• Autor: Jiřina Formánková
Od chvíle, kdy v předběžném přístupu vyšlo pokračování už skoro zapomenuté série Baldur's Gate z dílny Larian Studios, už uteklo dost vody. Mezitím stihlo Baldur's Gate 3 uzmout hlavní cenu za hru roku na The Game Awards, a stát se živou legendou fanoušků klasických fantasy RPG. Od svého startu v předběžném přístupu ale urazilo kus cesty i v rozšiřování a úpravách původního obsahu. Proto vznikl tento článek s aktualizovanými tipy pro hru, jaká je dnes.
zdroj: Larian Studios, vlastní
Existují dvě základní možnosti, za koho hrát: tou první je, že si vyberete některou z postav vytvořenou vývojáři. Druhá volba znamená tvorbu vlastního originálního charakteru. V tom případě budete stát před výzvou vybrat si z plejády ras, povolání, sub povolání a další hromady ukazatelů to pravé. Každá rasa má své specifické dovednosti (ale už ne postihy), takže si pro začátek klidně vyberte tu, která je vám sympatická (s mírným přihlédnutím k bonusům, jako je používání určitých zbrojí, zbraní a dalších užitečných věcí, třeba noční vidění nebo lepší mobilita). V zásadě ale platí, že v této chvíli není úplně rozhodující, jestli se svého kouzelníka rozhodnete vytvořit z gnóma, půl-orka nebo elfa.
Dopady výběru rasy zaznamenáte hlavně v rámci nejrůznějších rozhovorů s NPC postavami, které vám čas od času nabídnou jedinečné interakce (pokud budete hrát za stejnou rasu jako dané NPCčko). Stejná situace může nastat, pokud se vaše povolání shoduje s tím, s kým právě rozmlouváte.
Při výběru povolání bude nejvíc záležet na tom, jaký styl boje preferujete. Pokud se chcete držet z dosahu největší mely, bude dobrou volbou kouzelník nebo postava se specializací na střelné zbraně, jako jsou kuše a luky. Pokud naopak toužíte se svou postavou rozrážet davy hezky zblízka, pravděpodobně se vám bude zamlouvat barbar nebo bojovník. Někde na pomezí mezi nimi se nachází klerik a zloděj, které můžete efektivně využívat jak na blízko, tak na dálku.
Mým osobním favoritem se ale stal druid. Toho bych doporučila i začátečníkům, jelikož v něm získáte jak schopného léčitele – kouzelníka (s jiným spektrem kouzel než klasický čaroděj), tak postavu, která je schopna zapojit se i do přímého boje zblízka, a to díky schopnosti přeměny na některé ze zvířat. Jeho obrovskou výhodou je také to, že se životy ve zvířecí podobě počítají zvlášť, takže pokud vás nepřátelé zraní ještě v lidské podobě a následně se přeměníte na zvíře, budete mít opět plný počet HP.
zdroj: vlastní
Vypočítávat všechny plusy druidské profese by bylo opravdu na dlouho, ale jedním z největších bonusů je rozhodně přeměna na zvířecí formu. Trochu naštvaná číča sice moc užitečně nevypadá, ale opak je pravdou. Umožní vám prosmýknout se i na místa, kde se ve své původní velikosti jen tak nedostanete.
Pokud s cRPG teprve začínáte, neuděláte chybu, když necháte základní nastavení dovednostních bodů (síla, obratnost atd…) tak, jak je, a nebudete se ho pokoušet výrazněji měnit. Vývojáři z Larianu už totiž tuhle práci udělali za hráče, a každá z profesí dostane to, co je pro ni výhodné.
Společníci hrají v Baldur's Gate 3 důležitou roli nejen v soubojích, ale i tím, že si s sebou přináší nějaké to „malé tajemství“ z minulosti. S každým z nich můžete (pokud budete chtít) řešit ambice nebo s nimi tahat jejich kostlivce ze skříní. A vzhledem k tomu, že každá postava má opravdu propracované pozadí, byla by velká škoda jejich osobní úkoly ignorovat. Se dvěma protagonistkami, bojovnicí Lae'zel a kleričkou Shadowheart, se potkáte už v samotném úvodu hry v tutoriálu na palubě troskotajícího Nautiloidu. Na průzkumu širšího okolí dopadu lodi si dejte opravdu záležet, pokud místo toho vyrazíte rovnou za nosem, může se snadno stát, že některou postavu zbytečně minete.
