý nástup stereotypu, který spolu si divokou kamerou a nepříliš propracovanými QTE, značně snižuje celkovou kvalitu tohoto dílka.

Devil's Hunt je obstojná third-preson akce, jež měla na počátku vývoje neskutečně velký potenciál, který se vývojářům nakonec bohužel nepodařilo plně využít. I přes některé nedostatky se ovšem stále jedná o slušnou řež, schopnou zaujmout hráče takto laděných her. Jedinci, kteří od ní očekávají více než kvalitní příběh a jednoduchou hratelnost, by se jí měli vyhnout. Za sebe nákup doporučuji jen fandům žánru zvyklým na stereotyp a divočejší kameru.

Tato recenze byla napsaná pro PC verzi.

• Zdroje: Vlastní

Recenze Devil's Hunt: závěrečné hodnocení

Hodnocení 64 % Alza.cz

Hlavní parametry: Hratelnost

60 %

 Audiovizuální zpracování

75 %

 Znovuhratelnost

55 %

Klady

• Příběhová linka se skutečně povedla
• Peklo je místem, kde se člověk vyřádí
• Démonické síly nejsou vůbec špatné
• Vizuálně je celek zpracován velmi pěkně

Zápory

• Stereotyp
• Divoká kamera
• Nepříliš kvalitně propojené úrovně
• Trapně působící QTE

Ondřej Zeman

Mé jméno je Ondřej Zeman. Herní žurnalistice se věnuji už více než sedm let, během nichž jsem měl možnost vypracovat se z herního blogera na plnohodnotného žurnalistu na serveru Zing.cz, ze kterého jsem po čase odešel na Alza Magazín. I když jsem hrdým vlastníkem konzole Nintendo Switch, mou největší vášní je hraní na PC, kde jsem měl možnost zrecenzovat už více než dvě stovky různě kvalitních titulů. Slabost mám primárně pro tahová RPG, indie projekty, propracované FPS a komplexní strategie.

Devil’s Hunt – Oznámení

1. Desmond s ďáblem v těle
2. Co nabídne Devil’s Hunt?
3. HW nároky pro Devil’s Hunt

Desmond s ďáblem v těle

• Novinka: 15. 4. 2019 • Autor: Jakub Němec

Mladík v kožené bundě rve na kusy do ruda rozžhavené příšery. Kolikrát jsme již podobný scénář viděli? Čím se tedy může Devil’s Hunt, nejnovější projekt polského studia Layopi Games, které zaštiťuje 1C Entertainment, vydavatel her pocházejících především ze střední a východní Evropy, odlišit? Především se mohou chlubit knižní předlohou v podobě fantasy románu na pokračování Equilibrium (v originále Równowaga), v němž nadpozemskými silami vybavený hlavní hrdina Desmond balancuje mezi démonickými a andělskými silami bojujícími o převahu nad celým vesmírem. Smůlou pro lidstvo je fakt, že si pro vyřizování svých účtů vybrali matičku Zemi, takže se zamračený jinoch dostává přímo do centra sporu.

Díky nedávno uvolněným záběrům máme možnost posoudit, jak se posunul vývoj zajímavého hack & slash titulu, jenž se ve větší míře představil světu na loňské výstavě Gamescom. Zaznamenat lze posun především v prezentaci titulu, mírné úpravy vizáže hlavní postavy a hlavně se ukázala větší část potenciálu hratelnosti. Mimo rubání démonů roztodivných tvarů a velikostí pomocí holých pěstí lze využít speciálních dovedností a efektního dorážení nepřátel stylovými údery jako z nové inkarnace střílečky Doom. O vývojovém stromu dovedností toho zatím mnoho nevíme, ale podle tvůrců bude hodně záležet na vašich sympatiích k nebeským či pekelným silám.

Co nabídne Devil’s Hunt?

Široké spektrum skillů je sice pěkná věc, ale pokud se nedají prakticky užít, jsou k ničemu. Devil’s Hunt prozatím pouze naznačil, jakým směrem se chce ubírat. S jistotou lze tvrdit, že pošťuchování s nohsledy se jednou za čas proloží hutnějším bossfightem, nezapomnělo se ani na jednoduché prostorové hádanky a bloudění v koridorových lokacích. Osobně se mi moc nepozdává toporný pohyb hrdiny, který se od srpnového hratelného dema posunul k uživatelsky přijatelnější verzi, ale pořád na mě vedle agilních nestvůr působí jako slon v porcelánu. Desmondovo démonické altergego, jež na nás krátce vystrčilo růžky v nejnovějším videu, ukazuje mnohem živější stránku hlavního hrdiny.

Asi nebudu daleko od pravdy, když si troufnu tvrdit, že od Devil’s Hunt nemůžeme čekat obrovský AAA titul, jenž přepíše dějiny světa počítačových her, ale stále může nabídnout zábavný zážitek pro fanoušky žánru. Svým laděním se nepřibližuje zdánlivě příbuznému Devil May Cry 5, ale spíše jde na ruku ponuré střílečce Painkiller, která si také zahrávala s andělsko-pekelnou tématikou. Každopádně se projekt studia Layopi Games vycházející ve třetím kvartálu roku 2019 na PC, PS4 a Xbox One vyplatí sledovat, což pro vás rádi uděláme. 

• Zdroje: 1cpublishing.eu