Someday You'll Return (RECENZE) – Vzhůru za vnitřními démony do českých lesů

Someday You'll Return (RECENZE PC) – Obsah článku

1. Výprava za dcerou a zpytováním svědomí
2. Železobeton v hlavní roli
3. Hlavní záhadou Someday You'll Return je deník vaší dcery
4. Someday You'll Return je další povedená česká hra
5. Recenze Someday You'll Return: závěrečné hodnocení
6. HW nároky pro Someday You'll Return PC

Výprava za dcerou a zpytováním svědomí

Jako Daniel, otec dospívající dcery Stely, máte za úkol vydat se na záchrannou výpravu, jelikož vaše ratolest (již poněkolikáté) utekla z domu. Cesta vás zavede do hloubi českého hvozdu, kam jste kdysi přísahali, že se už nikdy nevrátíte. Osud tomu ale chce jinak, odtud tedy celý název hry (Someday You'll Return = jednou se vrátíš). S sebou na pomoc si vezmete jen mobilní telefon, díky kterému můžete občas sledovat, kde se zrovna Stela nachází a vydat se po jejích stopách. Mimoto můžete telefon omezeně využívat i na volání a sms. Takto vyzbrojeni se vydáváte do útrob lesa, kde můžete najít pro naši krajinu typické značení turistických tras, které vás bude na dlouhou dobu provázet a pomáhat s orientací v krajině.

Po chvíli zjistíte, že si kupodivu z minulosti své a svých blízkých příliš nepamatujete a rozehrává se pátrání nejen po důvodu Stelina zmizení, ale také po vlastních ztracených (možná úmyslně) vzpomínkách. Děj několik úvodních hodin skvěle odsýpá a máte pocit, že za každým příštím rohem na vás může čekat buď krásný výhled do krajiny, nebo nalezení užitečného předmětu, jenž vám pomůže na vaší pouti. Hledání dcery se, jak už se dá tušit, značně protáhne a jen s mobilem rozhodně nevystačíte. V Someday You'll Return budete využívat nalezené předměty a za pomoci sady nástrojů z nich vytvářet, co zrovna potřebujete.

Originální je ale především bylinkářství, které do hry přirozeně báječně zapadá a působí naprosto nenásilně. Hra vás navíc nenutí stát se zasloužilou babkou bylinkářkou putující s nosem u země a rvoucí jakoukoli rostlinu, která kde zrovna vyrašila. Použití namíchaných lektvarů je totiž spíše sporadické a jedná se o příjemné zpestření. Jako další výborná věc mi připadá umístění informačních tabulí podél cest, ať už se týkají důležitých bodu v krajině, místní fauny a flóry, nebo třeba jen osvětlují tradici českých dětských letních táborů.

Těch se týká i z mého pohledu asi nejsilnější a nejpoutavější část celé hry, jež mě vrátila do vlastního dětství a období plného fantazie a táborových přátelství. Bylo skvělé objevovat příběhy a osudy dětí, které tu trávily prázdniny při táborových hrách (jako je třeba stará dobrá stezka odvahy).

Železobeton v hlavní roli

Drobet míň poutavá se mi jevila „alternativní realita“, která sice sama o sobě měla několik zajímavých momentů, ale celkově se jedná o méně zapamatovatelné části hry, které po několika hodinách splývají v šedivý chumel šouravého plížení, téměř stejných železobetonových podzemí a krčení se před „úhlavním nepřítelem” jménem Beast. V Someday You'll Return coby Daniel bojovat nebudete, což mi původně přišlo jako velké plus, po x-tém setkání s Beast jsem se ale nemohla ubránit nutkání vzít toho pacholka páčidlem po zátylku a mít od jeho obtížné společnosti jednou provždy pokoj. To ale, počítám, nebyl záměr tvůrců.

