Humankind (RECENZE) – Máme tu konečně soupeře pro Civilizaci?

Humankind (RECENZE PC) – Obsah článku

1. Formování dějin je pouze na vás
2. Historie je v Humankind pevně spjata s válkami
3. Držte bránu!
4. Čas míru si v Humankind žádá diplomata
5. Našla Civilizace svého pokořitele?
6. Recenze Humankind: závěrečné hodnocení
7. HW nároky pro Humankind PC

Formování dějin je pouze na vás

Na první pohled Humankind evokuje dojem, že je klonem Civilizace. Už v prvních minutách však zjistíte, že je to titul, jehož tvůrci si vybrali vlastní cestu. K dispozici vám dají putující kmen, který nemá nic než své ruce. Nepočítejte proto s tím, že byste se mohli usadit na startovní pozici. Dříve, než si postavíte své první město, musíte získat prestiž, kterou následně využijete k vybudování tábora transformovatelného v metropoli. Transformaci stanového městečka v osadu ovšem jen tak neprovedete, protože na to, aby mohl váš lid budovat, potřebujete postoupit do druhé ze sedmi dostupných ér.

K prodělání evoluce je nutné vždy vykonat určité množství zářných činů. V úvodní fázi vám stačí lovit či hledat vědomosti, zatímco ty další už na vás kladou o něco vyšší nároky, nikdy se však nejedná o nic nesplnitelného. Většinou jde o expanzi, rozvoj, budování, průzkum a válečné skutky. Prostě něco, co patří k formování říše jako takové. Po dosažení daného počtu hvězdiček automaticky přichází čas transformace, kdy před vás hra postaví sadu národů dominujících dané éře, z nichž si lze vybrat jeden kus. Stejný princip jako Civilizace, že? Hlavním rozdílem je fakt, že uskupení, které si vyberete, můžete při postupu na další evoluční schod prostě vyměnit za jinou partu definující dějiny v daném období.

Vždy je tu samozřejmě možnost zůstat u zpočátku zvoleného národa, jenže kdo by chtěl setrvat u zastaralé kultury, když je mu nabídnuta nová a lepší? Koncept evoluce a následného výběru národů bych se nebál označit za jeden ze stěžejních prvků Humankind. Každý průchod je díky němu unikátní, protože ne vždy se vám povede postoupit dřív než vašim sokům, kteří dostanou možnost si vybrat kulturu před vámi, čímž vám znemožní si vzít vašeho oblíbence.

Historie je v Humankind pevně spjata s válkami

Dějiny vždy psali a pravděpodobně také navždy budou psát vítězové konfliktů. Když vyhrajete, je tu přeci jen málo jedinců schopných vám oponovat, nebo interpretovat to, jak jste vedli válku. Válečnému šílenství se jakožto správný titul orientovaný na psaní historie kvůli tomuto faktu nevyhnul ani Humankind. Sice vás do agresivní politiky vyloženě nenutí, ale znáte to. Kdo touží po míru, je nucen se připravit na válku, takže čím dříve začnete zbrojit, tím méně problémů vás následně čeká. AI navíc neustále zkouší vaši schopnost reagovat na její poštuchování. To sice na první pohled vypadá nenápadně, avšak během chvíle se může při nedostatečné aktivitě změnit v krvavou šarvátku, v níž přeje štěstí připraveným a nikoliv těm, co preferují cestu míru.

Vzhledem k tomu, že se jedná o historickou strategii, jen málokdo by očekával, že tu nalezne pestrou škálu jednotek, jež lze naverbovat. Pokud jste s rozsáhlým spektrem moc nepočítali, čeká vás v Humankind velmi příjemné překvapení. Vedle základních jednotek, k nimž se dostáváte při průchodu jednotlivými érami, vám každá z kultur, kterou v průběhu hraní přijmete, poskytne své specialisty, s jejichž pomocí se krví zapsala do dějin. Díky možnosti adoptovat nové směry se dostanete k netradičním kombinacím, jež vám však ve finále díky své vysoké ohebnosti pomohou vyhrát nejednu válku. Sám jsem během svého tažení zkombinoval anglické lučištníky s janičáři a rudými kabáty, z čehož vyšla velmi zajímavá palná síla.

