Recenze Canon EOS 5D Mark IV

Velmi důstojný nástupce

Novinka Canon EOS 5D Mark IV mě moc zajímala, mám totiž na její pořízení spadeno. Ačkoli od roku 2007 používám i řadu 1D, vždy potřebuji plnohodnotný záložní fotoaparát na “běžné příležitosti” (fotografování krajiny, makrofotografii, „šoulání“ za zvířaty), kdy se mi mohutný a drahý Canon EOS 1DX Mark II tahat nechce. Recenzovaný fotoaparát bude velmi důstojným nástupcem mé zrcadlovky Canon EOS 5D Mark II, se kterou fotografuji od roku 2008.

Po krátké praxi mohu bez váhání říci, že pokud máte objektivy Canon, bude nová zrcadlovka ideálním jediným fotoaparátem na fotografování přírody. Pokud potřebujete dvě těla, je možných alternativ více a vůbec by v nich nemusel být Canon EOS 5D Mark IV. V současnosti firma Canon prodává přes deset různých digitálních zrcadlovek (z toho pět s full frame senzorem), vybrat si podle priorit a rozpočtu tedy může každý. 

Tradiční rozmístění ovládacích prvků

Kromě jednoho programovatelného tlačítka na zadní straně fotoaparátu a přesunutí dírky pro drátěnou spoušť (nyní poněkud nepochopitelně vpředu) se konstrukce na těle oproti přímému předchůdci, Canon EOS 5D Mark III, významně nezměnila. A to je dobře. Při přechodu nebudete mít problémy s ovladatelností. Výhoda je to i pro ty, kteří používají aktuální příbuzná těla Canon EOS 5DS(R) a Canon EOS 7D Mark II, protože jejich ovládání je stejné.

Oproti předchůdci je tělo mírně lehčí. Místo 950 g váží jen 800 g, což není nic převratného, ale informace jistě potěší. Fotoaparát je vyrobený z hořčíkové slitiny, je odolný proti prachu, a jak je popsáno v oficiální specifikaci, i proti “pokapání”. Což mi přijde úsměvné, ale je to realita, do intenzivnějších dešťů prostě tento fotoaparát není. Na svých fotografických workshopech v přírodě už jsem měl pět stovek fotografů a několik starších “pětdéček” jsme utopili, po několikadenním sušení se však do provozu zase vrátily. Do silnějších dešťů a na fotografování Rallye Dakar je spíše určené tělo Canon EOS 1DX Mark II. Běžného uživatele to však limitovat nebude.

Canon EOS 5D Mark IV využívá inteligentní pentaprismatický hledáček se 100% vyobrazením fotografované scény. Stejnou scénu je možné, v režimu živého náhledu (Live View), pozorovat i na dotykovém 3,2" LCD displeji se 170° širokým pozorovacím úhlem a s extrémně jemným rozlišením 1 620 000 bodů. Displej Clear View II zabraňuje odleskům, jelikož byla odstraněna vzduchová mezera mezi ochranným krytem a tekutými krystaly displeje. Musím přiznat, že to dotykové ovládání je velmi návykové, a to zejména při ostření v režimu Live View při fotografování zvířat.

Stejná baterie méně vydrží

Další přidanou hodnotou nového těla je možnost používat stejné baterie LP-E6N (LP-E6) jako u jiných fotoaparátu s označením 5D a 7D a xxD. Bohužel, z předchůdce už nejde použít bateriový grip. Nově je nutné pořídit ten s označením BG-E20. Asi kvůli tlačítku navíc, což by většina uživatelů jistě oželela. Mně osobně je to jedno, nikdy jsem bateriový grip nepoužíval. Možná bych ale měl. U Canon EOS 5D Mark IV se mi poprvé v životě stalo, že mi v terénu při fotografování došla baterie. Možná je to i tím, že mám pocit, že na plně nabitou baterii nafotíte méně fotografií než u předchůdců. Ono se není čemu divit, časté používání Live View energie vysosá více.

