Hogwarts Legacy (RECENZE) – Být kouzelníkem nikdy nebylo zábavnější

Hogwarts Legacy (RECENZE PS5) – Obsah článku

• Zapomeňte na Harryho Pottera, hrdinou jste vy
• Voldemorta ze sebe neuděláte, ale hulváta ano
• Obrovský otevřený svět překypující obsahem
• Hůlky připravit!
• Fanoušci světa Harryho Pottera se zblázní blahem
• Nádherný svět trpí obvyklými problémy
• Recenze Hogwarts Legacy: závěrečné hodnocení
• HW nároky pro Hogwarts Legacy PC

Zapomeňte na Harryho Pottera, hrdinou jste vy

Nečekejte však Harryho, Rona ani Hermionu. Příběh Hogwarts Legacy se totiž odehrává na konci 19. století, tedy dávno předtím, než Harry odjel od Dursleyových a několikrát zachránil svět kouzelníků. Jak byste asi od RPG hry čekali, hned na začátku si vytvoříte svého vlastního kouzelníka nebo čarodějku v příjemném editoru, načež zjistíte, že na rozdíl od ostatních studentů se vaše sova s dopisem opozdila o několik let a do Bradavic nastupujete až coby páťák.

To má své důvody v rámci příběhu, ale třeba také hratelnosti. Osobně kvituji, že se celá hra odehrává v rozmezí jen jednoho ročníku a nekopíruje zažité schéma. Navštěvování hodin a další studentské povinnosti tu pochopitelně nechybí, středobodem příběhu je ale dobrodružství, které odstartuje už v samotném úvodu hry. Máte totiž unikátní schopnost vycítit mocnou, prastarou magii, která je s Bradavicemi odpradávna spjata. K nevoli kouzelnického světa ji chce ovládnout jeden zlomyslný skřet a rozdmýchat tak odvěký spor mezi svým druhem a kouzelníky.

Příběh je dobře napsaný, příjemně graduje, má několik zajímavých zvratů, a přestože nekopíruje žádnou známou příběhovou linku z knih, respektive filmů, má v sobě cosi potterovského. Na pozadí story o válce, touze po moci, zlobě a násilí se line jako tenká nit vyprávění o odvaze, přátelství či laskavosti. O to více nešťastně působí nešikovné začleněnování sociálních problémů dnešní společnosti, které ovšem v rámci příběhu působí poměrně křečovitě. 

Voldemorta ze sebe neuděláte, ale hulváta ano

Možná jste po ohlášení hry, ale i z některých následných marketingových materiálů nabrali dojem, že velkou roli budou hrát v Hogwarts Legacy příběhové volby a větvení v dialozích. Ve skutečnosti ovšem hra neobsahuje žádný morální systém, nemůžete se tak stát vyloženě zlým. Postupně se například od kamaráda ze Zmijozelu můžete (ale také nemusíte, to už bude na vás) naučit Kletby, které se nepromíjejí. Vaši postavu a vyznění příběhu to ale téměř nijak neovlivní, neupadnete v nelibost učitelů, protože používáte na lapky v Zapovězeném lese zaklínadlo Avada Kedavra.

Podobně působí i většina možností v dialozích. Postupně zjistíte, že hra často jen vytváří iluzi vaší volby a v některých okamžicích je jedno, jakým způsobem zareagujete, protože tak či onak se doberete stejného výsledku. Ne že by ale na vašich rozhodnutích vůbec nezáleželo. Třeba hned od úvodního rozhodnutí, do jaké koleje se zařadíte, se odvíjí složení vašich kamarádů, průběh vybraných questů či druhy vybavení exkluzivní pouze pro vaši kolej.

Výrazný vliv na příběh mají také některé vedlejší questy. Vaše chování v nich k ostatním studentům se projeví v hlavní dějové lince, přičemž se můžete profilovat jako typický klaďas ve stylu Harryho Pottera, nebo hrubý prospěchář ze Zmijozelu. Zmíněné prvky přináší sami o sobě solidní dávku znovuhratelnosti, zejména díky odlišnostem daným výběrem koleje, ta největší variabilita ale přichází až na samotném konci. S jistotou v tuto chvíli vím, že existuje řekněme dobrý a zlý konec příběhu, přičemž ten druhý vás právě postaví spíše do role prospěcháře toužícího po moci. 

