Ghost of Tsushima (RECENZE) – Pohled do duše samuraje

Ghost of Tsushima (RECENZE PS4 Pro) – Obsah článku

1. Samurajové na japonský způsob
2. Je čest důležitější než lidský život?
3. Čelte nepřátelům přímo…
4. …nebo je strašte ve stínech noci
5. Slepá mapa nutí k objevování
6. Cušima jako z bedekeru
7. Zakončení PS4 generace jako hrom
8. Recenze Ghost of Tsushima: závěrečné hodnocení

Samurajové na japonský způsob

Pojem samuraj, pro euroamerický prostor podstatnou část historie neznámý, se ve velkém zpopularizoval až v průběhu 20. století. Když se však světu představil ikonický válečník s katanou, který brání životy nevinných obyvatel Japonska před všemi nebezpečenstvími, okamžitě si jej mnoho lidí zamilovalo (také kvůli tomu, že působil jako dálněvýchodní ekvivalent tradičního středověkého rytíře). Rostoucí zájem o japonské bojovníky se samozřejmě projevil v popkultuře, v níž mistrovské filmové kousky jako Sedm samurajů od Akira Kurosawy či série o Zatoichim inspirovala mnoho současných tvůrců (namátkou vybereme Quentina Tarantina a jeho dvoudílný opus Kill Bill nebo duchovněji zaměřený Ghost Dog od Jima Jarmushe).

Naší kultuře však dost často uniká samotná podstata samuraje jako takového, protože v něm zjednodušeně vidí pouze borce porcujícího nepřátele nadmíru přesnými seky svým smrtícím ostřím. Japonská civilizace ovšem stojí na jiných hodnotách než ta euroamerická, hlavní slovo v ní má čest, úcta a věrnost, což se velmi dobře povedlo zachytit tvůrcům ze studia Sucker Punch ve hře Ghost of Tsushima. V jejich PS4 exkluzivitě totiž servírují příběh ze středověkého japonského ostrova Cušima, který trpí pod invazivní vládou krutých Mongolů rozsévající smrt a další hrůzy.

Je čest důležitější než lidský život?

Příběh Ghost of Tsushima se točí kolem Jina Sakaie, jednoho z mála přeživších masakru, během něhož Mongolové smetli z povrchu cušimského místní bojovou šlechtu, čímž se prakticky stali pány ostrova. Náš mladý hrdina se musí rozhodnout, zda jsou pro něj důležitější hodnoty samurajského kodexu či lidské životy, jež jako osamělý válečník nemůže hájit čestnou cestou. Postupem času se naučí několik ninjovských a brutálních praktik, díky nimž zaseje do srdcí nájezdníků strach z neznámého zabijáka, Ducha Cušimy. Zachycení vývoje postavy Jina Sakaie, jeho pochybnosti nad některými kroky či přesvědčování sama sebe, že neetické praktiky musí použít proti Mongolům a jejich spojencům, dodávají ději správnou atmosféru.

Scenáristé zaslouží pochvalu také za tvorbu vedlejších příběhových linek. Ještě dlouho budete vzpomínat na zlodějku Yuno, Lady Masako, senseie Išikawu či mnicha Noria, s nimiž prožijete mnoho ikonických momentů na jejich cestě za spravedlivou pomstou. Během potulování Cušimou narazíte také na kratší questy, sloužící jako epizody dokreslující atmosféru smrti a zmaru. Řešení úkolů s nelineárním průběhem se promítne do vaší reputace, díky níž se nakonec stanete živoucí legendou a pravidelným účastníkem nočních můr Mongolů.