Než jsem se však dostal k janičářům, byl jsem nucen absolvovat relativně náročnou cestu. Velká část produkce jednotek tu je totiž pevně svázána s dostupnými surovinami. Na vašem území toho vždy najdete mnoho, nikdy ovšem nebudete mít k dispozici úplně vše potřebné k tomu, abyste naverbovali všechny typy jednotek. Sám jsem tuto skutečnost poznal už v momentu, kdy jsem si chtěl naverbovat těžkotonážní rytíře. Železo je vzácné, a tak jsem musel obchodovat. Problém je, že když váš protivník nemá stejnou, či vyšší éru jako vy, nemusí mít k daným surovinám přístup, což mě kupříkladu přinutilo k válce o střelný prach, který mi vygenerovaná mapa zcela upřela, a můj kolega nebyl schopen dát.

Války se v Humankind vedou až do úplného vyčerpání obyvatelstva. V bitvách totiž bojují lidé a nikoliv stroje, kvůli čemuž potřebujete podporu všech svých věrných. Když se vám bude při tažení dařit, lid vás bude podporovat. Ne vždy to však půjde tak, jak byste si představovali. Nejednou dá osud nepříteli lepší karty, kvůli čemuž vám obstojně naloží. Za předpokladu, že taková situace nastane, obyvatelé vašeho impéria začnou volat po míru, jehož podmínky definuje především to, jak moc se vám nedařilo. Vítězící strana ve finále může získat města, peníze nebo rovnou přinutit poraženého k přijeti vazalské povinnosti. Osobně jsem však v průběhu hraní nenarazil na možnost si někoho vzít pod svá křídla, přestože oponenti nebyli nikdy zrovna v nejlepší kondici.

Držte bránu!

Dlouho před vydáním tvůrci Humankind prezentovali, že bitvy jsou jedním z prvků, na kterých jejich dílo stojí. Nabídnut je tu hráči tradiční tahový koncept, kdy se na bojišti střetávají jednotky orientované vždy na určitý typ protivníka. Základní myšlenka je však obohacena o pár zajímavých prvků. Prvním aspektem posouvajícím tento koncept kupředu jsou posily. Jakmile vstoupíte na mapu, kde probíhá boj, máte celkem tři tahy, abyste protivníka zlikvidovali. Když to do dané doby nestihnete, střet sice nekončí, ale na místo mohou dojít dodatečné síly schopné slušně zamíchat s průběhem bitvy. V potaz je navíc nutné vždy brát také v okolí stojící válečníky, jež je možné kdykoliv nasadit.

Myšlenka dodatečných posil je pěkná, občas však mírně problematická, protože pokud máte kupříkladu větší armádu postavenou na špatném políčku, vysadíte pouze jediného muže, což občas vede k slušným masakrům. Těm se nedá moc efektivně bránit. Chápu však, že zahnání protivníka do kouta je bezesporu jednou z obvykle užívaných taktik, takže jestliže chcete, aby vaše armáda nebyla dočista vyhlazena, vyhýbejte se slepým místům v krajině. Ta je v Humankind navržena takticky. Při bitvách tím pádem musíte maximálně využívat terén, který je před vás postaven. Když se s ním naučíte pracovat, ve finále nebude problém porazit početní přesilu. Stačí se s ní utkat v dobře zvolené pozici a efektivně využít síly, které máte po ruce.

Velmi kvalitně jsou tu vedle obyčejných bitevních polí zpracována také města. Ta v základu disponují určitou formou obrany. Bez hradeb pro nepřítele nepředstavují až takový problém, jakmile je však vystavíte, stane se z městečka místo, o něž se budete moci za všech okolností opřít. V podstatě se dá říci, že při jeho dobrém opevnění a následném rozestavení vašich sil se z něj stane vlnolam, o který se roztříští sebevětší vlna. Nesmíte však opustit hradby, protože když z nich vaše věrné pošlete ven, automaticky ztratí bonusy. Za sebe musím říct, že se mi soubojový systém jako celek neskutečně líbí. Dává totiž velký prostor taktizování, a především užívání různých strategií, díky čemuž lze řešit jednu situaci více způsoby.

