Mafia: Definitive Edition – Nabídka, která se neodmítá (RECENZE)

Mafia: Definitive Edition (RECENZE PC) – Obsah článku

1. Byl jednou jeden taxikář – made man
2. Lost Heaven, jak ho (ne)znáte
3. Přestřelky v Mafia: Definitive Edition nabídnou dostatek akce, AI by si ale zasloužila trošku poladit
4. V jednoduchosti je krása a Mafia to ví nejlépe
5. Recenze Mafia: Definitive Edition: závěrečné hodnocení
6. HW nároky pro Mafia: Definitive Edition PC

Byl jednou jeden taxikář – made man

V Mafii hráč sleduje osud Thomase Angela, který se díky náhodě a osudu z obyčejného taxikáře stane jedním z nejváženějších členů mafiánské rodiny pod vedením zásadového dona Salieriho. Ačkoli Tommy vstupuje do světa organizovaného zločinu sám, plně ho do něj zasvětí dlouholetí členové famílie Salieri, horkokrevný Paulie a rezervovaný Sam, a jejich trio se brzy stane třemi mušketýry stojícími na opačné straně zákona. Scénář původní hry patří k mým nejoblíbenějším a velmi mě proto potěšilo, že byl v remaku z drtivé části zachován. Úpravy, které tvůrci provedli, se týkaly téměř výhradně přidání nových příběhových částí.

Rozšíření původního scénáře bude jednoznačně tématem číslo jedna v řadách fanoušků Mafie z roku 2002. Ať si ale říká kdo chce, co chce, podle mého názoru bylo přidání nových scén a dialogů správným rozhodnutím. Postavy a jejich jednání dávají teď ve hře větší smysl a už od začátku hráč získává lepší představu o motivaci členů rodiny Salieri a jejich charakterech. Paulieho těkající povaha se začíná projevovat téměř ihned, podobně jako Samova odměřenost.

Nové dialogy působí jako tmel zacelující některá dřívější hluchá místa, příběh tak působí mnohem konzistentněji. Bylo mi trošku líto, že jsme přišli o některé známé hlášky, které mezi fanoušky Mafie již zlidověly, na druhé straně se do hry dostaly zcela nové scény. Příkladem je pasáž, ve které Tommy vede dialog s mistrem otevírání trezorů Salvatorem, bez kterého by náš hlavní hrdina neměl šanci získat důležité dokumenty z prokurátorovy vily. Zatímco v Mafii z roku 2002 tito dva pánové nenuceně klábosí ve stejném jazyce, v remaku je Salvatore rozený Ital, který zná jen pár anglických slovíček. Výsledkem je tak úsměvný pokus o rozhovor Salvatoreho s Tommym, kterému zase dvakrát nejde italština. 

Horlivé diskuse tuzemských hráčů se jistě strhnou také ve věci českého dabingu. V Mafia: Definitive Edition uslyšíte hlasy známé již z původní hry v čele s Markem Vašutem (Tommy) a Petrem Rychlým (Paulie). Mnozí fanoušci, mě nevyjímaje, doslova skákali radostí poté, co se ukázalo, že hlavní postavu v remaku Mafie opět namluví Marek Vašut. I on totiž svým hlasem přispěl k tomu, že se nám výtvor od Illusion Softworks před téměř 20 lety tak vryl do paměti. Po vydání preview verze hry však někteří hráči nebyli z českého dabingu příliš nadšení, hlavně v případě právě Marka Vašuta a jeho role „českého“ Thomase Angela. 

Někteří označovali hlas herce za příliš starý a nehodící se pro mladšího Tommyho, další mluvili o tom, že Vašut někdy nepodával právě nejuvěřitelnější herecký výkon. Do druhé skupiny jsem patřila i já a v dojmech z hraní jsem také vyjádřila menší rozpačitost nad celou situací s tehdy prezentovanou českou lokalizací. Po odehrání celé hry ale mohu říci, že vůbec nejde o katastrofu, kterou mnozí na základě předběžné verze předpovídali. Ano, ten starý dobrý Tommy to už není. I tak bych však měla problém představit si lepšího kandidáta na dabing hlavního protagonisty. Skvělou volbou byl také Marcel Vašinka, který propůjčil svůj hlas donu Salierimu, a velice solidní výkony předvedli také herci dabující vedlejší postavy.