Obrovský otevřený svět překypující obsahem

Než se ale doberete závěru, nějaký čas vám to zabere. Příběh se dá dokončit za odhadem necelých čtyřicet hodin, Hogwarts Legacy ale patří k těm hrám, kde se hranice mezi hlavními a vedlejšími questy naprosto stírají. Nejen kvalitou nebo rozsáhlostí úkolů, některé side questy by totiž s trochou nadsázky vydaly na vlastní DLC a zajímavostí svého příběhu atakují ten hlavní, ale také provázaností s celým světem a zejména vaší motivací plnit je.

A nejsou to jen vedlejší úkoly, kterých je ve hře více než 100 a jsou zábavné, neopakují se a rozhodně nepůsobí jako něco do počtu. Hra je totiž prošpikována nejrůznějšími hádankami, puzzly, easter eggy, vtípky a minihrami, takže vás naprosto pohltí. V dojmech z hraní jsem se tomu věnoval podrobněji, nyní tak jeden příklad za všechny. Ve hře můžete ve volné přírodě chytat kouzelná zvířata a chovat je uvnitř Komnaty nejvyšší potřeby, která vám k tomu dá hned několik nádherných lokací.

Hledat tyto fantastické tvory a poté je opečovávat a krmit je hrou samo o sobě. V komnatě jim pak můžete pomocí šikovného editoru stavět ubytování, vychovávat jejich potomky, vysazovat stromy a zdobit okolí, zkrátka takový malý Zoo Tycoon. Jenže za to vše budete i odměňování. Testrálové nebo fénixové vám dají své peří, jiná zvířata zase třeba vejce a s pomocí těchto surovin si pak můžete upgradovat výbavu. A přesně takhle funguje celá hra – nejenom že je skutečně vše, co ve hře děláte, zábavné, ale jste za to i kontinuálně odměňováni.

To se týká i zkušenostních bodů, které zkrátka dostáváte za vše, co děláte. Díky tomu se také vyhnete nutnosti vždy čas od času splnit nějaké vedlejší úkoly, abyste se mohli pustit do další příběhové mise. Nic takového v Hogwarts Legacy nehrozí, protože nikdy nevíte, kam dřív skočit… tedy, spíše zaletět, po světě Hogwarts Legacy se totiž můžete pohybovat i vzduchem, a to nejen na koštěti, ale třeba také na hřbetě hipogryfa, testrála nebo dalších ikonických zvířat. Herní svět je totiž obrovský. Ony už samotné Bradavice jsou tak velké a zároveň detailní i plné obsahu, že by bohatě stačily. Jenže k samotnému hradu patří ještě Prasinky, Zapovězený les a kilometry okolní přírody skýtající podobně pestrou škálu aktivit jako hrad samotný.

Hůlky připravit!

To vše výše zmíněné řada z nás tak trochu tušila už z trailerů. Detailnost, velikost i propracovanost hry z nich přímo čišela. Čeho jsem se ale třeba já osobně bál nejvíce, byly souboje. Po padesáti hodinách hraní ale musím říct, že jde možná o největší překvapení hry a vůbec silný příslib pro jakékoliv hry s kouzlením, které nás v budoucnu čekají. Soubojový systém by se dal popsat jako šermířské souboje na dálku stojící na pečlivém výběru z více než 30 kouzel.

Stejně jako ve všech ostatních ohledech, i zde ctí autoři předlohu, a tak tu jsou nejen útočná kouzla jako Bombarda nebo Incendio. Pomocí zaklínadla Leviosa nepřítele zvednete do vzduchu, zvoláním Acio si ho přitáhnete k sobě a pak ho orestujete plameny zaklínadlem Incendio. Hodí se třeba i přeměňování, klidně můžete skřeta proměnit v sud a ten hodit na dalšího neřáda. Vyplatí se kouzla řetězit do promyšlených komb a vytvářet si zajímavé buildy.