Čas míru si v Humankind žádá diplomata

Jak už bylo řečeno výše, k válce je potřeba podpora obyčejného lidu. Když se k vašim záměrům obrátí zády, nepohne s ním ani pár volů. Jakmile se tak stane, nastává čas diplomacie a divokých rozhovorů s ostatními vůdci. Vládci jednotlivých frakcí nejsou vůči dialogu nikterak nepřístupní. Právě naopak. S každým z nich se dá relativně slušně vyjednávat, díky čemuž lze uzavírat zajímavé smlouvy. Všichni zpočátku nabízí pouze základní spektrum možností. Pokud je však usmlouváte k přijmutí obchodní dohody, sdílení mapy a pár dalších požadavků, rovnou vám umožní s nimi uzavřít alianci otevírající vám paletu dalších možností, jak se ještě více sblížit. Na první pohled vypadá diplomacie a budovní vztahů relativně jednoduše. Naštěstí tomu tak úplně není.

Humankind má komplexní systém vztahů. To, jak na tom s jednotlivými herními národy jste, bude díky tomu ovlivňovat řada různých aspektů. Vyznáváte jiné náboženství? No tak to máte vystaráno na problém, jelikož sousedova vesnice cítí tlak a jemu se to samozřejmě nelíbí. Zamlouvat se mu též nebude, když se vaše města ocitnou příliš blízko jeho hranic, což není až tak překvapivé, ale trošku tolerovat by to přeci jen mohl ne? Klid v ráji tu prostě může narušit prakticky cokoliv a je jen na vás, zda se rozhodnete požadavkům sousedů vyhovět ve jménu míru, nebo jednoduše zahodíte bílou vlajku a vrhnete se vstříc krvavému dobrodružství s nejistou dobou trvání a především výsledkem.

Velké mocnosti jsou v tomto díle občas hodně nepředvídatelné. Jednou si s vámi vůdce sousedního státu třesou rukou a jindy zas hrozí mečem kvůli přilehlým městečkům a rozpínavé víře. Naštěstí pro hráče jsou ve hře ještě neutrální frakce, s nimiž lze budovat vztahy o něco jednodušeji než s primárními národy. Stačí jim jen pochlebovat a cpát peníze a po čase se k vám buď přidají, nebo vám za určitou sumu nabídnou své jednotky, což také není kvůli verbovací politice vysávající městskou populaci vůbec k zahození. Do boje o ně se samozřejmě pustí také vaši soupeři, když se však zasnažíte, získáte si nikomu nefandící město během chvíle.

I když je začlenění neutrálních měst jednoduchou záležitostí, je třeba to se zabíráním okolního světa příliš nepřehánět. Od počátku máte totiž jasně stanovený limit, kolik si můžete pořídit metropolí. Pokud to přeženete, zaplatíte za to každé kolo určitým obnosem prestiže nutné k expanzi a formování vašeho zřízení. Povolit si po této stránce můžete ruce za pomoci vědy mající obdobnou podobu jako v Civilizaci. Zapřáhnete vědce a ti jedou, až se z nich kouří. Starat se kromě vědců musíte též o fungování víry, tento prvek však nepatří mezi nejpřehlednější, je tím pádem vysoce pravděpodobné, že minimálně v první desítce hodin do něj zcela neproniknete. Škoda, že jej tvůrci nezpracovali přístupněji.

Našla Civilizace svého pokořitele?

Vývojáři z Amplitude Studios během vývoje Humankind zužitkovali léta zkušeností z produkce kvalitních 4X tahových strategií. Nabídnuta je nám díky tomu maximálně vyladěná hra, která sice neoplývá možnostmi excelentního Endless Legend, avšak i přesto nabízí nesmírně návykový zážitek, díky myšlence různě zpracovaných národů, jejichž jedinečné kultury lze při hraní adaptovat a vytvořit si tak téměř pokaždé unikátní zážitek. Na jedničku se autorům tohoto díla povedlo navrhnout také budování měst, diplomacii a bitvy nutící hráče pestrou škálou jednotek a propracovaným konceptem terénu k tomu, aby co nejvíce přemýšleli nad tím, jak se se svým sokem vypořádají. Asi bych se nezlobil, kdyby byly některé prvky zpracovány přístupněji, nic však není dokonalé. 

• Zdroje: Vlastní

Humankind (RECENZE)

Závěrečné hodnocení

Humankind je 4X strategie, na které pracují vývojáři z Amplitude Studios a vydává ji společnost Sega. Hra vyšla 17. srpna 2021 na PC.

