Evil West (RECENZE) – Krví nasáklý Divoký západ

Evil West (RECENZE PC) – Obsah článku

• Mystika Divokého západu?
• Protidémonský institut v akci
• Rubanice na sto způsobů
• Zbraně až na prvním místě
• Puzzly nikoho neminou
• Sólo dobrodružství i co-op zábava
• Recenze Evil West: závěrečné hodnocení
• HW nároky pro Evil West PC

Mystika Divokého západu?

Polští vývojáři se vůbec nechávají rádi inspirovat nejrůznějšími mýty a pověstmi, aby z nich vytvořili světy prodchnuté mystikou a nadpřirozenem. Jako dobrý příklad slouží třeba ikonická série Zaklínač studia CD Projekt nebo méně známý, ale neuvěřitelně atmosférický survival horor Darkwood indie vývojářů z Acid Wizard Studio. Narozdíl od nich se tvůrci z Flying Wild Hog neinspirují slovanskými mýty, ale loví ve vodách asijského folklóru, jako třeba v nedávno vydaném Trek To Yomi nebo známější sérii Shadow Warrior. 

Tentokrát se ale pustili na úplně opačnou stranu zeměkoule, přesněji řečeno na starý dobrý Divoký západ, kde v jejich podání „podivného Západu“ nejsou hlavní hrozbou prvním osadníkům jen obyčejné skupiny banditů. Nebezpečí, které tu číhá, je mnohem temnějšího ražení…totiž vampýři a nejrůznější mutantní chamraď.

Protidémonský institut v akci

Jako odpověď na neustálou hrozbu ze strany zubatého zla vznikl i tzv. Rentierův institut s mnoha pobočkami, kde se za pomoci technologického výzkumu snaží jeho zaměstnanci získat nad mocnými nepřáteli alespoň nějakou převahu. To se celkem daří, zejména díky vynálezu nabíjecí rukavice, která dokáže při správném použití napáchat solidní paseku v řadách protivníků. 

Jako agent v terénu, Jesse Rentier, jste nejen majitelem elektrifikované rukavice, ale taky přirozeným dědicem odkazu svého otce, toho času ředitele institutu, který už pomalu pomýšlí na teplé bačkory a houpací křeslo u krbu. Stejná věková kategorie je i Jesseho pravá ruka Edgar Gravenor, který ale na důchodcovské zábavy zatím náladu nemá, a dál pomáhá kosit nepřátelskou havěť. 

Lineární příběh lidí v institutu i Jesseho je solidně napsaný a odkrývat ho budete jak v častých cut-scénách, tak i díky dokumentům psaných na papírech, a přestože je místy předvídatelný až běda, svou funkci vějičky plní bez potíží. Postavy z řad lidí jsou uvěřitelné, přisprostlé (jak jen si na Divokém západě můžete přát) a nouze nebude ani o vtipné hlášky. 

O poznání hůř jsou na tom charaktery nepřátel (myšleno těch, kteří vůbec nějaké mají). Je velká škoda, že se vývojáři nesnažili zapracovat na nich o něco víc, protože upřímně řečeno, stačilo málo (třeba pár dokumentů v lokacích navíc) a najednou by se jednalo o něco jiného než jen přehlídku egomaniaků a jeden indoktrinovaný mozek k tomu. Na druhou stranu chápu, že od akční rubačky, jako je Evil West, asi málokdo očekává filosofické nimrání se v podstatě nebo vývoji zla. 

Rubanice na sto způsobů

Hlavní náplní hry, je totiž samozřejmě boj, jak ten kontaktní za vydatné pomoci rukavice, tak na dálku, kde dostanete na výběr hned z několika zbraní, od stylového revolveru přes pušku až po plamenomet nebo rychlopalnou kuši. Ať už se ocitnete v koridorech nebo ohraničených arénách, nejlepší strategií, jak neskončit jako hlavní chod nějaké zmutované potvory, je kombinování útoků na blízko a dálku, jelikož jako čistokrevný střelec byste v pokročilejší fázi hry mohli mít problém stíhat efektivní likvidaci a úhybné manévry zároveň. K těm se ostatně váže téměř jediná výtka, kterou k celému jinak dobře zpracovanému bojovému systému mám.  

