• Autor: Jiří Fait
S tím, jak souls-like žánr v poslední době dobývá svět, jsou hráčovy schopnosti zkoušeny stále těžšími a těžšími silami, které z něj mačkají i tu nejposlednější dávku zdravého rozumu, což přesně sedí i na dnešní recenzovaný titul Othercide. Hra od vás očekává dobrovolné utrpení, vaše svěřenkyně budou padat s vykuleným výrazem jako mouchy a vy, pokud vytrváte, nakonec možná zjistíte, že to všechno má něco do sebe. Vývojáři z Lightbulb Crew představují tahovou strategii Othercide, která vám nedá nic zadarmo.
Othercide (hra)
Tahovou strategii Othercide vyvíjí studio Lightbulb Crew a vydává společnost Focus Home Interactive. Hra vychází 28. 7. 2020 na PC, PS4, Xbox One a Switch bez české lokalizace a multiplayeru. | Homepage
Články: | Recenze
Othercide je gotická „fantasy“ zasazená do melancholického a poněkud strašidelného vizuálu. Barevná paleta čítá černou, bílou (s občasnou pomocí sytě šedé, špinavě bílé a temně černé) a rudou barvu, která patří vlajícím šálám vašich bojovnic, jež zároveň stylově znázorňuje jejich zdraví. Dějová linka je zde podobě kryptická, jako ta ze série Dark Souls. Ve zkratce: v alternativní verzi našeho světa šlo všechno k čertu, vynořila se monstra spolu s tzv. Chosen One of Suffering, která chtějí všechno „vyléčit“ (rozuměj zničit) a zabránit se jim v tom pokouší bytost The Mother (Matka), jež s monstry bojuje již po staletí. Jednoho dne je však na dně svých sil a v posledním výdechu vytvoří Daughters (Dcery), jež zdědí některé její schopnosti a pustí se do boje místo ní.
Vyprávění příběhu vám nahodí to správné mrazení v zádech a už od počátku víte, že tady jde o všechno. Hra vám od první chvíle dá jasně najevo, že tohle nebude žádná procházka „save-load parčíkem“. Dcery budou umírat a většina prvních tažení skončí neúspěchem, což je vlastně podstatou hry, ale k tomu se dostaneme ještě později. K příběhu je třeba ještě doplnit, že je vyprávěn skrze vzpomínky, které se vám odkrývají v závislosti na tom, jak se vám zrovna daří či nedaří. A podobně jako souls-série, i zde v některých případech záleží na hráčově interpretaci celkového dění. A i když je všechno zmatené a někdy i Kojimovsky creepy, postupně do sebe začnou všechny dílky zapadat a vy budete chtít vědět více. Příběh je v Othercide sice fajn, ale hlavní složkou je zde chytlavý (a pekelně nesmlouvavý) tahový systém.
Jak už jsem zmínil na začátku, Othercide je jedna z těch her, která od vás očekává několik nezdarů a také to, že se tím smíříte. Citlivější duše, které s láskou opečovávají své bojovníky, zde zřejmě protrpí několik panických záchvatů hlavně proto, že svěřenkyně nemůžete vyléčit jinak, než že obětujete tu méně šťastnou. Jenže ona oběť také výrazně posílí právě vyléčenou Dceru (které jsem si překřtil na Taylor Momsen(ky) – tj. klony zpěvačky rockové kapely The Pretty Reckless). Vzpomínky padlé přejdou na její sestru a ta bude v bitvě o to odhodlanější.
Získané bonusy jsou rozmanité, hlavně však budete o to opatrnější, jelikož o Dceru, která dostala vzpomínky své padlé sestry, opravdu nechcete přijít. Ztráta takové princezny bojovnice (říkejme jí třeba Xena, Dcery si totiž můžete pojmenovat), to zabolí již mnohem více, než když na černobílém poli zařve nezkušená Momsenka, co právě vystrčila svou střapatou hlavu z mámina pelechu. Své pobité dcery také občas máte možnost vzkřísit, ovšem pouze za úplatu a těchto možností ve hře není nikdy dost. Většinou se budete muset spoléhat na běžnější měnu tzv. Vitae, jež použijete k „verbování“ nových Dcer a také k aktivaci některých pasivních perků, kterými můžete zlepšit či pozměnit fungování bojových schopností.
Othercide First Bossfight | GEM (Gameplay, PC, No Commentary)
První boss ve hře a potřetí rozehraná kampaň. Ale i na tohle hra myslí. Každá znovurozehraná kampaň vám poskytne berličky v podobě bonusů při dalším pokusu.
Dcerky přicházejí bojovat ve třech variantách – jedna útočí na dálku pomocí koltů (Soulslinger) a elegancí, na kterou by byl pyšný i klerik Preston z Equilibria, druhá (Blademaster) krájí nepřátele na kusy obřím mečem, ale je poměrně citlivka a pokud si jí neohlídáte, rychle se poroučí k zemi. Třetí (Shieldbearer) se kryje za vysokým štítem, zpoza něhož vystrkuje na nepřátelé kopí. Její útok sice nepatří k tomu nejlepšímu, ale když si spojíte její výdrž a vysoké obrané číslo, dostanete ženskou verzi hoplíta, který vám nejednou udrží linii.