Tato recenze byla napsaná pro PC verzi hry. Kopii pro recenzi poskytla distributorská společnost Cenega.

Hodnocení9/10 SKVĚLÁ

Verdikt:

---

Humankind je výbornou ukázkou toho, že i do téměř perfektně fungujícího konceptu lze přinést nové a především zajímavé myšlenky, s jejichž pomocí dílo stojící předlohou z velké části zastíníte. Pokud vás už omrzela Civilizace, nebo prostě jen hledáte tahovou hru s propracovanými souboji a zaměřením na historii, dál nehledejte.

Klady

• Pestrá škála kultur
• Jedinečný systém vývoje
• Rozsáhlé spektrum jednotek
• Mistrně zpracovaná bojiště a bitvy jakožto celek
• Budování měst působí přirozeně
• Fungující diplomacie
• Výborný soundtrack
• Návyková hratelnost

Zápory

• Méně přístupně navržená náboženství
• Posily do pole nelze vždy efektivně nasadit, což je trošku problematické
• Na normálních obtížnostech AI nestíhá hráčovo tempo vývoje

Ondřej Zeman

Mé jméno je Ondřej Zeman. Herní žurnalistice se věnuji už více než sedm let, během nichž jsem měl možnost vypracovat se z herního blogera na plnohodnotného žurnalistu na serveru Zing.cz, ze kterého jsem po čase odešel na Alza Magazín. I když jsem hrdým vlastníkem konzole Nintendo Switch, mou největší vášní je hraní na PC, kde jsem měl možnost zrecenzovat už více než dvě stovky různě kvalitních titulů. Slabost mám primárně pro tahová RPG, indie projekty, propracované FPS a komplexní strategie.

Humankind (DOJMY Z HRANÍ) – Obsah článku

1. Zabírám toto území ve jménu… Koho vlastně?
2. Viking s babylónsko-olméckým původem? Není problém!
3. Když se starý pes novým kouskům musí učit
4. HW nároky pro Humankind PC

Zabírám toto území ve jménu… Koho vlastně?

• Dojmy z hraní (Vánoce 2020): 29. 12. 2020 • Autor: Jakub Němec

Projekt Humankind nemá lehkou pozici, aby zaujal fanoušky historických strategií, protože jeho podobnost se sérií Civilization, kterou aktuálně završuje šestý díl, bude tvůrcům neustále předhazována. Autoři si to pochopitelně uvědomují a okamžitě od oznámení na loňském Gamescomu se vůči opusu Sida Meiera jasně vymezují. Zdůraznil to také Jeff Spock (narrative director), když jsme si spolu povídali po předváděčce Humankind o základních principech hry. Vysvětloval, že v rámci civilizačních strategií se hexagonovému rozložení mapy a vývojovému stromu dovedností zřejmě není možné vyhnout.

Proto rozdílná podstata Humankind vězí spíše v samotné hratelnosti, kterou jsem měl možnost vyzkoušet ve verzi „Lucy“ nabízející 150 tahů zahrnujících éru od pravěku po raný novověk. Už od prvních minut bylo jasné, že s naučenými postupy z Civilization 6 mi pšenka nepokvete. V Humankind se totiž snažíte zapsat do učebnic dějepisu, zanechat svou stopu v historii, což znamená, že nemusíte být nejsilnější národ, abyste ve hře zvítězili. Vaší hlavní motivací je totiž sláva, která je zároveň prostředkem, jak posunout svou říši do další dějinné éry. Nestačí tak pouze silou zlikvidovat všechny své nepřátele, věnovat se pouze vědě a kultuře nebo dominovat v rámci náboženství, ale získávat věhlas všemi dostupnými prostředky.

V jednom směru můžete totiž získat maximálně tři body slávy a pro přechod do nového období jich bude zapotřebí mnohem více. Musíte rozšiřovat svá města, objevovat přírodní divy, vyvíjet nové technologie či získávat nová území. S osadničením se setkáte hned záhy v pravěku, kdy pobíháte se svým neolitickým kmenem, sbíráte znalosti a suroviny a s trochou štěstí skolíte mamuta. Už v tento moment je celá hexagonová mapa rozdělena ještě na kraje, jež získáte prohlášením, že zabíráte daný prostor, což potvrdíte založením osady. Ta se stane základem vašeho města, s nímž se posunete do starověku a k první volbě národa. A tady se pomalu začne rozjíždět historický veletoč.