Jesse Rentier totiž pohříchu není žádný agilní super pohyblivý chrt, ale osvalený hromotluk, který ve svých nejhorších momentech může vyvolávat pocit, že jste do rukou dostali těžkotonážního hrocha. V okamžicích, kdy o nic nejde, jako je zhoupnutí na laně přes průrvy nebo při přeskocích přes díry v zemi, je to celkem jedno, protože se jaktěživa nerozplácnete.

Ale ve chvíli, kdy narazíte na boss-fight, kde jsou vysloveně nutné přesné a plynulé úhybné manévry (ke všemu na zanedbatelném prostoru), může to vaši klávesnici nebo ovladač setsakra mrzet. Sem tam se taky stává, že se některý z nepřátel bugne na okraji arény (obvykle rozměrově výraznější příšera) a zůstane smutně koukat, jak si ostatní užívají skvěle rozjeté rubanice. Naštěstí se jedná spíše o výjimky, jelikož jsem v celé hře narazila asi jen na tři nebo čtyři bezmocné protivníky. 

Zbraně až na prvním místě

Samostatnou kapitolu si rozhodně zaslouží vylepšování zbraní, které je úžasně propracované, ať už si vyberete jakéhokoliv favorita. Za zlaťáky, které nasbíráte v truhlách a měšcích, případně trochu morbidně z lidských oběšenců, můžete nakupovat tolik vychytávek, až nebudete vědět, kterou vybrat dřív. Nové zbraně ale budete získávat postupně, což je jen dobře, protože si neumím představit nákupní šílenství, které by jinak u mnoha hráčů chtíc nechtíc vypuklo. 

Kromě už zmíněných zbraní na blízko i dálku získá Jessie taky ultimátní zbraň v podobě kovového kříže, který při aktivaci elektrifikuje všechny nepřátele v okolí a na několik vteřin je úplně vyřadí z provozu.

Jedná se o nejsilnějšího pomocníka v souboji s hordami, s patřičně dlouhou dobou nabíjení. Kromě něj ale můžete využívat i okolní prostředí, třeba okované klece nebo výbušné barely, které můžete odpálit buď triviálně zbraní, nebo na ně metat nepřátele, pokud máte zálibu v pyrotechnice. Ruku v ruce se získáváním zkušeností jde i odemykání schopností postavy, které umožní nejrůznější řetězení komb stejně jako vylepší regeneraci zdraví a mnoho dalšího. Je vidět, že na zábavnost soubojů kladli vývojáři hlavní důraz a v tomto směru se jim podařilo dosáhnout příjemné hratelnosti, která mě opravdu bavila od začátku do konce. 

Zásluhu na tom mají i různorodí nepřátelé, na které se můžete blíže podívat v bestiáři a zjistit s čím jste to měli zrovna tu čest. Přinejmenším ze začátku totiž opravdu nevíte, jaká nádhera vás čeká za prvním zákrutem cesty, uvnitř pavouky zamořené sluje nebo mezi ropnými vrty. První blízké setkání s vředovitými nádory na nožičkách běžících mi v ústrety, aby mi chvíli na to vybuchly do obličeje směs hnisu a žíraviny, je těžko zapomenutelné a každý jednotlivý typ příšer má své vlastní portfolio, jak Jesseho srazit do hrobu, stejně, jako svá slabá místa.

Puzzly nikoho neminou

Evil West nabízí i několik opravdu jednoduchých puzzlů, jako je popotahování vagonů po kolejích nebo přemisťování kamenných platforem (taktéž po kolejnicích). Co se původně zdálo jako příjemné zpestření mezi otloukáním nejrůznější verbeže, se bohužel při už asi pátém sprintu ve funkci živého akumulátoru elektrické energie z bodu A do bodu B začalo poněkud zajídat a úkoly stále stejného typu nakonec na zábavnosti úplně nepřidaly. 

