Kombi (RECENZE) – Číslo k číslu sedá

Obsah recenze Kombi

1. Logika v hlavní roli
2. Až se z hlavy kouří
3. Jak se hraje Kombi – Pravidla
4. Funkční přístup
5. Recenze Kombi: závěrečné hodnocení

Logika v hlavní roli

Už při prvním pohledu na krabici deskovky Kombi vám bude jasné, oč zde půjde – čísla, což ovšem neznamená, že by matematikofobici měli brát nohy na ramena. V Kombi se totiž nedějí žádné velké počty, ale tvoří se sady kostek se stejnou hodnotou nebo číselné řady se stejným symbolem. To je v podstatě vše a s mým doporučením můžete jít směle hrát. Pokud chcete Kombi poznat blíže, tak samozřejmě čtěte dále.

Kombi se řadí mezi rodinné tituly, které vysvětlíte i úplnému začátečníkovi za pět minut (viz výše), ale přitom nabízí prostor pro nespočet možných variací číselných sad, protože se vám herní plocha neustále mění před očima. Přikládané kostky totiž můžete (a budete) vrstvit na sebe, přičemž platí vždy jen ta svrchní vrstva, takže i když z profilu bude herní plocha vypadat jako velkoměsto, vás bude zajímat pouze půdorys.

Kouzlo Kombi tkví v tom, že během svého tahu sestavíte pouze jeden typ sady (postupku, skupinu čísel), ale zároveň ji pokládáte tak, aby vytvořila synergie s co nejvíce ostatními kostkami, protože jejich aktivace vám přináší další kýžené body. Aby toho nebylo málo, tak se hodí vyhnout bonusovým polím soupeře (pomáháte mu), ale na druhou stranu obsadit svá dvě bonusová políčka tak, aby je soupeři zakomponovali do svých úvah. 

Až se z hlavy kouří

Z možných propojení se vám během chvilky začnou přepalovat mozkové obvody, což pro někoho může znamenat utrpení, ale fanoušci chytrých abstraktních deskovek můžou slavit další přírůstek do sbírky. Kombi sice není tak komplexní jako trestuhodně nedoceněný Hypergrid (stále nechápu, proč zapadl, protože u mě se na stůl dostane častěji než šachy), což ovšem otevírá dveře i pro méně zkušené pařany. Získat dva, tři body totiž není nijak složité, takže každého oblaží hřejivý pocit z posunu vpřed.

Přesto v sobě Kombi ukrývá dva problémy, jež dokáží průběh partie docela znepříjemnit. Jeden vychází z podstaty samotné hry – logické uvažování spojené s řadou možností a hledání toho nejoptimálnějšího řešení může vést ke strategické paralýze, což protáhne délku partie (úplně se nabízí použití přesýpacích hodin). Druhý neduh tkví ve zkušenostně nesourodé skupině, protože veteráni zběhlí v abstraktních kombinačních hrách budou tvořit bodově hodnotnější řady a propojení snadněji, což může začátečníky demotivovat. Během testování Kombi jsem na strategickou převahu narazil jen jednou, ale můj spoluhráč měl radost z vlastního postupu (případně negativní emoce dobře skrýval), takže dojmy z partie byly vesměs pozitivní. Hrozba logického krutovládce ovšem nemusí být pro méně vstřícné hráče příjemná. 

Jak se hraje Kombi – Pravidla

V předchozím textu jsem již několikrát naznačoval, že základní mechanismus deskovky Kombi není nijak náročný (nutno ovšem podotknout, že prvních pár partií jsme v mojí skupině hráli špatně kvůli přehlédnutí zásadního detailu). Všechny kostky obsahující čísla 1 až 10 a symboly (pět druhů, odlišených i barevně) nasypete do plátěného pytlíku, připravíte herní desku s figurkami na stupnici bodů a stojánky na kostky. Následně vylosujete počáteční kvarteto kostek na plochu, do své zásoby a do společné nabídky, načež se můžete pustit do strategického klání.

Tah každého hráče je identický – buď vytvoří na herní ploše sadu (skupiny stejných čísel, nebo postupku se stejnými symboly), nebo si vymění kameny, které považuje za nepotřebné. Při položení sady se snaží propojit i s dalšími kostkami, aby vznikly nejméně dvojice. Body se získávají za využití kostky, takže za jeden kámen dostanete maximálně jeden bod i při vícero propojení. Následně pohnete figurkou na stupnici, zkontrolujete, zda jste neprotnuli cílovou pásku (v tom případě hra okamžitě končí) a doplníte chybějící kostky tak, aby byly v obecné a vaší nabídce čtyři.

Tak se tahy střídají, dokud některý šťastlivec nezvítězí. K bodům se můžete dostat i mimo svůj tah, pokud někdo z ostatních propojí svou řadu s kostkami ve vašem osobním poli (zde nemůže pokládat kameny nikdo kromě vás). V podobném duchu probíhá také týmová partie 2v2, kdy zvítězí tým, jehož figurka neprotne cíl jako poslední. 

Funkční přístup

Deskovka Kombi upřednostňuje ryzí hratelnost a snadno pochopitelné mechanismy, místo aby se vás pokusila získat komplexností vícera principů. V podobném duchu přistupuje také k vizuální stránce. Herní plocha vyniká přehledností, plastové kostky bílé barvy přenechávají ústřední roli symbolům a číslům, která nesou. Plastové kameny musím pochválit i podruhé, protože jejich uložení do stojánků i vrstvení do komínků bez zádrhele funguje.

Celkově vzato Kombi potěší především fanoušky abstraktního a logického hraní, kteří nemají chorobnou fobii z čísel a žolíkové tvoření postupek a skupin jim není cizí. Nečekejte propracované mechaniky, Kombi spoléhá na jednoduchost, s níž si získá nejen začátečníky, ale také veterány hledající odpočinek. S pravidly navíc pomohou lokalizovaná pravidla do češtiny a slovenštiny (pod hlavičkou studia Gamerock, resp. ADC Blackfire). V mé herní skupině deskovka Kombi zabodovala jako logický rychlík a mám tušení, že se z poličky na stůl podívá často.

Za poskytnutí recenzní kopie Kombi děkujeme českému distributorovi hry společnosti ADC Blackfire.

• Zdroje: Vlastní

Recenze Kombi: závěrečné hodnocení

Kombi

Deskové hry

Kombi patří mezi pravidlově jednoduché rodinné logické rychlíky, při jejichž hraní se pořádně zavaří mozek. Partie příjemně plyne jak mezi začátečníky, tak u zkušených hráčů. Místo složitých a komplexních mechanik sází Kombi na snadný princip využívající proměnlivost herní plochy.

Klady

• Svižná hratelnost
• Snadná pravidla pro každého
• Široké možnosti propojení kostek
• Čistý a funkční design

Zápory

• Hrozí logická paralýza

Jakub Němec

Hraní her, ať už počítačových či deskových, se stalo součástí mého života už s prvním úspěšným umístěním plastové čepičky v Kloboučku, hop! a s archaickým počítačem, na kterém téměř neustále běžela trojice Rayman, Pharaoh a FIFA 2000. Od té doby se rád nechávám překvapovat unikátními zážitky, silnými příběhy a originální hratelností, kterou dokáží vývojáři vykouzlit. Jsem v redakci Alza Magazínu a GEMu sice vedený jako sporťák a deskovkář, ale rád se ponořím do akčních adventur, RPG, závodů nebo plošinovek, ale vlastně nepohrdnu ničím zajímavým a netradičním.