K dispozici jsou běžné výstupy - pro video (PAL/NTSC) integrovaný ve zdířce USB 3.0, výstup HDMI mini (kompatibilní s HDMI-CEC), 2x 3,5 mm jack konektor (mikrofon, sluchátka) a sáňky pro připojení blesku. Tady stále nechápu, proč nemá fotoaparát výklopný vestavěný blesk, když to u konkurence Nikon bez problému jde.

Duální slot pro SD/CF karty umožňuje současný zápis dat na obě karty (zvlášť JPEG a RAW). Trochu mě překvapilo, že u fotoaparátu Canon EOS 5D Mark IV nebylo použito moderních CFast karet, které by se jistě mnohem lépe sloužily u zápisu velkého objemu dat při snímání do Dual Pixel RAW. Podobně i video ve formátu 4K by zvládlo 60 sn./s a ne pouze omezených 30 sn./s.

Senzor s větší dynamikou

Ať jsou novinky v ovládání sebedokonalejší, nejdůležitější je to, jaké dělá fotoaparát fotografie. Přenáší na senzor dokonale detaily? Jak hodně šumí na vysoká ISO? A co dynamický rozsah, už se to u firmy Canon trochu zlepšilo?

Canon EOS 5D Mark IV má full frame snímač CMOS s rozlišením 30,4 megapixelů s obrazovým procesorem DIGIC 6+ a použitelný rozsah citlivostí ISO 100 až 32 000 (rozšířitelné na 50 až 102 400).

Když jsem specifikaci poprvé četl, připadlo mi to velmi vyvážené - ideální fotoaparát pro většinu příležitostí v přírodě. Praxe při fotografování moje nadšení jen potvrdila. Na druhou stranu, když vedle sebe dám výstup při ISO 100 z Canon EOS 5D Mark II (fotoaparát z roku 2008!) a z novinky, výstupy jsou srovnatelné. Fotka z Canon EOS 5D Mark IV je “jenom” větší, žádné detaily v obraze nepřibudou. Starší fotoaparát má podle mne větší schopnost přenášet ostrost, detaily v obraze. Toto jsem zkoušel s neostřejším objektivem co doma mám, Canon EF 70-200mm f/2.8 L IS II USM a vyvolával v programu Canon Digital Photo Professional 4.5.

Přednosti obrazu nového fotoaparátu jsou totiž někde jinde. Canon EOS 5D Mark IV šumí méně než předchůdci a při pečlivě nastaveném (vypnutém) odšumění si ještě poměrně dobře udrží detaily v obraze. Stále hodně uživatelů ještě nevnímá, že rozdíl “šumí / nešumí” znamená jen to, jak agresivní je zpracovaní zaznamenaných dat fotoaparátem. Když něco šumí méně, je to jen více rozmazané, bez detailu. Canon EOS 5D Mark IV je v tomto poměrně vyvážený, ale doporučuji mít v menu fotoaparátu zapnuto maximálně slabé odšumění při vysokém ISO. Ostatní hodnoty dělají snímek trochu blátivý bez detailu, obzvlášť u hodnost nad ISO 2000. Zkoušel jsem fotoaparát do ISO 6400 a při práci mě to nijak nelimitovalo. Odšumění budu mít ale raději vypnuté a nechám si to až na zpracování.

Když už jsme u toho zpracování. Největším přínosem nového senzoru je to, že lze do RAW dat poměrně silně zasahovat i ve stínech, bez nějakého negativního dopadu na kvalitu snímků. Dynamika dat je bohatší, můžete při zpracování agresivněji prosvětlovat. Podobnou zkušenost jsem měl už při testování Canon EOS 80D, který má u fotoaparátů APS-C jednoznačně nejlepší senzor. Kvalitu obrazu potvrdila i laboratoř firmy DxO, která hodnotí senzor fotoaparátu 5D Mark IV jako nejlepší u firmy Canon.

Možná trochu přehlížená je další novinka, která se u fotoaparátu Canon objevuje. Je to odstraňování vad objektivů přímo při focení, nevíte pak, co je vinětace, aberace, distorze. Pomocí Digital Lens Optimizer navíc výrazně zlepšíte kvalitu objektivů. Když to přeženu (ne moc), z průměrného objektivu Canon EF 17-40mm f/4 L USM vám udělá monofokální objektiv Zeiss.