Způsob vyprávění však nemusí sednout každému. Autoři totiž jasně předeslali, že se nechali inspirovat tradiční japonskou kinematografií, což lze pozorovat v téměř každém záběru. Tempo je spíše pozvolné, nemá cenu nikam spěchat, takže asi nikoho nepřekvapí, že nelze přeskočit příběhové sekvence. Dialogy postav obsahují pořádný ranec patosu, ale toho správného, jako vystřiženého z japonské verze Shakespeara, která se přímo utápí v kontrastu hrdinské cti a lidské zkaženosti. Občas je to sice už mírně přes čáru (když vybijete celý tábor lapků a pak jen vyhubujete jeho veliteli), ale já si užíval každou minutu v Jinově společnosti.

Čelte nepřátelům přímo…

Důraz na příběhovou složku je u Ghost of Tsushima patrný na každém kroku, ale mnohem více času strávíte s katanou v ruce. Čepel rodu Sakai se zbarví do ruda krví Mongolů, lapků a dalších nepřátel, kteří budou stát v cestě Jinovy verze spravedlnosti. Zpočátku se budete držet tradic a kodexu bušidó, takže se budete spoléhat na své šermířské dovednosti. Postupně si osvojíte čtyři bojové styly, jejichž přepínání podle vybavení vašich soupeřů je v zápalu boje zcela přirozené. Po několika hodinách boje už poznáte, jaký výpad si na vás nepřítel chystá, takže jej vykryjete či uhnete a následně zasadíte smrtelnou ránu do odkrytého místa.

V průběhu hry budete narážet na stále silnější nepřátele, ale s každým si lze vyříkat nesouhlas s invazí pěkně naférovku, po samurajsku. Nejdříve je vyzvete, aby se vám postavili čelem, během několika vteřin zredukujete jejich řady na polovinu a pak vás už nerozhodí ani mongolské podlé triky jako hod třaskaviny pod nohy. Zdatní šermíři nakonec díky sestavě komb a speciálních úderů budou vypadat jako krvelační tanečníci bez milosti trestající naivitu svých oponentů. Přesto vám dám jednu přátelskou radu, která vám ušetří mnoho nervů: podobně jako v Zaklínači 3 si co nejdříve pořiďte dovednost na vykrývání vystřelených šípů, jež ve vaší strategii mohou nadělat pořádnou paseku.

Přiznám se, že jsem se většinu času snažil v Ghost of Tsushima chovat jako správný samuraj a i proti velké přesile jsem nastavoval svou čestnou tvář (o to více mě naštvaly výtky lorda Šimury, který mě kritizoval za nedůstojné válčení). Když jsem náhodou padl rozsekán na cucky, zkusil jsem se nepříteli postavit znovu, s větším respektem a opatrností (v tom hodně pomůžou bleskové nahrávací časy). Ghost of Tsushima vás nebude trýznit vysokou obtížností jako Sekiro, ale v soubojích nezvítězíte za hubičku. Vyplatí se zachovat klid, disciplínu a spíše defenzivně reagovat na vývoj situace, než se bezhlavě hnát dopředu.

…nebo je strašte ve stínech noci

Spousta z vás se ovšem raději vydá cestou Ducha děsícího nepřátele svou démonickou všudypřítomností a nelítostným přístupem. Díky osvojení mongolských praktik, zavedení střelného prachu do svého arsenálu a schovávání ve stínech zlikvidujete během pár chvil celý tábor, aniž byste způsobili jakýkoliv povyk. Ninjovské postupy, záludné (tzn. nečestné) zabíjení ze zálohy a skryté ostřelování nepřátel z luku (třeba výbušnými šípy) jsou jasnou odpovědí na to, proč se v dohledné době nedočkáme přestěhování Assassin's Creed do Číny nebo Japonska. Ghost of Tsushima se totiž v některých momentech hraje dost podobně a mnoho mechanik dokonce představuje lépe.