Další věc, která mi neuvěřitelně ztrpčovala život, byla nepřítomnost jakékoli mapy v průběhu celé hry. Je smutné, když postřehnete, že se pravděpodobně motáte potřetí tím samým místem, ale nemáte možnost si ověřit, jestli to tak skutečně je, nebo zda už na vás také útočí Danielova psychóza. V případě podzemí, která nemůžete znát, je to ještě pochopitelné, ovšem když se vám to stane v lese, který by měl váš hrdina znát jako své boty, působí celý problém trochu nepravděpodobně. Vše by vyřešilo použití mapy, klidně i jen pro už objevené oblasti.

Hlavní záhadou Someday You'll Return je deník vaší dcery

K dispozici budete mít jak vlastní deník s pokyny a drobnými radami, tak i deník Stely, ve kterém budete postupem hrou odemykat předtím nedostupné zápisky. Záleží jen na vaší pečlivosti, kolik z utajeného příběhu se vám podaří odhalit. Po prvním dohrání totiž nemusíte mít kompletní informace, což nahrává tomu se ke hře po nějaké době vrátit a pokusit se zjistit víc. Samostatnou kapitolou jsou v Someday You'll Return hádanky, puzzly a minihry. Až na několik málo složitějších jsou všechny dobře pochopitelné a bez větších zdržení řešitelné.

Co naopak zdržovat bude, je neustále se opakující pohyb nahoru (po úchytech na skalách a zdech) a zase dolů, který dokáže při nekonečném opakování jít dost na nervy. Hlavně v závěrečných hodinách je v prostoru na můj vkus poněkud „přeúchytováno”. I když se tvůrci snažili závěrečné části proložit akčnějšími pasážemi, aby hráčům takříkajíc nepadala hlava z průchodu drobátko repetitivního prostředí, je škoda, že se nerozhodli hru nechat o pár hodin kratší a tím pádem podtrhnout spád děje, který je kromě krásně zpracované přírody a hezkých nápadů hlavním tahákem Someday You'll Return.

Vizuální stránka Someday You'll Return se odvíjí od použitého Unreal enginu. V případě této hry se setkáte jak s krásně zpracovanou přírodou, tak i s méně zajímavými prvky tunelů, které hezky nevypadají, až po dost zoufalé momenty (například detaily obličejů). Pozitiva ale jednoznačně převažují. Zvuková stránka je vydařená a není jí moc co vytknout. Příjemná je i přítomnost českých titulků.

Someday You'll Return je další povedená česká hra

Someday You'll Return vám nabídne poutavý příběh o hledání zodpovědnosti a vypořádání se s vlastní minulostí na pozadí výpravy za ztracenou dcerou. Na ploše patnácti až dvaceti hodin rozehraje krásné výhledy do krajiny i o něco méně pěknější vhledy do duše, která se ani náhodou nedá označit jako čistá. Someday You'll Return se pohybuje na pomezí hororové adventury a walking simulátoru a dovolí vám putovat zajímavými kouty české krajiny, kde se chvílemi budete cítit opravdu jako doma.

Tato recenze byla napsaná pro PC verzi hry.

• Zdroje: Vlastní

Recenze Someday You'll Return: závěrečné hodnocení

Someday You´ll Return – Dojmy z hraní

1. Someday You’ll Return je Moravská Silent Hill
2. Typické rodičovské problémy
3. „Hej, tady to znám!“ aneb Kingdome Come efekt
4. Someday You’ll Return je adventura říznutá thrillerem
5. Moravská cimbálovka jak ji neznáte
6. HW nároky pro Someday You’ll Return PC

Someday You’ll Return je Moravská Silent Hill

• Dojmy z hraní: 14. 7. 2019 • Autor: Filip Němec

Letošní ročník Game Access (reportáž z akce) měl pro mě dva velké favority. O hře Matcho od českého studia FiolaSoft bych vám toho chtěl říct opravdu hodně, ale zatím to ještě nejde. To naopak (rovněž česká) hra Someday You’ll Return je blízko dokončení a přál bych si, aby se o ní dozvědělo co nejvíce hráčů nejen v České republice, protože tento nenápadný titul si to opravdu zaslouží. I proto najdete za těmito dojmy z hraní i krátký rozhovor s Janem Kavanem, zakladatelem studia CBE Software, který prozradil mnoho zajímavostí z vývoje.

