Museum: Pictura (RECENZE) – Obrazárna snů

Obsah recenze Museum: Pictura

1. Světoví mistři ve vaší galerii
2. Kombinatorika v barevném světě
3. Jak se hraje Museum: Pictura – Pravidla
4. Velikáni pohromadě
5. Recenze Museum: Pictura: závěrečné hodnocení

Světoví mistři ve vaší galerii

Když otvíráte nový výstavní prostor, jeho zdi křičí do světa svou bělobou a jen volají po plátně světové kvality. Jako ředitel galerie na počátku 20. století máte výjimečnou příležitost vytvořit svou vysněnou obrazárnu, aniž by to zruinovalo vaši peněženku. Zapomeňte na umělecké monopoly, v titulu Museum: Pictura se v přátelském duchu mění obrazy kus za kus, aby se vzdal hold vznešenému malířskému umu.

Přehrabovat se tak budete mezi klasickými díly z doby renesance, baroka, rokoka, romantismu a impresionismu, která nesou šestici základních témat – mytologie, historie, náboženství, krajinomalba, zátiší a portrét. Fanoušci výtvarného umění se ocitnou v sedmém nebi, protože se jim do rukou, depozitáře a galerie dostanou kusy od Leonarda da Vinciho, Rembrandta van Rijna, Pierra Augusta Renoira, Vincenta van Gogha či mého oblíbence Williama Blakea. Celkově se můžete těšit na 180 karet obrazů od třicítky mistrů ve svém oboru. 

Kombinatorika v barevném světě

Jak jsem již naznačil, hratelnost zapomíná na vládu všemocného dolaru (či jiné měny) v dražbách, ale sází na zisk obrazů v rámci klasické výměny kus za kus. Plátna poté umisťujete do mřížky 5x5 tak, abyste získali co nejvíce bodů podle svého tajného úkolu, zakázek mecenášů a veřejných zadání pro aktuální kolo. Hratelnost tedy spočívá v kombinování karet do propojených ploch v rámci témat a barev (symbolizují umělecké epochy), takže by se základní princip dal naroubovat na jakoukoliv abstraktní hru. Jenže dvojici autorů Eric Dubus a Olivier Melison se podařilo mechaniky elegantně propojit s tématem, díky čemuž se snadno necháte vtáhnout do světa plného fantazie a barev.

U podobných titulů bývá zvykem, že si každý hrabe na svém písečku a ostatní jej mnoho nezajímají. Veškerá interakce mezi hráči spočívá v tom, že vám někdo ukradne vámi kýžený komponent. To samozřejmě najdete také v Museum: Pictura, ale autorům se podařilo propašovat ještě jednu strategickou rovinu, která dění na stole více okoření. Vedle provádění akcí mimo svůj tah se musíte soustředit na fakt, že za každou vyloženou kartu obrazu musíte odložit další kartu z ruky na odkládací balíček simulující depozitář. Z něj se stává automaticky nabídka pro aktivního hráče, protože si může některé z těchto děl za poplatek prestiží uzmout.

Proto nepřemýšlíte pouze v rovině „Kterou akci udělám v tomto tahu“ a „Kterou kartu si vezmu dříve, ať mi ji nezabaví“, ale také „Co odložit, abych moc nepomohl.“ Při partii s občasnými či méně soutěživými hráči poslední otázka padá, ale zažraní deskovkáři si při analýze situace mohou uškvařit mozek. Můžu vás ovšem uklidnit. Málokdy se najde taková karta, která by nešla nahradit jinou z nabídky. Nejčastěji jde o plnění úkolů mecenášů, kde se klade důraz i na samotného umělce. Největší tlačenice může nastat v momentě, kdy si soupeři vyberou podobný soukromý úkol a budou se přetahovat o karty jednotlivých období či témat. V každém případě čas s Museum: Pictura příjemně ubíhá a na konci partie máte pocit z dobře vykonané práce, i když se nedostanete až k vítězství. 

Jak se hraje Museum: Pictura – Pravidla

Titul Museum: Pictura není úplně jednoduchou deskovkou, ale nemohou za to pravidla samotná, protože ta pochopíte během několika kol. Náročnost spočívá především v získávání bodů, které dokáže méně zkušeným hráčům zamotat hlavu, a v zahlcení možnostmi pro nerozhodné hráče. Jinak si svou galerii může bez větších překážek začít budovat každý. Nezbrzdí vás mechaniky ani příprava partie, která se odbyde v řádu deseti minut. Pouze rozložíte papírové desky hráčů, promícháte karty obrazů, trendů, přízně a mecenášů, zaplníte veřejné galerie v nabídce a rozdáte karty hráčům. A hurá, můžete se pustit mezi malířské velikány.

Poté se již střídáte v tazích, které se skládají ze dvou fází. Ve fázi akvizice si aktivní hráč přibere dvě karty z balíčku obrazů a následně musí jednu kartu vyměnit s jednou ze čtyř galerií v nabídce. Dle karty trendu jednotlivých institucí tak získá či ztratí body prestiže (vítězné body) podle toho, jakou kartu věnuje galerii a jakou si vezme. Když si vybere kartu, po níž muzeum touží, tak zaplatí, ale naopak při věnování takové ho obrazu body získá. V této fázi mohou vyměnit své obrazy i hráči mimo tah.