Jedinou kaňkou na kráse je nutnost přepínat mezi čtyřmi nabídkami kouzel. Vždy lze mít aktivní jen čtyři z nich a poté si přepínat stiskem triggeru a šipky na jinou paletu s dalšími čtyřmi kouzly. Po čase jsem si na to docela zvykl, ale pro méně zkušené hráče může být časté přepínání přeci jen překážkou. Navíc ani čtyři nabídky po čtyřech kouzlech neobsáhnou celou dostupnou zhruba třicítku kouzel, takže je musíte občas přehodit za jiná. Ale nejde o zas tak velký problém a popravdě ani mě nenapadá lepší řešení. Je to bohužel daň za to, že se autoři vytáhli a nabídli skutečně hodně kouzel, což je určitě dobře.

Vylepšování postavy, práce s výbavou či odemykání perků nevybočuje nijak z řady tradičních akčních RPG. Nabídky jsou jednoduché a přehledné, nejdou zbytečně do hloubky a vše rychle pochopíte. Autoři ale přitom nezapomněli na nic důležitého. Nechybí například možnost na jakýkoliv kus výbavy přehodit vzhled z jiného kousku, takže si můžete nechat třeba plášť s nejlepšími statistikami, ale zároveň se stylově obléct. A musím říct, že měněním šatníku podle svého stylu jsem v Hogwarts Legacy strávil opravdu hodně času.

Fanoušci světa Harryho Pottera se zblázní blahem

Z předchozích řádků jste doufám nabyli dojmu, že Hogwarts Legacy je podařeným RPG. Kvalitní příběh, bohatá nabídka skvěle napsaných vedlejších questů, masivní množství nejrůznějších aktivit, velký otevřený svět a velmi zábavná hratelnost. Dejte pryč světoznámou předlohu, a i tak dostanete skvělou hru. Jenže Hogwarts Legacy je daleko víc. Je to zcela ultimátní nabídka všem fanouškům Harryho Pottera a pocta světu, který vytvořila J. K. Rowlingová.

Hra má navíc pro každého něco. Pokud jste jen párkrát v televizi viděli filmy s Harry Potterem nebo jste byli v kině na Fantastických zvířatech, i tak budete neustále narážet na povědomá témata, předměty, místa nebo dokonce i postavy. Právě ten pocit familiárnosti dává hře další rozměr něčeho… skoro skutečného. A skalní fanoušci Harryho Pottera? Tak pro ty je Hogwarts Legacy doslova a do písmene splněným snem. 

Není absolutně pochyb o tom, že vývojáři chovají předlohu v nejvyšší úctě. V podstatě na cokoliv, co by méně znalý divák Harry Potter filmů řekl „tohle jsem ve filmu neviděl“ nebo „tohle tam nebylo“, můžete automaticky odpovědět „ale přesně takhle to bylo v knížce, takhle si ten svět vymyslela Rowlingová“. Ať už jde o podivný kulatý průchod s nízkým stropem do nebelvírské koleje nebo detaily jako barevné ošacení ducha Protivy. 

A co je na tom všem možná úplně nejlepší, na ten známý a kouzelný svět Harryho Pottera pasují všechny ty RPG mechaniky jako zadek na kouzelný kotlík. Sbírání bylinek na výrobu lektvarů posilující v boji? Kouzelné talismany? Trollové? Nebo prostě jen obecně kouzla a čáry? To vše je ve světě Harryho Pottera již dávno zakotveno, autoři jen obrousili hrany, aby do sebe vše zapadlo a výsledkem tak je hra, která na jedné straně dává smysl a na straně druhé nemusí nijak násilně ohýbat svou předlohu.

Nádherný svět trpí obvyklými problémy 

S respektováním předlohy úzce souvisí také vizuální zpracování hry. Co totiž už bylo vymyšleno ve filmech, autoři s díky využili, hra tak působí konzistentním dojmem. Máte pocit, že vstupujete do světa, který znáte a kde je vám dobře. To se týká zejména perfektně zpracovaného hradu, kde si užijete ikonické točité schodiště, velkou síň nebo všudypřítomné živé obrazy. Hrad je plný života a působí opravdu fantasticky, stejně jako Prasinky, kde si nakupujete lepší výbavu, a naopak prodáváte své přebytky z výprav.