Viking s babylónsko-olméckým původem? Není problém!

Národy totiž můžete měnit a kombinovat v průběhu střídání dějinných období. Nevybíráte tedy jednu kulturu jako v sérii Civilization, kde se s vyvoleným vůdcem táhnete od pravěku do budoucnosti, ale snažíte se najít vhodné souznění různých národů, které poskytují různé bonusy (samozřejmě můžete být věrni stávající kultuře, ale to znamená omezený přístup k modernějším vojenským jednotkám a stavbám). Díky tomu můžete velmi dobře reagovat na vývoj situace ve vašem okolí. Ve svém nejúspěšnějším pokusu v preview verzi Humankind jsem začal s Babylóňany kvůli jejich důrazu na vývoj vědy (sousední národy nejsou ještě tak agresivní) a díky tomu jsem získal velký náskok při budování říše (ale minimum slávy, takže jsem byl na chvostu žebříčku).

Poté jsem naskočil na kulturu středoamerických indiánů, kteří dokáží propojit budování infrastruktury s šířením kultury (není nad to, když vám z útrob chrámu kněží kážou ateismus). To už jsem začal štvát okolní národy, s nimiž jsem nebyl v alianci (více dále v textu), a proto bylo nutné vytvořit bojeschopnou armádu, s čímž mi ve středověku pomohly vikingské jednotky. Díky jejich výhodám jsem všechny agresory odkázal do patřičných mezí a odolal jejich výbojným výpadům. Jenže „pouhé“ přežití vám moc slávy nezíská, a proto jsem se vydal na moře objevovat nové končiny. Díky záboru nových území dalšího kontinentu jsem se vyhoupnul na špici žebříčku slávy, na níž jsem se udržel až do 150 tahu, což byl konec dema.

Když se starý pes novým kouskům musí učit

Demo Humankind ukázalo nejen svůj potenciál, ale také množství mechanik, díky nimž se titul snadno odliší od Civilizace, přičemž jsme viděli pouze počáteční fázi hry. Další vývoj vašeho národa, do kterého se projeví systém vyhlášek a zákonů nebo důmyslnější alianční politika, může přinést nové možnosti, jak svou říši povznést na vrchol a nechat ostatní v prachu (snad dojde také na zákulisní machinace). Mé první dojmy z dema se prozatím nesou na pozitivní vlně a jsem opravdu překvapený, jak jiný zážitek jsem dostal ve srovnání se sérií založenou Sidem Meierem. Nezanedbatelný podíl na tom určitě nese můj herní civilizační styl, který v Humankind plně nefungoval, a proto jsem se musel přizpůsobit novým pravidlům.

Vykašlat se na budování vojska se nevyplatí, ale zcela agresivní politika také moc nefunguje, protože se ostatní spojí proti vám. Osobně se mi vyplatilo donutit ke spolupráci nejbližšího souseda či dva a jen podporovat jejich obranu. Tím jsem se dostal k bodům slávy za vojenskou aktivitu, aniž bych se obával vleklých válek. Na druhou stranu si spojence nepouštějte moc k tělu, abyste nad nimi měli výhodu, především ve vědeckém vývoji. Pokud se rádi vrháte do šarvátek, oceníte možnost rozložení jednotek přímo na herním plánu, na němž hraje významnou roli reliéf terénu (občas stačí vyčkávat na kopci a nechat iniciativu na soupeři, což je příjemně osvěžující).

Celkově musím uznat, že Humankind má naběhnuto, aby se stal zajímavou alternativou k sérii Civilization. Vzhledem k faktu, že nový díl Civilizace ještě nějakou chvíli zřejmě nevyjde, může být projekt studia Amplitude černým koněm strategií v roce 2021. Nabízí několik svěžích a neokoukaných mechanik, propojování národů vypadá dostatečně zajímavě a podporuje znovuhratelnost, potenciál v sobě skrývá také strom zákonů a bojovníci se mohou vyřádit v kombinování jednotek v terénu. Audiovizuální stránka také neurazí a potěší řadou multikulturních detailů při tvorbě vaší říše. Humankind se chystá na pulty kamenných a virtuálních obchodů od 22. dubna 2021 na PC, takže mají vývojáři ještě čas odladit detaily na základě získaných dat z „Lucy“ verze.

