Isonzo (RECENZE) – První světová bez kompromisů

Isonzo (RECENZE PC) – Obsah článku

• Vítejte v první světové
• Isonzo sází na simulaci s prvky arkády
• To se takhle potká inženýr, horal a důstojník
• Isonzo si nejvíce užijete v partě
• Dobýt nebo ubránit, to je, oč tu běží
• Střílečka, která není pro každého
• Recenze Isonzo: závěrečné hodnocení
• HW nároky pro Isonzo PC

Vítejte v první světové

Zatímco druhá světová válka je pro videohry oblíbeným tématem snad od doby, co šlo pixely znázornit střelnou zbraň, o pětadvacet let mladší první světové se vývojáři spíše vybíhají a těžko říct proč. Možná kvůli malé variabilitě zbraní, které rozhodně nelze označit za rychlopalné, možná proto, že pojmy jako Rakousko-Uhersko nebo Italské království už dnes hráčům nic neříkají. Ať už je to jakkoli, série WW1 od studia Blackmill Games má díky tomu hodně prořídlou konkurenci.

Do série WW1 už patří díly Verdun a Tannenberg, které nás zavedly nejdříve na západní a poté na východní frontu. Nejnovější díl Isonzo, což je italský výraz pro řeku Soča, nás přivádí do okolí tohoto 130 km dlouhého toku, na jehož březích a také vrcholcích Alp vysoko nad hladinou říčky se ve dvanácti bitvách utkala vojska právě Rakouska-Uherska a Italského království.

Isonzo sází na simulaci s prvky arkády

Isonzo přitom sází na zvláštní mix realismu a arkády. Postačí, aby důstojník zapískal na svou píšťalku a náhlé zvýšení bojové nálady vyústí po určitou dobu například v okamžitý respawn, přesto ale adrenalinem napumpovanému vojáku stačí poslat jedinou kulku téměř kamkoli do těla a je okamžitě v pánu. Jakkoli to ale může znít zvláštně, ve skutečnosti mi tato kombinace na jednu stranu přísného realismu a na stranu druhou určitých zjednodušení a zkratek sedla. Realistické střílečky totiž často trpí právě přílišnou podobností s realitou – běžet 10 minut přes celé bojiště a poté se v sekundě rozloučit díky jediné zbloudilé kulce prostě zábavné není.

Já osobně jsem vyznavačem spíše arkádových stříleček, i tak mě ale hratelnost Isonzo vcelku bavila a hru bych zařadil někam po bok například Enlisted. K extrémním simulacím jako Hell Let Loose má Isonzo rozhodně daleko, na druhou stranu si ale budete sakra promýšlet každé vykouknutí zpoza zákopu.

Lví podíl na realismu mají také zbraně, které jsou skutečně věrné svým předlohám, což bohužel znamená to, že s výjimkou jednoho jediného lehkého kulometu jsou jedinou rychlopalnou zbraní stacionární kulomety. Místo toho najdete ve svém arzenálu dvanáct dobových pušek a také pistole nebo revolvery. Jen škoda, že pestrá nabídka dlouhých zbraní rychle splyne a rozdíl mezi nimi budete hledat jen velmi těžko.

To se takhle potká inženýr, horal a důstojník

Ne všechny dobové kvéry si ale budete moci vzít do ruky. Zbraně, ale i další vybavení a dovednosti, jsou rozděleny pro jednotlivé specializace. Inženýři vynikají rychlým pokládáním či zneškodňováním bomb, což je při dobývání či naopak bránění území důležitá funkce. Zejména v horských oblastech najde využití horolezec vhodný pro průzkum prostředí a přehled nad bojištěm, potřebuje ale vždy někoho k ruce. Útočník je jedinou třídou, která může v rukou nést lehký kulomet, ovšem dostanete se k němu až při maximálním vylepšení postavy.

