Bungie se před nedávnem odpoutalo od vydavatelství Activision Blizzard a rozšíření Shadowkeep je jejich prvním samostatným výtvorem. Ten přináší příběhovou kampaň odehrávající se na Měsíci, který se vrací z prvního dílu, nové herní režimy a spoustu větších či menších úprav. Povedlo se autorům využít nově nabyté volnosti? Dozvíte se v naší recenzi.
• Žánr: Akční RPG, FPS • Multiplayer: Ano (online, co-op) • Vývojář: Bungie • Vydavatel: Bungie • Platformy a Datum vydání: PC, PS4, Xbox One, Stadia (1. října 2019) • Homepage • Čeština: Ne
• Recenze: 25. 10. 2019 • Autor: Filip Němec
Destiny má za sebou dlouhou cestu. Prvnímu dílu zabralo dost času, než konečně našel svůj „sweet spot“, a to stejné bohužel potkalo i Destiny 2, které tápalo až do vydání rozšíření Forsaken. Na základě nejnovějších událostí ale věřím, že ty nejlepší výpravy nás teprve čekají. Po odpojení Bungie od vydavatelství Activision Blizzard to totiž vypadá s touto vesmírnou soap operou lépe a lépe.
Až rozšíření Forsaken ukázalo, kam by se značka Destiny mohla ubírat. Obsahem překypující a zábavné DLC vlilo krev do žil skomírající online akci a právě vydané DLC Shadowkeep není ničím jiným než další vydatnou transfuzí, kterou Destiny 2 potřebuje. Nechci nic zakřiknout, ale pokud Bungie udrží nastavenou laťku, mají se fanoušci Destiny na co těšit.
Rozšíření Shadowkeep přináší mnoho změn, na ty se však podíváme později. Jako první totiž naskočíte do nové příběhové kampaně, která jako vždy funguje spíše coby prolog k novému obsahu. To platí i tentokrát, nicméně autoři si pravděpodobně uvědomili, že právě kampaň by potřebovala mírně vyztužit, a tak jsou nové příběhové mise daleko větší, pompéznější, napínavější a hlavně zábavnější.
Lví podíl na tom má samozřejmě nová lokace. Tedy nová pouze pro hráče druhého dílu. Z jedničky se totiž vrátil Měsíc, a jak se dalo čekat, autoři zabrnkali na silně nostalgickou strunu. Výsledkem tak je možnost navštívit přesně ta místa, která znáte z prvního dílu, avšak často v trošku novější podobě, protože zub času a zároveň obyvatelé této planety, rasa Hive, udělali také své. Nová lokace ale není jen recyklátem původního Měsíce. Autoři celý prostor značně rozšířili, takže „nová“ oblast je podstatně větší než v prvním díle. Známá místa se pak dočkala předělání i z toho důvodu, aby lépe vyhovovala vedlejším aktivitám, jako jsou skvěle designované mini dungeony Lost Sectors.
Někdo možná autorům vytkne, že očekával něco naprosto nového, pro mě osobně je však Měsíc příjemným překvapením. Nové oblasti jsou dobře navržené, zatímco průzkum těch původních si jakožto pamětník opravdu užívám. Celou kampaní vás navíc provází stará známá Eris Morn, kterou můžete znát z rozšíření The Taken King a Dark Below, jež vyšly pro první díl. Ačkoli autoři pochopili, že kampaň si zaslouží větší pozornost, opět není nijak výrazně dlouhá. Dohrajete ji za zhruba 5 hodin a čas od času vás doporučená úroveň jednotlivých misí donutí pustit se do vedlejšího obsahu. Kampaň tak bohužel nejde projít bez pauzy na jeden zátah.
Destiny 2 je však stále o tom, co přijde po kampani. Tentokrát se ale plynule nepřejde k dalšímu, už ne tolik příběhovému obsahu, ale dojde k podobnému zvratu jako v případě The Division 2, kdy sice porazíte hlavního zlo, ale nakonec celý svět obsadí ještě něco daleko horšího. V tomto případě je to z trailerů avizovaná invaze rasy Vex, která se dostala na všechny planety solárního systému. S tím pak souvisí zcela nový režim Vex Offensive určený pro šest hráčů a vyžadující těsnou kooperaci, protože v něm musíte čelit hordám nepřátel. Mód je to vcelku zábavný, ale nepřináší nic výrazně nového.