Především pohyb ve vesnicích a táborech, během nějž se můžete schovat do trávy, proplížit se pod domem či vklouznout do stavení střechou, by v Ubisoftu mohli okopírovat ku prospěchu všech. Nejedná se o tradiční AC™ parkour, ale spíše o využívání veškerých možností v rámci zabijácké taktiky, v níž velkou roli hraje vystřelovací hák. Mongolové totiž málokdy kontrolují prostory nad svými hlavami, takže se můžete neslyšně pohybovat jejich ležením, působit nezměrné škody a děsit tak nepřátele, kteří občas zahodí své zbraně a vezmou do zaječích. Je sympatické, že vám autoři až na několik míst v příběhu ninjovské praktiky nijak nenutí, ale nakonec sami přijdete na to, že si v některých momentech dost ulehčíte postup.

Na tomto místě mě trošku mrzí, že si scenáristé nepohráli více s možností „schizofrenního hrdiny“ ve stylu Zorra. V samurajském brnění bychom mohli pobíhat po Cušimě jako vznešený lord Jin Sakai ctící veškeré tradice, zatímco v jiném převleku a s maskou přes obličej bychom děsili nepřítele jako hrůzostrašný Duch ostrova. Místo toho vás každý okamžitě pozná a sám hrdina se ke všem nepravostem dobrovolně přizná s tím, že bylo potřeba je učinit. Přitom výměna oblečení má významný vliv na hratelnost – v brnění snesete více ran, jako rónin se lépe plížíte a v oděvu lukostřelce se zlepší dalekonosné útoky.

Slepá mapa nutí k objevování

Ghost of Tsushima se v mnohém podobá tradičním akčním adventurám s otevřeným světem s chladnými zbraněmi v hlavní roli, a proto se nabízí srovnání se třetím Zaklínačem nebo posledními dvěma díly asasínské série Origins a Odyssey. Hraní za Jina Sakaie se totiž často ubírá zcela jiným směrem. Zapomeňte na nekonečnou honbu za lepším vybavením, tady se lootovat nebude. Od začátku šviháte katanou a tantem svého klanu a v průběhu hry je postupně vylepšujete u mistrů kovářů. O něco více se můžete realizovat ve výběru oblečení a ochranných amuletů se speciálními dovednostmi, ale pokrývka hlavy či maska na obličej mají pouze kosmetický význam.

Místo hromady harampádí padajících z nepřátel se tak budete věnovat krajině ostrova Cušimy, u níž se vyplatí prošmejdit každý kout. Tu najdete klanovou vlajku, jinde liščí doupě, jehož obyvatel vás dovede ke svatyni Inari, nebo poklidné místo ke skládání poezie haiku. Jenže i tady jde Ghost of Tsushima proti proudu, protože k objevování zajímavých míst vás nikdo netlačí a navíc na mapě na začátku netrčí žádné klasické otazníčky (lovcům trofejí se začínají potit ruce, že?), ale lokace musíte objevit sami.

Občas vás nasměruje zachráněný rukojmí (nelogicky i přes půl ostrova), osvobozením vesnice ze spárů Mongolů se odkryje část mapy, a jestli budete vnímaví, tak vás k utajenému táboru či termálním pramenům dovedou sami duchové ostrova (magický vítr, poletující pták či pramínek kouře na obzoru). Já se mnohdy nechal strhnout místní krajinou tak, že jsem hodiny brouzdal sem a tam, abych objevil zapadlý chrám, k němuž vedla záludná cesta po skalách, jako by sérii Uncharted z oka vypadla. Během recenzního hraní jsem prošmejdil každý kout, odhalil všecka tajemství a nelituju ani minuty z přibližně padesáti hodin, které jsem na Cušimě strávil.

Cušima jako z bedekeru

Během hraní jste vždy na dosah relaxačním momentům, třeba při poslouchání melodií píšťaly měnící počasí. Ghost of Tsushima totiž vypadá úžasně, takže jsem se mnohokrát zastavil a němě zíral na dění na obrazovce. Během celé své recenzní kariéry jsem neudělal tolik screenshotů jako v posledním týdnu, každý by přitom mohl skončit jako plakát na zdi či tapeta plochy počítače. Může za to jak úžasný fotomód s obrovským počtem různých šoupátek efektů, tak grafický stav hry, který ovšem není bez chybičky. Bohužel zde musím vznést výtku směrem k občasným bugům a glitchům, které trápí velký počet digitálních otevřených světů.