Půvabně většinou působí také okolní svět, který skrývá fantastické scenérie jasně podtrhující velikost celé hry a musím uznat, že neslyšné svištění vzduchem na koštěti či hipogryfovi se mi ani po padesáti hodinách nezajedlo. Ale je to otevřený svět s automatickým střídáním dne a noci, a tak i zde zákonitě přichází okamžiky, kdy horší nasvícení nebo méně atraktivní lokace nevypadá tak lákavě. Co je ovšem horší, jsou poměrně časté problémy s problikáváním či opožděným načítáním textur. Vzhledem ke komplexnosti hry nechybí ani občasné problémy s fyzikou, ale nic strašného.

Zatímco střídání dne a noci je až na vybrané mise automatické, roční období se střídají podle postupu v příběhu. Zažijete proto jak zelenající se jarní louky, tak i podzim s nahnědlým listím či romantické zimní scenérie. Roční období přitom logicky promění také interiér hradu nebo výzdobu Prasinek. Podobných detailů je hra plná a mohl bych o nich vykládat dlouhé hodiny. Ale asi jste už pochopili, že Hogwarts Legacy je zkrátka vynikající hrou. Koho nechává Harry Potter chladným, stále dostane skvělé akční RPG, pokud jste ovšem skalní fanoušci chlapce, který zůstal naživu a jeho kouzelného světa, s klidem si přičtěte bod navíc a pusťte se do hraní titulu, u kterého strávíte desítky a desítky hodin nekonečné zábavy.

• Zdroje: Vlastní

Hogwarts Legacy (RECENZE)

Závěrečné hodnocení

Tato recenze byla napsaná pro PS5 verzi hry. Kopii hry poskytla společnost Cenega.

Hodnocení9/10 SKVĚLÉ

Verdikt:

---

Splněný sen fanoušků Harryho Pottera. Poutavý příběh, obrovské množství zábavného vedlejšího obsahu, velký, ale rozhodně ne prázdný svět a zábavná hratelnost. I pokud nejste skalní fanoušci Harryho, Hogwarts Legacy si rozhodně užijete, protože jde o skvělé akční RPG.

Klady

• Poutavý příběh
• Obrovské množství skvěle navrženého vedlejšího obsahu
• Otevřený svět je rozsáhlý, ale plný aktivit
• Skvěle zpracované souboje
• Fantastické využití knižní, respektive filmové předlohy
• Solidní znovuhratelnost

Zápory

• Méně významné technické problémy
• Dialogové volby nemají často zásadní vliv

Filip Němec

Hry byly mým nejlepším přítelem i milenkou již od dětství. O hrách jsem začal psát už na střední škole, čímž jsem vysedávání u herních strojů ospravedlňoval nejdříve před rodiči i přítelkyní a nyní před manželkou. V minulosti jsem ve formě textu i herních pořadů přispíval pro magazíny jako Games.cz, Eurogamer.cz či Zing.cz. V Alza Magazínu a GEMu mám na starosti herní konzole všeho druhu, videoobsah a z her pak zejména závody. V osobní rovině jsem navíc hlavním strůjcem vyostřených diskusí mezi konzolisty a PC Master Race, do které jsem se nenápadně také přidal, přestože moje herní srdce bije zejména pro pohodlné gaučové hraní.

Hogwarts Legacy (DOJMY Z HRANÍ PS5) – Obsah článku

1. Masivní dobrodružství na desítky hodin
2. Perfektní propojení hlavních misí a vedlejšího obsahu
3. Originální příběh ve stylu Harryho Pottera
4. Věrnost předloze
5. Švihnout a mávnout!
6. Do Prasinek, Zapovězeného lesa a ještě dál
7. Splněný sen fanoušků Harryho Pottera
8. HW nároky pro Hogwarts Legacy PC

Masivní dobrodružství na desítky hodin

Hogwarts Legacy je masivní hra. Dobře, možná ne tak masivní jako třetí Zaklínač, Skyrim nebo poslední dva Asasíni, ale opravdu – Hogwarts Legacy je skutečně masivní hra. To je ostatně důvodem, proč právě nečtete plnohodnotnou recenzi, ale tyto dojmy z hraní. Ačkoli jsem totiž už ve hře utopil přes dvě desítky hodin, v mnoha ohledech stále kloužu po povrchu nebo nejsem schopen plně zhodnotit některé prvky. Proto se v tomto článku zaměřím na své dosavadní dojmy a zatím vyzkoušený obsah. Číselným verdiktem sice následující řádky končit nebudou, ale minimálně fanoušci Harryho Pottera z něj už nyní jasně poznají, jestli se jim vyplatí hru pořídit. Spoiler alert – vyplatí. Hogwarts Legacy je prostě boží.