Pokud naopak toužíte po menším fireteamu, připravilo si pro vás Bungie aktivitu zvanou Nightmare Hunts, jež vychází z událostí příběhové kampaně a kde spolu s dalšími dvěma spoluhráči musíte čelit nejrůznějším úhlavním nepřátelům z minulosti. Délkou a obtížností jde o takové kratší Strike mise, které jsou velmi dobře navržené a mají zajímavou znovuhratelnost. Hodně jsem si Nightmare Hunts oblíbil, protože jsou vhodnou volbou v momentě, kdy už se nechcete pouštět do něčeho velkého, ale zároveň toužíte po pěkné odměně. Pravým opakem je pak raid pro 6 hráčů, který opět patří k tomu nejlepšímu, což žánr looter shooter nabízí, a vyžaduje pečlivou spolupráci týmu a neustálou verbální komunikaci. A taky hodiny a hodiny času.
Pochválit je třeba i zmíněné „dungeony“ Lost Sectors. Ty jsou nyní propracovanější a v podstatě jde rovněž o menší Strike mise, jež lze absolvovat i v jednom hráči, ale už ne tak jednoduše. Vzrostla totiž jak jejich obtížnost, tak i lákavost odměny. Vedle nových Striků jsou tu i upravené Nightfall mise, které jsou nyní určené opravdu těm nejtvrdším Strážcům. Autoři obecně v určitých režimech trošku přitvrdili, což je nejspíše tím, že si uvědomili, kdo jsou jejich hráči. Převážně totiž jde o hardcore fanoušky série, kteří vyžadují pořádnou výzvu. Na druhou stranu oceňuji, že i Nightfall si zachoval matchmaking, jenž na nižší obtížnosti má stále své opodstatnění.
Destiny 2: Shadowkeep – Nightfall mise (Gameplay)
Strike mise a jejich obtížnější Nightfall varianty patří spolu s novým raidem k tomu nejlepšímu, co Destiny 2 nabízí.
Ačkoli je Shadowkeep především PvE rozšíření, autoři si vyhrnuli rukávy a konečně se podívali také na multiplayer, který si v Destiny 2 říká Crucible. Ten tvůrci už od prvního dílu balancují nejrůznějšími směry, přičemž od vydání Forsaken je vidět, že se přesouvají k rychlejší a frenetičtější akci například díky snížení time to kill, což byl vítaný krok. V tomto směru pokračuje Bungie i nadále. Kromě opětovného vyvažování zbraní a herních mechanik (získávání těžkých nábojů je konečně snadnější) nejvíce vítám především možnost vybrat si, do jakého herního režimu se pustíte, což je u jiných her standard, který autoři nějakým záhadným způsobem až do dnešního dne opomíjeli.
Novinkou pak je řada nových módů, do nichž se lze nyní pustit i v režimu 3 proti 3, takže pokud máte další dva sehrané kamarády, rozhodně si užijete skvělou zábavu. Mě osobně zaujal staronový režim Elimination, na jehož začátku je v samotném středu mapy již připravená bednička s těžkými náboji a počáteční rush mi připomíná skvělé časy u her, jako byly Quake 3: Arena nebo Unreal Tournament. Tak trochu samozřejmostí jsou pak i tři nové mapy, které jsou velmi dobře navrženy a rychle jsem si je oblíbil.
Destiny 2: crucible – Elimination mód (Gameplay)
Návrat režimu Elimination působí velmi nadějně.
Současně s vydáním Shadowkeep avizovali vývojáři také uvolnění nového systému brnění s názvem Armor 2.0. V teoretické rovině jsme se mu věnovali už v novince, nyní však mohu potvrdit, že jde o vítanou úpravu, která Destiny 2 opět posouvá blíže k RPG žánru. Armor 2.0 potěší zejména ty, kteří chtějí mít postavu co nejvíce „upravitelnou“ dle svého herního stylu a zároveň je baví neustálá honba za tím nejlepším možným vybavením. Nově totiž brnění nedostává náhodně perky jako doposud, což bylo často nervy drásající úskalí, kvůli němuž jste byli nuceni buďto kombinovat kusy, které k sobě vizuálně nepadnou, nebo jste se museli oddat repetitivnímu grindu, abyste získali jeden specifický díl.
Tomu je již konec, Bungie totiž přichází s modifikátory, které statistiky brnění upraví dle vašich potřeb. Jejich koncentrace v lootu je poměrně vysoká, ale ty nejlepší modifikátory samozřejmě získáte z těch nejtěžších aktivit, takže vás hra vcelku příjemně nutí se neustále zlepšovat a zkoušet těžší výzvy. Vše bohužel kazí rozdělení modifikátorů na jednotlivé elementy (arc, solar a void). Do některého vybavení jdou pouze solar modifikátory, do jiného zase arcové, což je velmi matoucí, protože toto rozdělení nedává žádný smysl a věřím, že tento systém ještě dozná větších či menších úprav.