Pro váhavé a nevyhraněné hráče je tu všestranný střelec a chybět nemůže logicky ani odstřelovač, který na rozlehlých bojištích přináší smrtonosnou zkázu. Poslední třídou, již zmíněnou výše, je důstojník. Ten ze zákopu vyrazí s obyčejnou pistolkou či revolverem, ovšem s možností přivolat například dělostřelecký nebo chemický útok, a co je snad jeho největší výhodou, funguje jako mobilní bod pro respawn, takže pokud má vaše strana v poli nějakého důstojníka, nemusíte se do centra bitevní vřavy vláčet až z bezpečné vzdálenosti vámi obsazených zákopů.

Isonzo si nejvíce užijete v partě

Nabídka jednotlivých tříd je dostatečná, ovšem jak už to tak bývá, v praxi se začnou rychle objevovat problémy pramenící zejména z toho, že když se na mapě sejdou pouze matchmakingem vybraní a dále jinak nespolupracující hráči, vlastnosti tříd začínají ztrácet smysl. Za důstojníka nechce nikdo hrát, protože s obyčejnou pistolkou toho na dálku moc nezvládnete, horolezec zase potřebuje k sobě parťáka (ideálně právě důstojníka, který podle pozorování horolezce zadá třeba cíl bombardování), jenže kdo by se chtěl krčit v zákopu a čekat na výzvu neznámého hráče, když může střílet do nepřítele… nebo vystrčit hlavu a v milisekundě umřít.

Tyto problémy je ale těžké hře vytýkat, protože to není ani tak chyba vývojářů, jako hráčů. Hra vás automaticky rozděluje do čtyřčlenných týmů, které právě mají vzájemně spolupracovat a využívat svých silných stránek, což se ale ve skutečnosti děje jen zřídka. Jakmile ale seženete partu kamarádů a rozdáte si úkoly, respektive jednotlivé třídy postav, Isonzo náhle změní tvář a plně se projeví původní záměr vývojářů.

I s partou kamarádů vás ale čekají určitá příkoří. Jednotlivé třídy postav totiž musíte nejdříve nalevelovat, abyste mohli výše zmíněných vlastností plně využít. V základu jde totiž většinou jen o ty stejné vojáky třímající trochu jiné pušky a třeba i taková banální věc, jako přidat si do výstroje granát, vás bude stát několik úvodních hodin hraní.

Postup je navíc šíleně pomalý. Série jako Call of Duty naprosto skvěle zvládají motivaci k dalšímu hraní. Neustálé odemykání perků, záplavy zkušenostních bodů po každém zápase a také denní či týdenní úkoly, které vás přinutí dát si ještě jedno kolo. Nic z toho v Isonzo nenajdete, a přestože může znít podivně říct, že Isonzo musíte zkrátka hrát jen kvůli tomu, že vás hra baví, v dnešní záplavě neustále nově vycházejících her to jednoduše nemusí stačit.

Dobýt nebo ubránit, to je, oč tu běží

Isonzo totiž nemá zase tak úžasnou hratelnost, aby vás hra udržela před obrazovkou dlouhé hodiny jen díky své zábavnosti, tedy pokud opravdu nenajdete partu oddaných spolubojovníků a jinak vcelku podařený mix realismu a decentní arkády vás výjimečným způsobem neosloví. Isonzo se totiž docela rychle ohraje, protože nabízí pouze jediný herní režim, který se mění podle toho, jestli zrovna patříte k bránící či útočící straně.

Pokud se vydáváte na dobyvačnou výpravu, musíte postupně zabírat označené strategické body, popřípadě si pomoci vyhozením do vzduchu dalších důležitých míst. V roli obránců se pak logicky snažíte tomu všemu zabránit a udržet si své pozice. Každá bitva je přitom rozdělena do několika etap a množstevní výhoda útočníků většinou vyústí v to, že se obránci musejí několikrát stáhnout, často až do výchozích pozic. Checkpointy se tak postupně posouvají, abyste nemuseli v pokročilejší fázi boje přebíhat celou mapu. Bitva bývá jen málokdy rozhodnuta už v začátku a nezřídka se mi stávalo, že jsem na jednom bojišti strávil i více než hodinu, což ale u hry sázející na realismus lze tak nějak očekávat.