Shadowheart nejspíše objevíte jako první, když se vydáte z lodi směrem k ruinám chrámu ležícího opodál. Její hlavní devizou jsou klerická kouzla, která nejvíce oceníte při setkání s nemrtvými nebo když budete potřebovat schopného léčitele.
Dalším společníkem, kterého můžete naverbovat v bezprostředním okolí lodi, je zloděj Astarion s pochybnou morálkou, kterému není snadné se zavděčit, jestliže hrajete za dobrou postavu. Vydejte se za ním po cestě kousek na sever a dál na západ, na opačnou stranu, než jste našli Shadowheart. I když nemusí vzbuzovat velké naděje, jedná se o jednoho z nejužitečnějších pomocníků, co se týká jednak otevírání zámků a odstraňování pastí, tak i v soubojích, ve kterých ho můžete nechat schovat do stínů pro následný masivní útok, za který by se nemusel stydět ani špičkový bojovník.
Drsnou githyanki válečnici Lae'zel zastihnete v nezáviděníhodné pozici uvězněnou v pasti visící nad zemí, když se vydáte na opačnou stranu od setkání s Astarionem směrem k druidskému háji. Poté, co ji osvobodíte, v ní můžete získat zkušenou válečnici s rasovými výhodami, které má. A to už rozhodně stojí za úvahu, i když vám její naturel nemusí být zpočátku úplně po chuti.
zdroj: vlastní
Lae'zel možná neoplývá šarmem Shadowheart ani roztomilostí Karlach, zato v soubojích dokáže excelovat jako málokdo.
Další z postav k naverbování je kouzelník Gale, zaseknutý v portálu opět kousek od druidského háje. Přestože situace, ve které ho zastihnete, ve vás může zviklat důvěru v jeho schopnosti, jedná se o slušného metače kouzel, a pokud sami nehrajete za čaroděje, nejedná se o špatnou volbu. Díky tomu, že hodně kouzel, která budete používat, je plošných (a mohou tak zranit či negativně zapůsobit i na vaše spolubojovníky) a taky faktu, že mága chcete držet pryč od hlavní bojové vřavy, je jedním z těch, se kterými chcete vyhledávat vyvýšená místa a moc se neukazovat.
Kromě už zmíněných postav časem potkáte i další, které můžete získat, aby stály na výpravách po vašem boku. Zavedou vás k nim úkoly v prvním aktu, a ke spolupráci se dají všichni přesvědčit poměrně snadno. Kromě toho, jak moc se budou hodit v bojích (podle strategie, kterou zvolíte), je dost zásadní, jaký má každý jednotlivec naturel vzhledem k postavě, za kterou primárně hrajete (zvláště pokud si někoho z nich vyhlédnete na romantický vztah). Podle rozhodnutí, která ve hře uděláte, si s nimi můžete vytvořit jak nadstandardně dobré vztahy, tak i ty plné neshod a konfliktů.
Přestože vás množství možností může lákat chtít s sebou na výpravy sebrat větší skupinku, jak brzy zjistíte, počet postav v družině je pevně limitovaný jednou ústřední postavou (vaší) a maximálně třemi společníky. Rekrutovat můžete samozřejmě více, většinu času ale prostojí (téměř neužiteční) ve vašem kempu. Pokud se ale rozhodnete někoho vyměnit za jiného, vždycky je najdete na svém místě a nemusíte je shánět po čertech ďáblech, takže ušetříte čas a námahu.
I zdánlivě banální rada, jako je nezapomínat na časté ukládání, vám v tak komplexní hře, jako je Baldur's Gate 3, ušetří spousty promrhaného času a frustrace. Ukládat před každým soubojem nebo i rozhovorem s důležitější postavou by měla být automatická akce. Před důležitými střety raději využívejte manuální uložení než jen to rychlé (kvůli přepisování pozic).