Pak následuje akční fáze, v níž může aktivní hráč provést jednu z možností – umístit obraz, otevřít dočasnou výstavu, či provést inventuru. Při vylepšování galerie můžete vykládat obrazy z ruky s tím, že za každý využitý obraz musíte odložit kartu do depozitáře, přičemž platí, že můžete také sáhnout do odhazovacích balíčků soupeřů. Karty lze v průběhu hry volně přemisťovat, abyste svou výstavní galerii co nejvíce vyšperkovali. Za umístěné obrazy můžete získat body prestiže podle trendu pro aktuální kolo.

Dočasnou výstavu můžete vyhlásit, pokud máte skupinu karet plnící dostupnou nabídku výstavních žetonů (dva od každého druhu). Nelze například vystavovat třikrát renesanci, přičemž navíc platí, že jeden hráč nesmí mít dvě výstavy jednoho typu. Jakmile dočasnou výstavu uspořádáte, vezmete si příslušný žeton a umístíte jej na bonus na své herní desce. Nelze tedy udělat více než šest výstav, protože to je přesný počet volných slotů na desce.

Třetí možnost akční fáze v Museum: Pictura je inventura, která vám umožní přibrat karty ze svého odhazovacího balíčku do ruky, získat jednu kartu přízně a vyměnit pětici nabízených úkolů mecenášů. Krom toho můžete ve svém tahu provést volné akce – využít nebo získat kartu přízně či splnit úkol mecenáše. Takto se střídají tahy, dokud někdo nedosáhne 50 bodů prestiže. Následně se sečtou body za úkoly, výzvy a osobní úkoly, což určí vítěze. 

Velikáni pohromadě

Grafické ztvárnění deskovky Museum: Pictura se nese v duchu malířských mistrů. Asi není na místě, abych zde chválil nebo kritizoval oceňovaná díla historie, ale ne každému sedne jejich zakomponování na jednotlivé karty. Neuvidíte na nich totiž pouze obrazy a herní infografiku (ta se povedla), ale také pokus o jejich zakomponování do galerie. Mně osobně to nijak nevadí, ale mám ve svém okolí dost hráčů, které tato skutečnost rušila, až štvala. Z hlediska funkčnosti tedy není problém, estetické vnímání nechám na vašem posouzení (viz doprovodné fotky). Doprovodná stylizace v duchu art deco je ovšem skvělá, protože vás přenese do gatsbyovských dob, kdy galerie jako ta vaše vznikaly.

Obecně jsem s výbavou krabice spokojen, i když karty mohly být pevnější, podobně jako u ostatních titulů vydavatele Holy Grail Games (Rallyman GT, Encyklopedie). O to více mě mrzí, že tento vydavatel skončil se svou činností, což tuzemskému distributorovi Museum: Pictura společnosti Blackfire přidělalo při dopravě téhle deskovky do ČR pořádné vrásky na čele. Za svou zarputilost a překlad titulu do českého jazyka zaslouží pochválit.

Na závěr klasické zhodnocení a doporučení. Titul Museum: Pictura najde spokojený domov u fanoušků umění a strategického hraní v duchu abstraktního skládání symbolů dle zadání. Spokojeně si můžete budovat svou galerii, sledovat růst prestiže, a přitom masírovat své mozkové buňky, které při kombinování obrazů k sobě dostanou pořádně zabrat. Užít si jej mohou i méně zkušení hráči, kteří si ovšem musí zvyknout na velký počet možností ve svém tahu.

Za poskytnutí recenzní kopie Museum: Pictura děkujeme českému distributorovi hry společnosti ADC Blackfire.

• Zdroje: Vlastní

Recenze Museum: Pictura: závěrečné hodnocení

Museum: Pictura

Deskové hry

Titul Museum: Pictura vám ve strategickém duchu umožní postavit vlastní galerii složenou z děl malířských mistrů. Pokud máte rádi kombinování různých symbolů podle zadání do funkčního celku, tak si výlet do obrazárny užijete.

Klady

• Propojení hratelnosti s tématem
• Velikáni malířství ve vaší galerii
• Široké strategické možnosti
• Zapracování interakce mezi hráči
• Možnost přeskládávat karty
• Grafické zpracování (nemusí sednout každému)

Zápory

• Méně zkušeným se může zavařit mozek
• Po čase přestanete obrazy vnímat
• Karty kloužou po desce hráče

Jakub Němec

Hraní her, ať už počítačových či deskových, se stalo součástí mého života už s prvním úspěšným umístěním plastové čepičky v Kloboučku, hop! a s archaickým počítačem, na kterém téměř neustále běžela trojice Rayman, Pharaoh a FIFA 2000. Od té doby se rád nechávám překvapovat unikátními zážitky, silnými příběhy a originální hratelností, kterou dokáží vývojáři vykouzlit. Jsem v redakci Alza Magazínu a GEMu sice vedený jako sporťák a deskovkář, ale rád se ponořím do akčních adventur, RPG, závodů nebo plošinovek, ale vlastně nepohrdnu ničím zajímavým a netradičním.