Oficiální průvodce hrou tvrdí, že příběh dohrajete za nějakých 35 hodin. Teoreticky to asi možné je, ale prakticky se k takovému výsledku jen těžko dopracujete. Jako v řadě kvalitních velkých RPG je totiž prolnutí hlavního příběhu a vedlejšího obsahu tak těsné, že věnovat se čistě hlavním misím by byl hřích. V Hogwarts Legacy se navíc hranice mezi příběhem a vedlejšími questy stírají natolik, že je přestanete vnímat a prostě se stanete studentem školy čar a kouzel v Bradavicích.

Perfektní propojení hlavních misí a vedlejšího obsahu

Abyste porozuměli rozsáhlosti a propracovanosti hry, dám vám pár příkladů. Při pohybu bradavickým hradem i jeho okolím potkáváte nejrůznější postavy, které vás žádají o pomoc nebo si s vámi chtějí třeba zahrát jednu z kouzelnických her. Ano, mohli byste s klidem odmítnout, jenže rozvíjení přátelství nejen s ostatními studenty vám odemyká nová kouzla nebo vám kamarád může v ožehavou chvíli přispěchat na pomoc. Třeba zaklínadlo Alohomora vás jen tak mimoděk naučí školník, což vám ale umožní odemykat všechny zamčené dveře, kterých jsou ve světě Hogwarts Legacy stovky.

Pak jsou tu třeba Merlinovy zkoušky, tříbící nejen váš intelekt, ale také zvětšující velikost vašeho inventáře, závody na koštěti vám zase zpřístupní vylepšení, díky kterým bude vaše koště létat rychleji. Příkladem za všechny je ale třeba chov kouzelných tvorů. Ty můžete zachránit před lapky a chovat je uvnitř hradu, kde vám Komnata nejvyšší potřeby vytvořila nádhernou zahradu. Chytat je, opečovávat a krmit, je zábavou samo o sobě. Ještě když můžete vystavět pomocí editoru takovou malou zoologickou zahradu, takže máte k dispozici vlastní kouzelnický Zoo Tycoon. Jenže to není vše, pokud se budete o kouzelné tvory dobře starat, odmění se vám svými peříčky nebo vejci, díky nimž vylepšíte statistiky svého hábitu a dalšího oblečení.

Hogwarts Legacy zkrátka velmi šikovně kombinuje zábavné s užitečným. Je pravda, že podobné splynutí hlavního a vedlejšího obsahu umí řada dalších RPG a nejde o nic nového, jenže předloha od J. K. Rowlingové, je, přiznejme si, naprosto ideálním materiálem pro tvorbu RPG hry. Míchání lektvarů, zvířecí mazlíčci, souboj se zlem, učení se nových kouzel, morální volby, to vše známe z knih nebo filmů a autoři si nemuseli lámat hlavu s tím, jak tyto prvky zakomponovat, protože už jsou dávno ve světě Harryho Pottera pevně zakotveny.

Originální příběh ve stylu Harryho Pottera

Kde ale museli autoři kouzlit téměř z ničeho, je příběh. Ten se odehrává na konci 19. století, tedy dávno před událostmi, které vypráví knihy nebo filmy. Scénáristé tak mohli plně popustit uzdu fantazie a skutečně jsme dostali originální příběh pracující s novými prvky. Do Bradavic se totiž dostáváme jako páťák, což je sama o sobě mimořádná situace.