Tichounké mlasknutí, nehlučná závěrka

Možná vám to přijde jako drobnost, ale zvuk závěrky je pro fotografa divoké přírody poměrně zásadní. A to zejména v “normálním” nastavení bez různých Silent mode, které jsou různě omezující (fotografování v Live View, snížení počtu snímků v sekvenci). Bohužel jsem ve své tvorbě měl smůlu pouze na “rachťáky”, Canon EOS 5D Mark II (asi nejhlučnější zrcadlovka ze všech) a fotoaparáty 1D, které sice jsou o fous lepší, ale hlučné jsou také. Až s Canon EOS 7D Mark II a Canon EOS 5DS(R) se to významně zlepšilo a novinka Canon EOS 5D Mark IV jde v jejich šlépějích.

Canon EOS 5D Mark IV má v běžném nastavení zvuk velmi tichý. Kdybych se to měl pokusit popsat, jedná se o velmi krátké tlumené mlasknutí. Nárazy zrcátka jsou potlačené díky novému speciálnímu mechanismu, který zvuk závěrky tlumí.
Závěrka zvládne velmi příjemných 7 snímků za vteřinu, což mi připadá dostačující. Můj stále nejpoužívanější fotoaparát Canon EOS 5D Mark II má jen 3 snímky za vteřinu a téměř nikdy mě to nelimitovalo, předchůdce Canon EOS 5D Mark III měl 6 snímků za vteřinu. Pokud zapnete tichý Silent Mode, snížíte frekvenci na 3 snímky za vteřinu.

Životnost závěrky bude opět minimálně 150 000 cyklů jako u “pětkových” předchůdců.

Ostření lepší v režimu Live View

U akčnějšího fotografování (reportáž, divoká zvířata, sport) je zásadní, jak rychle a přesně fotoaparát ostří ve ztížených podmínkách (málo světla, nekontrastní objekty). Je to věc, která je pro mne zásadní při rozhodování o koupi nového fotoaparátu. I proto vlastním fotoaparát Canon EOS 1DX Mark II. Nabízí se tedy srovnání.

Canon EOS 5D Mark IV má 61-bodový AF systém, a z toho je dokonce 41 křížových. To ocení zejména ti, kteří používají telekonvertory, kdy se jim minimální clona zvýší na f/8. Autofokus totiž bude stále fungovat s hromadou ostřících bodů.
Za běžných podmínek se Canon EOS 5D Mark IV dražšímu příbuznému vyrovná a u většiny ostřících bodů bez použití telekonvertoru obtížně poznáte oproti “jedničce” rozdíly. Canon EOS 1DX Mark II má ale stále navrch při práci s telekonvertory, a to zejména při stmívání. Z praxe bych odhadl, že tam, kde Canon EOS 5D Mark IV se soumrakem po západu slunce už nezaostří, Canon EOS 1DX Mark II to zvládá ještě 15 minut. Možná vám to přijde jako drobnost, ale pokud fotografujete třeba bobry evropské s tradiční noční aktivitou, je to věc poměrně zásadní.

Canon EOS 5D Mark IV má (podobně jako “jednička”) však jednu libůstku, která ve ztížených podmínkách, kdy je skoro tma, pomůže. V režimu Live View, ostření přes displej, funguje ostření mnohem lépe. Tedy, pokud vám ve tmě bude fotoaparát proostřovat dopředu a dozadu bez zaostření na objekt, zapněte u hledáčku tlačítko pro Liew View, prstem na dotykovém displeji označte, kam má být zaostřeno (malý obdélníček v obraze), a fotoaparát svižně a neomylně zaostří. Jak se blíží temná noc, automatické ostření (po tom, co už AF přes hledáček nezvládá) si při fotografování prodloužíte o 20 - 30 minut! 
Popsaným způsobem fotografuji v případě, že se soumrakem zvířata v hledáčku už nevidím. Režim Live View mi umožní, abych nejen viděl, ale většinou i přesně zaostřil.

Přestože se firma Canon při představení chlubila větším pokrytím hledáčku ostřícími body (prý se rozšířilo o 20 %), realita je stále zoufalá. Bodů je opravdu hodně, ale jsou nahromaděné na středu.