Lost Heaven, jak ho (ne)znáte

Přestože v první kapitole jsem se věnovala postavám hry, nemohu vynechat tu největší z nich. Jako samostatný charakter totiž vývojáři vnímali i metropoli Lost Heaven, v níž se odehrává příběh hry. Město inspirované Chicagem 30. a 40. let působí autenticky a živěji – jeho žilami v podobě cest neustále proudí dobové vozy, sem tam si na ulici můžete poslechnout rozhovor o aktuální politické a ekonomické situaci a kamelot rázným hlasem oznamuje nejnovější zprávy o přestřelce (s kterou jste samozřejmě neměli nic společného!).

Lost Heaven na mě navíc vůbec nepůsobilo cize. Jeho atmosféru a tvář se totiž tvůrcům podařilo zachovat a i v remaku mi tak bylo město důvěrně známé. Nejednou jsem proto využila uliček, kterými jsem si zkracovala cestu ještě v původní hře a vícekrát se mi stalo, že jsem během jízdy na místo určení jen párkrát hodila očkem na minimapu s GPS, což je jedna z novinek.

(Volná) jízda po Lost Heaven

S GPS úzce souvisí cesta z bodu A do bodu B, kterou vám usnadní to nejlepší (i nejhorší) z amerického automobilismu 30. a 40. let 20. století. V Mafia: Definitive Edition zkrátka nebudeme ochuzeni o motorová vozidla různých tvarů, které se od sebe budou lišit nejen karoserií, rokem výroby a maximální rychlostí, ale také stabilitou na vozovce. Postupně se od „krabiček od zápalek“ dosahujících sotva 40 km/h propracujete k rychlým bourákům, ve kterých se budete řítit městem i stodvacítkou. Automobily ve hře vzdávají hold svým protějškům ze skutečného života, což ještě více umocňuje režim simulace (lze zapnout v nastavení), díky němuž vás auta budou méně poslouchat a na ovladači nebo klávesnici „ucítíte“ jejich váhu. Ta autenticita ale rozhodně stojí za to.

Jak se ale dostat k těm top žihadlům ptáte se? Jak by řekl Tommy, „Nejdříve loket. Pak dovnitř. Pohoda.“ A častokrát není třeba ani to. Vozidla vám budou přidělena na začátku každé mise, případně si nějaký úlovek můžete zaparkovat ve vaší garáži. V původní hře bylo možné se k vzácnějším autům dostat přes automechanika Lucase Bertoneho, který vám poté, co jste pro něj vykonali menší laskavost, dal tip na luxusní káru zaparkovanou v jedné z městských čtvrtí. Tu jste si mohli ukrást a dovést k Salieriho baru. V Mafia: Definitive Edition máte také možnost zastavit se za Lucasem, hra vás na to ale neupozorní. Z toho také plynula moje domněnka, že tahle postava ve hře jako zadavatel vedlejších úkolů už nefiguruje. Proto, jakmile mezi misemi budete mít příležitost, navštivte Bertoneho autoservis. Jeho majitel vám na nástěnce ukáže obrázky vozidel, které budete muset sami vypátrat a následně dostanete šanci si je ukrást. To skvěle motivuje k průzkumu města Lost Heaven.

Prošmejdit ho ale hráči mohou i v režimu Volné jízdy (po odehrání první kampaňové kapitoly se odemkne v hlavním menu), kde také můžete zajít za Lucasem, anebo se věnovat plnění různých podobně bizarních misí jako v módu Extrémní jízdy, který byl dostupný ve staré Mafii. Například takové dopravení těla klauna, které bylo nejprve třeba dostat z bankovního sejfu (neptejte se). Ve volné jízdě si můžete také doplnit kolekci sběratelských předmětů a za úspěšné absolvování úkolů získat jedno z netradičních vozidel.