Someday You’ll Return se podobně jako What Remains of Edith Finch nebo Firewatch může jevit ze startu jako takový český walking simulator. Chapadla zajímavého a temného příběhu se zpočátku drží zpátky, ale než si toho vůbec všimnete, jste v pasti dobře promyšleného thrilleru. Ne nadarmo autoři označují svou hru za moravský Silent Hill. Samotného mě nenapadá trefnější přirovnání.

Typické rodičovské problémy

Než se ale dostanete do hororové katarze mísící se s moravskými lidovkami, začne vše dost nevinně. V roli Daniela se vydáte najít svou dceru Stelu, která utekla z domu. Už zase! Daniel ji sleduje podle GPS signálu z jejího telefonu a podvečerní výlet nepovažuje za nic jiného než obvyklou rutinu. Dle předchozích zkušeností očekává, že do večeře už budou se Stelou doma. Během první půl hodinky se však hodně věcí pokazí. Danielovi dojde baterie v telefonu, přichází noc a navíc se začínají dít podivné věci.

Daniel nakonec začne les, ve kterém Stelu hledá, poznávat. Ano, přesně tady prožil část dětství, tu část, kterou pevně uzamkl v sobě a nehodlá se k ní vracet. Jenže teď mu nic jiného nezbývá, pokud totiž chce svou dceru najít, musí se vydat na místa, která mu nahánějí hrůzu a kde bude muset bojovat se svými démony. Jestli jsou skuteční nebo je vše pouze výmyslem Danielovi představivosti, nevím, autoři mi však odkývali, že i to největší nadpřirozeno bude mít reálné základy a půjde racionálně vysvětlit.

„Hej, tady to znám!“ aneb Kingdome Come efekt

Atmosféra hry je vynikající, ale to, co dává Someday You’ll Return punc něčeho jedinečného a neopakovatelného, je prostředí, ve kterém se vše odehrává. Pokud jste si zamilovali Kingdome Come: Deliverance díky zasazení do české krajiny, v tomto případě budou pocity stejné. Příběh se totiž odehrává v lesích, které se až nápadně podobají tomu, co má spousta z nás za domem. Respektive pokud bydlíte někde v Českém Švýcarsku nebo moravských Chřibech, podobnost je takřka stoprocentní. Les jako takový ale není skutečný a nejde o přesnou kopii určité krajiny, to by se ve dvoučlenném týmu jen těžko dalo zvládnout, do smyšleného prostředí však autoři zasadili řadu skutečných lokalit či prvků.

Ihned na začátku například najdete známé skalní sochy Matiáše Brauna, a pokud jste někdy navštívili právě České Švýcarsko, některé skalní útvary jako Kazatelnu sv. Metoděje z 9. století také ihned poznáte. Podobných ikonických míst je ve hře spousta a spojuje je dohromady další devíza naší krajiny. Hlavním vodítkem v celé hře totiž nebude klasická mapa či snad vyznačené checkpointy. Orientovat se budete výhradně pomocí světově proslulého českého turistického značení, které nádherně dokresluje už tak výrazný pocit, že jste ve hře zkrátka doma.

Someday You’ll Return je adventura říznutá thrillerem

V loňském roce jsem si na Game Access vyzkoušel úvodní pasáž, která mě citlivě uvedla do děje a přiblížila fungování hry. Brzy mi bylo jasné, že Someday You’ll Return může být cokoli, jen ne walking simulátor, za který se dá hra krátkozrace označit. Je pravdou, že autoři dobře rozpoznali fakt, že se z počátku bude každý hráč chtít spíše kochat líbivým prostředím, ale po pár minutách už začne atmosféra pořádně houstnout. Zaujal mě například crafting, který opravdu dostál svému názvu a nejde na rozdíl od jiných adventur jen o přesouvání ikonek na sebe. I o tom jsme se ostatně bavili v rozhovoru, který najdete v další záložce.