Aby toho ale nebylo málo, vaše postava je schopna cítit zbytky prastaré a velmi mocné magie, která je s Bradavicemi odpradávna spjata. Do toho začíná válka mezi kouzelníky a skřety, jejíž náznaky ale nechce zabedněné ministerstvo kouzel vidět. Díky skutečnosti, že nastupujete jako páťák, vás profesoři osobně zaučí v důležitých kouzlech nebo základech lektvarů či zaříkávání, abyste dohnali ztracené roky, díky čemuž jejich netradiční péče dává smysl.

Až po pár hodinách hraní jsem objevil pro mě vcelku příjemnou paralelu mezi příběhem mého hrdiny a Harryho Pottera. I vaše postava je totiž výjimečný kouzelník (nebo čarodějka, podle toho, jak si v detailním editoru postav svého hrdinu vytvoříte), jenž hned od začátku spadne po hlavě do událostí, které ho dalece přesahují a s nimiž mu musí pomoci někteří bradavčití učitelé a kamarádi. Jak Harry, tak i vaše postava mají navíc nadání ocitat se ve špatný čas na špatném místě nebo má naopak často víc štěstí než rozumu.

Věrnost předloze

Autorům se rozhodně povedlo smíchat dohromady vlastní nápady a vizi kouzelnického světa na konci 19. století s tím, co vymyslela geniální J. K. Rowlingová. Není pochyb o tom, že její tvorbu chovají ve velké úctě a při jakékoli příležitosti to dávají najevo. Stejně tak využili již známé vizuály z filmů, takže okamžitě poznáte Velkou síň nebo Nebelvírskou kolej. Fanoušky pak bude hřát u srdce každé pomrknutí směrem k příběhům Harryho, Rona a Hermiony, jako když třeba na záchodcích najdete kotlík, ve kterém někdo připravuje mnoholičný lektvar, nebo najednou skočíte do chapadel ďáblova osidla bojícího se světla.

Respekt k předloze jde ale ještě dál, například létání na koštěti a také košťata samotná vypadala na konci 19. století trochu odlišně od toho, co známe z příběhu Harryho Pottera. Autoři se ale evidentně inspirovali knížkou Famfrpál v průběhu věků, což poznáte na vzhledu nebo rychlosti košťat, či třeba narážce profesorky létání na podivný styl sezení žen na koštěti, který v Bradavicích rozhodně trpět nebude. Tím odkazuje ke způsobu sezení na koštěti snožmo na jedné straně, což bylo populární u dam v zámoří, ale v Evropě se to s úspěchem nesetkalo.

Švihnout a mávnout!

Co naopak knihy vývojářům neusnadnily, jsou souboje. Soubojový systém bylo třeba vymyslet od píky a pro mě jde asi o nejpříjemnější překvapení celé hry. Měl jsem obavy, aby nešlo jen o náhodné mačkání tlačítek, souboje jsou ale napínavé, originální a především zábavné. Vše stojí na správném výběru kouzel, kterých je ve hře víc než 30, a zejména jejich řetězení. Můžete sice nepřítele doslova upižlat opakováním základního útoku, ale nic se nevyrovná tomu, když zaklínadlem Leviosa proniknete jeho štítem a zvednete ho do vzduchu, následně si pomocí Accio vznášejícího se protivníka přitáhnete k sobě a konečně jej ohnivým útokem na blízko zpražíte plameny.

Vývojářům se podařilo skvěle naroubovat známá zaklínadla do soubojového systému, takže nepřátele nemusíte jen rožnit plamenem, ale házíte s nimi do dálky, o zem, proměňujete je v kusy ledu nebo v nejrůznější předměty. Zatím nemohu soudit, jak budu vnímat souboje postupem času, ale zatím mě neskutečně baví. Radost z nich mi kazí snad jen složitější přepínání mezi nabídkami útoků.

Najednou lze mít aktivní jen čtyři zaklínadla, a přestože stiskem triggeru a šipky si okamžitě přehodíte nabídku dalších čtyř útoků, byl by mi příjemnější například systém z konzolového Diabla 3, umožňující okamžitě použít 6 různých skillů a po stisku triggeru dalších 6. V případě Hogwarts Legacy by to ale vyžadovalo zase ústupky jinde. Co by si ale rozhodně zasloužilo vylepšit, je létání na koštěti, které je trochu neohrabané, protože jedním analogem zatáčíte do stran a druhým nabíráte výšku nebo klesáte.