Dual Pixel RAW, posunutí roviny zaostření

Jednoznačně největší novinkou fotoaparátu Canon EOS 5D Mk IV, na kterou byl každý zvědavý, je fotografování v režimu Dual Pixel RAW. Už když jsem v praxi viděl představení funkce na tiskové konferenci k novému fotoaparátu, věděl jsem, že je to novinka převratná. Jen jsem si říkal, zda to bude praktické při mém fotografování. Pár omezení to totiž má.

Nová funkce je určená k tomu, že pokud v terénu o fous nepřesně zaostříte, při zpracovaní snímku v Dual Pixel RAW můžete rovinu zaostření mírně posunout. Toto lze pouze v originálním RAW konvertoru Canon Digital Photo Professional 4.5, nicméně se šušká, že by se to ve svých nových verzích mohl naučit i rozšířený program Adobe Lightroom.

Nečekejte však zázraky, podle mých testů lze rovinu zaostření posunout v řádu prvních desítek milimetrů (obvykle jeden až dva centimetry), a to poměrně významně závisí na tom, jak dlouhé použijete ohnisko, jakou clonu a jak daleko fotografovaný objekt od senzoru bude.

Často se mi při používání minimálních clon na objektivu Canon EF 400mm f/2.8 L IS USM stává, že při fotografování poměrně drobných kolibříků ze vzdálenosti 3 - 4 metry zaostřím chybně na zobáček a oko je mimo hloubku ostrosti. Dosud jsem to dělal tak, že jsem oko doostřil ve vrstvě, aby se “srovnalo” na zobáček a chybné zaostření nebylo vidět, ale nově půjde toto dohnat při zpracovaní snímku uloženého do Dual Pixel RAW. 

Nadšení budou zejména portrétní fotografové se supersvětelnými objektivy, Canon EF 85mm f/1.2 L USM například. Když zaostří na nos, do oka tu rovinu zaostření při zpracování možná dotáhnou. Pokud ovšem nebude mít slečna moc dlouhý nos. Z mých testů vyplývá, že dál už by to nešlo.

Další praktickou výhodou Dual Pixel RAW je posouvání bokehu (zobrazení částí mimo hloubku ostrosti), ne o moc, ale jde to. Představte si, že proostřujete skrze trávu na ukryté zvíře, ale až doma zjistíte, že zrovna přes oko bylo jedno stéblo. Nevadí, stačí posunout při zpracovaní mírně do strany.

Používání Dual Pixel RAW má několik nevýhod. Data RAW jsou skoro dvojnásobná, pomalu se zpracovávají a sníží se možnost použití delší série při fotografování, buffer se rychleji zaplní. Sekvenci sedmi snímků za vteřinu udržíte, ale pouze vteřinu, pak už budete čekat na ukládání.

Osobně zvažuji, zda díky omezení Dual Pixel RAW používat. Čas strávený u počítače zpracováním je pro mne zásadní, nesnáším ho! Přestože mi novinka při prvním testování doma na plyšových medvídcích dobře fungovala, pro fotografování divočiny u jelenů a bobrů jsem si ji raději vypnul. Možná i proto, že zrcadlovky Canon tradičně ostří tam, kam mají. Uplatnění režimu Dual Pixel RAW vidím zejména v praxi portrétních fotografů.

Time Laps se západem slunce

Poté, co konkurenční firma Nikon naučila své fotoaparáty vyrábět videa Time Laps už před několika lety, dostala se konečně funkce i do fotoaparátu Canon. Nejen že si vyrobíte hromadu snímků v nastaveném intervale, jako to umí třeba Canon EOS 7D Mark II, ale rovnou se vám uloží výsledné video ve formátu MOV a na displeji si jej můžete okamžitě přehrát. 