Fyzika Ghost of Tsushima se občas zblázní a propadnete mostem, vyletíte do vzduchu (pamatujete vaření lektvarů v Kingdom Come: Deliverance?) nebo vidíte levitující mrtvolu. Je to velká škoda, protože na příběhu Jina Sakaie jde vidět obrovský kus práce s důrazem na detail. Setřepání krve z meče, utření o rukáv, prohrábnutí trsů trávy při průjezdu loukou či jen víry listí ve větru – to vše budete chtít vidět stále dokola. Pochvalu si zaslouží také mimika postav a jejich pohyby, i když se občas prolínají textury vrstev oblečení a pohyb rtů neodpovídá mluvenému japonskému dabingu, v němž je zážitek ještě o sto procent lepší (společně s černobílým kurosawovým filtrem).

Zakončení PS4 generace jako hrom

Když kolega Filip Němec s nadsázkou napsal v recenzi The Last of Us Part II, že kdyby všechny hry vypadaly jako ona, nebylo by třeba nové generace konzolí, jen jsem se pousmál. Dnes bych se pod to klidně podepsal. Ghost of Tsushima vypadá svým romantizovaným způsobem nádherně a ukazuje Japonsko v tom nejlepším světle. Navíc jsem si mohl díky skvělému překladu do češtiny užít celý příběh Jina Sakaie v originálním znění, což ještě umocnilo mé pocity. Od první minuty jsem se nechal unášet parádním příběhem s ještě lepšími vedlejšími questy, podlehl jsem variabilitě prostředí lákající k průzkumu a užíval si různorodých bojových stylů proti zlepšujícím se nepřátelům. 

Tvůrci ze Sucker Punch namixovali ověřené herní mechaniky akčních adventur s otevřeným světem a přinesli jedinečnou hru ze středověkého Japonska. Bohužel v dnešní uspěchané době nebude každému vonět postupné objevování lokací, pomalejší tempo a nemožnost přeskočit videosekvence. Pro mě se však tato PS4 exkluzivita vycházející 17. července pravděpodobně stala králem letní sezóny.

Tato recenze byla napsaná pro PS4 Pro verzi hry.

• Zdroje: Vlastní

Recenze Ghost of Tsushima: závěrečné hodnocení

Hodnocení 92 % GEM

Verdikt:

---

Ghost of Tsushima je skvělým zakončením současné generace konzolí. Silný příběh o japonské duši válečníka, povedené vedlejší questy, různé styly boje proti Mongolům a nádherné audiovizuální zpracování potěší každého fanouška akčních adventur s otevřeným světem.

Klady

• Příběh a samurajská atmosféra
• Živoucí vedlejší postavy
• Taktické střety tváří v tvář
• Ninjovský postup Ducha
• Pocit z objevování ostrova
• Nádherné audiovizuální zpracování

Zápory

• Občasné bugy
• Málo přehledné souboje uvnitř domů
• Někdy neadekvátní chování AI postav
• Na někoho moc patetický styl vyprávění
• Pro někoho nemožnost přeskočit rozhovory

Jakub Němec

Hraní her, ať už počítačových či deskových, se stalo součástí mého života už s prvním úspěšným umístěním plastové čepičky v Kloboučku, hop! a s archaickým počítačem, na kterém téměř neustále běžela trojice Rayman, Pharaoh a FIFA 2000. Od té doby se rád nechávám překvapovat unikátními zážitky, silnými příběhy a originální hratelností, kterou dokáží vývojáři vykouzlit. Jsem v redakci Alza Magazínu a GEMu sice vedený jako sporťák a deskovkář, ale rád se ponořím do akčních adventur, RPG, závodů nebo plošinovek, ale vlastně nepohrdnu ničím zajímavým a netradičním.