Jakkoli je tedy hratelnost jinak poměrně zábavná, jediný herní režim se velmi rychle ohraje, což při zmíněném pomalém levelování specializací a chybějícím motivačním prvkům pokračovat v dalším hraní nezanechává Isonzo zrovna v dobrém světle zejména co se týče dlouhodobé hratelnosti. Plusové body Isonzo nenasbírá ani za počet map, které jsou pouze tři, i když jejich rozsáhlost menší počet vcelku vynahrazuje.

Střílečka, která není pro každého

Ke hraní Isonzo jsem se tak vracel zejména kvůli solidní hratelnosti, oslovila mě ale také zdařilá atmosféra. Hra mě sice neodměnila tak nádhernou grafikou, jakou jsem viděl v trailerech, místy slabší textury a detaily ale vynahrazuje navozený pocit válečné vřavy. Kulky svištící kolem vaší hlavy, vybuchující granáty, jedovatý plyn, kterému se ubráníte jen rychlým nasazením plynové masky a neustálé sténání umírajících vojáků.

Ani skvělá atmosféra ale nic nemění na výsledném hodnocení, v němž se odráží zejména absence rozmanitějšího obsahu i propracovanějších herních mechanik. Na jednu stranu rozumím, že autoři nechtějí vymýšlet nerealistické herní režimy, když se snaží být věrní realitě, ale třeba taková kratší příběhová kampaň uvádějící hráče do probíhajícího konfliktu a přibližující historické zasazení se vyloženě nabízí.

Isonzo tak rozhodně není mainstreamovou záležitostí jako Call of Duty a případnou koupi hry by si měl pečlivě rozmyslet každý, kdo chce rychlou akci v Rambo stylu. Naopak pokud máte v oblibě realističtější střílečky, téma první světové vám nesmrdí a ještě máte k ruce další tři kamarády, Isonzo by vás mohlo oslovit. Jazýčkem na vahách v případném rozhodování by také mohla být sympatická cenovka.

• Zdroje: Vlastní

Isonzo (RECENZE)

Závěrečné hodnocení

Tato recenze byla napsána pro PC verzi hry. Klíč pro recenzi poskytlo studio Blackmill Games.

Hodnocení7/10 DOBRÉ

Verdikt:

---

Isonzo není hrou pro každého. Pokud jste milovníky rychlé akce ve stylu Call of Duty, pomalý taktický ráz první světové vás unudí k smrti. Jestli se vám ale tento ve hrách přehlížený konflikt naopak líbí svým důrazem na pomalejší hratelnost a ideálně máte další tři parťáky k sobě, Isonzo by vás mohlo zaujmout, i když ani omylem nejde o hru, která by byla bez chyby.

Klady

• Zajímavý mix realismu a arkády
• Realistické ztvárnění zbraní, uniforem apod.
• Poloviční cena oproti velkým hrám
• Rozsáhle mapy (i když jsou jen tři)
• Hutná atmosféra válečného konfliktu

Zápory

• Pomalé levelování specializací
• Jen jeden herní režim
• Průměrné vizuální zpracování
• Přes velký počet pušek se všechny chovají velmi podobně
• Absence příběhové kampaně

Filip Němec

My name is Filip Němec and I mostly write everything there is about game consoles. Couch playing is my thing. I'm not too picky when it comes to gaming genres, but I prefer action adventure and racing. I really enjoy the Uncharted series, and I look forward to the Half-Life 3 release.

HW nároky pro Isonzo PC

• Zdroj: Steam (23. 9. 2022)

S jakým herním PC na Isonzo?

Chcete si ulehčit výběr? Níže pro vás máme tipy na vhodné herní počítače podle náročnosti.

Alza počítače