Přestřelky v Mafia: Definitive Edition nabídnou dostatek akce, AI by si ale zasloužila trošku poladit

Jak jsem zmiňovala v první kapitole, vývojáři zůstali během tvorby remaku věrní originálu, což platí také o náplni kampaně. Ani tentokrát se ve hře nenachází otevřený svět a hlavním úkolem je zdolávání na sebe navazujících misí. To ale podle mě vůbec nevadí. Jejich široké spektrum, představené už v původní hře, zůstalo zachováno, a i nyní hráče zavedou do různých koutů Lost Heaven a prověří jejich schopnosti v boji i za volantem.

Ani v remaku není nouze o přestřelky s nepřátelskými gangy, automobilové honičky a dojde i na stealth. Pěstní souboje jsou v Mafia: Definitive Edition založené na mačkání tlačítek útoku a vyhýbání se – „neurazí, ale ani nenadchnou“, pomyslela jsem si, když jsem poslala k zemi asi pátého výrostka. Postupně jsem ale vždy, když to šlo, raději tasila zbraň, než abych ztrácela čas bitkami tzv. na férovku. 

Tommy už v tajných kapsách svého saka neunese celý arzenál zbraní, ale pouze primární a sekundární. Přestože jsem tak byla častokrát ponechána napospas nepřátelům pouze se dvěma zbraněmi, vůbec mi to nevadilo. V okamžicích, kdy Tommyho život visel na vlásku, jsem prostě neměla čas na přehrabování se v inventáři a obyčejný výběr ze dvou modelů byl dost praktický.

Někdy se ale stalo, že mi nepřátelé rovnou nastavili čelo a neměli ani potřebu se krýt, případně se rozběhli rovnou před mou zbraň, k čemuž docházelo i při hraní na nejtěžší obtížnosti (klasická, viz dále). Na konto technické stránky hry si ještě neodpustím zmínit pár bugů.

Asi nejvíc jsem se pobavila, když jsem vezla Sama z akce do Salieriho baru a ten během celé cesty trval na tom, abych „mazala zpátky do auta!“ Nebo mi ustavičně vřískal do pravého ucha „No tak Tommy! To mně tady chceš nechat?!“, ačkoli jsme již několik minut seděli v jedoucím autě. Nelichotivě působily také textury zvláštně se vpíjející do sebe, zejména při tiché likvidaci protivníků. A už vůbec nepotěší, když se auto propadne po kola hluboko do pevné vozovky.

Klasická obtížnost je pro fanoušky Mafie povinnou jízdou

Tu správnou šťávu dodala nejen ozbrojeným setkáním také klasická obtížnost. Vřele ji doporučuji „mafiánským“ harcovníkům, neboť nabídne zážitek nejbližší původní hře. Méně nábojů, ještě méně zdraví, realistický jízdní model, agresivnější policie – jednoduše tak, jak to máme my herní masochisté rádi. I tak si ale myslím, že se tvůrci zbytečně drželi při zemi a ze hry mohli v této obtížnosti zmizet například krabice s náboji rozmístěné na mapách nebo zlaté kosočtverce otravně se vznášející nad hlavami cílových osob a destinací. Tuhle moderní „pomůcku“, která mi pila krev už během hraní preview verze, stejně jako minimapu, si vývojáři mohli při tomto nastavení pro herní veterány klidně odpustit.

V Hangar 13 se podle mě nemuseli bát v klasické obtížnosti odstranit alespoň minimapku v pasážích, kdy hráč neřídí. Je sice skvělé, že v jedné misi bylo nutné zdolat labyrint ze živého plotu, nicméně s minimapkou v pravém dolním rohu již o takový oříšek nešlo. Hra navíc nabízí tři základní obtížnosti a ta čtvrtá, klasická, tak mohla být věnována skutečným matadorům s fedorou na hlavě a tomíkem v ruce.

V jednoduchosti je krása a Mafia to ví nejlépe

Mafia: Definitive Edition rozhodně není titulem bez chyb. Kromě mírných technických nedostatků, které nepotěší nikoho, budou fanoušci značky bojovat s klasickou obtížností, která není až takovou výzvou, jak by si přáli. Jistá je však jedna věc. V Hangar 13 dodrželi svůj slib a představili znovuzrozenou Mafii, která zůstává věrná jak přívlastku „remake“, tak i své 18leté předchůdkyni. 