Nezáleží moc na tom, jak ostříží máte zrak, vývojářům z Larianu bylo jasné, že bez možnosti zvýraznění předmětů v okolí by většina hráčů polovinu z nich nakonec minula. Proto je ve hře mechanika, která vám všechny rostliny, bedny nebo mrtvoly kolem kterých se zrovna pohybujete, odhalí. Pokud hrajete na PC, použijte klávesu levý Alt, nebo pravou analogovou páčku (R3) v případě PlayStationu, Xboxu či Steam Decku.
Tenhle zdánlivě nedůležitý nástroj je paradoxně jeden z nejužitečnějších v celé hře. V Baldur's Gate 3 je ve všech lokacích zakopáno až neuvěřitelné množství truhel, ke kterým se bez ní nebudete schopni dostat, a jen máloco zkazí náladu víc než lámat si hlavu, o co jste bez ní asi přišli (a ještě přijdete). Ujistěte se, že budete mít vždycky alespoň jednu (lépe i víc „pro jistotu“) u sebe v inventáři. V některých oblastech (hlavně ve městě ve třetím aktu), si ale budete muset pohlídat, jestli nesyslíte truhličky majitelům přímo pod nosem (to je opravdu nepotěší), takže s kopáním v zalidněných oblastech buďte obezřetní.
Bez ohledu na to, jak nedůležitě vypadají obyčejné bedny a koše roztroušené podél cest nebo pohozené volně v prostoru, obírejte je všechny bez rozdílu. Obsah v nich je náhodně generovaný a častokrát ukrývají užitečné věci jako paklíče, lektvary nebo potraviny (které budete potřebovat v kempu na plnohodnotný odpočinek). V případě, že se vám sejde nepotřebného lootu opravdu hodně, prostě ho prodejte, časem si tak přijdete na slušné peníze.
zdroj: vlastní
V Baldur's Gate 3 je předmětů a materiálu opravdu habaděj, a to časem začne svádět k tomu, ignorovat obyčejné bedny nebo koše.
Mezi jedním a druhým spánkem v kempu máte dvakrát možnost si krátce odpočinout (stačí aktivovat ikonku zavřeného oka na spodu pravé strany obrazovky). Obnovíte si tak některé schopnosti a část zdraví postav bez nutnosti plýtvat jídlem a pitím, takže toho pravidelně využívejte.
Nedopusťte, aby se stávalo, že jedna postava (pravděpodobně ta, se kterou nejčastěji obíráte mrtvoly a truhly) bude mít v inventáři zásobu léčících lektvarů pro celou kavalérii, zatímco ostatním členům družiny se bude v batozích stydět jeden nebo dva kousky. Nezapomínejte, že lektvary můžete nejen vypít, ale i hodit po postavách ležících na zemi. Je to obvykle mnohem praktičtější, než se pokoušet k padlému s někým doběhnout a zvedat ho „ručně“. Nejen, že ztratíte cenné akce, ale mnohdy byste se přesunem k padlému dostali do tak nevýhodné pozice, že je mrštění životodárné tekutiny jedinou možností, jak zachránit skoro prohraný souboj.
Uši, které můžete nasbírat z mrtvolek gnollů a hyen poměrně brzy v prvním aktu, se mohou jevit jako poměrně běžná surovina na výrobu lektvarů rychlosti (Potion of Speed). Nenechejte se ale zmást jejich zdánlivou obyčejností. Jedná se o jednu z nejlepších, a později ve hře už hodně nedostatkovou záležitost. Hlídejte každé sebrané ucho jako oko v hlavě a pokaždé, když se naskytne možnost byť i jediné koupit, určitě to udělejte (v Baldur's Gate pravidelně navštěvujte všechny bylinkáře a sledujte nabídku).
S používáním lektvarů rychlosti šetřete, později ve hře se vám budou hodit na potyčky, které potřebujete vyřešit v určitém časovém limitu. Alternativou je kouzlo vyšší úrovně se stejným efektem, ale mít v batozích zásobu lektvarů, které můžete buď vypít, nebo jednoduše hodit, se skutečně vyplatí. Jen počítejte s tím, že po vyprchání účinků lektvaru postavu na jedno kolo zachvátí letargie, která ji vyřadí z akce.
zdroj: vlastní
Z nenápadných mrtvých hyen a gnollů získáte jednu z nejužitečnějších surovin ve hře.