Nastavení je velmi jednoduché. Stačí přepnout u hledáčku fotoaparát do režimu videa, v menu nastavit interval pořizování snímků (pro západ slunce doporučuji tak čtyři vteřiny, u zkušebního videa jsem měl šest a slunce zapadlo na výsledné sekvenci příliš rychle), zadáte počet snímků, aby  pokryly cca 30 minut, zobrazí se vám výsledný čas videa, pořídíte zkušební snímek pro upravení expozice, zapnete nahrávání a už to jede. Žádné klapání zrcátka, to je pořád zvednuté, fotoaparát vždy jen po čtyřech vteřinách udělá fotografii, která bude v sérii použita pro automatické uložení sekvenčního videa. 

Je to velmi snadné, je jen škoda, že výsledné video je pouze v rozlišení Full HD, což je v době 4K rozlišení trochu škoda. Ale neplakejte, mnohem dražší Canon EOS 1DX Mark II videa Time Laps neumí vůbec.

4K video, Wi-fi a GPS

Canon EOS 5D Mark IV poskytuje možnost pořízení kvalitního filmového záznamu, který svou kvalitou konkuruje profesionálním kamerám. Videosekvence je v rozlišení až 4K (4 096 x 2 160) při rychlostech snímání 30, 25 a 24 snímků za sekundu. Oproti Canon EOS 1DX Mark II tedy nemá v plném rozlišení 60 snímků za sekundu, což může některým uživatelům používajícím fotoaparát jako kameru vadit. Další “závadou” může být, že v nejvyšším rozlišení je scéna oříznuta, nenatáčí se vše, co jste viděli na displeji fotoaparátu. Lze zvýšit rychlost snímání videa, ale při 120 snímcích za vteřinu to bude už jen rozlišení 1080 x 720 px. Ještě dodám, že videa lze nahrát v HDR, kdy se zaznamená velký dynamický rozsah kontrastní scény. Troufám si tvrdit, že oproti předchůdcům jsou možnosti ovládání při natáčení videa dokonalé.

U Canon EOS 5D Mark IV je navíc možné získávání samostatných snímků ve formátů JPEG s rozlišením 8,8 megapixelů ze 4K filmů. 
Díky vestavěné Wi-Fi lze tento fotoaparát za pomoci aplikace Canon Camera Connect vzdáleně ovládat a přenášet soubory do cílového umístění. Canon EOS 5D Mark IV současně umožňuje automaticky ukládat do EXIF dat souřadnice aktuální polohy a usnadňuje tak správu snímků. Tady bych snad jen doporučil pečlivé nastavení funkce, ať zbytečně nespotřebováváte energii z baterie, která už tak málo vydrží.

S “pětdéčkem” na jeleny a bobry

Zapůjčení fotoaparátu Canon EOS 5D Mark IV se časově krylo s jelení říjí v Českém Švýcarsku a fotografováním bobrů na Šumavě. Nechal jsem tedy doma Canon EOS 1DX Mark II a bez dlouhého zkoušení jsem “pětdéčko” hned nasadil v praxi. 

Obě příležitosti jsou velmi náročné na schopnosti fotoaparátu fungovat za tmy (jeleni jsou aktivní před svítáním, bobři po soumraku), prověření tedy bylo důkladné. Zpětně hodnotím, že jsem měl odšumění fotoaparátem nastavit méně agresivně, fotografie na ISO 3200 sice nešumí, ale laně postrádají srst, asi jako bych fotil hnědé rosničky bez kožichu.

Nadšen jsem zejména z ostření, a to hlavně za tmy při použití telekonvertoru, tam je posun jednoznačně největší. Kouzelný je dotykový displej, až se skoro divím, že výrobci trvalo jeho nasazení tak dlouho. Příjemná libůstka je ukládání Time Laps videa přímo do formátu MOV.

A co mi vadí? Jen stručně: není slot na rychlé CFast karty, 4K video jen při 30 snímcích za vteřinu, absence vestavěného blesku (a nelze ovládat ostatní blesky), nejsou podsvícená tlačítka, displej není výklopný.

Závěr mám i tak jasný. U Canon EOS 5D Mark IV už neřeším, jestli koupit nebo nekoupit, ale otázku kdy. Stejně jako u současného „pětdéčka“ to bude dokonalý záložní fotoaparát, který ve své praxi budu nakonec opět používat častěji než vlajkovou loď Canon EOS 1DX Mark II.