Společenství dobrodruhů (RECENZE) – Za bájnými artefakty celého světa

Obsah recenze Společenství dobrodruhů

1. Méně dobrodružství, více strategie
2. Karta ke kartě sedá
3. Jak se hraje Společenství dobrodruhů – Pravidla
4. Variabilita dostatečná, ale strategickou nirvánu nehledejte
5. Citově zabarvené hodnocení
6. Recenze Společenství dobrodruhů: závěrečné hodnocení

Méně dobrodružství, více strategie

Už z úvodu je asi patrné, že Společenství dobrodruhů mírně klame tělem. Pokud patříte mezi fanoušky dobrodružných výprav ve stylu survivalu Robinson Crusoe či českého worker-placementového hitu Ztracený ostrov Arnak, tak budete překvapeni, jak titul od Paola Moriho s dobrodružně archeologickou tématikou pracuje. Místo epického a napínavého lovu prastarých artefaktů se totiž soustředíte spíše na efektivní vytváření expedic a jejich vypravování do exotických dálav, kde prožijí svých pět minut slávy, ovšem bez vaší přítomnosti (třeba vám o nich povyprávějí ve vašich snech).

Princip Společenství dobrodruhů totiž spočívá v tvoření sestav karet, které vám propůjčí speciální efekty pro pohyb na šestici desek přinášejících vítězné body. To je v podstatě vše, jednoduché a prosté. Možná vám úvodní věty mé recenze přišly jako zklamání, ale já přidám další vrstvu. Společenství dobrodruhů je totiž zábavné, především pokud s deskovkami začínáte. Zkušení pařani možná zpozorněli při zmínění jména autora Paola Moriho, protože na náš trh se mimo jiné dostal jeho projekt Ethnos (správně, ta fantasy hra s mapou Slovenska). Pokud ji znáte, tak budete ve Společenství dobrodruhů jako doma. Jedná se totiž v podstatě o dobrodružný reskin, který ovšem dořešil pár nedostatků původní hry. 

Karta ke kartě sedá

Nebudu skrývat své nadšení ze Společenství dobrodruhů a má to prozaický důvod. Ethnos mě i přes jeho chyby bavil a nosil jsem jej často mezi své kamarády, kterým se složitější deskovky vyhýbaly jako čert kříži, ale nakonec je přivedly do světa náročnějších her. Zásadním problémem původního Ethnosu byla přeprodukovanost spočívající v barevných plastových žetoncích, které měly tendenci rozsypat se při prvním škaredém pohledu na stůl. Rostoucí komínky sice hezky evokovaly kontrolu dané části mapy, ale bylo s nimi více trápení než užitku. To se ve Společenství dobrodruhů elegantně vyřešilo stupnicemi průzkumu archeologických lokalit a vše šlape jako na drátkách.

Možná je entusiasmus nakažlivý, ale stejná banda jako před pěti lety se sešla u Společenství dobrodruhů a společně jsme cestovali časem. Mechaniky kombinování povolání či barev karet nám naskočila téměř okamžitě (změny jsou v podstatě kosmetické) a mohli jsme se pustit do partie. Tady jde vidět, že stará láska nerezaví, i když už většina mých kolegů postoupila v HC deskovkářském žebříčku o dost stupníků nahoru. Ze Společenství dobrodruhů se tak v mé skupině stal v podstatě filler, vlastně guilty pleasure, na nějž nedáme dopustit (podobně jako je stále nedoceněný a přehlížený Světlonoš).

Proto jsem zkusil Společenství dobrodruhů vzít i mezi Ethnosem nepoznamenané jedince, abych otestoval jeho aktuální zábavnost na neovlivněném vzorku. Řekněme si upřímně, že zkušení hráči prokouknou mechaniky velmi rychle, přizpůsobí svůj postup aktuálním efektům a nováčky v podstatě rozdrtí. Když se ovšem do zápolení pustí začínající hráči na stejné úrovni, tak si partii opravdu užijí a naučí se základní principy karetek sázejících na tvorbu setů. Mechaniky totiž snadno vysvětlíte a pak jen sledujete u stolu, jak se v hlavách rodí různé strategie zisku bodů, které mohou mít odlišnou cestu, ale stejně vedou k postupu na stupnici bodů směrem ke stovce a dál.

V principu totiž máte v nabídce šestici postav se speciálními dovednostmi a také šestici archeologických nalezišť, jež umožňují odlišné způsoby zisku bodů. Vaším úkolem je vysílat expedice na desky prastarých kultur tak, že z karet v ruce buď sestavíte různobarevné specialisty stejného typu, nebo různé postavy se stejnou barvou. Vždy je důležitá postava nahoře, která určuje speciální akci. Počet karet nutných pro postup vpřed na nalezišti je vždy určen požadavkem na kartě naleziště. Nevyužité karty zahodíte jako nabídku pro ostatní. A tak se střídáte, dokud se balíčkem nedoberete ke konci kola symbolizovaným trojicí opic. Podle počtu hráčů absolvujete dvě nebo tři kola a můžete sčítat body. Do hodinky (zkušení i méně) máte hotovo a můžete začít nanovo s jinou sestavou postav a nalezišť. 