Obzvláště na vyšší obtížnosti není praktické vyrazit s družinou rovnou za nosem a poflakovat se po okolí jako na pikniku. Připravte se na to, že bude třeba vysílat někoho (ideálně zloděje, nebo jinou postavu s vysokou obratností a solidním plížením) na výzvědy jako předvoj. Poslední, co potřebujete je nechat se chytit silnějším nepřítelem s družinou nahloučenou na sebe kdesi v úzkém proužku cesty.
Nejlepší strategií je dát si na čas, a pořádně propátrat podezřelou oblast pouze s jednou postavou (s vysokou iniciativou). I když se stane, že ji nepřítel odhalí a aktivuje se soubojový tahový systém, ostatní členové party čekající opodál ve skrytu se mohou proplížit kolem nepřátel (už „zamrzlých“ v tahovém režimu) do výhodných pozic. Pokud se vaši rekové drží ve skrytu, uvidíte přesně dohled protivníků a místa, kterým se musíte vyhnout.
zdroj: vlastní
Ve skrytu jasně vidíte, kam až nepřátelé a NPC dohlédnou.
Vyvýšená místa se budou hodit hlavně pro střelce a kouzelníky, kteří moc nevydrží, takže se je snažte držet (pokud to jen trochu jde) na vyvýšeninách. Jen pozor na okraje propastí a srázů, kde se může stát, že k nim nepřítel doběhne a shodí je. Nikdy se v soubojích neseskupujte do jednoho chumle, stali byste se snadným terčem plošných kouzel protivníků. Nepodceňujte ani interakce s prostředím – výbušné barely, oheň, kyselinu nebo jed můžete použít i na posílení zbraní, když je do nich namočíte. Kyselina a jed se dají smýt vodními kouzly, stejně tak jimi uhasíte oheň.
zdroj: vlastní
Nezapomínejte využívat výhody vyvýšených míst.
Nezapomínejte ani na Bonusové akce, které máte k dispozici a používejte je, co nejvíc to půjde. Někdy je výhodnější pokusit se nepřítele shodit z vyvýšených míst, než s nimi bojovat tváří v tvář s postavou, která není vhodná k soubojům na blízko. Jen si předem prohlédněte, kde přesně stojíte a kam zhruba protivník dopadne. Může se totiž stát, že v zápalu boje vyexpedujete místního bosse i s celou jeho výbavou někam, kam se potom budete mít velký problém dostat.
Tato strategie je nepostradatelná, pokud se rozhodnete coby cRPG matadoři rozehrát Baldur's Gate 3 na Honour Mode s pouhou jednou pozicí pro uložení. Pokud se souboj vyvíjí ve váš neprospěch a vidíte, že nemůžete vyhrát, stačí vzít jednu ze svých postav (libovolnou) a utéct s ní z boje. Tím zachráníte celou družinu, narozdíl od prvních dvou her Baldur's Gate, kde musela přežít vaše hlavní postava.
Osobně bych ale Honour Mode při prvním průchodu příliš nedoporučovala, jelikož hra je opravdu nesmírně komplexní a než vám přejdou do krve jednotlivé mechaniky, může to chvíli trvat, takže se pravděpodobně stejně moc daleko nedostanete. V případě, že se o to přesto pokusíte a celá skupina zemře, máte stále možnost hru dohrát od poslední uložené pozice před tím, než se vaši rekové uložili k věčnému odpočinku.
V některých oblastech narazíte na „systémy alarmující nepřátele“, například skřetí bubny nebo kovová, poletující oka. Pokud zde budete chtít (nebo muset) bojovat, rozhodně se první zaměřte právě na tyto prvky a zničte je dříve, než zburcují širší okolí. Je obrovskou výhodou procházet jednotlivé úseky po částech a bojovat jen s protivníky, kteří tam už jsou, a nechce se jim nikam odejít.
Ve všech aktech hry se setkáte s nejrůznějšími typy pastí, od nášlapných přes nástěnné až po jednoduše přehlédnutelná lanka natažená přes cesty. Pokud s sebou v družině nemáte Astariona nebo vlastního schopného zloděje, může být jejich deaktivace docela problém. Pokud narazíte na jednodušší pasti a nejste schopni je odstranit jinak, z bezpečné vzdálenosti je alespoň odstřelte (například lukem nebo kuší).