Tím se dostávám k problému, který je sice dvousečný a ne každý si ho všimne, ale pro Destiny 2 může být velkým nebezpečím. Bungie souběžně s DLC Shadowkeep totiž vydalo Destiny 2: New Light, což je free to play verze Destiny 2, avšak bez kampaní Forsaken a Shadowkeep. Nepochybuji, že tento krok přivede mnoho nových hráčů, kteří však budou v prvních minutách i hodinách naprosto ztraceni. Bungie se totiž ve snaze uspokojit zejména své hardcore fanoušky (což je v současnou chvíli, odhaduji, naprostá většina Destiny 2 hráčů) uchýlila místy až k absurdní složitosti některých mechanik. Ty sice potěší duši věrného fanouška, jenž najednou bude mít další důvod proč se pouštět do zdlouhavého grindu, ale nově příchozí budou neuvěřitelně zmatení. A nejen oni. Pokud jste si dali s Destiny 2 po Forsaken na pár měsíců pauzu, rovněž se budete dlouho rozkoukávat.
Potřebujete například vzácnou Essence of Pride? Tak musíte nejdříve složitě nasbírat 5 ks Phantasmal Core. No jo, ale abyste získali 5 ks Phantasmal Core, potřebujete prvně získat 100 ks Phantasmal Fragments. A ty získáte jak? No posbíráte 500 ks Helium Flaments. A to je ten lepší příklad, u kterého ihned víte, co potřebujete a zbývá pouze zjistit, kde jednotlivé suroviny najít. Jenže v prvních hodinách jste zasypávání různými materiály a artefakty a nemáte nejmenší tušení, k čemu slouží či jak jsou vzácné.
S materiály, vybavením a vylepšováním postavy pak souvisí grind. Ten tu samozřejmě stále je a možná je ho více než kdy dříve. Všechny ty materiály totiž musíte někde získat, navíc čím lepší chcete zbraně, brnění či modifikátory, tím více se musíte pouštět do těžších výzev a tím intenzivněji se celý grindovací kolotoč roztáčí. S příchodem systému Armor 2.0 je navíc nutkání mít co nejlepší vybavení ještě větší, protože si ho můžete upravit k obrazu svému. Destiny 2 však díky všem předchozím rozšířením nabízí takovou porci obsahu, že výběr aktivit je zkrátka obrovský a grind vlastně není vůbec otravný, což považuji za největší devízu Destiny 2 obecně.
I přes všechnu chválu ale Destiny 2 není tak dobrým rozšířením jako Forsaken. Ten představil dvě nové, obrovské lokace, novou rasu a podstatě více exotického vybavení. Shadowkeep na tom rozhodně není po stránce obsahu špatně, ale je třeba dodat, že novinky jako systém Armor 2.0 a další jsou zdarma dostupné všem, bez nutnosti pořizovat DLC Shadowkeep. Zaslouží si však pochvalu za skvěle zpracovaný Měsíc a zároveň pokárání za stále dost krátkou příběhovou kampaň a zbytečné zmatky v případě modifikátorů či surovin.
Destiny 2: Shadowkeep je však především skvělým příslibem toho, že budoucnost Destiny 2 je zalitá sluncem a skvělými herními zážitky. Bungie evidentně naprostá svoboda svědčí a jsem velmi zvědavý, jak se bude svět Destiny 2 vyvíjet dál.
Tato recenze byla napsaná pro PS4 Pro verzi.
• Zdroje: Vlastní
Klady
Zápory
Hry byly mým nejlepším přítelem i milenkou již od dětství. O hrách jsem začal psát už na střední škole, čímž jsem vysedávání u herních strojů ospravedlňoval nejdříve před rodiči i přítelkyní a nyní před manželkou. V minulosti jsem ve formě textu i herních pořadů přispíval pro magazíny jako Games.cz, Eurogamer.cz či Zing.cz. V Alza Magazínu a GEMu mám na starosti herní konzole všeho druhu, videoobsah a z her pak zejména závody. V osobní rovině jsem navíc hlavním strůjcem vyostřených diskusí mezi konzolisty a PC Master Race, do které jsem se nenápadně také přidal, přestože moje herní srdce bije zejména pro pohodlné gaučové hraní.
|
Minimální HW požadavky | Doporučené HW požadavky |
---|---|---|
Operační systém | Windows 7 64-bit | Windows 7 64-bit |
Procesor | Intel Core i3-3250 3.5GHz / AMD FX-4350 | Intel Core i5-2400 3.1GHz / AMD Ryzen R5 1600X |
Grafická karta | NVIDIA GeForce GTX 660 / Radeon HD 7850 | NVIDIA GeForce GTX 970 4GB / Radeon R9 390 |
DirectX | DirectX 11.0 | DirectX 11.0 |
Operační paměť | 6 GB | 8 GB |
Pevný disk | 105 GB | 105 GB |
Destiny 2: Shadowkeep vychází 1. října 2019 na PC, PS4, Xbox One a Google Stadia. O novinkách vás budeme informovat.