Jak se hraje Společenství dobrodruhů – Pravidla

V průběhu recenze Společenství dobrodruhů jsem již několikrát naznačil, že pravidla nejsou nijak náročná, což se vám na dalších řádcích pokusím dokázat (ostatně manuál má včetně řady obrázků a příkladů jen osm stran). Na začátku partie se domluvíte (či nalosujete) na šesti frakcích, s nimiž se vydáte do archeologických nalezišť, u nichž vyberete jedno s obzvlášť speciální vlastností (např. chrám Chichén Itzá vám dává karty po vyložení, hora Uluru nabídne okamžitý zisk bodů a následný restart stupnice či egyptské Údolí králů vám propůjčí hned dvě vozidla na stupnici, s nimiž můžete směle taktizovat). Pak promíchnete karty, rozdáte počáteční všem hráčů, vytvoříte obecnou nabídku a můžete se pustit do hry.

V ní se střídáte v jednotlivých kolech a na výběr máte dvě akce – buď si přiberete kartu, nebo vyložíte expedici. Při zisku karet si můžete vybrat jednu z nabídky nebo naslepo z balíčku (pokud není nic v nabídce, tak dvě karty). Maximálně můžete mít v ruce deset postav, které se snažíte nakombinovat do co nejefektivnější expedice. Ty vykládáte buď se stejnou barvou (potom je jasné, na které naleziště směřujete), nebo se stejnou postavou (pak je důležitá barva vedoucího expedice nahoře). Pokud vaše sestava překoná počet členů požadovaných k postupu, můžete posunout své vozidlo o dílek vpřed. Zbytek karet hráč odloží do nabídky ostatním.

Tak se opakují tahy, dokud se z balíčku nevytáhne třetí karta opice, což okamžitě ukončuje tah (kromě speciální dovednosti karty lokace Ur). Poté se sečtou body za kolo a nachystá se další dle stejných pravidel jako na začátku (jen máte vozítka na deskách více vpředu). Jakmile se odehraje poslední kolo, sečtou se body a určí se vítěz. 

Variabilita dostatečná, ale strategickou nirvánu nehledejte

Možná vám přijde, že Společenství dobrodruhů se tedy velmi brzy ohraje a partie zevšední. Inu, to bych úplně netvrdil, protože máte 924 možností, jak vybrat karty specialistů, a navíc šestici speciálních lokací, celkově tedy 5544 setupů s odlišnými přístupy. Nic se ovšem nezmění na průběhu partie, tedy přibrat/vyložit. Postupem času se partie zautomatizuje, což činí z tohoto titulu výše zmíněný filler, který funguje jako skvělý doprovod k večernímu pivu. Začátečníci si s ním užijí více „unikátní“ legrace.

Vedle fungující hratelnosti musím u Společenství dobrodruhů ocenit grafickou stylizaci, která se povedla o úroveň výše než u Ethnosu (který se mi svého času také líbil, ale u mého okolí se hrubější fantasy pojetí nesetkalo s pochopením). Díky grafice sice titul slibuje epické indianajonesovské dobrodružství, jež se bohužel nedostaví, ale jinak se nedá výtvarné stylizaci nic vytknout. Na stole vypadá hra velmi dobře, ikonografie po naučení funguje také bez problémů. Jazyková náročnost je v podstatě nulová, ale pravidla díky místními vydavateli Blackfire najdete pochopitelně v češtině. 

Citově zabarvené hodnocení

Závěrečné hodnocení Společenstva dobrodruhů je pro mě svízel. Jak jste pochopili, tak jsem měl rád Ethnos a díky posunu v hratelnosti mám Společenství ještě radši. Jenže jsem si vědom limitů titulu, takže moje novinářská čest musí říct, že není nic úplně růžové. Prostě dnes užitý pojem „guilty pleasure“ v plné kráse. Jednoduše, jako iniciační a nenáročná hra funguje Společenství dobrodruhů na jedničku. Skvěle vypadá (ač trochu klame tělem), naučí nováčky hrát karetky a nedostane je do žádné strategické paralýzy. Pro veterány je Společenství dobrodruhů spíše fillerem, který poběží jako doplněk jejich hovoru, nic víc (ale to pořád není málo). Pro mě se jedná o „přenositelnější Ethnos“, takže jsem spojen nadmíru.

Za poskytnutí recenzní kopie Společenství dobrodruhů děkujeme českému distributorovi hry společnosti Blackfire.

• Zdroje: Vlastní

Recenze Společenství dobrodruhů: závěrečné hodnocení

Společenství dobrodruhů

Deskové hry

Titul Společenství dobrodruhů je nenáročnou karetní hrou o skládání sestav a využívání speciálních dovedností. Pro nováčky se stane velmi dobrým vstupním titulem, veteráni jej využijí spíše jako pohodový filler.

Klady

• Nenáročná pravidla
• Svižný průběh
• Variabilita sestav
• Grafická stránka

Zápory

• Zkušení hráči rychle prokouknou principy
• Krabice slibuje víc dobrodružství, než je uvnitř

Jakub Němec

Hraní her, ať už počítačových či deskových, se stalo součástí mého života už s prvním úspěšným umístěním plastové čepičky v Kloboučku, hop! a s archaickým počítačem, na kterém téměř neustále běžela trojice Rayman, Pharaoh a FIFA 2000. Od té doby se rád nechávám překvapovat unikátními zážitky, silnými příběhy a originální hratelností, kterou dokáží vývojáři vykouzlit. Jsem v redakci Alza Magazínu a GEMu sice vedený jako sporťák a deskovkář, ale rád se ponořím do akčních adventur, RPG, závodů nebo plošinovek, ale vlastně nepohrdnu ničím zajímavým a netradičním.