Až se vám po nějakém souboji nebo rabování stane, že budete stát před problémem, kam se všemi těmi těžkými věcmi, které jste ukořistili, nenechávejte si je v inventářích postav, ale pošlete je přímo do úložiště v kempu, odkud si je pak můžete vybrat a jít prodat. Hra totiž pracuje s váhou každého předmětu, a pokud to s ní přepísknete, výrazně vás zpomalí (o nevýhodě v případném boji ani nemluvě).
Pokud není vaše hlavní postava velký řečník (vysoké charisma – přesvědčování), nechejte mluvit někoho jiného. Hodně rozhovorů může jít jako po másle, když zvolíte správnou postavu. Pokud například chcete vyjednávat s nějakým zástupcem rasy githyanki, nechejte pokec na Lae'zel (pokud ji s sebou máte v partě) nebo volte postavy stejného povolání jako má dotazovaná postava.
Často se dostanete do situací, které vyžadují specifické vlastnosti (například sílu nebo obratnost). V takovém případě vyberte z vaší družiny postavu, která je v tomto ohledu nejschopnější, nebo v případě, že ani to nebude stačit, použijte podpůrná kouzla, případně lektvary, které statistiky krátkodobě zvýší. Snažit se zvednout těžký kámen s křehkou kouzelnicí prostě není cesta k úspěchu.
Mluvte hodně a s kýmkoliv to jde, zvířectvo a mrtvoly nevyjímaje. Častokrát se s vámi podělí o zajímavé informace, nebo odhalí střípky vlastní minulosti, které se vám můžou hodit. Proto využívejte amulety nebo lektvary a kouzla, pokud s chlupatci a umrlci vaše postava neumí komunikovat „přirozeně“. Jen pozor na mrtvé, kterým jste od života sami pomohli. V Baldur's Gate 3 mají dokonce i mrtvoly svoje zásady a častokrát nechtějí žoviálně konverzovat se svými vrahy. Na každý problém ale existuje řešení, a pokud použijete maskování pomocí kouzla první úrovně Disguise Self, můžete zatvrzelce oblafnout.
• Zdroje: playnforge.com, vlastní
• Autor: Ondřej Zeman
I když tu prakticky každý druh může zastávat jakékoliv povolání, je vždy dobré přemýšlet primárně nad tím, jak efektivně zvládne rasa vašeho šampiona roli, kterou mu vyberete. Chcete-li kvalitního klerika, sáhněte po trpaslíkovi nebo půlelfovi. Ideálními zloději a hraničáři jsou naopak obratností obdaření hobiti, elfové a drowové. Za nejlepší černokněžníky lze díky vysoké úrovni charisma považovat tieflingy a poloviční elfy. Úlohu válečníka mistrovsky zvládají díky rasové orientaci na různé zbraně trpaslíci spolu s githyanki. Aspirantů schopných třímat kouzelnické hole je tu relativně hodně. Do čarování se lze pustit s githyanki, elfem, tieflingem a člověkem, který se vzhledem k všestrannosti má možnost zhostit slušně všech nabízených profesí.
Škála povolání není v Baldur's Gate 3 aktuálně úplná, díky čemuž si lze specializaci vybrat relativně snadno. K dispozici je vám dán klerik, válečník, hraničář, tulák (Rogue), černokněžník a čaroděj. Pokud vám jde o to, mít po ruce specializaci, která se k vám při průzkumu herního světa nepřidá, ideální volbou je luk ovládající hraničář, jemuž je dobré vzít pro začátek perk Beast Tamer, umožňující mu pěkně od začátku do pole vyvolat zvířátko. Střelec z divočiny ve výsledku sedne též hráčům sázejícím na útoky na větší vzdálenosti, pro které tu je popřípadě ještě čaroděj bez jasné specializace, nebo o něco méně přístupný černokněžník, u nějž v tento moment doporučujeme si vzít za patrona Běsa (The Fiend) zpracovaného o něco lépe než Prastarý (The Great Old One).