• Zdroje: Vlastní

Jakub Němec

Hraní her, ať už počítačových či deskových, se stalo součástí mého života už s prvním úspěšným umístěním plastové čepičky v Kloboučku, hop! a s archaickým počítačem, na kterém téměř neustále běžela trojice Rayman, Pharaoh a FIFA 2000. Od té doby se rád nechávám překvapovat unikátními zážitky, silnými příběhy a originální hratelností, kterou dokáží vývojáři vykouzlit. Jsem v redakci Alza Magazínu a GEMu sice vedený jako sporťák a deskovkář, ale rád se ponořím do akčních adventur, RPG, závodů nebo plošinovek, ale vlastně nepohrdnu ničím zajímavým a netradičním.

Humankind – Dojmy z Gamescomu 2019

1. Strastiplná cesta na výsluní
2. Angličané se sumersko-aztéckými kořeny
3. Vidím město veliké, jehož sláva se hvězd bude dotýkati
4. Bitvy v Humankind probíhají přímo na mapě
5. Hodiny ve společnosti vlastního národa
6. HW nároky pro Humankind PC

Strastiplná cesta na výsluní

• Dojmy z GC 2019: 28. 8. 2019 • Autor: Jakub Němec

Oznámení projektu studia Amplitude s názvem Humankind v průběhu Opening Night Show přineslo více otázek než odpovědí. Co stojí za tajemným všeříkajícím názvem a co má znamenat ten podivně extravagantní počátek traileru s vesmírným hudebníkem? Tvůrci se snažili přítomným novinářům během prezentace vše podstatné vysvětlit a já se pokusím jejich myšlenky sesumírovat, přičemž je doplním o poznatky získané z rozhovoru s Jeffem Spockem, osobou zodpovědnou za vyprávění vašeho osobního příběhu ve hře (narrative director).

Nebudeme si nalhávat, že první dojmy, které fanoušky tahových strategií okamžitě napadly, ihned směřovaly k sérii Civilization. Vývojáři jsou si podobnosti vědomi, protože dle jejich slov se v rámci žánru popisujícího vývoj lidstva na planetě nutně musíte střetnout se známějším příbuzným, ale zároveň zdůrazňují, že jejich přístup je dost odlišný od díla započatého Sidem Meierem. Jeff Spock jmenoval tři styčné body, které jsou pro Humankind typické a měly by jej jasně odlišit od Civilizace – důraz na slávu národa, křížení kultur a relativně snadná změna směřování národa. Jak sami vidíte, o národech se budeme bavit především a není se čemu divit, protože s celosvětovými kulturami je třeba umně zacházet.

Angličané se sumersko-aztéckými kořeny

Základní princip hry Humankind tkví ve sledování cesty vámi vytvořeného unikátního národa, jehož budoucnost se bude měnit v průběhu šesti dějinných etap. Svou historickou odyseu započnete s tlupou pralidí, kteří se po pár tazích dostanou na rozcestí určující jejich další vývoj. Vstupem do doby kovové se musíte rozhodnout, zda z nich budou egyptští stavitelé, čínští vědátoři či stepní válečníci, čímž tuto možnost zaberete svým soupeřům. Celkově se v nabídce ukáže desítka národů, jehož hodnoty si přivlastníte. Jednotlivé kultury mají své přednosti a negativa, unikátní stavby a vlastní jednotky. Postupně zakládáte města, jež mají svůj vliv na okolní krajinu, stavíte zemědělské, řemeslné a kulturní budovy a pokoušíte se uzmout svůj díl slávy v daném období.

Když dospějete k dalšímu milníku, například středověkému, nabídne se vám další desítka národů typická pro dané období. Přijetím jejich principů se pozmění vytvořená infrastruktura, ale významné památky si svou tvář zachovají. Budete tak po celou hru vědět, kde začínala vaše starověká zástavba a jak se dále rozšiřovala, což nyní můžeme sledovat třeba v Římě nebo v Londýně. Nakonec tak můžeme nakombinovat až milion různých kultur podle našich přání. Musím přiznat, že to vypadá jako velmi osvěžující a zajímavý nápad, nejsem si ovšem jistý, jestli to bude k odlišení Humankind od Civilizace stačit, protože vše ostatní se hodně blíží právě této strategii.