Tahy zde neprobíhají stylem „nejdříve já, pak nepřítel“, Othercide namísto toho využívá systém individuální iniciativy, jenž nutí více taktizovat a přemýšlet nad každým pohybem. O to víc to platí zde, jelikož každý utržený zásah znamená zdraví, které si nevyléčíte jinak, než že jednu z Dcer předčasně pošlete pod drn. Je to ve většině případů nervy drásající řež, podtržená příjemně záhadným a zároveň rockově ostrým soundtrackem, který se k této hře vyloženě hodí.
Je však třeba zmínit i některé nedostatky, které, dle mého názoru, mohou někomu hraní této jinak parádní tahovky znepříjemnit. Za prvé se jedná o poměrně malou variaci prostředí, ale to taky může být tím, že je všechno černobílé a za nějakou chvíli vám začne připadat prostředí kolem vás „na jedno brdo“. Rozdílem jsou akorát důležité mise, kterým autoři věnovali více prostoru. Hodně zamrzí absence širších možností customizace Dcer.
Dcery si můžete akorát pojmenovat, ale jejich vzhled je pak čistě náhodný a vybírá se z několik přednastavených templatů, které má hra k dispozici. Jelikož je Othercide stavěný na opětovném opakování kampaně, docela mě zarazila nemožnost přeskočit některé cutscény, jež se vám začnou po několikátém rozehrání zajídat (nebo vás budou vyloženě štvát). No a pak je tu samotný rogue-lite prvek titulu – hra se ukládá automaticky, takže každá chyba vás přijde draho, ale to už je jen čistě na vás, jestli tohle považujete za nedostatek, nebo ne. Interface je značně minimalistický a neškodilo by mít více informací o tom, kdo má zrovna jaký buff a de-buff.
Othercide byste si měli zahrát už jen kvůli audiovizuálu samotnému. Pokud vám zrovna do monitorů nebude přes okno pálit světlo (černobílá si se slunečním svitem moc nerozumí), je to radost na pohled i poslech. Obsahu by mohlo být více a možností taky, ale pokud bude mít hra úspěch, je dost dobře možné, že se ještě dočkáme. Přece jen nejde o AAA titul, který by byl ve vývoji řadu let a stálo za ním obří studio. Lightbulb Crew za sebou mají v podstatě jediný plnohodnotný titul (Games of Glory), kterému se valného přijetí úplně nedostalo. Ovšem s Othercide podle mě udělali krok správným směrem. Teď jen udržet tempo a nenechat Othercide vychladnout.
Tato mini recenze byla napsaná pro PC verzi hry.
• Zdroje: Vlastní
Othercide si vyzkoušejte už jen kvůli celkové estetice hry a taky pokud vás zajímá, jak vypadá mix Dark Souls, XCOMu a Darkest Dungeon. Napovíme – vypadá sakra dobře! Othercide není pro slabší povahy a hráče bez trpělivosti, kteří titul zřejmě úplně nedocení. Za cenovku 35 euro ovšem nemůžu jinak než doporučit všem milovníkům kvalitních tahových strategií.
Klady
Zápory

Jiří Fait
My name is George Fait. As a small lad, I always new that when I grew up I would become a professional video gamer. Today, I still hold a strong passion for video games, and even though my favourite ones are RPG, I don't discriminate against other genres. I'm a big fan of CD Projekt RED, and one of my dreams is to play Cyberpunk 2077 before the year 2077.
|
|
Minimální HW požadavky | Doporučené HW požadavky |
|---|---|---|
| Operační systém | Windows 7/8/10 (64-bit) | Windows 7/8/10 (64-bit) |
| Procesor | AMD Phenom 9950 (2.6GHz) / Intel Core2 Quad Q6600 (2.4GHz) | AMD FX-6300 (3.5GHz) / Intel i5-2500 (3.3GHz) |
| Grafická karta | AMD Radeon R7 260 / NVIDIA GeForce GTX 560 | AMD Radeon R9 380/NVIDIA GeForce GTX 770 |
| DirectX | Verze 11 | Verze 11 |
| Operační paměť | 4 GB RAM | 8 GB RAM |
| Pevný disk | 6 GB volného místa | 6 GB volného místa |
• Zdroj: store.steampowered.com (29. 7. 2020)
Chcete si ulehčit výběr? Níže pro vás máme tipy na vhodné herní počítače podle náročnosti.
Základní sestava: AlzaPC GameBox Core Mini - R5 / RTX5050 / 16GB RAM / 1TB SSD / Bez OS |
Optimální sestava: |
Sestava pro náročné: |