Pokud například chcete vyrobit žebřík, musíte najít dřevo, správně vybraným nářadím vypáčit hřebíky a posléze stlouct celou konstrukci dohromady. Letošní ukázka mi také odhalila pozdější část hry, kdy se probouzí Daniel zraněný a musí si připravit léčivý lektvar z bylinek. Asi nemá cenu zmiňovat, že každé české srdce zaplesá nad názvy jako je kotvičník zemní a další. Co se mi však hodně líbilo, byla příprava lektvaru, kdy jsem podle receptu musel krok po kroku u vybrané bylinky oddělit kořen a rozmačkat ho, u další zase nasekat nať a chvíli ji povařit.

Zásadní roli pak hrají hororové prvky, které šikovně kombinují klasické, ale stále dobře fungující lekačky s neustále se stupňující psychologickou hrou na kočku a myš. Vtíravá otázka „Co se to tu ksakru děje?” mě sžírala po celou dobu a vše nasvědčuje tomu, že Daniel ve skautském táboře, kam má ve hře namířeno, možná v mladické nerozvážnosti provedl něco nekalého. Může se za tuto roky starou událost mstít sám les? Nebo je to pouze jeho svědomí a divoká představivost? A co se stalo se Stelou?

Moravská cimbálovka, jak ji neznáte

Asi není těžké vycítit z řádků výše moje nadšení. Hra má skvělou atmosféru a to jsem letošní ukázku absolvoval téměř celou bez hudebního doprovodu, který je implementován zatím jen v úvodní části. Právě hudba je další část hry, která je velmi unikátní, kombinuje totiž moravskou cimbálovku s hororovými prvky, takže v napjatém bručení basových tónů občas zazní cimbál se svými jasnými tóny a v ten moment vám chtě nechtě vyrazí pot na čele. Kromě českého prostředí vás tak bezprostředně zasáhne i česká hudba, která interaktivně reaguje na vaše počínání, čímž se Someday You´ll Return zařazuje mezi ty nejkvalitnější tituly.

O tom, v jaké fázi vývoje se hra aktuálně nachází, jsme si povídali v rozhovoru s Honzem Kavanem. Původně avizované datum vydání na letošní rok s největší pravděpodobností autoři nestihnou, dle jejich slov však ani nikam nechvátají a raději počkají, jen aby nemuseli ze hry vystřihnout něco, co je pro ně důležité. „Lidi si nakonec nebudou pamatovat, jestli ta hra vyšla v září nebo v lednu, ale jestli byla dotažená.“ Říká zakladatel studia CBE Software Honza Kavan a proti jeho argumentům vlastně nemám co říct a pouze doufám, že se podaří Someday You´ll Return dokončit co nejdříve.

• Zdroje: Vlastní

Rozhovor se zakladatelem studia CBE Software Honzou Kavanem

• Rozhovor: 14. 7. 2019 • Autor: Filip Němec

(Filip Němec): Vaši hru sami popisujete jako moravský Silent Hill. Co si pod tím mám představit?

(Honza Kavan): Je to vlastně psychologický horror, ve kterém se hlavní hrdina snaží najít svojí dceru, která před ním z nějakého důvodu utíká a dostává se do míst, u nichž kdysi dávno přísahal, že už tam nikdy nepřijde. Ta inspirace Silent Hillem je tam kvůli tomu, že hororů jsou dva typy a my se snažíme každý prvek opřít o nějaký význam, i když ten prvek je na první pohled podivný a nedává smysl.

Současně pracujeme s konceptem dvou světů v kontrapozici, takového toho normální a betonového, jak je vidět už v trailerech. A na rozdíl od Silent Hillu nám ty světy postupně splývají dohromady, ale takový ten děs z něčeho, co tam je, z něčeho plíživého a taková ta psychologická hrůza, je něco jiného, než kdyby se tam valily třeba hordy zombíků. Proto se spíš vidíme třeba v Silent Hillu 2, když budu mluvit konkrétně.