Jestliže patříte spíše mezi milovníky kontaktních střetů, tak je pro vás ideální volbou bojovník disponující od počátku obouručákem, jímž vyřešíte bez většího přemýšlení snad každý problém. V rámci výdrže je obdobně jako válečník od počátku vybaven také klerik s palcátem a štítem, jehož byste si měli vzít, pokud se toužíte stát se léčiteli party. Hráči bažící po tišším postupu si přijdou na své v kůži obyčejného tuláka operujícího s dýkou a lukem. Celkově je výběr specializace hlavního protagonisty hodně zásadní, hned zpočátku je proto dobré si ujasnit, jakým směrem vlastně chcete kráčet, a kterým naopak nikoliv.
V rámci tvorby postavy máte možnost svému hrdinovy v Baldur's Gate 3 definovat skutečně leccos. Upravit je možné dokonce jeho elementární statistiky, což je na jednu stranu lákavě vyhlížející cesta, na druhou však není kvůli své zrádnosti úplně pro každého. Stačí totiž špatně přerozdělit body, nebo na úkor inteligence třeba ochudit odolnost a máte vystaráno na slušný problém, jelikož se vašemu hrdinovi kvůli nízkým životům podaří zdárně dokončit každý pátý souboj. Nejlepší je proto zůstat u Lariany vytvořeného rozdělení, jež dává každé profesi přesně to, co potřebuje.
Zatímco určité profese si v aktuální verzi Baldur‘s Gate 3 svou specializaci mají možnost vybrat už na začátku, některá povolání tak mohou učinit až po dosažení druhé, či třetí úrovně. Čarodějové tu mají před sebou volbu mezi školou orientovanou na ofenzivu (Evocation) a podporu (Abjuration), z nichž si není vůbec špatné vybrat první zmíněný směr. Tulák má na třetím stupni možnost stát se zlodějem (Thief), nebo mystickým šejdířem (Arcane Trickster). Pokud vyloženě netoužíte po tom, aby mohl občas provést nějaký ten salónní trik, nejlepší je udělat z něj lapku majícího akci navíc, jež vám nejednou zachrání život.
Dosti podobné volbě jako tulák čelí i bojovník. Ten má možnost stát se buď čaroknechtem (Eldritch Knight) schopným párkrát za den vrhnout nějaké to kouzlo, nebo taktikem (Battle Master), který disponuje různými aktivními i pasivními dovednostmi, díky nimž je skutečně efektivním bojovníkem. Obdobně jako v případě plíživého specialisty se nám i u této profese více osvědčilo zaměřit ji na kontaktní boj než na kouzla, jelikož byl v bitvách prostě efektivnější. Další postavou, která na třetí úrovni čelí nelehké volbě, je hraničář. V jeho případě si lze vybrat mezi lovcem (Hunter) orientujícím se na určitý typ nepřátel, nebo pánem zvířat (Beast Master), jehož hlavním benefitem je zvířecí společník dle vašeho výběru. Dobrou volbou je v tomto případě druhý zmíněný se silným medvědem.
Otevřené herní světy hráče vyloženě lákají k tomu, aby se v nich jen tak potloukali. Baldur's Gate 3 není jiná než ostatní rozsáhlá RPG, takže hned ze startu nejeden z vás s vysokou pravděpodobností zatouží po tom, vydat se prostě za nosem. Jestli náhodou patříte mezi tuto skupinu dobrodruhů, rychle si takové divoké myšlenky vyžeňte z hlavy, protože tento kousek rozhodně nepřeje neuváženým dobrodružstvím. Právě naopak. Je dobré tu kráčet po do jisté míry určené stezce, jež má dvě počáteční zastávky.
Vydat se lze buď do ruin, kde potkáte sobě rovné gangstery, nebo vstříc goblinům, kteří mají pod kontrolou destinaci Blighted Village. V případě, že zamíříte jinými směry, velmi rychle zjistíte, že to nebyl nejlepší nápad. Čekat tam na vás totiž budou stvůry daleko převyšující vaše schopnosti, díky čemuž dobrodružství, na něž se vydáte, nebude trvat příliš dlouho. Pokud se však nejprve pustíte do lovu malých nazelenalých příšer a dobrodruhů pohrdajících zákonem, vyhnete se zbytečné frustraci z přemíry neúspěchů, jimž byste museli čelit na stezkách plných gnollů a jiných krvelačných kreatur.