Přiznám se, že z počátku mi během jízd Lost Heaven chyběla možnost navštívit restauraci nebo si vymazlit auto v městské autodílně. To ale přece není Mafia. Té dominuje hlavně příběh o věrnosti, o rodině, která „je věčná“. To vše v nádherně zpracovaném Lost Heaven, který na vás dýchne svou prohibiční atmosférou.

Zatímco Mafii II může srážet na kolena i její linearita či absence vedlejších úkolů, první Mafia tento nedostatek dokáže vynahradit skvělým příběhem a širokým spektrem misí, při kterých se nebudete nudit. Ať už jste tedy zelenáč nebo jste se stali členem rodiny Salieri před dlouhými 18 lety, Mafia: Definitive Edition, jejíž cena navíc nepřesahuje hranici 1200 Kč, si vaši pozornost jednoznačně zaslouží.

Tato recenze byla napsána pro PC verzi, kopii pro recenzi poskytla distribuční společnost Cenega Czech.

(Aktualizace 24. 9. 2020, 18:40): V původní verzi recenze jsme uváděli, že vedlejší úkoly zadávané Lucasem Bertonem ve hře nejsou. Součástí jak kampaňové části Mafia: Definitive Edition, tak i režimu Volná jízda však jsou. Za omyl se omlouváme. 

• Zdroje: Vlastní

Recenze Mafia: Definitive Edition: závěrečné hodnocení

Hodnocení 85 % GEM

Verdikt:

---

Pokud se přenesete přes menší technické problémy a překousnete skutečnost, že klasická obtížnost nakonec není takovou výzvou, můžete se těšit na pořádnou dávku nostalgie. A jste-li nováčkem, pochopíte, proč Mafia patří mezi české národní klenoty.

Klady

• Krásně zpracované Lost Heaven
• Vykreslení jednotlivých charakterů a jejich grafické provedení
• Český dabing
• Rozšířená scénář
• Pestrý vozový park
• Pořádná dávka nostalgie
• Různorodé mise, které zůstaly zachované z původní hry

Zápory

• Klasická obtížnost mohla být náročnější
• Bugy, překrývající se textury a občas podivně jednající AI

Alexandra Vaníková

Hrám se věnuji od svých dvanácti let, kdy byly na vrcholu mého žebříčku strategie Cossacks, Age of Empires, legendární Mafie či taktická střílečka Brothers in Arms. Dnes mě pravděpodobně najdete vymetat lobby multiplayeru nejnovějšího Call of Duty. Z emotivní jízdy v podobě The Last of Us se nejraději vzpamatovávám u GTA V a pokud zrovna nesekám nemrtvé v nějaké zombikárně, tak se určitě pokouším objevit moji další oblíbenou hru v nepřeberné studnici indie titulů.

Mafia: Definitive Edition (DOJMY Z HRANÍ PC) – Obsah článku

1. Remake Mafie nabízí skvělou atmosféru
2. Jízdní model prošel obrovskou změnou k lepšímu
3. Tommyho (ne)zkušenost v boji
4. Markery nad zlato
5. Český dabing, rozšířený scénář, technická stránka a prozatímní dojmy
6. HW nároky pro Mafia: Definitive Edition PC

Remake Mafie nabízí skvělou atmosféru

V preview verzi mi byly představeny úplné začátky Tommyho Angela v mafiánské rodině Salieri, tedy prvních pět kapitol. Po dokončení poslední z nich mě čekal „výlet do přírody“ zahrnující nevydařenou předávku kořalky a honička s opancéřovaným policejním autem. Ale pěkně popořadě. Už v prvních minutách úvodní zběsilé automobilové honičky, v níž se Tommy ještě v roli obyčejného taxikáře pokouší uniknout rozzuřeným mafiánům, na mě dýchla „stará známá“ atmosféra nového Lost Heaven.

Zářivé neony protínající tmu, světla troubících aut vynořujících se z mlhy a vyděšení obyvatelé města, kteří jen těsně stihnou uskočit před vaším autem, když se rozhodnete zkrátit si cestu přes pěší zónu. To vše bylo doplněno napínavou hudbou a na mě to prostě zapůsobilo.