Při hraní jsem narazil no hodně mysteriózních a na první pohled nevysvětlitelných prvků, chápu tedy dobře, že mají vždy vysvětlitelný základ?

Přesně tak.

Jestli se nepletu, pracujete na hře asi čtyři roky.

Ano, teď to už jsou čtyři roky.

Celou dobu pracujete ve dvou lidech?

Teď už aktuálně ne, protože teď tu máme Lubora, takže už jsme tři. Lubor sice říká dva a půl, ale už jsme tři :)

Jak to hodnotíte zpětně? Neříkáte si, že jste měli od začátku najít více lidí nebo je práce ve dvou respektive teď ve třech spíše výhodou?

Že jsme začali ve dvou, byla velká výhoda, spoustu těch věcí jsme si na začátku ujasnili a pak to vše jde mnohem rychleji. Teď už ten projekt má tak jasné kontury a zákonitosti, že se zbytečně netrápíme nějakými dohady o směřování. V tomhle nám to hodně pomohlo.

V průběhu vývoje jsme se několikrát pokusili s někým spolupracovat. My tři na tom děláme pořád, ale máme lidi, kteří nám pomáhají, většinou jde o nějaké subdodávky. Někdo nám například udělal NPC postavy, které jsou hodně složité na vytvoření, ale všechno to jsou v podstatě jednorázové věci.

Já jsem si loni mohl zahrát úvodní část, co se od té doby změnilo?

Všechno! Konečně jsme pokročili do takové fáze, kde víme, jak dlouhé to asi bude. Dokonce jsme původně měli strach, aby hra nebyla moc krátká a teď už zase vidíme, že máme prostor některé věci střihnout. Máme hotové všechny systémy, spousta gameplaye je už na místě a teď už je jen potřeba to dát dohromady.

Při hraní jsem narazil na spoustu reálných prvků, které budou pro nás Čechy emocionálně hodně silné. Co vše má ve hře reálný základ?

Jsou tam třeba ty sochy [skalní sochy Matyáše B. Brauna, pozn. autora], jsou tam i lokality, které nejsou úplně realistické, ale to mi v podstatě chceme, protože někdy není realita pro hru úplně dobrá. U takových lokalit ale máte třeba QR kódy, takže nadšenci si je mohou přímo ze hry naskenovat, hodit batůžek na záda a můžou se tam podívat a porovnat to, jak jsme ty místa ve hře upravili.

QR kódy jsou novinka, ty v loňské verzi ještě nebyly, jestli si dobře pamatuji.

Ne, ty tam nebyly, přidali jsme je až nedávno.

Kromě zmíněného Silent Hillu, inspirovali jste se nějakými dalšími hrami? Třeba když sami ve volném čase hrajete a nějaký prvek vás zaujme natolik, uvažujete nad jeho použití ve vlastní hře?

Já osobně vycházím ze základů klasické adventury, ale ten formát mi připadá pro moje vlastní vyjádření svazující, takže třeba crafting není tak jednoduchý, ale musím vždy vědět, co dělám, musím si s těmi objekty pohrát. Tady mě třeba inspirovala hra na mobily Rune nebo třeba Monzo od Madfinger Games, což je hodně podobné.

Jak je na tom dabing? Ten jsem při hraní neslyšel.

Dabing tam ještě není, dělá se většinou až na konci.

Můžeme se těšit i na český dabing?

Ne, bude jenom anglický.

Takže anglický dabing a české titulky?

Ano, budou české titulky a budou lokalizované i regionální názvy, s tím že bude na hráči, aby si zvolil, jestli tam chce mít přeložené názvy nebo jestli chce ty české. Protože nevím, jestli někomu něco řekne kazatelna, ale je to zase taková exotika pro někoho, kdo nemluví česky.

Loni jste myslím zmiňovali, že by hra mohla vyjít už letos, je to stále reálné?