Do Prasinek, Zapovězeného lesa a ještě dál

Samostatnou kapitolou je pak svět samotný. Hogwarts Legacy totiž nejsou jen Bradavice. Nejsou to ani Bradavice, Prasinky a Zapovězený les. Pravda, už to by stačilo fanouškům Harryho Pottera k nekonečné radosti, svět Hogwarts Legacy je ale podstatě větší. Sahá daleko za nekonečnou hladinu bradavického jezera, ale není prázdný.

Na každém kroku číhá nějaký puzzle, tábor lapků nebo skřetů, dungeon k průzkumu nebo těžký boss ve formě horského trolla. Stihl jsem prozkoumat stěží polovinu celého světa, a to jen díky tomu, že ho můžete proletět na koštěti a jakmile se to naučíte, hádám právě prostřednictvím nějakého sidequestu, osedláte si například i hipogryfa.

Splněný sen fanoušků Harryho Pottera

Pokud se v příštích, pravděpodobně několika dalších desítkách, hodin mého hraní nic výrazně nepokazí, Hogwarts Legacy bude rozhodně jednou z nejvýraznějších her začátku roku 2023, a to nejen kvůli tomu, že jde konečně o kvalitní hru pro fanoušky Harryho Pottera, ale protože jde o povedené akční RPG jako takové. Vzhledem k velikosti hry má samozřejmě Hogwarts Legacy i nějaké chyby. Sem tam problikne textura, nebo se zblázní fyzika v otevřeném světě, ale nic zásadního.

Pomyslný zdvižený prst držím nad větvením příběhu. Voleb v rozhovorech je tu mnoho, zatím ale nejsem schopen ujasnit si, jak moc velký vliv mají na příběh. Občas totiž hra působí tak, že jde pouze o iluzi vaší svobodné volby, takže když na nějakou postavu slovně zaútočíte, nakonec řekne, že jste to nemysleli zle, a naopak i když jdete kamarádovi na ruku, díky neočekávané události se sledované pouto přeci jen pokazí. Vzhledem k rozsáhlosti hry ale může jít zatím pouze o můj dojem a až opakované hraní odhalí, jak moc máte svůj osud v rukou.

Nezmínil jsem obrovské množství dalších prvků, které jsou úžasné a dělají mi radost. Třeba Komnatu nejvyšší potřeby, která funguje jako vaše základna a kde si vaříte lektvary, pěstujete do nich přísady či vylepšujete zbroj. Nebo systém získávání zkušeností šikovně postavený tak, že vás hra odměňuje za vše, co děláte a nemusíte se striktně držet nějakých pravidel. Nenapsal jsem nic o povedené práci s inventářem, líbivé grafice a dechberoucích výhledech a… zkrátka, musíte si počkat na recenzi.

Pokud vás svět Harryho Pottera nijak zvlášť nezajímá a po Hogwarts Legacy pokukuje čistě jako fanoušek RPG, pravděpodobně nebudete zklamaní, i když bych doporučil raději si počkat na závěrečný verdikt v recenzi. Jako fanoušek světa brýlatého chlapce s jizvou na čele ale můžete už nyní utíkat do obchodu, protože Hogwarts Legacy pro vás bude doslova splněným snem.

Tyto dojmy z hraní byly napsány pro PS5 verzi hry. Kopii hry pro poskytla společnost Cenega.

• Zdroje: Vlastní

Filip Němec

Hry byly mým nejlepším přítelem i milenkou již od dětství. O hrách jsem začal psát už na střední škole, čímž jsem vysedávání u herních strojů ospravedlňoval nejdříve před rodiči i přítelkyní a nyní před manželkou. V minulosti jsem ve formě textu i herních pořadů přispíval pro magazíny jako Games.cz, Eurogamer.cz či Zing.cz. V Alza Magazínu a GEMu mám na starosti herní konzole všeho druhu, videoobsah a z her pak zejména závody. V osobní rovině jsem navíc hlavním strůjcem vyostřených diskusí mezi konzolisty a PC Master Race, do které jsem se nenápadně také přidal, přestože moje herní srdce bije zejména pro pohodlné gaučové hraní.