Prvních pár minut v Baldur's Gate 3 strávíte osamoceni. Dlouho však sami herním světem putovat nebudete. Do cesty se vám totiž hned u prvních uzamčených dveří postaví palcátem a štítem vyzbrojená klerička Shadowheart, kterou není až tak náročné naverbovat do party. Stačí jen pár dobře zvolených vět a je vám po ruce. Další postavou, již lze získat relativně lehko, je tulák Astarion schovávající se v křoví na cestě k ruinám chrámu, u jehož dveří jste klepali spolu se svou stávající společnicí. Za jistých okolností se posledním členem vašeho malého týmu s velkým potenciálem může stát čaroděj Gale, k němuž v podstatě také přijdete jako slepý k houslím.
Výčet postav však mágem Galem nekončí. Pokud namísto k ruinám vydáte po cestě nalevo, po chvíli uvidíte ve vzduchu visící bojovnici Lae'zel, s níž jste se mohli setkat už ve výukové oblasti. Tentokrát ovšem nemá věci úplně pod kontrolou. Když jí však podáte pomocnou ruku, ráda se k vám připojí. Posledního potenciálního člena party aktuálně ve volném světě Baldur's Gate 3 nenajdete. Černokněžník Wyll vynikající v boji s mečem na vás totiž čeká v táboře, kde ho můžete vyměnit za některého ze stávajících společníků.
Vaše družina může mít v Baldur's Gate 3 vedle hlavního protagonisty ještě další tři členy, čímž se celek liší od předchozích zástupců této značky. Samotná skladba postav by měla být složena tak, aby nejvíce vyhovovala vašemu stylu hraní. Když kupříkladu preferujete konstantnější styl, je dobré si do party vzít Shadowheart (klerik), Lae'zel (bojovník) a Astarion (tulák). Dovedou totiž plně uspokojit většinu vašich potřeb a tam, kde si nejsou schopni poradit, jim mohou dopomoci nalezené svitky.
Jestliže při hraní Baldur's Gate 3 upřednostňujete magii a boj na větší vzdálenosti, doporučili bychom vám kombinaci, v níž figuruje Gale (mág), Wyll (černokněžník) a Shadowheart jakožto léčitelka se schopností dočasně udržet davy. Špatný však ve výsledku není ani složení, v jehož rámci půjdete do boje s Shadowheart, Galem a Astarionem, protože tento mix je schopen vyřešit snad každou situaci, na niž narazíte.
Současné projekty z dílen Larian Studios jsou pověstné tím, že každá z map je perfektně navrženým hřištěm nabízejícím hráči různé možnosti, jak se s nepřáteli vypořádat. Baldur's Gate 3 v tomto ohledu není žádnou výjimkou, takže se před každým plánovaným bojem vždy řádně podívejte po okolí. Je totiž vždy plné různých pastí a přirozených nástrah, do nichž je možné protivníka nahnat nebo vrhnout a usnadnit si tak průběh boje. Přítomny jsou tu také ledabyle zavěšené nádoby s rozžhaveným uhlím, příhodně visící krápníky a samozřejmě nepříjemně velké kameny čekající jen na to, až jim někdo umožní spadnout. Za žádných okolností proto nezapomeňte nastávající bojiště prozkoumat, nikdy nevíte, jaké možnosti vám může nabídnout.
S naší předchozí radou souvisí také další tip. Při soubojích je kromě pečlivého průzkumu nutné se pokusit najít bod, který bude minimálně na stejné výškové úrovni, na jaké jsou nepřátelé. Proč? Primárně kvůli tomu, abyste měli stejné, či velmi podobné šance na zásah jako oni. Ideální je samozřejmě najít pozici, která je nad nimi, protože tím automaticky vytvoříte z vámi vyslaných kouzel a projektilů posly smrti, jimž se vyhne jen málokdo. Navíc tím nejednou znemožníte, aby na vás protivníci stříleli, a to se počítá.
Zásadní pro úspěch v bojích není pouze výběr pozice a řádné prozkoumání bojiště. Důležité je též, abyste celou šarvátku odstartovali, a v nejlepším případě z úkrytu. Iniciátoři střetu jsou v Baldur's Gate 3 většinou odměněni kolem navíc, kdy se jejich protivníci vzpamatovávají z toho, že je někdo napadl. V případě, že tento tah získáte, máte velkou šanci na to, že během něj s trochou štěstí eliminujete jednoho, či dokonce dva nepřátele. Naopak to ovšem může dopadnout stejně, jen za neopatrnost nebude platit skupina řízená umělou inteligencí, ale vaše parta, kterou to vyjde v počátečních fázích hry pěkně draho.