Jo, to jsme si mysleli :) Já si troufám říct, že s poměrně velkou určitostí už letos nemáme šanci. Museli bychom obětovat docela dost věcí, které si myslíme, že ta hra potřebuje. Lidi si nakonec nebudou pamatovat, jestli ta hra vyšla v září nebo v lednu, ale jestli byla dotažená. My si to září sice pořád říkáme, abychom měli nějaký vnitřní tlak, ale oba víme s Lukášem a Lubor to tuší, že v září to peklo neskončí.

Takže začátek roku 2020?

Já bych nechtěl říkat ten termín, ať lidi netaháme za fusekli, kdyby se cokoliv stalo, ale určitě se to asi posune. Ona je pravděpodobnost, že to třeba bude hotové do konce roku, ale v prosinci jít do konkurence s The Last of Us 2 nebo s podobnými tituly, to by mohl udělat jenom sebevrah.

Myslíte si, že máte šanci dostatečně zaujmout nebo nalákat i zahraniční hráče?

Reakce lidí z celého světa od Číny po Ameriku nás šokovaly. To, jak jsou ti lidé nadšení. Oni nechtějí vidět další generický les, oni vidí prostředí, které přináší i něco jiného než tu hru jako takovou. Mohou se takhle virtuálně podívat někam, kde to neznají a to si myslím, že je naprosto úžasné.

Na druhou stanu jsme šťastní, protože se poprvé stalo, že nás takhle moc podporuje česká komunita. Vždycky jsme byli na okraji zájmu a teď máme pocit, že se nám podařilo přinést něco, co i český nadšenec hrozně moc oceňuje a to je pro nás strašně moc důležité. My bychom to jinak mohli udělat třeba ve Finsku nebo na Filipínách, ale my tady děláme něco, co je sice virtuální prostor, ale jsou tam i reálné lokace z Chřibů, severních Čech a je tam taky cyrilometodějská legenda a spousta věcí, které jsou prostě naše a jsou to hrozně zajímavé věci.

Spolupracujete i s nějakými historiky nebo jsou ve hře jen čistě vaše vědomosti?

Všechno je naše vlastní studium, aktuálně nemáme žádného historika, ale já jsem se tím už dříve trošku zabýval. Tahle hra mě donutila se těmi věcmi zabývat do větší hloubky, než jsem si kdy myslel, ale jsem za to šťastný, protože to jsou hrozně zajímavé příběhy.

Možná i z toho důvodu by si měl Someday You´ll Return zahrát každý Čech.

My to tam máme jako dost okrajovou záležitost, zase se z toho nesnažíme dělat edukativní věc. Ale máme tam třeba jeden sběratelský prvek, kdy tam máme celou ságu toho příchodu [Cyrila a Metoděje, pozn. autora] a života, která je hrozně rozsáhlá. Pro tu samotnou hru ale postačí jeden svazek, který je potřeba kvůli hlaholici a zbytek je udělaný tak, že si to hráči mohou dostudovat, pokud budou mít zájem.

Řekněte mi ještě něco o hudbě. Loňskou ukázku jsem absolvoval se sluchátky, takže si živě pamatuji, jaký dopad na mě hudební doprovod měl.

Co se týče hudby, tak jsme zhruba na nějakých deseti procentech a to je záměr, protože když se do hororové hry dá hudba, tak přidá tak sedmdesát procent atmosféry. Začne to působit, že to najednou má koule a to je problém, protože potom bychom mohli polevit a začít si říkat, že to je fakt perfektní a klidně bychom zapomněli, že to nemá zábavnou hratelnost.

To je zajímavý přístup.

Je to ale také dané tím, že kdybych si mohl dovolit mít někoho na fulltime, tak bychom toho už měli víc. Hlavní je ale pro nás to, aby ta hra prostě držela pohromadě.

To je skvělé. Přeji vám co nejhladší finiš a děkuji moc za rozhovor.

Není zač, také děkuji.

• Zdroje: Vlastní