Co se týče lokací, jsou pěkně zpracované a vizuálně dostatečně rozmanité. Smrdutý močál plný toxických výparů, stejně jako ohněm osvícený kostel mají svou atmosféru, kterou ještě podtrhuje hudební podkres. Abych se vyhnula spoileru, nebudu jmenovat konkrétní skladbu ze závěru hry, jelikož se přímo váže k místu, kde zazní, ale musím se přiznat, že mi vyloudila opravdu široký úsměv na tváři, přestože jinak jsem se v nijak úsměvné situaci nenacházela.

Evil West zároveň nepatří mezi nejdelší hry a v závislosti na zvolené obtížnosti od příběhové až k hard vám jedno absolvování pravděpodobně nezabere více než 15 hodin, i když ho prošmejdíte skrz na skrz. Vzhledem k lineárnímu příběhu je navíc jeho znovuhratelnost v podstatě minimální. Samozřejmě se nabízí možnost rozehrát ho znovu na vyšší obtížnost a s důrazem na jiné zbraně, ale pochybuji, že by se našel zástup hráčů, které by bavilo procházet zas znova jeden a ten samý příběh, na kterém se nezmění zhola nic.

Sólo dobrodružství i co-op zábava

Hru můžete projít jak v sólo, tak v online kooperačním režimu pro dva hráče. Osobně ale kooperaci zatím odzkoušenou nemám, takže nemůžu posoudit, jak dobře nebo špatně funguje.

Evil West je v jádru prostě nadmíru zábavnou rubanicí s velikým množstvím úpravy zbraní, výběrem schopností postavy, hezky zpracovaným prostředím a nepřáteli. Přestože měl příběh šanci stát se rovnocenným partnerem soubojů, bohužel uvízl v určité průměrnosti, a i když svou roli plní, je škoda promarněného potenciálu i vzhledem k možnostem, které tematicky nabízel. 

Naopak potěší česká lokalizace ve formě titulků, i když v recenzované verzi ve dvou kapitolách úplně vypadly z cut-scén a zůstaly jen v psaných dokumentech. Je ale pravděpodobné, že v den vydání budou české titulky v pořádku. Pokud tedy máte zálusk na Divoký západ v netradičních kulisách, směle vyrazte, pravděpodobně se budete skvěle bavit.

• Zdroje: Vlastní

Evil West (RECENZE)

Závěrečné hodnocení

Tato recenze byla napsaná pro PC verzi hry. Klíč k recenzi poskytla společnost Playman.

Hodnocení7/10 DOBRÉ

Verdikt:

---

V Evil West můžete strávit několik hodin zábavnou likvidací hord nadpřirozených nepřátel, stejně jako se vyřádit při vylepšování zbraní a schopností postavy. Procházení koridorů i arén má díky stylizaci své kouzlo, a pokud nečekáte hlubokomyslný příběh nebo nezapomenutelné charaktery, určitě nebudete zklamaní.

Klady

• Zábavný soubojový systém
• Hezky zpracovaní nepřátelé
• Pěkné prostředí
• Humor
• Velké množství vylepšení zbraní a schopností postavy

Zápory

• Plytčí vývoj charakterů nepřátel
• Stále stejný typ úkolů (přenos elektřiny)
• Horší pohybové schopnosti Jesseho při sprintu a uhýbání
• Mizivá znovuhratelnost
• Kratší herní doba

Jiřina Formánková

Videohry patří mezi mé velké koníčky přibližně posledních 15 let. V redakci GEMu/Alza Magazínu jsem od roku 2017 a mezi mé oblíbené žánry patří především survivaly, RPG a adventury, ale rozhodně nepohrdnu ani zajímavými indie projekty. Z platforem dávám jednoznačně přednost PC před všemi ostatními.

HW nároky pro Evil West PC

• Zdroj: Steam (22. 11. 2022)

S jakým herním PC na Evil West?

Chcete si ulehčit výběr? Níže pro vás máme tipy na vhodné herní počítače podle náročnosti.

Alza počítače