Nemalého procenta soubojů je dobré se účastnit s celou partou. Některé situace jsou v Baldur's Gate 3 však navrženy tak, že je daleko snáze zvládnete pouze s jednou postavou. Přesněji řečeno s tulákem. Jedná se totiž o specialistu schopného efektivně mizet ve stínech, a hlavně za pomoci své vysoké obratnosti odolávat pokusům o odhalení, díky čemuž s ním můžete z útesu, nebo střechy klidně strčit postavu, která kolem vás před chvíli prošla. Důležité je však po provedení skutku ihned zmizet v temnotách. Jakmile vás protivníci totiž spatří, automaticky se všichni vydají vaším směrem. Pokud si chcete sólové akce skutečně užít, doporučujeme zamířit do Myconid Colony pro helmici Shadow of Menzoberranzan obdařenou kouzlem dlouhodobé neviditelnosti.
Při soubojích budete v Baldur's Gate 3 nejednou stát proti monstrům z Podtemna (Underdark), jež vás předčí jak po stránce bojové efektivity, tak i výdrže. Nikdy si však nezoufejte. Většina úrovní je tu složena z více pater, takže když své protivníky šikovně nalákáte k okraji, máte určitou šanci je šoupnout dolů. Pokud je nehodíte vyloženě do hlubiny, sice přežijí, avšak jejich životní energie se většinou značně zredukuje, díky čemuž už bude jejich následná porážka pouze otázkou jednoho, či dvou dobře vedených úderů.
Na jednu stranu je trošku zbytečné psát, že byste měli pravidelně ukládat. Na druhou je však dobré mít neustále k dispozici několik záložek, protože štěstěna je v Baldur's Gate 3 neskutečně vrtkavá. Stačí započít rozhovor se špatnou postavou a můžete klidně načítat. Zpackaný dialog tu totiž nejednou definuje následující minuty. Jakmile pokec s daným NPC jednou absolvujete, už máte víceméně možnost predikovat, kterého z hrdinů k němu vlastně poslat. Když jde o zkoušku zaměřenou na sílu, vyšlete bojovníka. Pokud jde o šarm, ideálním adeptem je černokněžník. Vždy je ovšem dobré si to ujasnit a zbytečně neztrácet čas, jelikož šance, že špatně orientovaný šampion splní požadavky testujícího, je mizivá.
Samotné dialogy jsou v Baldur's Gate 3 plné různorodých informací. Každého obyvatele herního světa ochotného s vámi diskutovat je kvůli tomu dobré vyzpovídat. Zapříst hovor nemusíte pouze s humanoidními tvory. Novinky z okolí lze získat za pomoci kouzel Speak with Animals a Speak with Dead, díky nimž získáte nové zdroje, které nejsou o nic méně upovídané než obyčejní živáčci. Vyloženě špatné též není u některých jedinců aplikování svitku Detect Thoughts, jež vám odhalí taje mysli osoby, s níž zrovna diskutujete.
Kapsy obyvatel světa Baldur's Gate 3 doslova přetékají různými předměty, občas je kvůli tomu dobré je navštívit a nebohým obchodníkům ulevit od tíhy, která je táhne k zemi. Kradení je jednou z mála cest vedoucích k velkému bohatství, jeho úspěch je však vždy závislý primárně na hodu kostek. Kapsáři lze trošku usnadnit život navázáním dialogu s plánovaným cílem, nebo aplikací neviditelnosti, jež ho skryje před očima okolo stojících postav. V průběhu loupeže samotné máte možnost spatřit své šance na úspěch. Čím cennější věc se pokusíte ukrást, tím se nutný hod navýší, takže vždy pečlivě zvažte, nakolik jste ochotni riskovat. Hodit dvacítku (automatický úspěch) se vám tu totiž poštěstí tak dvakrát za život. Nejsnáze je zřejmě možné uloupit peníze, jelikož je můžete rozdělit a snížit tak riziko odhalení.
• Zdroje: Vlastní