Lost Heaven samozřejmě vypadá dobře jak v noci, tak během dne, když si navíc k jízdě městem pustíte rádio, kde hrají ty nejposlouchanější hity 30. let. Zákazník ve vašem taxíku se mezi řečí zmíní o skvělém plánu, který ho zachránil od úplného bankrotu během velké hospodářské krize, utrousí nevraživou poznámku na vaši adresu, a vy se najednou cítíte jako těžce pracující člověk v časech Velké deprese. Zajímá mě ale, zda se bude ve městě možné zúčastnit i nějakých aktivit, nebo se vývojáři rozhodnou v tomto směru zůstat věrní původní hře, která nabízela pouze sidequesty v podobě zakázek pro automechanika Lucase Bertoneho (pevně věřím, že o ty v remaku nepřijdeme).

Jízdní model prošel obrovskou změnou k lepšímu

Auta k Mafii neodmyslitelně patří, konec konců původní hra v době svého vydání nabídla obdivuhodně realistický zážitek z virtuálního řízení. Během preview jsem neměla přístup k celému vozovému parku, který najdeme ve finální verzi hry. Ale i těch pár dostupných čtyřkolových krasavců mě přesvědčilo o tom, že modelům vozidel věnovali tvůrci hodně času. Každé z aut reaguje jinak na přidání plynu a brzdění, a zatímco některé jsou stabilnější a bytelnější, jiné při první příležitosti vyletí z cesty nebo vás potrápí hodinami.

V remaku je přítomna možnost zapnout si mód jízdní simulace. Automobily tak budou těžkopádnější a ještě více se přiblíží realitě. Přestože řízení auta v tomto režimu dokáže být pořádným oříškem, zejména když se rozhodnete na přesun z bodu A do bodu B zvolit motorku, umocní zážitek ze hry a specifické vlastnosti vozidel v něm ještě více vyniknou. Rozhodne ho tak doporučuji hlavně fanouškům původní hry.

Tommyho (ne)zkušenost v boji

V době vývoje hry tvůrci často zdůrazňovali fakt, že hlavní postava Tommy Angelo nebude disponovat zkušenostmi vojáka, jako například Lincoln Clay v Mafii III, a na jeho schopnostech v boji nebo střelbě to bude viditelné. Tento fakt jsem si ještě během prvního, červencového představení gameplaye netroufla hodnotit, jelikož nám byla ukázána mise z pozdější části hry. Tehdy jsem si říkala, že Tommy si už mohl za ten čas strávený ve společnosti jeho mafiánských kolegů nějaký střelecký kumšt vypěstovat, a tak by jeho „skill“ na záběrech z hraní dával zcela smysl.

Ani v prvních kapitolách hry však hlavní hrdina nepůsobí jako nezkušený civilista, kterému by se při uchopení zbraně třásly ruce nebo si při manipulaci z Molotovem popálil prsty. Tommymu, který podle jeho vlastních slov „párkrát střílel na pouti“, totiž přebití koltu trvalo přibližně dvě sekundy. A to už vůbec nemluvím o chvatu, kterým zneškodnil člena nepřátelského gangu jen pár hodin poté, co ve vlastním taxíku vozil nevraživé stařenky.

Vývojáři se v oblasti střelby a boje podle jejich slov inspirovali Mafií III. V Hangar 13 se však asi rozhodli při některých pohybech použít rovnou copy and paste. Příkladem za všechny je například házení Molotovu, kdy Tommy namísto toho, aby se postavil do přirozenější pozice na hod a minimalizoval tak riziko zapálení si vlastního klobouku či kabátu, jen švihne zápěstím a láhev nonšalantně přehodí přes kryt.

Mechaniku krytí naopak považuji za obrovské plus. Poskytuje aspoň trochu času na výměnu zásobníku nebo nějaké to taktické uvažování, to i během hraní na klasické obtížnosti, kde rozhodně nemáte náboje nazbyt a jste ještě zranitelnější. Samotné střelbě bych nevytkla nic, možná jen někdy přehnanou sílu projektilů, které dokázaly nepřítele odhodit i pár metrů.

