Comanche (DOJMY Z HRANÍ) – Vrtulníková arkáda vstupuje do 21. století

Comanche (DOJMY Z HRANÍ) – Obsah článku

1. Na pomezí arkády a simulace
2. Hra pro více hráčů splněným snem virtuálních pilotů?
3. HW nároky pro Comanche PC

Na pomezí arkády a simulace

Fanoušci vrtulníkových arkád mohou pomalu slavit a začít chladit šampaňské, protože po letech půstu se opět dostanou do oblak z pohodlí svého obýváku. Za knipl helikoptéry Comanche jsme si totiž naposledy mohli sednout v roce 2001, kdy ovšem slavná série pomalu, ale jistě skomírala. Po téměř dvou desetiletích se ke značce Comanche dostalo německé studio NUKKLEAR, které využilo nabídky současného vlastníka licence THQ Nordic, aby tuto leteckou legendu opět dostalo do povědomí hráčů. První oznámení přišlo na loňském Gamescomu, kde jsem měl možnost nahlédnout pod pokličku chystaného čistě multiplayerového titulu. 

Od té doby se mnohé změnilo a tvůrci podlehli tlaku veřejnosti, která vyžadovala mimo boje pro více hráčů také singleplayerovou kampaň. Po náročném vývoji se nyní němečtí tvůrci rozhodli jít se svou kůží na trh a představují své pojetí vrtulníkové akce v předběžném přístupu, do nějž jsem také přijal pozvání. Ocitl jsem se tak ve světě blízké budoucnosti, kde se po nebi prohánějí mírně futuristické vrtulníky Comanche (a jemu příbuzné typy) vybavené ničivými zbraněmi likvidující soupeře ve vzduchu, na zemi i na vodě. O příběhu samotném vám však moc říct nemůžu, protože v early accessu prozatím najdete pouze jednu misi, v níž se musíte postarat o záchranu výsadkového týmu a likvidaci nepřátelských základen.

Ve své podstatě nejde o nic objevného, protože někam doletíte, tam vše rozstřílíte a následně infiltrujete bunkr, kde vypnete tlačítko či nahackujete terminál. Ale čím? Comanche totiž vedle ovládání helikoptér využívá také ovládání dronů, kterými se protáhnete ventilačními šachtami do jinak nedobytných prostor. Právě tato inovace ovšem nutí hráče zamyslet se, zda se tvůrci ze studia NUKKLEAR snaží o simulaci či arkádu. Zatímco za kniplem vrtulníku musíte zvládnout relativně složité ovládání (na klávesnici měníte polohu stroje pomocí kláves ASDW a náklon vrtulníku pomocí myši, u gamepadu musíte koordinovat pohyby pomocí páček), jehož alespoň obstojné zmáknutí vám zabere pár desítek minut (a možná i hodiny), dron je v podstatě ukázka arkádového létání.

Druhým obrovským kontrastem k ovládání helikoptéry je samotný pocit ze střelby. Ta splňuje adrenalinové požadavky válečníka v každém z nás, protože při dobře mířeném zásahu kulometem či raketou vše vybuchuje v gejzírech ohně. Jenže se musíte naučit skloubit letecké manévry s mířením, které není odděleno od ovládání stroje. Pokud tedy chcete střílet z výšky, musíte naklonit vrtulník, čímž mu nebezpečně zvýšíte rychlost, která v soutěskách jediné mise kampaně není vítaným společníkem. Proto jsem se pohyboval těsně nad povrchem vodní hladiny až stealthovou rychlostí závodního šneka a spoléhal spíše na svou přesnost než na dynamiku helikoptéry. Každý si tak bude muset najít svůj vlastní styl boje, především v multiplayeru.

Hra pro více hráčů splněným snem virtuálních pilotů?

Zde se totiž naplno projeví potenciál Comanche, protože tvůrci se původně soustředili právě na klání vrtulníků rozdělených do dvou týmů. Abyste byli pro svou skvadru přínosem, potřebujete se umět rychle přemisťovat, soustředit se na maximálně přesnou střelbu a navíc projevovat taktické myšlení. Základem úspěchu je totiž dobře sestavená družina z vrtulníků různých vlastností. Mimo titulního Comanche totiž můžete usednout za knipl sniperského stroje, variace na klasického tanka (umí narážet do soupeřů) nebo potřebného medika obnovujícího „zdraví“ helikoptér. Jednotlivé typy si nakupujete za nasbíranou měnu „blueprint“, kterou momentálně vyděláte pouze hraním. 

Soupeřit lze ve dvou variantách – ochrana pevnosti proti útočníkům, kteří drony chtějí zničit jádro bráněné centrály, nebo klasický týmový deathmatch. Boje na designově důmyslných mapách jsou v současnosti spíše chaotické, protože řada hráčů má problém se zvládnutím vlastního vrtulníku, natož aby se starala o soupeře. Jestli se tedy budete cítit za kniplem jako ryba ve vodě, pravděpodobně se stanete dominantním hráčem v souboji. Pokud však nebudete mít sestavenou svou vlastní letku přátel, strategický aspekt dostane docela na frak. Přesto mě online soupeření pohltilo daleko více, než plnění úkolů v příběhové misi.

Může za to velmi slušný pocit ze střelby a zároveň tunely prorostlé mapy, v nichž se lze nepříteli ztratit a záludně jej přepadnout ze zálohy (stejně dobře v tomhle fungují mraky a mlha). Grafická stránka titulu Comanche není vůbec špatná, i když si po čase všimnete doskakování vegetace na texturách skalisek, což působí mírně zastaralým dojmem. Zvuková stránka si také nevede vůbec zle, i když narazíte na řadu podivností, jako když prolétávající orel překřičí rotující lopatky vašeho vrtulníku. 

V případě, že se obrníte trpělivostí při složitém učení ovládání helikoptéry, jste vrtulníkově–pozitivní a milujete multiplayerová klání, mohl by vás Comanche zaujmout i v předběžném přístupu na Steamu. Fanouškům příběhového a ryze arkádového hraní zde ovšem pšenka nepokvete, takže jestli lačně toužíte po vzdušných soubojích a nemáte problém se stíhačkami, odkážu vás na titul Ace Combat 7: Skies Unknown, který by vám měl sednout lépe.

• Zdroje: Vlastní

Jakub Němec

Jakub Němec vždy prožíval příběhy spolu s hrdiny, kteří v nich figurovali. Není se tedy čemu divit, že jeho vášní se už od dětství staly knihy a videohry. V interaktivních světech vyhledává především plošinovky a RPG v jakékoliv formě. Poslední dobou ho lákají také nezávislé tituly s inovativními nápady.

HW nároky pro Comanche PC

• Zdroj: game-debate.com (23. 3. 2020)

S jakým herním PC na Comanche?

Chcete si ulehčit výběr? Níže pro vás máme tipy na vhodné herní počítače podle náročnosti.

Alza počítače