Vidím město veliké, jehož sláva se hvězd bude dotýkati

Pokud bych chtěl být opravdu minimalistický, tak v Humankind půjde pouze o proslulost, slávu, resp. o zanechání stopy v historii. Takže pokud budete v některém ohledu vynikat, např. se vám podaří založit div světa, zvítězíte v epické bitvě nebo objevíte nový kontinent, přičtou se vám příslušné bodíky do žebříčku. Klidně se tak může stát, že v závěrečných etapách hry budete živořit na pokraji zničení, ale celou partii vyhrajete, protože jste měli obrovský význam ve starověku a středověku (třeba jako měla ve skutečnosti římská, potažmo byzantská říše). S tímto konceptem autoři pracovali osm let a stále vlastně nemají úplně jasno, co hráčům dovolí.

S Jeffem Spockem jsme totiž hodně polemizovali o negativní slávě, jež vlastně zviditelňuje daný národ stejně dobře, stačí si vzpomenout na Attilu, Nera, Adolfa Hitlera či Josifa Stalina. Vývojáři se sami sebe ptají, jestli by bylo pro jejich titul dobré hráčům umožnit, aby dělali zlé věci, protože nyní má Humankind idealizovaně pozitivní náboj, který ukazuje, že historie byla vlastně fajn. Vyhýbají se tak mnohým etickým problémům, jako např. otrokářství v Egyptě, jež ovšem dostalo severoafrickou říši na výsluní dějin. Na závěrečnou podobu si musíme počkat až do roku 2020, ale do té doby budou autoři svůj projekt upravovat na základě zpětné vazby, takže se zřejmě dočkáme beta testování nebo early accessu.

Bitvy v Humankind probíhají přímo na mapě

Vývojáři jsou také velmi zvědaví, jak hráčská veřejnost přijme jejich pojetí bitev přímo na mapě světa. Při střetu dvou armád se jednotky rozloží přímo v reliéfu krajiny a pro výsledek bitvy bude hodně záležet na jejich strategické poloze. Vojáci na kopci budou mít jasně navrch při obraně, zatímco branci v údolích budou snadnými terči. Při soubojích má významnou roli hrát také viditelnost, protože pokud na některou blízkou část mapy nevidíte, může se stát, že vás překvapí nepřátelský regiment zpoza kopce.

Terén bude hrát významnou roli také při vývoji města, protože metropole u řeky obklopená úrodnými pláněmi bude mít lepší zemědělský potenciál, zatímco městečko obklopené horami nebude trpět nouzí o nerostné suroviny a bude se mnohem lépe bránit. Každé město má svým vlivem kontrolovat přidělený region, o nějž samozřejmě přijdete okamžitě po dobytí dané metropole. Po asi tři čtvrtě hodině ve společnosti tvůrců jsem tedy naplněn opatrnou nadějí v podařený titul, který mohou posunout o kus dále samotní fanoušci.

Hodiny ve společnosti vlastního národa

Studio Amplitude se totiž nebrání tvorbě příznivců, ba naopak ji podporují otevřeným enginem. Pokud se tedy někdo rozhodne, že vytvoří specifika své vlastní kultury, dejme tomu třeba českého středověkého království (které v nabídce není) a tvůrci budou souhlasit s vybalancováním národa, klidně jej zařadí do plné verze, což by znamenalo obrovský přísun dalších možností do jednotlivých etap (až se bojím, aby to hráče nezahltilo). Už v současném stavu se totiž můžete v jedné partii zdržet šest až deset hodin, ale při širším rozhodování se může tento čas notně natáhnout.

Nadějně vypadá také multiplayer, jenž by měl otevřít prostor až pro osm národů, které mohou být ovládány jak vašimi kamarády, tak umělou inteligencí, pokud po tom budete toužit. Sám jsem zvědavý, jak se bude projektu Humankind dařit a jestli vystoupí ze stínu série Civilization, podle mě mají ovšem nakročeno slušně. Zaujmou nejen neotřelými principy, ale také pohlednou grafickou stránkou. Jak se pozdává vám tento projekt určený pro PC a MAC vycházející příští rok?

• Zdroje: Vlastní (Gamescom 2019)