Markery nad zlato

Věcí, která bije do očí ještě více než Tommyho neuvěřitelně rychlá učenlivost, jsou markery, které vás budou provázet na každém kroku a častokrát narušovat propracované scenérie. Hra se totiž neustále ujišťuje, že vždy najdete svůj cíl. A to až tak, že nad hlavu vašeho parťáka, kterého už dobře znáte, umístí zlatý marker, abyste náhodou nesledovali kolemjdoucí slečnu nebo se neztratili v úzké slepé uličce.

Je třeba zdůraznit, že novinkou je oproti původní hře i GPS umístěné v pravém dolním rohu obrazovky, na kterém kromě vyznačené trasy opět najdete značku cíle. Nejlepším řešením by byla možnost tento marker vypnout, čímž by vývojáři vyhověli jak zkušeným hráčům, tak nováčkům, pro které může být mnohem užitečnější. Pevně tedy věřím, že do vydání hry se stane tento element volitelným nastavením.

Český dabing, rozšířený scénář, technická stránka a prozatímní dojmy

Mafia a český dabing jsou velká témata a není možné k nim nenapsat alespoň pár slov. V Mafia: Definitive Edition můžeme opět slyšet hlas Marka Vašuta a Petra Rychlého, přičemž v českém obsazení najdeme jména známé jak z televize, tak už z originální hry. Musím však říci, že Marek Vašut, který v první Mafii odvedl skvělý výkon, v remaku nezní tak přirozeně.

Legenda říká, že původně návrat do dabingu titulu už neplánoval, a to může být hlavním důvodem, proč už ve hře nezní tak jako „za starých časů“. Stále si však myslím, že jeho flegmatický hlas tvoří dobrý protipól k Petru Rychlému, který znovu dokonale vystihl povahu horkokrevného Paulieho.

Bod, který bude v případě Mafia: Definitive Edition pravděpodobně rozdělovat herní komunitu, je rozšířený scénář. Zarytí fanoušci mohou namítat, že hra je uměle doplněna o části, které do ní nepatří. Osobně však rozhodnutí tvůrců rozšířit scénář jednoznačně vítám. Nabízí totiž zcela nové dialogy (a Paulieho bonmoty), které k mému překvapení nepůsobí nepřirozeně a velmi vhodně dotvářejí celý zážitek. Jednotlivé kapitoly jsou podle mého názoru díky tomu ucelenější, stejně jako životní příběhy postav, čímž Mafia: Definitive Edition dostává filmovější nádech.

Po technické stránce bych Mafii vytkla několik bugů: podivný, táhnoucí se kabát či dokonce celá Tommyho noha, která se sekla pod autem. Stalo se mi také, že nepřátelé, kteří mě měli pronásledovat, na mě zabugovaně „čekali“ před Salieriho barem. Větší vrásky na čele mi však dělali delší načítací časy a někdy úplné zaseknutí hry – většinou během gameplaye, sem tam i při cut-scénách.

Kromě technických nedostatků nebo otravných markerů nabízí remake Mafie mnohem více pozitiv než negativ a musím říci, že mě opravdu příjemně překvapil. Lost Heaven konečně působí jako živé město, ve kterém se můžete projíždět v realisticky působících vozidlech a zaposlouchat se do hudby jazz age. Rozšířený příběh nabízí nový a hlubší pohled na události původní hry a to vše doplňuje kvalitní český dabing. To, zda je Mafia: Definitive Edition skutečně povedeným remakem, však ukáže až plná hra. Já se jí už ale nemůžu dočkat.

Dojmy z hraní byly napsány pro PC verzi. Preview verzi poskytla distribuční společnost Cenega.

• Zdroje: Vlastní

Alexandra Vaníková

Hrám se věnuji od svých dvanácti let, kdy byly na vrcholu mého žebříčku strategie Cossacks, Age of Empires, legendární Mafie či taktická střílečka Brothers in Arms. Dnes mě pravděpodobně najdete vymetat lobby multiplayeru nejnovějšího Call of Duty. Z emotivní jízdy v podobě The Last of Us se nejraději vzpamatovávám u GTA V a pokud zrovna nesekám nemrtvé v nějaké zombikárně, tak se určitě pokouším objevit moji další oblíbenou hru v nepřeberné studnici indie titulů.